Bez Černý: Stanoviště, Výskyt a Využití

Bez černý (Sambucus nigra) je všeobecně známý listnatý opadavý keř nebo strom, který roste divoce velmi hojně v houštinách, podél cest a v křovinách. Býval často sázen blízko venkovských obydlí. Patří do čeledi pižmovkovitých (Adoxaceae).

Popis

Bez černý je keř (vzácněji strom) až 5 m vysoký, dosahuje až do 8 m výšky. Pokud se jedná o široký keř dosahuje výšky až pět metrů, avšak pokud se mluví o stromu dorůstá do své velikosti až krásných deset metrů. Koruna vypadá poměrně široce rozložitá. Borka bezu je většinou popraskaná a má šedou barvu. Mladé kořeny nebo větve se na jaře a v létě uříznou a vysadí na trvalé stanoviště.

Listy

Listy jsou vstřícné, lichozpeřené, řapíkaté a bývají dlouhé 10 - 30 cm. Lístky bezu jsou dlouhé až 8 cm a široké i 3 cm. Jsou kopinaté, jemně oválné až vejčité, okraje mají jemně zubaté. Mají vejčitý, eliptický tvar. Po okrajích jsou pilovité a na vršku zašpičatělé, na rubu chlupaté. Barva je temně zelená. Po rozemnutí nepříjemně aromatické. Skládají se z (2-3 jařmy) s obvykle 9 lístky.

Květy

Květy jsou oboupohlavné, mívá 15-30 cm v průměru. Květy jsou bílé barvy, které jsou uspořádané v plochých chocholičnatých květenstvích, jsou široké od 10 - 15 cm. Mají značně výraznou vůni. Bez kvete od června do července. Doba květu je od června do července. Sbírají se celá květenství (Flos sambuci) v červnu a v červenci za suchého počasí v plném rozkvětu, ale dříve než začnou jednotlivé kvítky opadávat. Odstřihávají se nůžkami. Květy se nesmí mačkat, jinak hnědnou.

Plody

Plodem je bobulka, která může být velká až 8 mm, plozená v období slunného pozdního podzimu. Plodem jsou červené až černé peckovice v průměru 4- 5 mm. Bobule obsahují hlavně kyselinu jablečnou a vinnou, stopy těkavého oleje, cukr a modré barvivo. Sbírají se celé plodenství zralých bezinek (Fructus sambuci) v srpnu až listopadu. Musí být zcela černé, bez zelených plodů. Plody se zásadně tepelně zpracovávají (sirupy, povidla, vína, sušení), čímž se ničí mírně toxický sambunigrin.

Čtěte také: Průvodce autobusovým nádražím Černý Most

Rozšíření a Stanoviště

Bez černý je rozšířen takřka po celém světě. Na území České republiky je vyjma horských poloh vcelku hojně rozšířen. Vyskytuje se na vlhkých nalezištích (lesní mýtiny nejsou výjimkou), ale i na kamenitých místech. Na venkově je běžný podél domů, plotů a na zahradách. Je součástí běžné flóry okolí mírného pásu.

Stanoviště na slunných i stinných polohách. Bezu se velmi dobře daří na dusíkatých a vápenitých půdách. Hojně rostoucí na okrajích lesů, na rumištích, pustých místech, podél cest, vodních toků, skládky, lidská sídla, v zahradách a parcích. Výskyt je velice bohatý. Je rozšířen téměř po celé Evropě a Malé Asii až do západní Sibiře. U nás v České republice mimo nejvyšších poloh je opravdu častý.

Vyskytuje se v lesích, na pasekách a lesních světlinách, v křovinách, často na antropogenních místech, jako jsou okraje komunikací, intravilány obcí, sídliště, podél zdí a plotů, velmi často na zbořeništích, také na skládkách, zahradách, podél potoků a řek, u sloupů elektrického vedení, často na rumištích a podobných místech. Roste na vlhkých, humózních, dusíkem bohatých půdách. Bez černý je typickou nitrofilní rostlinou - vyhledává stanoviště s vysokým obsahem dusíku v půdě. Je rozšiřován zejména ptáky, kteří s oblibou požírají plody.

Pěstování

Na vývoji bezu je zapotřebí dusíkaté, humózní půdy. Nebo slunné. Vždy však s výše zmíněnými podmínkami. Na pěstování neklade žádné větší nároky. Pěstování černého bezu má u nás velkou tradici.

Rozmnožuje se kořenem, semenem, odnoži, řízkováním nebo semenáčky. Odnože se vysazují na podzim. Pod keřem mnohdy najdeme mladé semenáčky a ty můžeme jednoduše přesadit na nové stanoviště; nejlépe na podzim. Semena se vyperou ve vodě, usuší a vysejí do kypré půdy.

Čtěte také: Stanoviště Černý Most - linka 141

Sklizeň a Zpracování

List, bobule a kůra v období od června do července, bobule však trochu později (říjen-listopad). Sbírají se celá květenství (Flos sambuci) v červnu a v červenci za suchého počasí v plném rozkvětu, ale dříve než začnou jednotlivé kvítky opadávat. Sbírají se celé plodenství zralých bezinek (Fructus sambuci) v srpnu až listopadu. Musí být zcela černé, bez zelených plodů.

Květy se suší zavěšené za hlavní stopky nebo v tenkých vrstvách na stínu do 35 °C. Správně usušený květ má světle žlutou barvu a příjemnou vůni. Plody se suší nejlépe umělým teplem (začíná se na 40 °C, končí na 60 °C), dokud se nescvrknou.

Květy se musí sbírati za suchého počasí, dříve než počnou opadávati (květen až červenec). Otrhané květy mají ležeti přes noc tence rozestřeny na lískách. Následujícího dne přijdou do sušicího přístroje a suší se rychle při 30-45°C, poněvadž jinak snadno zčernají. Usušené, pěkné žluté květy voní příjemněji než čerstvé. Černé, lesklé plody mají zvláštní zápach a sladce nakyslou chuť. Bobule, které je nutno sbírati v době zralosti, v srpnu a září, musí se rychle sušiti (sušárna).

Léčivé Účinky a Využití

Bezinka má široké uplatnění, jak terapeutické, tak v potravinářském odvětví. Bez černý se dnes pěstuje nejen kvůli terapeutickým účelům, ale také jako okrasná dřevina. Šťáva lisovaná z plodů se používá při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu trojklanného nervu. Kdysi dostávali novomanželé rostlinku svatebním darem.

V léčitelství se využívají především květy a zralé plody. Květ má potopudné a močopudné účinky, používá se ve formě čaje při nachlazení, horečce a zánětech dýchacích cest. Zralé, tepelně upravené plody jsou bohaté na vitamíny (C, A) a antokyany, posilují imunitu, působí jako antioxidant a mírné projímadlo.

Čtěte také: Služby taxi v Praze

Sušené květy jsou vhodné k výrobě čaje. Horký léčivý čaj pro pocení se vyrobí z 1-2 lžiček květu zalitím 250 ml horké vody a vyluhováním. Dělá se i odvar především pro pocení a podává se horký. Z květů se dá udělat osvěžující sirup či limonáda, kterou v létě určitě nepohrdne nikdo. Bezové víno musí být určitě také velmi lahodné s příjemnou vůní. Někdy se bez používá jen na zbarvení vína.

Účinek odvaru ze sušených květů má zmírňovat kašel a snižovat horečku. Z květů se dá udělat osvěžující sirup či limonáda, kterou v létě určitě nepohrdne nikdo. Bezové víno musí být určitě také velmi lahodné s příjemnou vůní. Někdy se bez používá jen na zbarvení vína.

Využívá se především květ, který má vynikající potopudné a močopudné účinky a podává se zejména při nachlazeních. Také příznivě ovlivňuje cévní stěny, podporuje vykašlávání, tvorbu mateřského mléka a vůbec má široké spektrum uplatnění. Plody, běžně známé jako bezinky, se v lidovém léčitelství používají proti bolestem nervů, jako mírné projímadlo a prostředek ke snížení krevního tlaku. Někdy se sbírá i list a mladá kůra, od sběru těchto částí se však odrazuje, protože listy jsou jedovaté v důsledku obsahu glykosidů a alkaloidů, stejně tak kůra je jedovatá a může vyvolat dávení. List se proto používá spíše zevně, a to k zábalům kloubů při revmatu. Údajně mají listy také silný protinádorový účinek, zejména u nádorů zevně přístupných. Sbíraly se i kořeny, kvůli velké pracnosti se však od sběru této části upustilo.

Gastronomické využití

Bez černý hraje velikou roli v likérnictví při výrobě lihovin a směsných destilátů. Lze vyrobit také z květů bezu a kvašením lze připravit osvěžující limonádu. Objevuje se také výroba sirupů.

V gastronomii se z květů připravují sirupy, limonády, víno nebo se smaží v těstíčku jako ‚kosmatice‘. Z plodů se po uvaření vyrábějí džemy, povidla, šťávy, likéry a víno; syrové jsou mírně jedovaté.

Z plodů bezu se vyrábí sirup, marmeláda, víno. Plody nebo květy se používají při výrobě likérů. Z plodů se vyrábí nakyslá, velmi chutná povidla.

Bezinky mají širokou paletu uplatnění. Připravují se z nich zavařeniny, marmelády, povidla, šťávy, bezinková vína, likéry, sirupy a podobně. Bezinky se musejí převařit, protože syrové jsou mírně jedovaté. Šťáva z plodů se někdy používá k dobarvování vína a některých potravinářských výrobků.

Toxicita a Bezpečnost

Nezralé plody a syrové části rostliny obsahují glykosid sambunigrin, který může po požití vyvolat nevolnost (tepelným zpracováním se rozkládá). Otravy z listů a kůry se projevují silným zvracením, průjmem a celkovou slabostí. Příznaky se mohou dostavit i po snězení syrových plodů ve větším množství. Projímavé účinky čerstvých plodů se neutralizují vařením nebo sušením.

Syrové listy, kůra, semena a nezralé plody jsou pro člověka i zvířata (např. psy) jedovaté kvůli obsahu kyanogenního glykosidu sambunigrinu a lektinů. Konzumace může způsobit nevolnost, zvracení, silný průjem a křeče v břiše. Tepelnou úpravou (vařením, pečením nad 80 °C) se tyto toxické látky spolehlivě rozkládají a plody se stávají bezpečnými.

Zajímavosti

Lidové rčení „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“ dokládá jeho obrovský význam v léčitelství. Z květů se masově vyrábějí domácí sirupy a limonády, zatímco z plodů marmelády a likéry. Odvar z listů hubí hmyz.

V evropské mytologii a folklóru byl keř považován za magickou a ochrannou rostlinu, která odhání zlé duchy a čarodějnice, a proto se často vysazoval u domů. Zároveň byl spojován se světem víl a duchů a věřilo se, že v něm sídlí duch „Bezové matky“ a pokácet ho přináší neštěstí.

Chemické složení

Významnými obsahové látky jsou glykosidické povahy, slizového charakteru (bobtnavého) a mastné kyseliny. V plodech se nachází navíc karoteny, vitaminy B a vitaminu C. Květy obsahují glykosid kyanovodíku (sambunigrin), v malém množství kyselinu valerianovou, etherický olej, třislovinu a sliz.

Tabulka Obsahových látek

tags: #bez #černý #stanoviště #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Postup Likvidace Počítačů
• Charakteristika vztahu k přírodě
• Ochrana přírody v Adamovském rybníku
• Likvidace Autovraků Rohatce a Okolí
• Měření emisí – školení