Bavlněné tašky a jejich dopad na životní prostředí

Nákupní taška může představovat docela velkou zátěž pro životní prostředí. Pokud rodina sází na jednorázové plastové tašky, může za rok nastřádat úctyhodných 143 kusů.

Jaká je tedy taška na nákup z pohledu životního prostředí nejlepší? Podle studie Vysoké školy chemicko-technologické, kterou si zadalo MŽP, je to opakovaně použitelná taška z polyesteru.

Typická česká rodina si každý týden odnese z obchodu s potravinami přes 11 kilogramů těžký nákup. To přepočteno na rok znamená téměř 500 kilogramů pečiva, zeleniny, ovoce, nápojů a dalšího zboží, což je pořádná hromada k odnesení. Špatnou volbou pro odnos jsou jednorázové plastové tašky, které unesou relativně malou váhu, tj. zhruba čtyři kilogramy, a proto jich je potřeba víc. Naopak tašky, které se vyrábí proto, aby dlouho sloužily, jsou z pevnějšího materiálu.

Studie se zaměřila na šest druhů tašek: z lehkého plastu (HDPE), z pevného plastu (LDPE), papírovou tašku s páskovým uchem, textilní polyesterovou tašku (PES/PET) a dvě varianty textilní tašky, tedy z obyčejné a také z organické bavlny. Vítězem se stala polyesterová taška, která se podle stanovených pravidel testu požívala jeden rok. Je logické, že jednorázové tašky dopadly hůře než ty, které se používají opakovaně. Nicméně ani opakované používání jednorázových tašek zásadně situaci nemění.

Aby se jejich dopady na životní prostředí vyrovnaly těm, které zanechává vítězná PES taška, musela by se papírová taška použít nejméně pětkrát, stejně tak i taška z pevného plastu, a taška z lehkého plastu dokonce dvacetkrát a více.

Čtěte také: Sova povlečení s potiskem přírody – test a hodnocení

Environmentální dopady bavlněných tašek

Zkoumání životního cyklu překvapivě ukázalo, že „bavlněná taška má vyšší environmentální dopady než taška polyesterová, a to i v případě, že je vyrobena z organické bavlny,“ potvrzuje ve studii Vladimír Kočí z Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT. Hlavním důvodem jsou škody, které vznikají ve fázi pěstování bavlny a podepisují se na emisích do ovzduší, vyšší spotřebě vody, přeměně krajiny nebo vlivu na ozónovu vrstvu.

Stejně tak by se papírová taška vyrovnala dopadům PES tašky až ve chvíli, kdy by papírová vlákna z této tašky prošla sedmi cykly recyklace, což je zřejmě technologicky nemožné. U jednorázových tašek z lehkého i pevného plastu, ale také z papíru, studie ukázala, že mají horší dopad na životní prostředí než bavlněné tašky.

Rozhodně každé vícenásobné použití tašky snižuje její dopady a omezuje vznik odpadů. Pokud si tedy už koupíte jednorázovou tašku, zkuste ji využívat až do jejího roztrhání.

Alternativy k igelitovým taškám

Plastové, papírové i bavlněné tašky musí být opakovaně použity a správně likvidovány, aby bylo možné tvrdit, že jsou ekologickou volbou. Podle spotřebitelské organizace Which? velké britské potravinové řetězce zvýšily v posledních dvou letech poplatky za igelitky až o 50 %. V období 2022-2023 prodaly 133 milionů jednorázových plastových tašek, což je o 99 % méně než před zavedením poplatků v letech 2016-17 (1,33 miliard).

Jednorázové plastové sáčky jsou noční můrou pro životní prostředí, protože jejichž rozklad na skládce trvá desetiletí. Při výběru tašky je nejdůležitější myslet na to, jak často ji budete znovu používat - čím více, tím lépe pro planetu. Podle organizace Life Cycle Initiative (LCI) z roku 2020 počet použití přímo ovlivňuje dopady tašky na životní prostředí. Papír je považován za recyklovatelnější než plast, ale papírové nákupní tašky bývají méně odolné než plastové a jejich vliv na klima se může značně lišit v závislosti na výrobních nebo přepravních faktorech.

Čtěte také: Hodnocení: Bavlněné povlečení s přírodou

Kompostovatelné a biologicky rozložitelné sáčky a tašky sice vypadají jako dobrá volba, jsou ale tenčí a slabší, opakované použití je tedy méně pravděpodobné. Plastové tašky, které by měly být rozložitelné, ve skutečnosti v přírodě vydrží nejméně tři roky - aniž by se začaly rozkládat. Varuje před tím nová studie, která tento fenomén zkoumala.

Srovnání dopadů různých typů tašek

Pokud budeme upřímní, musíme si přiznat, že oba dva typy materiálů představují pro životní prostředí určitý typ zátěže.

• Papírové sáčky jsou vyrobeny ze stromů, které jsou do určité míry obnovitelné. Mohou však být obnovovány jen určitou rychlostí a těžba ve velkých světových lesních ekosystémech není v současnosti dostatečně kompenzována.
• Při výrobě papírového sáčku se spotřebuje 4x více energie než u výroby plastového sáčku.
• Papírové tašky mají tendenci se trhat, při namočení jsou méně odolné než plast, při ušpinění jsou dále nepoužitelné. Proto je nutno je použít 43x, aby bylo dosaženo menší celkové uhlíkové stopy než u plastových tašek.
• Papírové tašky mají mnohem větší hmotnost a váží pět až sedmkrát více než plastové tašky. Papír přidává k toku odpadu zvýšený objem a prostornost.

Váha papírové tašky je až 55 gramů, teda z ní vznikne 7x více pevného odpadu. Proces recyklace papíru často spotřebovává více paliva, než při výrobě nového. Recyklovaný papír způsobuje větší znečištění vody než výroba nového papíru. Papír se může celkem recyklovat až 7x. U recyklace fólií jsou problematické kombinace s jinými materiály, ten největší problém paradoxně představuje kombinace s jinými plasty, které je těžké od sebe oddělit.

Sklizeň stromů znamená, že je méně stromů, které absorbují skleníkové plyny. Velkovýrobci papíru se sice snaží dbát na udržitelnost a získávat buničinu ze stromů pěstovaných přímo pro výrobu papíru. Podle vědeckých studií na toto téma je výroba papíru zodpovědná za celých 80 % v rámci vypouštění skleníkových plynů v procesu výroby. A navíc stromy, které by mohly posloužit v boji proti rozpínající se ozonové díře, padnou na výrobu papíru.

Na suché skládce se papírové sáčky nerozkládají rychleji než plastové sáčky. Je to proto, že zatímco se papír za ideálních podmínek rozkládá mnohem rychleji, skládky nemají ideální podmínky. Nedostatek světla, vzduchu a kyslíku znamená, že se téměř nic nerozkládá, takže papír a plasty jsou určeny k tomu, aby tam strávily stejné množství času. Ve skutečnosti se na skládce rozloží máloco. A pokud k rozkladu na skládce dojde, výsledkem rozkladu je stejné množství oxidu uhličitého jako v případě spálení ve spalovně.

Čtěte také: Proč zvolit ekologickou bavlnu?

Při výrobě papírových sáčků se používá třikrát větší množství vody, než u výroby plastových sáčků. Hlavními funkcemi obalu stále zůstává ochrana výrobku, skladnost a pevnost při transportu. Plast se ukázal jako velmi účinný obalový materiál, zejména pokud jde o udržení nekontaminovaných a čerstvých potravin.

Pro transport stejného množství papírových tašek je třeba 7x víc kamionů, než pro tašky plastové, přičemž se vyprodukuje 7-krát víc oxidu uhličitého a spotřebuje 7-krát víc paliva.

Z těchto čísel je krásně vidět, že v případě jednorázového použití je úplně nejhorší bavlněná taška, která má téměř 30krát vyšší dopad na životní prostředí než papírová taška. Na druhé straně je „nejlepší“ plastová HDPE taška, která má nejnižší dopad ze všech plastových tašek.

Podle této studie, pokud bychom chtěli dosáhnout stejného dopadu jako u plastové HDPE tašky, musíme papírovou tašku použít 3krát, LDPE tašku 4krát, polyesterovou tašku 35krát a bavlněnou tašku 710krát.

Z hlediska ekologie je jasný vítěz pevná polyesterová taška. Jedna věc je ekologičnost materiálu, z jakého je vyrobená taška. Pak je tu ale ještě otázka, jak onu tašku dostanete z nákupu domů.

tags: #bavlněné #tašky #ekologie #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Ubytování a aktivity pro školy v přírodě Černá Hora
• Udržitelné farmy v Česku
• Tipy pro focení v zimě
• Proces recyklace autobaterií
• Air pollution in Czech Republic and Poland