Biedermeier: Malířství, Příroda a Symbolika

Dnes se podíváme zpět do minulosti do německy mluvících zemí první poloviny 19. století, konkrétně do let 1815-1848. Jako biedermeier se označuje umělecký a životní styl poměrně krátkého historického období, které trvalo zhruba od roku 1815 (konec napoleonských válek a Vídeňský kongres) do známého revolučního roku 1848. Biedermeier se týkal především německy mluvících zemí, k nimž se počítala Rakouská říše, Prusko, ale také české země. Některé vlivy tohoto stylu se šířily i dál do Evropy.

Biedermeier se kryje s částí anglického viktoriánského období (královna Viktorie vládla v letech 1819-1901) a v mnohém je mu podobný. V českých zemích v této době právě vrcholilo národní obrození. Většina děje je situována do pozdější doby, ale na začátku jsou k vidění jak biedermeierové kostýmy, tak typické vybavení tehdejší domácnosti.

Znaky Biedermeieru

Shrňme si tedy typické znaky biedermeieru:

• měšťanská třída se dostává do popředí
• důraz se klade na domácí život, spořádanost, útulnost, praktičnost
• obliba kvalitního řemesla
• střídmý, uměřený vkus - elegance místo okázalých ozdob
• obdiv k přírodě
• rozvoj průmyslu - začíná „století páry“

Móda v Biedermeieru

Přestože biedermeier trval jen tři desetiletí, silueta šatů se stihla několikrát proměnit a s ní i detaily jako ozdoby, doplňky a vzory látek. Základní znaky biedermeierové módy ale zůstávaly stejné:

• kontrast štíhlého pasu a oblé linie ramen, zvýrazněných navíc bohatými rukávy
• dlouhá, zvonovitě se rozšiřující sukně
• drobné květinové vzory - tištěné i vytkávané
• zdobení šatů volány, kanýry, výšivkami, aplikacemi
• složitě zaplétané účesy, přes den doplněné kukaňovitým kloboukem nebo čepcem, do společnosti ozdobnými hřebeny, stuhami a peřím
• jako ochrana před chladem se nosí především velké šátky, štóly, peleríny nebo dlouhé široké pláštěnky

Po Vídeňském kongresu, tedy na samém začátku biedermeieru, se ještě nosily šaty s vysoko posazeným empírovým pasem a jen mírně rozšířenou sukní. Po roce 1820 se ale pas posunul níž a postupně se dostal až na své přirozené místo. Sukně se rozšířila tak, že se opět začaly nosit obručové spodničky. Pod šaty se vrátil i korzet, který byl nezbytný k dosažení módního útlého pasu. Výrazným prvkem šatů byly rukávy, které se také často měnily: od menších balonových přes objemné „šunkové“ a „pagodové“ až zpět k úzkým, doplněným jen malým balonkem nebo volány.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

V letech 1830-1848 je biedermeierová móda na vrcholu. Pas stažený korzetem doplňuje široká, nabíraná sukně a bohaté balonové rukávy, takže silueta připomíná písmeno „X“. V 50. a 60. letech devatenáctého století střídá biedermeier období, kterému se říká „druhé rokoko“ - sukně totiž dosáhly takové šířky, že je pod nimi nutné nosit mohutnou obručovou spodničku, ne nepodobnou konstrukcím z doby Marie Antoinetty. Celkový styl už se však posouvá od květované biedermeierové romantiky k eleganci typické pro závěr 19. století.

Materiály používané v Biedermeieru

V době biedermeieru se šilo ze všech dostupných přírodních materiálů: hedvábí, vlny, bavlny, lnu i jejich směsí. Večerní šaty bývaly z toho nejlepšího, co si dáma mohla dovolit - hedvábí, krajek, peří a kožešin -, na denní šaty byla nejoblíbenější bavlna. Už v sedmnáctém století se do Evropy dovážely jednobarevné i tištěné bavlněné látky z Indie. Během osmnáctého století se rychle rozvíjela technologie a takřka celý proces výroby látek se podařilo mechanizovat. Řemeslná ruční práce se udržela jen ve výrobě krajek, prýmků a doplňků.

Ve 40. letech 19. století fungovaly v Čechách desítky kartounek, tedy továren na potiskování bavlny. Jako „kartoun“ se označovalo jednoduché bavlněné plátno s potiskem, ale vzory se tiskly i na kepry, jemné batisty a mušelíny nebo hladké satény. V biedermeieru se k barvení používala přírodní barviva, v druhé polovině 19. století už také syntetické barvy, často velmi toxické. Tisklo se buď pomocí forem neboli štočků, které se používají i dnes (v Indii na potisk tradičních textilií, u nás při výrobě tradičního modrotisku), nebo tiskařských válců.

Mezi potisky jasně panovaly ty květinové, oblíbené ostatně už v předchozím empírovém období. Nosily se světlé i tmavé látky s potiskem droboučkých kvítků, nápadně barevné látky s pestrými velkými květy i abstraktnější vzory, které se přírodou pouze inspirovaly. Mezi oblíbené základní barvy patřily kromě bílé a krémové také pastelové odstíny modré a zelené, zlatožlutá, odstíny hnědé nebo sytá „turecká červeň“.

Příroda jako Inspirace v Biedermeieru

Bohatství přírody a jeho poznání inspirovalo uměleckou tvorbu odnepaměti. Vedlo k organickému pojetí uměleckého díla a jeho forem jako živoucích útvarů, které se neustále proměňují a plodí nové. Forma se tak nevztahuje jen k vnější podobě díla, ale i k jeho vnitřní aktivitě. K přírodě se proto z těchto důvodů obracely různorodé a často protikladné umělecké proudy. Jedni v ní obdivovali harmonii, uspořádanost a záruku kontinuity, druzí oslavovali nespoutanost jejích živlů.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Příroda se již od antiky, a zvláště pak od osvícenského a preromantického 18. století, stala „pravou školou“ a učitelkou umění. Nešlo jen o pouhé kopírování konkrétních přírodních tvarů, ale o nápodobu samotných postupů a principů „tvořivé přírody“. Nespoutaná živelnost přírody manifestovala životadárné, vitální síly, vyvažující protipól existence - zánik a smrt. Inspirace pro náměty moderní estetiky ošklivosti lze vystopovat např. v rokokových kreacích, které si libovaly v chaotické spleti tvarů i přírodní bizarnosti.

Estetika a Materiály

Antika ztělesňovala ideál „ušlechtilé prostoty“, jak roku 1755 charakterizoval řecké umění teoretik novoklasicismu Johann Joachim Winckelmann. Nový vkus, prosazující se od sklonku 18. století i v tvorbě keramiky a skla, oceňoval jednoduchou a přirozenou krásu tvarů, nezatížených zbytečným dekorem. Vedle přírodní estetiky se v 18. století rozvíjela teorie klasicistního stylu, který měl převyšovat přírodní vzory a čerpal inspiraci hlavně v umění starověku. Na tyto tendence navázal vědomě i biedermeier, který se v českých zemích prosadil po napoleonských válkách. Hlavním zdobným prvkem se stala přirozená struktura materiálu, především rozmanitých druhů dřev nebo barevných sklovin. Nová materiálová estetika odrážela dobové ideály přirozenosti a pokory k přírodnímu světu, který nás přesahuje.

Symbolika a Skrytá Konverzace

Motiv rybky, jenž se často objevuje v pracích slavného vídeňského malíře skla a porcelánu Antona Kothgassera mohl symbolizovat mlčenlivé tajemství mezi dárcem a obdarovaným nebo naznačovat splněná přání. Podobně kódovanou, skrytou formu konverzace představovala vyobrazení květin. „Květomluva“ se v Evropě rozšířila zejména v 19. století a stávala se rafinovanou společenskou hrou umožňující vyjádření tajných citů. Například pomněnka mohla být výzvou ke vzpomínce, růže vyznáním lásky, lilie znamenala nevinnost, sléz věrné přátelství.

Biedermeier v Malířství

V malířství se biedermeier vyznačoval především tím, že se do značné míry obešel bez náboženských a historických motivů. V této době se dávala přednost krajinomalbě, ale také portrétům. Samostatným žánrem, který se rozvinul v období biedermeieru, jsou tzv. Mezi nejvýznamnější malíře období biedermeieru patřil Carl Spitzweg, který za svůj život vytvořil více než 1 500 obrazů a kreseb.

Významní malíři Biedermeieru

• Carl Spitzweg byl německý malíř, který je známý svými humoristickými obrazy z každodenního života.
• Ferdinand Georg Waldmüller byl rakouský malíř, který je známý svými realistickými portréty a krajinami.
• Josef Danhauser byl rakouský malíř, který je známý svými portréty a historickými scénami.

Biedermeier nebyl pouze uměleckým směrem v malbě, ale také v literatuře a hudbě. V literatuře byl Biedermeier spojen s sentimentalitou a intimními tématy.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Šperky z období Biedermeieru

Šperky z období Biedermeieru patří k nejkrásnějším a nejvyhledávanějším historickým klenotům. Období Biedermeieru (1815-1848) se vyznačovalo elegantní jednoduchostí a propracovanými detaily. Design šperků připomíná stylizovaný květ, což bylo v Biedermeieru velmi oblíbené.

Umělecký směr Biedermeier je obdobím, které se často popisuje jako období poklidu, rodiny a útulnosti. Střední třída začala nabývat na významu, a to se promítlo do umění. Bylo to období, kdy se lidé více začali zajímat o domácí pohodlí, rodinu a poklidný život.

Biedermeier je uměleckým směrem, který nám připomíná důležitost útulí, harmonie a rodiny v našem živote. Během turbulentních časů 19. století představoval únik od reality a hledání pohody v každodenním životě. Jeho vliv lze stále pozorovat v dnešním umění a designu, kterým se stále více vracíme k jednoduchosti, eleganci a přírodě.

tags: #biedermeier #malířství #příroda #symbolika

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace rybích odpadů
• Česká republika a EU
• Ekologická výchova: Síť Pavučina
• Likvidace vozidel v Novém Městě nad Metují
• Zjistěte více o recyklaci odpadu