Pěstování a sklizeň bezpluchého ovsa

V současné době znovu nabývá oves na významu jako surovina pro výrobky zdravé lidské výživy. Bílkovinný komplex ovsa se ve srovnání s pšenicí vyznačuje snazší stravitelností a vyšším podílem esenciálních aminokyselin. Zrno ovsa se také uplatňuje v krmných dávkách některých kategorií hospodářských zvířat - mladých a plemenných zvířat a koní.

V kultuře se u nás pěstují dvě formy ovsa setého - oves pluchatý a oves nahý s bezpluchou obilkou. Obě formy se u nás pěstují jako jařiny. U pluchatého ovsa je obilka pevně sevřena obaly kvítků - pluchou a pluškou - a při sklizni se z těchto obalů neuvolňuje. Podíl pluch tvoří 22 - 24% hmotnosti zrna. Pro potravinářské účely je nutné zrno loupat.

Oves nahý (bezpluchý) je určen pro zpracování v potravinářském průmyslu, protože odpadá odstraňování pluch z obilek.

Formy ovsa

• Oves pluchatý: Obilka je pevně sevřena obaly kvítků, podíl pluch tvoří 22-24% hmotnosti zrna.
• Oves nahý (bezpluchý): Obilka není pevně sevřena obaly kvítků, odpadá odstraňování pluch z obilek.

Nízké výnosy ovsa a omezený odbyt produkce stlačily rozsah pěstování na hranici domácí spotřeby. Pluchatý oves se pěstuje v chladnějších a vlhčích oblastech, především v bramborářské oblasti, protože je náročný na vláhu. Půdy jsou vhodné střední až těžší, snáší i půdy méně strukturní a kyselé. Nevhodné jsou půdy lehké a vysýchavé. Silně vyvinutá kořenová soustava umožňuje získávat živiny i z méně přístupných forem. V osevních postupech je oves zařazován nejčastěji po obilninách.

Odrůdy nahého ovsa jsou na podmínky pěstování náročnější než pluchatý oves. Nahý oves se pěstuje ve vlhčích polohách lepší bramborářské oblasti a okrajové řepařské oblasti. Rané setí je důležité pro dosažení vyššího výnosu zrna a snižuje škody napadením bzunkou ječnou a sterilní zakrslostí ovsa (virová choroba). Oves sejeme do hloubky 30 mm - 40mm. Výsevek u pluchatých odrůd činí 4,5 - 5,5mil. klíčivých zrn na ha, u nahých odrůd 4,5 - 5,0mil. klíčivých zrn na ha.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Celková dávka dusíku se doporučuje mezi 60 - 90kgN.ha-1, v úrodných podmínkách a po dobré předplodině jen do 30kgN.ha-1 . Dusík aplikujeme před setím v dávce do 50 - 90kgN.ha-1 . Přihnojení provádíme na konci odnožování až počátku sloupkování dávkou 20 - 30kgN.ha-1. Přehnojení dusíkem může způsobit poléhání porostu a tím snížení výnosu i jakosti ovsa.

Ve srovnání s jinými obilninami oves většinou příliš netrpí chorobami. Někdy se mohou vyskytovat virové choroby (např. virová zakrslost ovsa), které jsou přenášeny savým hmyzem. Významnější jsou škody způsobované škůdci. Nejvýznamnějším škůdcem ovsa je bzunka ječná, jejíž larva poškozuje vzrostné vrcholy. Hlavním ochranným opatřením proti bzunce ječné je rané setí. Při výskytu plevelného ovsa hluchého nelze použít žádný herbicid, protože by byl poškozen i kulturní oves.

Oves má dlouhou vegetační dobu a dozrává nerovnoměrně. Čím více je zrání nerovnoměrné, tím více je zadinovitých, černých a trouchnivějících zrn. Důležité je také správné seřízení sklízecí mlátičky, protože u mechanicky poškozených zrn dochází k rychlejšímu žluknutí tuků. Skladovací vlhkost pluchatého ovsa má být 13% a bezpluchého ovsa pod 12%. při vyšší vlhkosti je nutné dosoušení aktivním větráním nebo horkovzdušně.

Základní jakostní ukazatele u potravinářského ovsa jsou: vlhkost 13,0% (u bezpluchého ovsa 12,0%), objemová hmotnost 55kg.hl-1 (68kg.hl-1), podíl zrna nad sítem 1,8mm 90,0% (80,0%) a dále příměsi a nečistoty. Oves nahý (bezpluchý) smí obsahovat nejvýše 10% zrn v pluchách.

OVES je nejmladší kulturní obilninou. Do Evropy se dostal jako plevelná rostlina v tehdy již kulturní pšenici a ječmeni. Oves setý (Avena sativa L.) je hexaploidní (42 chromozomů) kulturní druh. Oves je dlouhodenní rostlina, pěstují se ozimé i jarní formy. V našich podmínkách ozimé odrůdy vymrzají.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Většina odrůd bezpluchého ovsa (Avena sativa var. nudae Mordv.) má mohutnější habitus než běžný oves setý, rozvětvenou a poměrně hlubokou kořenovou soustavu, delší poměrně pružné stéblo, v kolénkách zelené ještě v době dozrávání. Oves má výraznou apikální dominanci. Tvoří 3-5 odnoží, ale jen málo jich bývá plodných. Koeficient produktivního odnožení je jen 1,2. Lata bezpluchého ovsa je mohutnější, klásky obsahují 4-10 kvítků, z nichž jsou 2-3 plodné. Plevy a pluchy odstávají a při výmlatu se oddělují.

Fylogenetický původ ovsa není dostatečně znám. Pluchatý oves setý pochází z Malé Asie, bezpluchý oves vznikl spontánní mutací v horských oblastech Číny a Mongolska. Bezpluchý oves je nejvíce rozšířen ve Velké Británii, Kanadě, USA, Chile, Mexiku, Číně a Polsku. V České republice se šlechtí od 2. světové války. Odrůdy Ábel, Adam a Izák ze šlechtitelské stanice Krukanice (Selgen) mají vynikající výnos i kvalitu.

Dobré výnosy a kvalitu lze dosáhnout v lepších oblastech bramborářského výrobního typu a přilehlých oblastech řepařského výrobního typu. Klimaticky ideální oblasti pro pěstování ovsa mají dostatek zimní vláhy, možnost setí ve 2. polovině března, dostatek srážek a relativně nižší teploty v květnu a červenci a naopak málo srážek v době dozrávání počátkem srpna. Vlhký a chladný průběh počasí v době dozrávání je příčinou drobnějšího zrna nižší kvality. Nepříznivé podmínky v době sklizně vedou k jejímu oddělení, zvýšení sklizňových ztrát, ale především ke zvýšení nároku na posklizňové ošetření.

Oves není tolik citlivý na půdní podmínky jako pluchaté odrůdy. Oves je využíván pro výrobu oleje ke kosmetickým účelům). V medicíně je ověřeno příznivé fyziologické působení ovesných diet na organismus i prevence kardiovaskulárních a zažívacích chorob, cukrovky i rakoviny.

Za nejlepší předplodinu ovsa (zvláště v BVT) lze považovat okopaniny (hnojem hnojené brambory, krmná řepa). V místech s dostatkem vláhy jsou vhodnými předplodinami ovsa jeteloviny (jetel, jetelotráva) nebo zaorané (trvalé) travní porosty. Pokud je oves zařazen po obilninách, je nejvhodnější předplodinou ozimá pšenice setá po okopanině, méně žito. Vhodnější je sled: hnojená okopanina - oves - ozimá obilovina (pšenice). V osevním postupu je fytosanitární působení ovsa na úrovni širokolistých zlepšujících plodin. Oves není vhodné pěstovat po jarním ječmeni.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Pěstování ovsa po sobě je nežádoucí vzhledem k nárůstu výskytu háďátek a bzunky ječné a tím výrazného snížení výnosu. Zařazení bezpluchého ovsa jako doběrné plodiny na závěr obilního sledu je příčinou snížení výnosu o více než 20 %. Oves sám má vysokou předplodinovou hodnotu. Oves je vhodnou krycí plodinou pro jeteloviny a vzhledem k vysokému i pevnému stéblu i pro vojtěšku.

Po sklizni obilní předplodiny ovsa následuje včas a kvalitně provedená podmítka. Základním opatřením podzimní přípravy půdy je střední orba (0,18-0,22 m) provedená v optimální vlhkosti. Hloubka orby nemá podstatný vliv na výnos ovsa. Zásadou jarní předseťové přípravy je maximální šetření půdní vláhou. Vzhledem k co nejvčasnějšímu vstupu na pozemek (jakmile to stav půdy dovolí) je vhodné používat lehčí traktory se zdvojenou montáží kol nebo pásové traktory. Oves sejeme co nejdříve.

Kromě využití nižších teplot pro diferenciaci laty - tvorby většího počtu zrn (hlavní výnosový prvek) - je více využita i zimní vláha a omezeno poškození vzrostných vrcholů vzcházejících rostlin larvami první generace bzunky ječné (Oscinella frit). Časné setí je hlavní agrotechnický faktor ovlivňující výnos i kvalitu. Platí staré pořekadlo „Zasej mě, zašlap mě třebas v bláto, přesto budu jako zlato“, které potvrzuje zkušenost, že ovsu neškodí „zamazání“, tj. zasetí do vlhčí půdy.

Klíčivost pluchatého ovsa ve vlhké půdě je dobrá. Za to u bezpluchého ovsa vlivem poškození odkrytého klíčku klíčivost klesá až do 75 % (průměrně 85 %). Vzhledem k častému poškození klíčních rostlin (bažanti, havrani) bývá i polní vzcházivost nižší. Protože oves navíc tvoří velmi málo plodných odnoží, je pro zajištění dobrého výnosu třeba vysévat 550 zrn.m-2, tj. podle hmotnosti tisíce zrn (26 až 30 g) asi 160 až 190 kg.ha-1.

Oves má zvlášť» dobrou schopnost přijímat z půdy i pevněji vázané živiny. Nejlépe snáší vyšší půdní kyselost. Je však citlivý na nevyváženou bilanci živin, má větší požadavky na obsah K a Mg v půdě. Válení ihned po zasetí zlepší na lehčích sušších půdách klíčení a vzcházení. Vláčení od fáze 13-14 DC (3-4 lístků) až do fáze 29 DC (konec odnožování) podpoří odnožování a stejnoměrný vzrůst rostlin. Vhodné jsou prutové, případně sírové brány. Optimální pracovní rychlost je 5,5-7,0 km.h-1. Vláčení za vlhka není vhodné. Křehké rostliny po ránu jsou méně odolné proti poškození bránami.

Vláčení přispívá ke zlepšení struktury půdy, aerace a tím rozvoje kořenů a zlepšení příjmu živin i k omezení plevelů až o 60 %. Mechanická regulace plevelů má u ovsa přednost před herbicidy. Její účinek je srovnatelný. Vzhledem k relativně vysoké konkurenční schopnosti ovsa vůči plevelům je možné zásahy proti plevelům až do 30 % pokryvnosti plevelů bez vlivu na výnos vyloučit úplně.

Aplikace morforegulačních přípravků není při pěstování potravinářského ovsa povolena. Vzhledem k vysoké odolnosti nahého ovsa proti poléhání (o 1-2 body lepší než pluchaté odrůdy), není u semenářských porostů (založených na lehčích půdách, nižším výsevkem a hnojených méně dusíkem) nutná.

Nejvýznamnějším škůdcem ovsa je bzunka ječná (Oscinela frit). Ošetření se provádí (podle signalizace) ve fázi 11-12 DC a opakuje se zhruba po osmi dnech ve fázi 20 DC. Většina populace bzunky zůstává na stanovišti zrodu. Proto ošetření proti druhé generaci není u osivových porostů nutné. Při silném napadení se provádí postřik insekticidy. Podle potřeby se opakuje po 14 dnech. Mšice (Aphidea) škodí především šířením žluté virové zakrslosti ječmene. Dalšími důležitými škůdci ovsa jsou háďátka.

Sklizeň ovsa se provádí na počátku plné zralosti. Optimální vlhkost ovsa při sklizni je 14 až 16 %. V nepříznivém létě je možné sklízet při vyšší vlhkosti zrna 16 až 18 %, ale při výmlatu dochází ke zvýšení ztrát, zvýšení podílu vlhkých nečistot v zrně a většímu poškození obilek. Sklizeň při vlhkosti zrna nad 18 % je možná jen ve výjimečně nepříznivém ročníku.

Zrna se hůře oddělují od pluch, mikropoškození výrazně roste, klíčivost osiva klesá pod 80 % i vlivem nevyzrálosti zrn z odnoží, rostou i ztráty při čištění. U sklízecích mlátiček je nutno snížit pojezdovou rychlost pod 3 km.h-1. V těchto podmínkách je vhodné, zvláště při vzrostlém podsevu, zvýšit na nejvyšší možnou výšku strniště a stojící stébla s podsevem sklidit řezačkou následně zvlášť».

Zralé či přeschlé porosty není možné sklízet na plný výkon sklízecí mlátičky, i když to stav porostu zdánlivě dovoluje. Je nutné snížit otáčky mláticího bubnu, oddálit koš i snížit otáčky ventilátoru sklízecí mlátičky. Optimální otáčky mláticího bubnu u sklízecí mlátičky jsou 900 až 1000 ot.min-1. Maximální skladovací vlhkost ovsa je 14 %. Při vyšší skladovací vlhkosti dochází ke snížení klíčivosti osiva, žluknutí a hořknutí obilek. Vlhké zrno je třeba okamžitě po sklizni dosušit. V provozních podmínkách se osvědčilo dosoušení ovsa sklízeného při vlhkosti do 15 % aktivním provětráváním neupraveným nebo předehřátým vzduchem na roštech.

Doporučené odrůdy

• Ardo (1990): Delší stéblo, žluté zrno s nižší HTS, vhodný jako potravinářský oves.
• Auron (1991): Středně dlouhé pevné stéblo, velké zrno s vysokou hektolitrovou váhou.
• Neklan (1998): Nepoléhavá odrůda, vysoká HTS i hektolitrová váha, ranější zrání.
• Azur (2001): Výnosná odrůda, jemné zrno s nejvyšším obsahem dusíkatých látek.
• Atego (2002): Nejvýnosnější žlutozrnná odrůda, nejlepší odolnost k poléhání.
• Vok (2002): Výnosná žlutozrnná odrůda, vysoce odolná poléhání, rezistentní ke rzi.
• Abel (1994): Nahý oves, vysoká objemová hmotnost, dobrá odolnost k poléhání, rezistence k háďátku.
• Izak (1998): Nahá odrůda, rané zrání, kratší stéblo, vysoká objemová hmotnost i obsah bílkovin.

V současné době Evropa hledá levná a zároveň kvalitní krmiva a navrací se k pěstování tradičních krmných plodin. Na výsluní se vrací i oves, hojně pěstovaná plodina našich předků (před II. Hlavní výhodou ovsa je všestranná využitelnost. Lze použít na zelené krmení, samostatně i ve směskách, na senáž či sklizeň zrna. Dalším kladem pěstování ovsa jsou jeho příznivé fytosanitární účinky. Oves má mohutnou kořenovou soustavu, která umožňuje velmi dobře čerpat živiny. Plně využije pro svou výživu i posklizňové zbytky, organické hnojení nebo např. zaoraný drn.

Převážná část produkce ovsa je používána pro krmné účely. Pro výživu monogastrických zvířat je vhodnější oves s nízkým podílem pluch (např. Ardo, Azur) nebo oves bezpluchý (nahý). Ve srovnání s ostatními krmnými obilovinami má oves vyšší podíl tuků i dusíkatých látek (především oves nahý). Zrno ovsa je ceněno pro příznivé složení bílkovin s vysokým obsahem esenciálních aminokyselin, zvláště lysinu, vyšší obsah tuku s převládajícím podílem nenasycených mastných kyselin a vysoký obsah minerálů a vitamínů. Oves nahý obsahuje až o 50 % více lysinu než krmný ječmen. Podle zahraničních výzkumů zařazení nahého ovsa do krmné dávky zvyšuje přírůstky u prasat i brojlerů a příznivě ovlivňuje produkci vajec. Důležitý je zejména pro výživu nemocných nebo plemenných zvířat. Alkaloid avenin zvyšuje chutnost ovsa.

Oves se stále více uplatňuje i v lidském jídelníčku. Vysoký obsah beta-glukanů, minerálních prvků a vitamínu E výrazně napomáhají prevenci civilizačních chorob, počínaje nadváhou a konče rakovinou zažívacího traktu. Konzumace ovsa podporuje odbourávání cholesterolu a snižuje obsah krevního cukru.

Oves není náročný na volbu předplodiny a obvykle bývá zařazován jako doběrná plodina. Pro své fytosanitární účinky je vhodným přerušovačem v osevním postupu s vyšší koncentrací obilovin. Není napadán chorobami pat stébel, které jsou běžné u pšenice a ječmene (U jarní pšenice seté po ovsu, byl zjištěn až 6 x nižší výskyt chorob pat stébel, než když byla setá po jarním ječmeni. U ozimé pšenice, seté po ovsu, byl výskyt této choroby až 8 x nižší, než byla-li její předplodinou jarní pšenice). Na půdách s vyšším výskytem háďátka (Heterodera avenae), které napadá všechny obiloviny, je vhodné v osevním postupu zařadit odolnou odrůdu nahého ovsa Abel.

Za nejlepší předplodiny ovsa (zvláště v bramborářské oblasti), lze považovat okopaniny a luskoviny. V místech s dostatkem vláhy je možné oves zařadit i po jetelovinách nebo zaoraných travních porostech. Na půdní podmínky není oves příliš citlivý. Optimální jsou půdy středně těžké, humózní, s dobrou vodní jímavostí. Díky své mohutné kořenové soustavě si dobře poradí i s méně příznivými podmínkami. Nevhodné jsou pouze půdy extrémně zamokřené, v takových podmínkách je možné pěstovat oves pouze pro sklizeň zelené hmoty. Oves můžeme pěstovat i na velmi kyselých půdách.

Důležitým faktorem pro vysokou sklizeň kvalitního zrna je setí uznaných osiv, které pocházejí ze zdravých kultur a jsou správně vyčištěna a ošetřena. Použitím certifikovaných osiv s přesně určenými osivovými hodnotami zemědělec získá porosty správně zapojené, zdravé a bez příměsí jiných kulturních či plevelných druhů. Snižuje tím riziko šíření chorob, jako jsou sněti, a nebezpečných plevelů (ovsíř). Použitím vlastního osiva, často nesprávně upraveného, riskujeme ucpávání výsevného ústrojí. poléhání i šíření chorob, což se samozřejmě negativně projeví na výši výnosu i kvalitě zrna.

Nejvhodnější přípravou půdy pro oves je podzimní středně hluboká orba, ošetřená (nehrozí-li eroze) tak, aby jarní příprava byla co nejčasnější a nejjednodušší a co nejvíce omezila ztráty zimní vláhy. Oves klíčí při teplotě 3-5 °C, pro nabobtnání a klíčení potřebuje značné množství vody, proto sejeme oves co nejdříve. Časně seté porosty plně využijí vláhu, kratší den i nižší teploty pro tvorbu výnosu, ale také tím pomůžeme omezit poškození vzcházejících rostlin larvami bzunky ječné. Naklíčené zrno i klíční rostliny nejsou citlivé na nízké teploty.

Jakmile stav půdy dovolí, hrubou brázdu strhneme těžkými branami, pole vyhnojíme a připravíme seťové lůžko. Nám se nejlépe osvědčila příprava půdy kompaktorem, který ji zároveň urovnává i kypří. Seťové lůžko připravujeme do hloubky 4 - 5 cm pro pluchatý oves a 3 - 4 cm pro oves nahý. Výsevné množství u ovsa je 4 - 5 milionů klíčivých zrn, nižší množství volíme v lepších podmínkách a při raném setí.

Při dávkování umělých hnojiv je třeba vzít do úvahy výrobní oblast, vlastnosti pozemku a použitou předplodinu. Podle těchto kriterií volíme dávku dusíku v rozmezí 40-100 kg/ha. Oves je schopen využívat až ze 60 % dusík z půdní zásoby. Po obilovině či jiné zhoršující plodině je doporučována dávka 75 - 85 kg/ha a 40-50 kg/ha po zlepšující předplodině. Maximální dávky dusíku v bramborářském a horské typu jsou 60-80 kg/ha po zlepšující a 80-100 kg po zhoršující předplodině (vyšší číslo platí pro méně intenzivní podmínky).

Vysoké dávky dusíku vedou zvláště na těžkých půdách ve vlhkém roce nebo zamokřeném stanovišti k vyššímu poléhání, prodloužení vegetační doby a větší náchylnosti k chorobám. Dávky do 60 kg N / ha lze aplikovat jednorázově před setím. Vyšší dávky dusíku se doporučuje dělit na dvakrát. Přihnojení od konce odnožování do počátku sloupkování podporuje diferenciaci základů laty a snižuje redukci odnoží. Přihnojení v plném sloupkování se doporučuje jen u nedostatečně vzešlých a slabě odnožených porostů. Dávka dusíku aplikovaná před metáním nebo v době metání přispívá ke zvýšení objemové hmotnosti zrna a obsahu bílkovin v obilkách.

Důležitý je vyvážený poměr N:P:K 1:0,3-0,4:0,8-1,4. Oves dobře využívá živiny z organické hmoty (hnůj, drn, zelené hnojení). Dobře snáší i kyselejší půdy. Je vděčný za doplnění mědi a manganu při jejich nedostatku v půdě. Po zlepšující či hnojené předplodině dobře využije živiny z půdní zásoby.

Oves má velmi dobrou konkurenční schopnost vůči plevelům. Při dodržení agrotechnických zásad boje s plevely není většinou chemické ošetření v dobře zapojených porostech potřeba. Při vyšším výskytu plevelů se řídíme metodikou. Chemická ochrana proti těmto chorobám je velmi obtížná, protože není pro oves registrován žádný fungicidní přípravek. Ochrana tedy spočívá ve správné volbě lokality (nevhodné jsou vlhké, uzavřené oblasti), dodržování osevního postupu, optimální dávka dusíku a volba vhodné odrůdy.

Nejvýznamnějším škůdcem ovsa je bzunka ječná. Ochranou je včasné setí. Při pozdnějším výsevu, vzchází-li rostliny za vyšších teplot, je vhodné použít insekticid. Larvy druhá generace bzunky se živí základy kvítků a později obilkami v mléčné zralosti, chemickou ochranu provádíme jen při větším výskytu. Zejména u potravinářských porostů je důležitý správný výběr insekticidu dle metodiky. Z dalších hmyzích škůdců se na ovsu vyskytují mšice a třásněnky, škodící sáním, a kohoutek, jehož larvy vyžírají na listech jemné proužky. Na ovse i ostatních obilovinách škodí háďátko ovesné, jehož larvy parazitují na kořenech. Zamořené jsou zejména půdy v oblastech s vysokou koncentrací pěstování obilnin. Napadené rostliny jsou zakrslé a často nevymetají. Ochranou je především správné střídání plodin a pěstování odolných odrůd.

Oves sklízíme v plné zralosti (sláma a laty jsou žluté, kolénka ve spodní části stébla mohou být ještě zelená). V běžné zemědělské praxi se většinou oves sklízí až jako poslední obilnina, přezráváním porostů však dochází k velkým ztrátám ulamováním klásků. U jemnopluchých ovsů (Ardo, Azur) a ovsa nahého je nutné kontrolovat intenzitu výmlatu. Nejvhodnější pro sklizeň je vlhkost 12-15 %, při sklizni přeschlých porostů dochází zejména u nahých ovsů k mechanickému poškozování zrna a sklizňovým ztrátám v důsledku ulámání klásků, zatímco za vlhka se zrno špatně uvolňuje z laty.

tags: #bezpluchý #oves #pěstování #a #sklizeň

Oblíbené příspěvky:

• Teplota vzduchu a ekologie
• Pražské znečištění ovzduší
• Přečtěte si náš úvod do biologie ochrany přírody
• Udržitelnost v módě
• Příroda a památky u Milevska