Ochrana přírody v EU a Česká republika

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Klíčové definice a koncepty

Pro lepší pochopení problematiky ochrany přírody je důležité definovat několik klíčových pojmů:

• Územní systém ekologické stability krajiny (systém ekologické stability): Vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: Ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Patří sem lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy, mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy a území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území.
• Planě rostoucí rostlina (rostlina): Jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• Volně žijící živočich (živočich): Jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Živočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince.
• Biotop: Soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita: Lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující podmínky podle § 45a odst. 1.
• Natura 2000: Celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Systém ekologické stability a významné krajinné prvky

Vymezení systému ekologické stability zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Souhlas orgánu ochrany přírody z hlediska tohoto zákona je také nezbytný ke schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov. Orgán ochrany přírody posuzuje v rámci řízení o vydání souhlasu dotčení zájmů chráněných podle částí druhé až páté tohoto zákona.

Čtěte také: Přírodní krásy Slušovic

Ke stanovení dobývacího prostoru, povolení hornické činnosti, povolení dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu nebo povolení likvidace důlních děl a lomů je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Orgány ochrany přírody prověřují možnosti rekultivace území přírodě blízkou obnovou těžbou narušeného území, a je-li to možné a účelné, ve svých rozhodnutích a stanoviscích takovou obnovu podporují.

Ochrana rostlin a živočichů

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Záměrné rozšíření nepůvodního druhu do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy, pokud jsou vysazovány v zastavěném území obce a při využití vybraných nepůvodních druhů ryb stanovených nařízením vlády vydaným podle zákona o rybářství.

Orgán ochrany přírody může stanovit opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence, je-li to s ohledem na místní dopady na přírodu a krajinu nezbytné. Opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence provádí v rámci běžné péče o pozemek jeho nájemce nebo jiný uživatel, uživatel honitby nebo rybářského revíru (dále jen „uživatel pozemku“). Není-li takového uživatele pozemku, odpovídá za provedení opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence vlastník pozemku.

Čtěte také: Přírodní bohatství Česka

Každý, kdo se ujal živočicha neschopného v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě, zajistí jeho nezbytné ošetření, nebo ho za tímto účelem předá provozovateli záchranné stanice.

Ochrana ptactva

Kdo takové ptáky, na něž se vztahuje zákaz, drží, chová, dopravuje, vyměňuje nebo nabízí za účelem prodeje nebo výměny, je povinen prokázat na výzvu orgánu ochrany přírody nebo stráže přírody jejich zákonný původ a svou totožnost.

Orgán ochrany přírody může, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení, rozhodnutím stanovit postup odchylný od postupu uvedeného v § 5a odst. 1 a 2, je-li to potřebné v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, v zájmu bezpečnosti leteckého provozu, při prevenci závažných škod na úrodě, domácích zvířatech, lesích, rybářství a vodním hospodářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

Ochrana dřevin a kácení

Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků.

Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin.

Čtěte také: Příroda ve světě

Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení, k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

Orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin.

Nature Restoration Law - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obnově přírody

Evropská komise zveřejnila 22. června 2022 návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obnově přírody. Přináší tím legislativní nástroj k naplňování Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti 2030 přijaté před dvěma lety, která obsahuje plán na obnovu přírody a je jedním z pilířů „Zelené dohody pro Evropu“ (The European Green Deal). Evropská komise tím plní svůj úkol vyplývající ze strategie předložit právně závazný návrh cílů v oblasti obnovy přírody (obnovy narušených ekosystémů).

Plán na obnovu přírody obsažený ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti 2030 (dále jen Strategie EU) se může jevit jako ambiciózní a obtížně proveditelný, nicméně jeho bezodkladná realizace je nezbytná pro naše další přežití. Na zachovalé přírodě jsme plně závislí - potravinově, z hlediska dostupnosti čisté vody a vzduchu a samozřejmě také zdravotně. V mnoha částech světa můžeme pozorovat dramatický úbytek hmyzu vč. opylovačů, bez kterých se neobejde produkce tří čtvrtin potravinářských plodin.

Z nedávné studie dokončené v rámci hodnocení strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 (EC 2022) vyplývá, že EU v letech 2011-2020 nedokázala úbytek biologické rozmanitosti zastavit. Vyhlídky pro biologickou rozmanitost a ekosystémy jsou neradostné a ukazují, že současný přístup nefunguje. Proto Evropský parlament a Rada trvají na zintenzivnění úsilí o obnovu ekosystémů.

Česká republika a implementace nařízení

V souvislosti s naplňováním nařízení v České republice se objevují úvahy o potřebě komplexní novely, či dokonce nového zákona o ochraně přírody a krajiny. Zákon o ochraně přírody a krajiny jistě v některých částech zastaral, například ve zvláštní ochraně druhů, ale díky velké nadčasovosti v době svého přijetí na něm stále můžeme stavět a potřebné rychlé změny provést dílčí novelou.

Bude samozřejmě třeba stanovit kompetence k provádění nařízení, zejména gesci ke zpracování Národního programu obnovy přírody (dále jen NPOP), což bude velmi náročný proces s rozsáhlou participací zájmových skupin, municipalit, hospodářů a široké veřejnosti.

Ze Strategie EU plyne závazek, a to do roku 2030 chránit nejméně 30 % rozlohy souše EU. V případě České republiky činí plocha všech chráněných území (po odstranění územních překryvů) 21,88 % území. Pokud bychom měli naplnit cíle Strategie v nesnížené úrovni, bude třeba chránit dalších 8 % území, tedy přibližně 6310 km2.

Oblasti zaměření nařízení

• Urbanizovaná území: Nařízení se zaměřuje i na urbanizovaná území s cílem navýšit plochy veřejné zeleně.
• Sladkovodní ekosystémy: Do roku 2030 obnovit nejméně 25 000 km negativně ovlivněných toků na volně tekoucí řeky.
• Lesy: Směřovat ke zvyšování různorodosti druhové, věkové a prostorové struktury lesů s cílem zvýšit jejich kvalitu a odolnost, posílit jejich biologickou rozmanitost a schopnost ukládání uhlíku při současném zohlednění jejich produkční funkce.

Financování a podpora

Podle pozice ČR k návrhu nařízení projednané v Parlamentu ČR bude ke splnění jeho cílů nezbytné zajistit adekvátní finanční podporu, resp. adaptaci jak unijních, tak národních finančních nástrojů.

Systém podpor v rámci resortu životního prostředí je pro realizaci opatření obnovního charakteru nastaven vhodným způsobem. Zahrnuje jak podporu drobných neinvestičních opatření (především Program péče o krajinu), menších investic (především Program obnovy přirozených funkcí krajiny, aktuálně posílený z Národního programu obnovy, a Projektové schéma AOPK ČR financované z OPŽP), tak rozsáhlejších investičních akcí (Operační program Životní prostředí).

Zemědělství a biologická rozmanitost

Zcela zásadní význam pro stav biologické rozmanitosti včetně krajiny má zemědělství. Základním nástrojem k realizaci a sledování naplňování nařízení, ale i cílů strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ je nová společná zemědělská politika (dále jen SZP).

tags: #ochrana #prirody #v #eu

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické zemědělství
• Příklady a legislativa: Kompenzační opatření
• Výběrové řízení na ředitelku Muzea Zubrnice
• Charakteristika nigerijské krajiny
• Výběr a použití koše Moloch