Rozdíly mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím

O kvalitu potravin se lidé zajímají čím dál více. Na trhu se objevují produkty s různými novými označeními, aby uspokojily požadavek zákazníků na poctivě vypěstované kvalitní potraviny. A pak je tu staré dobré BIO. Vyjdou všechny tyto produkty nastejno? Co přesně znamená BIO?

Ze všech těchto pojmenování je to vlastně jen BIO, které něco znamená. Zákon ukládá, jak musí být pěstován a zpracován výrobek, který v prodejně najdete jako bioprodukt. Existuje systém, prostřednictvím kterého se ekozemědělci a jejich potraviny kontrolují. Teprve když vyhoví všem podmínkám, může zemědělec nebo výrobce napsat na svůj produkt bio a označit jej příslušným logem.

A pak tu máme názvy jako „tradiční“, „domácí“ a podobně - takové názvy evokují, že jde o poctivé výrobky s tradiční recepturou, vyrobené v malém. Ale je poměrně běžné, že se s nimi setkáte na zcela standardní potravině vyrobené velkovýrobcem. Tato slova se totiž mohou používat volně, nikdo neurčuje, jaké podmínky musejí výrobky splňovat. Neznamená. Znamená to, že název samotný neposkytuje spotřebiteli žádnou záruku.

Mnoho lidí se pustí do podnikání v potravinách, protože chtějí uplatnit nějaký starý rodinný recept, vyrábět pořádné jídlo a logicky se rozhodnou, že svému výrobku dají nějaký podobný název. Jenže na každého poctivého výrobce připadá několik těch, kteří se na trendu poctivých potravin chtějí jen přiživit.

Je zajímavé, že v některých zemích okolo nás je v tomto směru ochrana spotřebitele nastavena jinak. Třeba v Polsku se jako „tradiční“ může označovat pouze potravina, která je připravována podle alespoň třicet let staré receptury a shodným postupem.

Čtěte také: Složení krmiv v ekologickém zemědělství

Legislativa ekologického zemědělství

První zákon, který specifikoval, jak se má ekologicky hospodařit, vznikl v Evropě v roce 1991, aktuálně zde platí Nařízení Rady č. 834/2007 a Nařízení Komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla. V ČR máme zákon č. 242/2000 Sb. a vyhlášku č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství.

Potravina, která byla vyprodukována podle principů ekologického zemědělství, se musí označit logem (evropským příp. i českým), číslem organizace, která ji zkontrolovala a certifikovala, a zemí původu.

U biopotravin je kvalita produktu chápána jako výsledek kvality celého systému. Nejde tedy jen o to, že spotřebitel dostane potravinu, která např. obsahuje méně pesticidů, ale o to, že celý systém je od začátku jiný. S půdou se zachází šetrně, aby se zachovala její přirozená úrodnost. Pro ošetřování plodin se používá jen úzké spektrum povolených látek, většina běžně používaných hnojiv a pesticidů je zakázána. Zvířata v chovech mají takové podmínky, které budou co nejvíc respektovat jejich potřeby.

Dalším důvodem pro vyšší cenu biopotravin jsou náklady na systém kontrol a certifikace biopotravin. Kontrolují se zemědělci/výrobci (půda, pěstování, krmivo pro zvířata, způsob chovu zvířat, skladování produktů, přeprava), kontrolují se finální biopotraviny.

Každý zemědělec je kontrolován přibližně jednou ročně (často celodenní kontrola) a potom namátkově. Proto musejí existovat zákony, kontrolní organizace, laboratorní testování. Zemědělec musí vést poměrně pečlivou dokumentaci, aby byl schopen doložit všechny postupy, které použil. Mnoho biopotravin se stále ještě vyrábí v malém, proto je cena vysoká. U bio se tedy platí za poměrně rozsáhlou administrativu.

Čtěte také: Bio krmiva pro ovce a kozy

Nákup přímo od zemědělce vs. BIO produkty

Zdá se mnohem logičtější, aby člověk nakupoval u nějakého místního zemědělce napřímo. Znát svého zemědělce a kupovat potraviny přímo od něj je nejpřirozenější (samozřejmě kromě toho, že si člověk bude potraviny pěstovat sám). Ale musíte dotyčného zemědělce opravdu znát. Vědět, že skutečně hospodaří tak, jak vy si představujete.

Jsou dvě oblasti, kvůli kterým stojí za to být opatrný. Hodně lidí předpokládá, že produkty od malého lokálního zemědělce jsou pěstovány poctivě, bez chemických hnojiv a herbicidů (přípravků proti plevelům). To ale nemusí být pravda. Např. herbicid glyfosát může být zdraví nebezpečný a Světová zdravotnická organizace jej zařadila na seznam „potenciálně karcinogenních látek“. Avšak tento herbicid je běžně používán jak velkopěstiteli, tak drobnými zemědělci a zahrádkáři, nachází se třeba v přípravku Roundup a běžně se prodává v každém zahradnickém centru.

Druhým podobným problémem mohou být GMO. Velká část krmiv pro hospodářská zvířata pochází z geneticky modifikovaných plodin. Neexistují přesné statistiky, ale mnohé se zdá dovodit například z toho, že 70 % veškeré sóji vypěstované ve světě je GM, a zároveň je sója nejčastější krmnou surovinou pro hospodářská zvířata.

Je dost pravděpodobné, že když zemědělec (velký či malý) nakupuje krmivo, bude aspoň zčásti geneticky modifikované. Spotřebitel přitom nemá jak zjistit, které potraviny živočišného původu pocházejí od zvířat krmených GMO. Zákon výrobcům neukládá žádnou povinnost, aby tuto skutečnost např.

Příklad s herbicidem a GMO jsme nevybrali náhodně. Oba jevy se na běžných farmách a v běžných chovech vyskytují standardně, zatímco v ekologickém zemědělství se s nimi nesetkáte, protože jsou tu zakázané. Tady je hlavní rozdíl mezi „nákupem od místního zemědělce“ a „nákupem bio“. V prvním případě si všechno musíte ověřit sami, v druhém případě to za vás ověřuje systém (zákon, kontroly, certifikace).

Čtěte také: Více o doplňkovém krmivu

Nejlepší je samozřejmě skloubit obojí - najít si místního zemědělce, který hospodaří ekologicky. Občas se může stát, že se vám podaří najít zemědělce, který prakticky hospodaří jako ekozemědělec, ale není certifikovaný (právě proto, že nechce udržovat náročnou administrativu a podstupovat kontroly povinné v EU).

Naopak si dávejte pozor na vám neznámé zemědělce nebo prodejce, kteří např. nabízejí své produkty ve stánku u silnice. Speciálním tématem jsou tzv. farmářské produkty.

Někteří ekozemědělci nemají rádi, když se biopotraviny a farmářské produkty zaměňují, tyto dvě skupiny totiž mají společného mnohem méně, než by se na první pohled zdálo. „Farmářský produkt“ není pojem, který by byl někde specifikován, a neexistují žádné speciální podmínky, které by takový produkt měl splňovat.

Farmářské produkty procházejí stejnou kontrolou jako ostatní potraviny nabízené v prodejní síti. A měly by být vypěstované nebo vyrobené konkrétním zemědělcem/výrobcem v ČR, neměly by být nakoupené ve velkoobchodu nebo pocházet z ciziny. Ale jinak nemusejí splňovat žádné zvláštní standardy ohledně kvality, způsobu ošetřování plodin nebo chovu zvířat, použitých krmiv atd.

Tuto nejistotu se některé farmářské trhy nebo prodejny snaží řešit vlastními standardy. Česká republika v současné době není plně soběstačná ani co do výroby běžných potravin, ani co do výroby biopotravin. Buď se u nás daná bioplodina nevyrábí, nebo se vyrábí jen v omezeném množství (což je případ mnoha obilovin nebo semen) nebo u nás neexistují zpracovatelské linky.

Myšlenka biopotravin není založená na tom, že v nich nikdy za žádných okolností nesmějí být žádné zbytky chemických látek - právě proto, že něco takového není možné zaručit. Systém ekologického zemědělství garantuje, že pesticidy a chemická hnojiva nebude používat, a proto jich v biopotravinách bude nejnižší možné množství (někdy nula, někdy nikoli).

Zemědělská plocha, kde se mají bioplodiny pěstovat, nejdřív prochází tzv. přechodným obdobím. To trvá od dvou do tří let - dva roky u orné půdy a pastvin, tři roky u sadů, vinic a chmelnic. Během této doby musí farmář na pozemku hospodařit ekologicky, ale zatím nesmí své produkty označovat jako BIO. Při hospodaření i skladování smí ekozemědělec používat jen malý přesně vymezený počet hnojiv a dalších prostředků.

Výsledkem těchto opatření je, že biopotraviny obsahují buď nulové množství pesticidů, anebo množství, které bývá cca 50-200× nižší než u běžných potravin. Protože ekologické zemědělství tradičně stavělo „na celém systému, a ne pouze na konečném produktu“, nebyly u biopotravin stanoveny max. limity pro množství pesticidů.

To se změnilo v roce 2014, kdy se systém kontroly zprůhlednil a limit byl stanoven na 0,01 mg pesticidu na kg potraviny (platí pro každý jednotlivý pesticid). Tyto limity prakticky odpovídají požadavkům na kojeneckou stravu. ČR je jedna z prvních zemí EU, jež přijala metodický pokyn, který s tímto limitem pracuje.

Srovnání konvenčních a ekologických chovů

Konvenční a ekologické chovy byly porovnány z hlediska různých aspektů udržitelnosti, včetně ekonomiky, produkčních ukazatelů, dopadů na životní prostředí, welfare zvířat a lidského zdraví. Práce se týkala chovů dojeného a masného skotu, prasat, kuřecích broilerů a nosnic.

U konvenčních systémů byly obecně zjištěny nižší požadavky na pracovní sílu na jednotku produkce, nižší příjem na zvíře, vyšší užitkovost na zvíře a časové období, vyšší ukazatele reprodukce, lepší konverze živin, nižší nároky na rozlohu využívané půdy, nižší potenciál k acidifikaci a eutrofizaci na jednotku produkce, obdobné nebo lepší zdraví vemene a obdobná nebo nižší mikrobiologická kontaminace.

Snaha o zvyšování konverze živin u hospodářských zvířat v posledních desetiletích vedla ke zvyšování množství zkrmovaných rostlinných produktů, např. obilovin, které jsou zároveň poživatelné pro člověka. Pro zachování budoucí potravinové bezpečnosti je nutné si uvědomit, že konzumace těchto produktů přímo člověkem je podstatně efektivnější než konzumace potravin živočišného původu od zvířat, kterým byly tyto produkty zkrmovány.

Na druhou stranu je živočišná výroba pro zachování potravinové bezpečnosti důležitá v tom, že zvířata dokážou transformovat pro člověka nepoživatelné krmiva rostlinného původu do vysoce kvalitních potravin.

Rozdíly v obsahu živin

Mezinárodní tým v čele s profesorem Carlo Leifertem z Univerzity v New Castle (Velká Británie) analyzoval data z celého světa, konkrétně srovnání 196 publikací zaměřených na mléko a 67 publikací zabývajících se hodnocením masa.

Z výsledků systematické studie, která je největší svého druhu na světě, vychází najevo jasné rozdíly mezi masem a mlékem původem z konvenční a ekologické produkce. Biomaso a biomléko obsahuje o 50 % více prospěšných omega-3 mastných kyselin než konvenční produkce. Omega-3 mastné kyseliny jsou spojovány s redukcí vzniku kardiovaskulárních nemocí, se zlepšováním neurologického vývoje a lepší funkcí imunity.

Konvenční mléko má o celých 74 procent více esenciálního jódu než biomléko. Obsah jódu je ve většině potravin nízký, kromě mořských ryb a plodů moře, a proto Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) doporučuje fortifikaci stolní soli. Sůl fortifikovaná jódem se tak běžně využívá ve výživě dobytka ke zvýšení jeho obsahu v mléce, a to v konvenční i ekologické produkci.

Profesor Carlo Leifert přednáší ekologické zemědělství na University of Newcastle ve Velké Británii a zabývá se vývojem ekologických a dalších udržitelných zemědělských systémů.

Obiloviny: Organické vs. Konvenční

Častou otázkou výrobců krmiv, potravin a také spotřebitelů je, zda se vyznačují organické obiloviny vyšší nutriční hodnotou než obiloviny pěstované konvenčním způsobem. K zodpovězení této komplexní otázky se využívá řada fyzikálních parametrů jako je např. hmotnost 1000 semen a chemické parametry jako je obsah bílkovin a dalších látek.

Konvenčně pěstovaná pšenice v průměru obsahovala o 6 % bílkovin více (některé jiné vědecké prameny uvádějí až 10 %) a výnos byl vyšší o 14 %. Složení aminokyselin, obsah minerálních a stopových prvků a pekařská kvalita (kvalita škrobu, reologické vlastnosti, obsah lepku, schopnost vázat vodu, upečený chleba se nelišil barvou, vzhledem, chutí, vůní a texturou) byly u konvenční a organické pšenice srovnatelné.

Další studie prokázaly, že hmotnost 1000 zrn (ekvivalent hmotnosti bušlu), tvrdost zrn a obsah dusíkatých látek a některých cukrů byl signifikantně vyšší u konvenční pšenice. Obsah antioxidantů se u obou typů pšenic nelišil.

Informace o nutriční hodnotě organicky pěstované kukuřice jsou o poznání skromnější, i když její plochy stále rostou. Většina dostupných studií uvádí, že nutriční hodnota kukuřice z organické a konvenční produkce se vzájemně neliší.

Významný problém pro potravinářský a krmivářský průmysl je možnost kontaminace obilovin mykotoxiny, která se podle některých studií vyskytuje častěji u obilovin z ekologické produkce. U ekologicky pěstovaných obilovin však není k dispozici dostatek srovnatelných hodnot.

Na základě zjištění vědci doporučují farmářům, aby věnovali více pozornosti minimalizaci rizik mykotoxinů pro spotřebitele. Doporučení zahrnují výběr plodin adaptovaných na lokální klimatické a půdní podmínky a zajištěním plodin, které nejsou stresovány před sklizní do té míry, že se infikují plísní.

Závěry Institutu potravinářských technologů v USA (IFT)

Institut potravinářských technologů v USA (IFT) publikoval souhrn vědeckých poznatků (Scientific Status Summary, SSS), které se týkají biopotravin. Práce se zabývá rovněž porovnáním kvality a bezpečnosti potravin z ekologického a konvenčního způsobu hospodaření, nutričního složení potravin z těchto dvou systémů produkce, přítomností přirozeně se vyskytujících toxinů a mikrobiologického nebezpečí.

Autoři SSS docházejí k závěru, že dosud není k dispozici dostatek informací, aby se mohlo jednoznačně určit, který systém produkce potravin je lepší. Dosud nejsou k dispozici údaje, které by umožnily stanovit, zda rozdíly v koncentraci těchto chemických látek u potravin z ekologické a konvenční produkce jsou biologicky významné.

O ovoci a zelenině z ekologické produkce se uvádí, že má nižší obsah reziduí pesticidů, neboť se při jejich produkci používají pesticidy v mnohem nižším množství. To však může vést k vyššímu obsahu přirozeně se vyskytujících toxinů, pokud ekologická produkce probíhala za podmínek zvýšeného útoku hmyzu, plevelů nebo nemocí rostlin.

Jestliže se při bioprodukci ovoce a zeleniny nepoužily pesticidy nebo syntetická hnojiva, mají plodiny více biochemické energie pro syntézu prospěšných sekundárních rostlinných metabolitů, např. polyfenolových antioxidantů i přirozeně se vyskytujících toxinů.

V některých případech jsou hospodářská zvířata z ekologické produkce více náchylná k bakteriální kontaminaci než z konvenční produkce, neboť se v ekologické produkci obecně zakazuje použití antibiotik. Zákazem používání antimikrobiálních prostředků se vysvětluje podstatně nižší výskyt antimikrobiální rezistence u hospodářských zvířat z ekologické produkce.

Mléko: Konvenční vs. BIO

Konvenční mléko se v podstatě neliší svým laboratorním složením od BIO mléka, ale způsobem chovu dojnic. Tedy pastvou na nehnojených pastvinách s různorodými porosty travními i bylinnými, jsou krmeny potravou bez chemických preparátů nebo bez modifikovaných krmiv (GMO některá řepka, sója).

Je potřeba, aby konvenční mléko ztratilo neoprávněné stigma, a to, že obsahuje mnoho tuku, a že je tento tuk špatný. Mléčný tuk obsahuje omega-3 mastné kyseliny stejné jako jsou v olivovém oleji, který je prezentován jako tuk prospěšný zdraví (zejména kardiovaskulárnímu systému).

Bio mléko je ve skutečnosti mléko předků. Ti neměli v dřívějším hospodářství peníze na nákup hnojiv ani chemie, vše brali jen z přírody, byli na ni závislí. Ale uměli se ji podřídit. Pokud udělali agronomickou chybu, nemohli ji vyspravit hnojením nebo jinou chemickou ochranou. Měli menší výnosy i dojivost, ale o to více si vážili potravin. Tyto potraviny byly plnohodnotné.

Kontrolován je zdravotní stav dojnic, nemocná dojnice nemůže mít kvalitní mléko. Provádí se zdravotní zkoušky u všech dojnic - každoročně odběr krve, tuberkulinace, případně odběr moči. Při každém svozu pracovníci mlékárny odeberou vzorek mléka. Zjišťují, zda nejsou v mléce stopy reziduí (z desinfekčních prostředků, případně z léčené krávy).

BIO mléko je produktem ekologického zemědělství, které plně odpovídá světovým trendům ve zdravé výživě. Od roku 1994 je stejně jako další BIO potraviny označeno logem "biozebry" v barvě zelených pruhů a ve tvaru půlkruhu s nápisem "produkt ekologického zemědělství", který garantuje čistě přírodní průběh vzniku produktu v celém procesu jeho vzniku. To znamená, že nikdo z producentů nepoužil žádné chemické látky. Tím je zaručena jejich absolutní bezpečnost a nezávadnost.

Rovněž výroba BIO výrobků musí probíhat odděleně od výroby konvenčních výrobků, aby nedocházelo ke "kontaminaci" konvečním mlékem.

V ekologickém zemědělství je zvířatům zajištěna celková životní pohoda, odborně nazývána jako wellfare. Zvířatům je poskytnut dostatek prostoru a celoroční přístup do venkovního výběhu (v období léta výběh na pastvu). Mají volnost pohybu a možnost odpočinku ve vzdušné stáji na suchém, podestlaném loži, mají snadný přístup ke krmivu a čerstvé vodě.

Podstatná část krmiv pro zvířata v ekologickém chovu musí pocházet z vlastní produkce farmy a doplňková krmiva musí být až na drobné výjimky také v kvalitě BIO.

tags: #krmiva #konvencni #a #ekologicka #rozdily

Oblíbené příspěvky:

• Vývoz odpadu z ČR
• Schéma recyklace betonu
• Třídění odpadu v Mostě
• Emise CNG v ČR
• NP Horní Niger - klima