Bea Johnson a životní styl bez odpadu

Snižovat produkci svých odpadů nedělá život složitějším, ale naopak jednodušším, tvrdí Bea Johnsonová, propagátorka hnutí Zero waste. Množství směsného odpadu, které vyprodukovala její čtyřčlenná rodina z kalifornského Mill Valley v roce 2015, naplnilo jedinou litrovou zavařovací sklenici, o polovinu menší než předchozí rok.

Omezit své odpady na nulu se rozhodla v roce 2008, v době, kdy se o bezobalovém systému hovořilo jen ve světě průmyslu. Nejtěžší podle ní bylo najít systém, který by dlouhodobě fungoval. Začátek byl plný pokusů a omylů. A extrémismu, přiznává.

Bea Johnsonová o svém životním stylu napsala knihu Zero Waste Home. Na 265 stranách tu naleznete nespočet návodů a receptů na to, jak nahradit prostředky každodenní potřeby, které je většina z nás nucena kupovat z velké části u nadnárodních korporací nízkorozpočtovými, místními alternativami a tím zásadně snížit rodinné výdaje.

Pravidla života bez odpadu

Podle pěti zásad dodržovaných podle pořadí: Refuse, Reduce, Reuse, Recycle, Rot, tedy odmítnout, redukovat, znovu použít, recyklovat a kompostovat.

Odmítnout odpad podle slov Bey Johnsonové znamená především kupovat jen to, co opravdu potřebujeme. Nepřijímat tašky, letáky, marketingové předměty, vizitky. „Pokaždé, když si je vezmeme, vytváříme poptávku po dalších,“ vysvětlila Bea Johnsonová na konferenci Jak žít bez odpadu uskutečněné na začátku červa v Praze.

Čtěte také: Bea Johnson a bezodpadová domácnost

Samozřejmostí se pro Beu Johnsonovou a její rodinu stalo nakupování v secondhandech a bazarech nebo vybírání značek, které poskytují doživotní záruku. V případě, že nakupuje použité zboží přes internet, prosí prodávajícího, aby jí věc zabalil namísto do plastu jen do papíru.

„Bezodpadový život znamená, že vlastně recyklujete méně. Je to taky až třetí možnost v pořadí,“ upozorňuje Bea Johnsonová.

Do recyklačních nádob tak putují především oboustranně popsané papíry ze školy nebo lahve od darovaného vína. Na zpracování míří i zničené boty, které už nejdou opravit.

„Když recyklujete, kompostujete a odpad vám zmizí z očí, vůbec si neuvědomíte, kolik toho ve skutečnosti vyhodíte. To zjistíte, až když ho začnete sbírat,“ říká ze své zkušenosti.

Nákupy bez obalu

Obalům se podle ní dá vyhnout i při nakupování v supermarketu. „Jsme zodpovědní za svoji spotřebu,“ říká Bea Johnsonová.

Čtěte také: Srovnání knih o životě bez odpadu

Vyhnout se obalům jde podle Bey Johnsonové všude, nejen ve specializovaných bezobalových obchodech, na trzích nebo ve farmářských obchodech. „Když jdu do supermarketu, koukám jen na to, co je bez obalu,“ říká.

I zkušená Bea Johnsonová uznává, že pro první nákup v tradičním obchodě do sklenice je potřeba mít určitou odvahu. „Pro nakupování v supermarketu existuje celá technika,“ usmívá se.

Důležité je podle ní ukázat prodávajícímu svoji sklenici, nedívat se mu do očí a požádat, aby mu dané zboží nabral do sklenice, jako kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc. S největší pravděpodobností se budou prodavači zdráhat a odkazovat na hygienické předpisy, spíše si však nebudou jisti, jak sklenici naplnit, varuje Bea Johnsonová.

Papírové ubrousky nahradily v její domácnosti tradiční textilní. Svačiny balí do látek technikou furoshiky. A také návštěvy se chovají hospodárněji. Zatímco dříve spotřebovalo 40 až 50 lidí během večírku 100 papírových utěrek, nyní si trouflo použít látkový jen 25 z nich, vypráví Bea Johnsonová.

Úspora a zdraví

Manžel se nejdříve obával, že si nebudou moc dovolit nakupovat jen nezabalené věci ve zdravé výživě či farmářských trzích, přiznává Bea Johnsonová. Po srovnání účtů se ale ukázalo, že ještě uspoří. „Nakupujeme mnohem méně, jen nahrazujeme už nevyhovující nebo nakupujeme v secondhandech,“ vysvětluje. Ušetřené peníze tak mohli investovat do solárního systému, nyní chystají systém na opakované využití vody z domácnosti.

Čtěte také: Tipy pro bezodpadovou domácnost

„Lidé si myslí, že pořád něco myjeme, pereme,“ uvádí jednu z častých otázek Bea Johnsonová. Podle jejích slov jde ale o to naučit se své oblečení šetřit, vody spotřebují nyní o čtvrtinu méně než dříve, energie dokonce o polovinu méně.

S bezodpadovým stylem nemají problém ani její dva synové. Ve škole mají místo plastových papírové desky, svačiny nosí v látkovém ubrousku. „My dospělí z toho děláme zbytečně velkou věc, když řešíme, jak to přijmou děti.

Mnoho potravin a kosmetiky se snažila vyrábět doma sama, ne vždy úspěšně. Osvědčily se jí ale čistící prostředky z mýdla a octu, domácí zubní pasta ze sody nebo výměna dentální nitě za rozložitelná hedvábná vlákna. Díky vlastnoručně vyráběné řasence se zbavila zánětů spojivek. Nenašli jen uspokojivou náhražku toaletního papíru - jediné věci na jedno použití, kterou rodina používá. Nakupují ho proto alespoň v balení pro hotely. „Nemůžeme být 100 % bez odpadů, ale pro jejich redukci můžeme udělat mnoho,“ říká.

Jídlo díky přehledné ledničce se zásuvkami nevyhazuje Bea Johnsonová podle svých slov vůbec. I do kompostu míří jen slupky z ovoce, které je opravdu potřeba oloupat.

Bea píše, že celé roky nás spousta marketingových kampaní přesvědčuje, že pro každou věc potřebujeme speciální produkt, a tím nám péči o domácnost neuvěřitelně komplikuje. Celá desetiletí si lidé plní police svých koupelen, spíží, kuchyňských skříněk a regálů drahými a většinou toxickými produkty, a přitom zapomínají na zázračnou zbraň našich babiček. Toto jednoduché, levné a netoxické řešení je vhodné pročištění většiny povrchů, pro dezinfekci, pro boj s pachy i mastnotou. Dokáže odstranit vodní kámen, usazeniny od mýdla i plísně. Poradí si se skvrnami i lepkavými zbytky. Změkčuje prádlo a oživuje barvy. Ze zahrady umí vyhnat škůdce i plevel. Jde o obyčejný ocet.

Bea Johnson: „Docházejí přírodní zdroje, ale my stále kupujeme ropné produkty. Ekonomika je v krizi, ale my stále kupujeme zahraniční výrobky. Naše zdraví se obecně zhoršuje, ale my stále otravujeme svá těla jídlem plným konzervantů a chemikálií a v domácnosti používáme toxické produkty. Tím, že budeme podporovat určité praktiky výroby a vytvářet pro ně poptávku, bude to, co spotřebováváme, přímo ovlivňovat naše životní prostředí, ekonomiku i naše zdraví. Jinými slovy, při každém nákupu dáváme svůj hlas určitému přístupu výrobců a naše každodenní rozhodnutí mají dalekosáhlé dopady.

„Dnes je pro nás vedení domácnosti bez odpadu pohoda. Všichni čtyři jsme si do naší každodenní rutiny zavedli určité praktiky, které nám umožňují naplno si užívat toho, co tento způsob života nabízí, kromě těch zřejmých ekologických aspektů, jež s sebou přinášejí dobrý pocit, že člověk něco dělá pro sebe i planetu. Po zavedení ekologičtějších alternativ jsme si všimli zásadních pozitivních změn v našem životě, podstatného zlepšení našeho zdraví a také velkých úspor času a peněz. Zjistili jsme, že když se domácnost zbaví odpadů, neztrácí tím, ale naopak získává. Kromě jiných věcí také pocit, že tento životní styl má význam a smysl. Můj život se od základů změnil.

Historie Zero Waste

Zero waste, neboli život bez odpadu, se v posledních 20 letech rozšířil po celém západním světě, a to především díky síle internetu a sociálních sítí. Odkud se ale tento životní styl vzal? Kde jsou jeho kořeny a jaká je historie zero waste?

V roce 1995 cestoval kalifornský Dr. Daniel Knapp po Austrálii a debatoval s vládou, firmami a občany o tom, jak limitovat množství odpadu skrze opakované používání, recyklaci a kompostování. Dr. Knapp měl na mysli koncept totální recyklace, který vnímá odpad ne jako něco k odhození, ale jako zdroj, ze kterého by se stále dokola mohly vyrábět nové věci.

Tyto inovativní postupy vedli k zavedení první zero waste konference na Novém Zélandu. V této konferenci měl důležitou roli aktivista Warren Snow, který pozoroval malá novozélandská města řídící se principy zero waste a poté jezdil po USA a diskutoval o tom, co se na Novém Zélandu naučil.

Po novozélandské konferenci také následovalo založení Mezinárodní Aliance pro Zero Waste (Zero Waste International Alliance), která si dává za úkol vytvářet standard pro vládní organizace, firmy i jednotlivce.

Do roku 2008 se zero waste řešilo jako koncept ve vládních organizacích a během procesu výroby, dokud se Bea Johnson, Francouzka žijící v Kalifornii, nerozhodla tento koncept aplikovat na svou vlastní domácnost. Svou cestu k životu bez odpadu začala popisovat na svém blogu Zero Waste Home, který rychle nabyl na popularitě.

Bea Johnson inspirovala mnoho dalších nyní proslavených zero waste blogerů, včetně Lauren Singer, otevírání bezodpadových obchodů, i založení charit a organizací s cílem bezodpadového světa.

Zero waste v současnosti přitahuje mnoho příznivců, ale má i své kritiky. Jedna charakteristika, kterou kritici zero waste vyčítají, je přílišné lpění na znuvupoužitelnosti, když je v některých krajních případech možné, aby znovupoužitelný předmět byl méně ekologický než jednorázový.

Bezodpadový životní styl samozřejmě nejlépe zapadá do celkově ekologického životního stylu, ruku v ruce s redukcí jakéhokoli dopadu na životní prostředí.

tags: #Bea #Johnson #bez #odpadu #životní #styl

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad v Třebíči
• Ekologie populací a společenstev
• Nákupy v eko obchodech Praha
• Poznávání přírody s 50 divokými zvířaty
• Srovnání zemního plynu a obnovitelných zdrojů