Co je to ekologická stopa?

25.11.2025

Ekologická stopa je uměle vytvořený ukazatel, který určuje, kolik metrů čtverečních naší planety (produktivní země a vodních ploch) potřebuje člověk nebo stát k uspokojení svých současných potřeb, a to k vyprodukování potřebných zdrojů i ke zneškodnění vzniklých odpadů. Je to měřítkem dopadu člověka na životní prostředí.

Ekologickou stopu můžeme považovat za účetní nástroj pro počítání ekologických zdrojů. Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch, nezbytné k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů. Metoda nám neříká, co máme dělat, ale "pouze" jakou stopu (vyjádřenou v globálních hektarech na osobu) zanechává náš životní styl a související spotřeba zdrojů v globálním měřítku. Nepřekvapí proto, že lidé žijících v různých koutech Země vytváří tak rozdílné ekologické stopy.

Jako jednotka ekologické stopy se používá globální hektar (gha). Každý člověk spotřebovává přírodní zdroje ve formě jídla, energie a materiálů a produkuje odpad, čímž zatěžuje životní prostředí. V posledních desetiletích stále častěji někteří vědci varují, že lidský tlak na přírodní zdroje již překračuje nosnou kapacitu.

William Rees uvádí působivou metaforu k přiblížení podstaty ekologické stopy: "Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Ekologická stopa stanovuje množství přírodních zdrojů, které jednotlivec, město či region nebo celý stát spotřebují v daném roce. K výpočtu se používá oficiální statistika o spotřebě, převedená na množství biologicky produktivní země a vodních ploch nutných k vyprodukování daných zdrojů a k pohlcení odpadů.

Ekologická stopa tvoří stranu poptávky „zeleného účetnictví“. Stranou nabídky je biokapacita. Jde o schopnost ekosystémů doplňovat to, co z nich lidé odčerpávají a pohlcovat odpady, které produkují, v rámci současné úrovně technologií a čerpání zdrojů. Můžeme s rozumnou přesností odhadnout množství zdrojů, které spotřebováváme, a odpadů, které produkujeme. Zdroje a odpady můžeme převést na odpovídající plochy biologicky produktivní půdy, které jsou nezbytné k jejich zajištění.

Čtěte také: Česká příroda očima Jakuba Vágnera

Základními typy produktivních ploch jsou orná půda, pastviny, lesní půda a produktivní vodní plochy. Do kalkulace dále vstupují plochy pro asimilaci oxidu uhličitého (CO2), jenž vznikne spálením fosilních paliv, zastavěné plochy a plochy na ochranu biodiverzity. Tyto rozdílné plochy mohou být vyjádřeny ve stejných jednotkách (hektarech), pokud jsou setříděny podle produkce biomasy. Vzhledem k tomu, že každá tato plocha má specifické použití a každý standardizovaný hektar odpovídá stejnému množství biologické produktivity, lze tyto hektary vzájemně sčítat. Celkovou poptávku společnosti je možné porovnat s přírodní nabídkou ekologických služeb (dostupnou biokapacitou).

Ekologická stopa a biokapacita jsou vyjádřeny v globálních hektarech (gha). Každý globální hektar odpovídá jednomu hektaru (100 x 100 m) biologicky produktivních ploch s „globálně průměrnou produktivitou“ v daném roce. Jinak řečeno, jedná se o aktuální hektary biologicky produktivních ploch přepočtené podle jejich produktivity (produkce biomasy). Produktivita různých typů ploch se přitom liší. Například globální hektar orné půdy zabírá fyzicky menší plochu (vyjádřenou v aktuálních, „reálných“ hektarech) než mnohem méně biologicky produktivní pastviny či oceány. Pro zajištění stejné biokapacity proto potřebujeme větší plochy pastvin či oceánů než orné půdy.

Lokální hektary - obdobně jako u globálních hektarů se jedná o aktuální hektary biologicky produktivních ploch přepočtené podle jejich produktivity (produkce biomasy). V případě lokálních hektarů jsou však přepočteny na průměrnou produktivitu daného regionu, nikoli na globální produktivitu. K přepočtu lokálních hektarů na globální hektary se používají tzv. ekvivalentní faktory - faktor založený na produktivitě. V daném roce jsou ekvivalentní faktory stejné pro všechny země. K výpočtu dále používáme tzv. faktory výnosu, které popisují rozdíl mezi lokální produktivitou daného typu plochy (např. ornou půdou) a globální hodnotou produktivity pro tuto plochu. Faktor výnosu tedy vyjadřuje, zda je daná plocha více či méně produktivní než celosvětový průměr, přepočítává lokální faktory na globální.

Kalkulačka osobní ekologické stopy vám na základě odpovědí na otázky ve čtyřech sekcích - bydlení, doprava, potraviny a spotřeba/volný čas - spočítá vaši stopu v globálních hektarech na osobu.

Ekologická stopa v České republice

Aktuální ekologická stopa obyvatele ČR dosahuje 5,36 globálních hektarů, zatímco dostupná biokapacita je pouze 2,47. V současnosti tedy přesahuje stopa obyvatel České republiky dostupnou biokapacitu zhruba dvakrát. Tento ekologický deficit je způsoben zejména emisemi CO2. To je dáno zejména strukturou průmyslu, který je značně energeticky náročný a otevřeností české ekonomiky pro dovozy z jiných zemí. Dovozem zboží a služeb se ekologická stopa zvyšuje, naopak jejich vývozem se ekologická stopa snižuje. V žebříčku 153 zemí je ČR na nehezkém 15. místě. V hodnotách přepočtených na obyvatele předstihla ČR i vyspělé státy jako Německo, Itálii nebo Nizozemsko.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

V současnosti tedy přesahuje stopa obyvatel České republiky dostupnou biokapacitu zhruba dvakrát. To je dáno zejména strukturou průmyslu, který je značně energeticky náročný a otevřeností české ekonomiky pro dovozy z jiných zemí. V hodnotách přepočtených na obyvatele předstihla ČR i vyspělé státy jako Německo, Itálie nebo Nizozemsko. Ve srovnání s dostupnou biokapacitou však Češi větší stopu než tyto státy nemají. Důvody lze tedy hledat zejména v nižší hustotě zalidnění a relativně vysoké míře soběstačnosti.

Pokud vezmeme v potaz globální průměrnou produkci při nárocích průměrného obyvatele ČR, nárokovalo by si v současnosti lidstvo biokapacitu odpovídající 2,65 planetám místo stávajících 1,3. Průměrná globální stopa na obyvatele je 2,7 globálních hektarů a průměrná biokapacita nepatrně přesahuje 2 globální hektary.

Jak snížit osobní ekologickou stopu?

Ekologickou stopu (ES) si pro představu může každý jednoduše spočítat. Výpočtem zjistíte, jaká je vaše ES a můžete jí porovnat s průměrnou hodnotou v našem státě. Celkově se pro výpočet ES jednotlivce používá 5 základních složek spotřeby: potraviny, bydlení, doprava, spotřební zboží a služby.

Podle posledních dostupných dat z roku 2014 je biokapacita Země 1,7 gha, nicméně průměrná ekologická stopa na jednoho obyvatele Země vychází 2,8 gha.

Bydlení

Pokud bydlíte v rodinném domě, je vhodné preferovat obnovitelné zdroje energie, jako je biomasa, tepelná čerpadla či solární energie. Nepřehánějte to v zimě s vytápěním, raději se otužujte. V rámci úspor energie se dá zateplit dům či byt, vyměnit okna, používat šetrné spotřebiče, LED osvětlení apod. Každá zdánlivá drobnost přispěje ke snížení stopy. Velmi problematická je, z hlediska ekologické stopy, klimatizace. Spotřebuje velké množství elektřiny, produkuje odpadní teplo, které zejména ve městech zvyšuje efekt „tepelného ostrova“.

Čtěte také: Příroda v designu interiéru

Doprava

Podle životního stylu dosahuje ES v případě dopravy velmi odlišných hodnot. Největší díl ekologické stopy v rámci dopravy připadá na osobní automobily. V naší zemi jezdí 5,6 milionů osobních aut, dále 1,1 mil. motocyklů a 700 tis. nákladních aut. Všechny tyto dopravní prostředky spalují ohromné množství dovezené ropy. Podle statistik na jednoho Čecha připadá každoročně přes 10 000 kilometrů ujetých v osobních automobilech, čemuž odpovídá i vysoká ekologická a uhlíková stopa tohoto druhu dopravy. Ještě závažnější dopad na ES má létání, protože emise skleníkových plynů uvolněné v letové výšce 10 000 metrů mají větší ohřívací efekt na atmosféru. Každý Čech v roce 2017 nalétal skoro 1 000 km a tomu odpovídá příslušná stopa. Česko má na rozdíl od jiných zemí propracovaný systém vlakových, autobusových i MHD spojů a zároveň skrze města vedou cyklostezky, které zpřístupňují dopravu na kole do práce i na výlet.

Potraviny

Efektivním způsobem je zmenšení podílu živočišných produktů ve stravě. Kromě ekologické stopy tak snížíme i uhlíkovou a vodní stopu, neboť chov dobytka je velmi náročný na spotřebu vody. Nemusíme se rovnou stát vegetariány či vegany, stačí si říci, že 2x týdně vynecháme maso. Tento krok je dostupný každému a navíc je prokazatelně přínosný i pro zdraví. A k tomu sníží roční ekologickou stopu průměrného Čecha o cca 6 %. Další možností je preference lokálních, sezónních a bio potravin. Jsou často zdravější, a také snižují spotřebu paliv na jejich dopravu.

Spotřeba

Jednoduché pravidlo říká, že menší spotřeba znamená menší osobní ekologickou stopu. Čím méně toho nakupujeme, tím méně toho je vyrobeno a tím nižší dopad zanecháme. Minimalismus ve spotřebě proto přináší ekologické benefity. V oblasti odpadů platí, že nejlepším odpadem je ten, který vůbec nevznikne. Pomoc v orientaci v šetrných výrobcích k životnímu prostředí nám poskytuje environmentální značení. Značky zaručují, že produkt odpovídá danému kritériu.

Odpad

Jeden z faktorů, které významně ovlivňují naši ekologickou stopu, je produkce odpadů. Každý člen domácnosti jich u nás ročně vyprodukuje asi 300 kilogramů. Až 80 % domovních odpadů lze přitom recyklovat, zatím jich ale recyklujeme jen asi 20 %. Mysleme proto na omezení odpadů už při nákupu: nosme si vždy vlastní nákupní tašku, opakovaně používejme i sáčky, vždy bychom měli dát přednost větším balením, v případě čisticích prostředků koncentrátům. Naopak vyhýbat bychom se měli výrobkům na jedno použití, jež mají nejnepříznivější dopad na životní prostředí. Obecně je vždy prospěšnější, pokud preferujeme výrobky s ekoznačkou.

Způsobů, jak snížit svoji ekologickou stopu, je celá řada. Záleží na dobré vůli každého z nás.

Tabulka: Srovnání stopy a dostupné biokapacity pro součásti ekologické stopy v ČR (gha.obyv.-1), 2005