Bavorský odum přírody: Co to je a jaké jsou jeho důsledky?

Biológia ochrany prírody sa snaží o zachovanie toho najcennějšieho, čo na planéte Zemi existuje - jej biologicko diverzity. Táto kniha je preto venovaná všetkým. Kto vyučuje tento obor a snaží sa ukázať ostatným cestu, ako nájsť správnu rovnováhu medzi ochranou biologicko diverzity a ľudskými potrebami.

Prírodné spoločenstvá, ktorých vývoj trval milióny rokov, sú po celom svete devastovaná ľudskou činnosťou. Rada druhov vymiera následkom nadmerného lovu, poškodzovania biotopov a náporu zavlečených predátorov (dravcov) a konkurentov. Prírodné hydrologické a chemické cykly sú narušované odstraňovaním vegetačného krytu, čo spôsobuje eróziu o objeme miliárd ton pôdy ročne. Táto pôda je potom splavovaná do riek, jazier a oceánov.

Genetická rozmanitosť sa znižuje dokonca aj v rámci druhov s inak zdravými populáciami. Súčasné ovzdušie našej planéty Zem je narušované kombináciou atmosférického znečistenia a odlesňovaní. Nynější ohrození biologické diverzity nemá v minulosti precedens, neboť druhům nikdy předtím nehrozilo vymírání v tak krátkém časovém úseku jako dnes.

Táto zúfalá situácia je znásobovaná nerovnomerným rozmiestnením svetového bohatstva a zdrvujúcou biedou mnohých tropických krajín, v ktorých sa však vyskytuje veľké množstvo druhov. Naviac mnoho vplyvov pôsobí na znižovanie biologickej diverzity synergicky, čo znamená, že kombinácia niekoľkých nezávislých faktorov, ako je kyslý dážď, ťažba dreva a premiera lovu, ešte prispieva k zhoršovaniu situácie.

Lavinovité vymieranie druhov a ničenie prírodného prostredia na celom svete môže radu ľudí trápiť, pričom niektorí z nich to môžu chápať ako výzvu k zastaveniu tejto skazy. Biológia ochrany prírody (ochranárska biológia, konzervačná biológia, v Jinuličtiné conservation biology) je vedecká disciplína, ktorá bola vyvinutá pre riešenie týchto problémov. Riešenie krízy týkajúcej sa znižovania biodiverzity spája lidi ;i znalosti z mnoha oboru.

Čtěte také: Komplexní pohled na ekologii

Príklad ochrany prírody: Papagáje Ara

Deväť zo šestnástich druhov papagájov ara, ktorí žijú v tropických lesoch Južnej Ameriky, je ohrozených a prinajmenšom jeden druh, ara Spixův (Cyanopsi(ta spixi), je bezprostredne ohrozený vyhynutím. Sústavný odchyt a lov voľne žijúcich vtákov, ničenie lesa - to všetko sa podieľa na dramatickom úbytku počtu jedincov všetkých druhov.

Okrem toho, že sú populárne ako domáci maznáčikovia, sa o voľne žijúcich papagájoch ara až donedávna mnoho nevedelo - najmä preto, že sú rozšírení v neprístupných oblastiach tropických lesov.

Jednou z takých oblastí je dažďový prales juhovýchodného Peru, kde terénne biológovia z organizácie Wild-lilé Conservation Society (WCS) vedú od roku 1984 výskum ôsmich druhov rodu ara. Najprv sa títo vedci zamerali na po-zrniní základnej biológie druhov, ako sú potravné nároky, reprodukčné chovanie a ďalšie životné potreby. Pritom bol pozorovaný zvláštny typ chovania, kedy sa veľká množstvo papagájov zoskupujú na izolovaných ílovitých stenách a týmto ílom sa živí. Biochemický výskum však ukázal, že íl je nevyhnutný pre detoxikáciu jedovatých látok obsiahnutých v semenách, ktoré vtáci žerú.

I pred týmto objavom si boli biológovia vedomí, že je treba rýchlo zabrániť úbytku papagájov ara. Ku znižovaniu veľkosti ich populácií prispievajú ťažehni drevárskej spoločnosti zasahujúce do ich biotopov, ďalej miestni indiáni a osadníci, ktorí je lovia na jedlo aleboje chytajú a predávajú ako domáci maznáčikovia.

Politické lobovanie zo strany organizácií na ochranu prírody viedlo k zákazu medzinárodného obchodu s papagájmi ara vo väčšine amerických tropických krajín i v USA. Avšak v dôsledku obchodovania v rámci jednotlivých tropických krajín, kvôli deravým zákonom a rastúcemu čiernemu trhu tlak na voľne žijúce populácie týchto papagájov pokračuje. Je preto treba vytvoriť ďalšie programy na ochranu ich biotopov a na zabránenie ich odchytu.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Vytváranie chránených území pre papagáje ara je značným prínosom pre ich záchranu. Za prvé, ornitológovia pracujúci v iných oblastiach Južnej Ameriky objavili, že papagáje ara majú špecifické požiadavky na miesta pre hniezdenie- obvykle to sú dutiny v kmeňoch veľkých stromov. Vhodných dutín býva málo a sú od seba vzdialené. Ak nie sú žiadne dutiny k dispozícii, páry nezahniezdi. Preto vedci WC S navrhli drevené a plastové hniezdne búdky, ktoré môžu byť pripevnené na kmeny stromov. Tri druhy papagájov (Ara macao, Ara ararauna ■a Anodorhynchus hyacinthinus) prejavily ochotu v nich zahniezdiť.

Rozmiestnenie búdok po parku môže nielen pomôcť zvýšiť populačnú hustotu druhov ftj. Za druhé, vedci zistili, že ačkoli papagáje ara často kladú dve vajcia, iba staršie mláďa prežíva. Vědci proto mohou později mladší mládě odebrat a uměle ho odchovat. Tyto a další techniky, které jsou výsledkem probíhajícího výzkumu, jsou začleňovány do záchranných programů v Bolívii a Brazílii, kde jsou druhy papoušků ara značně ohroženy,

Najvýznamnejším prínosom projektu biológie ochrany prírody je interdisciplinárny prístup k práci. Důležité je i zařazování vyuledkii výzkumu do plánů managementu, v tomto případě konstrukce umělých lun/il a umělého odchovu mláďat.

Bezzásahovosť a jej dôsledky

S nástupom k tržnímu systému po roce 1989 byl v ČR princip bezzásahovosti v ochraně přírody přijat jako synonymum moderního posttotalitního způsobu velkoplošné obnovy krajiny. Hlavním argumentem pro jeho přijetí a politické prosazování bylo, a nadále je, na první pohled velmi lákavé heslo „příroda pracuje zadarmo“ (Prach, Vesmír 2006/5). S touto myšlenkou přišli po roce 1989 i zakladatelé NP Šumava a tvůrci nového zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, podporovaní Stranou zelených a Hnutím Duha.

A právě Šumava se stala jakousi pokusnou laboratoří, kde se bezzásahovost měla pozorovat jako samovolný přírodní děj (zák. č. 114/1992 Sb.). Zakladatelé NP Šumava však v roce 1992 vycházeli z představy, že toto rozsáhlé území tvoří divočina, a dokonce se zde vyskytuje původní prales, který má genetické předpoklady obnovit smíšený les. Teoretici tvrdili, že kůrovec je přirozenou součástí entomofauny pralesa a kalamitně se nerozmnoží. Lesníci varovali, vždyť s kůrovcem bojovali na hranici s Národním parkem Bavorský les.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

V roce 2007 se ale stalo něco s čím koncepce bezzásahovosti nepočítala. Na Šumavu přišla vichřice Kyrill, větší než v roce 1870 a v Čechách se postupně rozšířila historicky největší kůrovcová kalamita. Ministerstvo životního prostředí tehdy podalo veřejnosti vysvětlení, že vichřice, sucho a kůrovec jsou vlastně součástí přírodních dějů a dále zaujalo pozice pasivních pozorovatelů.

Přitom v některých částech NP Šumava se překotně těžilo a odváželo napadené dřevo. Důsledek toho byl, že vznikly mrtvé lesy a holiny cca na 22 000 ha lesa a kůrovec se rozšířil na sousední území Bavor a Horního Rakouska. Kůrovec nezná hranice a dokáže létat na velké vzdálenosti, a tak se nevyhnul přírodním rezervacím jako jsou ledovcová jezera nebo Boubín. Teoretici tvrdili, že kůrovec uletí vzdálenost nejvýše několik set metrů, na víc nemá údajně tukové zásoby. Praktici ale varovali a vědecké práce potvrzují pasivní přenos kůrovce větrem na desítky kilometrů až do vzdálenosti 100 km za den. Toto varování bylo ignorováno.

Ano. Do tohoto okamžiku pracovala příroda zadarmo. Vědecky se tomu říká biotická disturbance. Problém kulturního hospodářského lesa v Čechách však je, že bez pomoci člověka se v současnosti už neobnoví a při prohlubujícím se klimatickém rozvratu to ani neumí. České lesy totiž ztratily v některých územích schopnost samovolných autoregulačních procesů a v místech mrtvých lesů a holin se začínají vyskytovat cizí nebo invazní rostliny a dochází ke ztrátě toho nejdůležitějšího a nenahraditelného, což je biodiverzita ekosystémů (Mazín, 2024).

Je velkoplošná bezzásahovost, v současnosti nedemokraticky prosazovaná Ministerstvem životního prostředí ČR v národních parcích, skutečně pro občany ČR bezplatná, anebo je to v aktuálních podmínkách 21. století vysoce ztrátová, a tudíž i vysoce škodlivá, státní politika „ochrany“ přírody za cenu výrazného poškozování klimatických služeb přírody i samotné udržitelnosti žití lidí?

Na Šumavě kůrovcem uhynuly horské smrčiny, které vyčesávaly vodu z mraků a působily jako chladič, uschlý les se v létě sluneční energií přehřívá a působí jako radiátor. Respektuje ochrana přírody historické poznání o následcích odlesnění? Zabývá se vědeckými pracemi o zásadní úloze lesa v oběhu vody a utváření klimatu (např Ellison et al. 2017)?

Jestliže na území ČR přichází na 1 m2 ročně průměrně asi 1000-1200 kWh sluneční energie a přirozená vegetace (smíšené lesy s dostatkem vody, mokřadní ekosystémy) dokáže prostřednictvím evapotranspirace a latentního tepla efektivně využít a přeměnit až 2/3 této energie na sobě i člověku užitečnou tvorbu základních životních podmínek v podobě podpůrných a regulačních ekosystémových služeb (služba klimatizační, vodozádržná, půdotvorná, prostředí pro biodiverzitu), potom ztráta každého hektaru živé lesní vegetace evokuje každoroční ztrátu cca 6600-7000 MWh/ha. Při ceně cca 4 000 Kč/MWh to znamená každoroční ztrátu využití sluneční energie ve výši přes 25 mil. Kč z hektaru uschlého či shořelého lesa. Sluneční energie není využita na životní procesy ani na oběh vody ale mění se na nevyužité teplo. Takže např. 22 tis. ha uschlého lesa v NP Šumava „produkuje“ podle ekosystémové metody Energie-voda-vegetace ekologickou újmu ve výši cca 550 mld. Kč/rok, což za konzervativního odhadu 75 let bezzásahového vývoje a pomalé sukcesní obnovy ekosystémů kumulativně znamená ekologickou újmu v celkové sumě přes 41 bilionů Kč (41 000 mld Kč), což je téměř devět ročních HDP ČR z r. 2015 (v běžných cenách). A takové dlouhodobé škody ze ztrát klimatizačních a vodozádržných podpůrných ekosystémových služeb nejúčinnějších živých lesů si nemůže obyvatelstvo hustě osídlené ČR dovolit, protože tyto škody akcelerují rychlý nárůst regionálních i kontinentálních klimatických extrémů.

Souhrnem:desítky tisíc hektarů uschlých lesů v národních parcích mohou zůstat čekajícími na pomalu vznikající divočinu jen za podmínky, že vedení MŽP prokáže, že existují nějaké pádné sociálně ekonomické a ekologické důvody k bezzásahovosti, tj. že veřejný zájem na velkoplošné bezzásahovosti je hodnotnější, než je veřejný zájem občanů na kontinuálním zachování a průběžné kulturní obnově živých lesů. Pokud takové pádné hodnotové argumenty veřejného zájmu vyčleňujícího člověka z kulturní krajiny hustě osídlené středoevropské země nejsou (a řádově vyšší újmy ze ztrát podpůrných ekosystémových služeb to dokládají), je třeba redukovat bezzásahové plochy na rozumné výměry pro studijní účely a ostatní plochy co nejrychleji zalesnit řízeným managementem kulturní přímé obnovy klimaxových lesních porostů. V sázce je v národním rámci velmi mnoho, a to reálná hrozba nárůstu četnosti i intenzity klimatických extrémů.

Do kulturních živých lesů Křivoklátska (cca 200 až 600 m.n.m.) bezzásahovost a národní park principiálně nepatří, protože je to vzorový příklad a výsledek dlouhodobé citlivé každodenní spolupráce lesních odborníků se živými lesními ekosystémy (zahrnující i významné plochy živých smrkových lesů). Jestliže environmentální svazek 29 obcí Křivoklátska, jehož hlavním posláním je „spolupráce v oblasti ochrany přírody s respektem ke kulturní jedinečnosti regionu“ (TZ Svazku obcí Křivoklátska), opakovaně deklaruje veřejný zájem na kulturním zachování živých lesů, pak právně neexistuje žádný vyšší veřejný zájem na ochraně životodárných podpůrných ekosystémových služeb krajiny, a to i kdyby byl návrh Národního parku Křivoklátsko vládou protlačen parlamentem.

Dnešní samospráva obcí na území Křivoklátska je na rozdíl od roku 1991 na Šumavě poučená z negativních dopadů zelené ideologie některých neziskových organizací na kulturní krajinu. Starostové a starostky a nezisková organizace Otevřené Křivoklátsko se informovali o zákazech vstupu, odklonu cestovního ruchu a nedostatku pracovních příležitostí pro obyvatele národního parku. V současnosti je podáno sedm žalob občanů nebo dotčených obcí Křivoklátska a spor není ukončen. Jak asi může fungovat státní správa národního parku, kterou odmítá 80 % dotčených obyvatel? A co generace po nás?

Rozlišují zastánci bezzásahovosti živý a suchý strom?

Ztráty ekosystémových služeb v důsledku bezzásahovosti (příklad Šumavy)

Následující tabulka ilustruje ztráty ekosystémových služeb v důsledku bezzásahovosti na příkladu uschlého lesa v NP Šumava.

Poznámka: Data vycházejí z ekosystémové metody Energie-voda-vegetace.

Reference:

• Odum, E.P. The strategy of ecosystem development. Science 1969,164, 262-270.
• Seják, J.; Pokorný, J.; Seeley, K.; Skene, K.R. Why ecosystem services should be counterbalanced by nature’s thermodynamic costs.
• et al. (2017). Trees, forests and water: cool insights for a hot world, Global Environmental Change 43, 51-61
• Mazín V.A. Mohou obnovit Šumavu přírodní procesy? Vodní hospodářství 3/2024
• Miyawaki A (1999) Creative ecology: restoration of native forests by native trees. Plant Biotechnol., 16(1):15-25.
• Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 878/ - prvé čtení 13.2. 2025
• Zlatník. A a kol., 1973. Státní zemědělské nakladatelství, 1973, 07-079-73-03/13

tags: #Bavorský #odum #přírody #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní průvodce rozkladem v kadibudce
• Emise plastů a životní prostředí
• Materiály odpadkových košů
• Ekologické zateplovací panely
• Dvě Odbočky 40: Montáž WC Odpadu