Bilanční metoda stanovení emisí s využitím emisního faktoru

Emise ze zvláště velkých, velkých a středních zdrojů se dle zákona o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb. stanovují především měřením. Měřením se zjišťuje emise těch látek, pro které má zdroj stanoveny emisní limity. Měření emisí slouží jednak ke kontrole stanovených emisních limitů, jednak pro účely zpoplatnění ke stanovení množství emisí. Podrobnosti o zjišťování znečišťujících látek uvádí nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v § 9 a vyhláška MŽP č.

Podle uvedeného § 9, čl. 6 a 7 lze u spalovacích zdrojů ve vybraných případech, kdy se nemusí provádět měření (TZL při spalování výlučně plynného paliva nebo SO2 při spalování kapalného paliva se zaručeným obsahem síry, který zaručuje splnění emisního limitu), stanovit emise výpočtem použitím tzv. emisních faktorů. Výpočtem se dále stanovují emise hlavních zpoplatněných látek v těch případech, kdy u zdroje nejsou předepsány emisní limity. Jedná se o SO2 u středních zdrojů spalujících kapalná paliva s obsahem síry max. 1 % a o organické látky u spalovacích zdrojů mimo spalování dřeva a biomasy.

Emisní faktor je střední měrná výrobní emise dané znečišťující látky typická pro určitou skupinu zdrojů a představuje poměr hmotnosti do ovzduší přecházející znečišťující látky ke vztažné veličině, kterou u spalovacích zdrojů je hmotnost paliva u tuhých a kapalných paliv nebo objem paliva u plynných paliv. Emisní faktory se stanovují buď měřením na zdrojích daného typu nebo výpočtem v případech, kde lze aplikovat tzv. bilanční metodu. Typickým případem aplikace bilanční metody je stanovení emisních faktorů TZL a SO2 při spalování tuhých paliv, kde výchozí veličinou je obsah popela, resp. obsah síry v původním palivu.

S použitím uvedených emisních faktorů lze u daného spalovacího zdroje s předpokládanou hodinovou, resp. roční spotřebou paliva jednoduše přibližně stanovit hodinové, resp. roční emitované množství příslušné znečišťující látky a poplatky za znečišťování. Jako názorný příklad jsou uvedeny roční emise a poplatky u tří hlavních znečišťujících látek TZL, SO2 a NOx u parního středotlakého kotle s pásovým pohazovačem o jmenovitém parním výkonu 8 t.h-1, který spaluje směs hnědouhelných hruboprachů s výhřevností QN = 15,01 MJ.kg-1.

Roční spotřeba paliva s uvažováním skutečného výkonu kotle a letní odstávky je 5,87.106 kg. Kotel je vybaven suchým mechanickým odlučovačem a elektrickým odlučovačem s dosahovanou účinností odlučování 99,5 %, takže výsledný emisní faktor zdroje pro TZL je pouze 0,269 kg.t-1. Předpokládané roční emise uvažovaných znečišťujících látek jsou potom následující: Mr,TZL = 1 570 kg, Mr,SO2 = 66 918 kg, Mr,NOx = 17 610 kg.

Čtěte také: Bilanční údaje o odpadech: Vysvětlení

Přibližné stanovení koncentrace znečišťující látky a posouzení, zda je možno předpokládat splnění emisních limitů, je mnohem komplikovanější. Výpočet vychází ze skutečnosti, že hmotnostní tok emisí dané znečišťující látky je dán součinem objemového průtoku plynu (spalin) a hmotnostní koncentrace znečišťující látky, vztažené na podmínky, při kterých je objemový průtok plynu vyjádřen (např. suchý plyn, normální podmínky nebo suchý plyn, normální podmínky a referenční obsah kyslíku). Výpočet koncentrace předpokládá proto nejenom znalost hmotnostního toku dané znečišťující látky, ale i objemového průtoku spalin za definovaných podmínek.

Při stanovení koncentrace znečišťující látky lze s výhodou pracovat pouze s emisemi a objemy spalin vztaženými na jednotku množství použitého paliva, např. kg u tuhých a kapalných paliv a m3 u plynných paliv. Cílem výpočtu je stanovení koncentrace znečišťující látky za podmínek, při kterých je stanoven příslušný specifický emisní limit a její porovnání s hodnotou emisního limitu.

C (mg.m-3) ...CN (mg.m-3) ...Cs,N (mg.m-3) ...Cs,NR (mg.m-3)...

kde ωH2O (%) značí objemový podíl vodní páry v plynu, ωO2 (%) skutečný obsah O2 v plynu a ωO2R (%) referenční obsah O2 v plynu. Obsah vodní páry v plynu ωH2O lze vyjádřit různým způsobem - pomocí parciálního tlaku vodní páry pp (Pa), měrné vlhkosti plynu x (kg.kg-1) nebo s použitím tzv. fiktivní vlhkosti fN (kg.m-3).

Ze vztahu (6) např. objemy minimální za normálních podmínek, tj. objemy skutečné za normálních podmínek, tj. Součinitel přebytku spalovacího vzduchu je zjednodušeně odvozen pro dokonalé spalování z objemu volného kyslíku ve spalinách ωO2, který lze stanovit měřením této hodnoty vhodným kyslíkovým analyzátorem spalin.

Čtěte také: Příklady recyklace v umění

Vvv min = ø . V mnoha případech neznáme přesné složení paliva, pro které chceme přibližně určit spotřebu spalovacího vzduchu a množství vzniklých spalin. Pokud známe výhřevnost paliva, můžeme použít přibližných vztahů. Všechny dále uváděné vztahy pro výpočet spotřeby spalovacího vzduchu a pro výpočet objemu vzniklých spalin jsou přibližné, protože jsou odvozeny pro výhřevnost paliva o průměrném prvkovém složení a průměrném obsahu vody a popelovin v palivu.

kde jsou K1 až K4 konstanty, jejichž hodnoty jsou uvedeny v tab. Uvedené vztahy umožňují přibližné stanovení objemu suchých spalin za normálních podmínek při dokonalém spalování s přebytkem vzduchu α, tj. hodnoty Vss [m3.kg-1, nebo m3.m-3] dle vztahu (15). Pro kapalná a plynná paliva se hodnota Vvs min [m3.kg-1, nebo m3.m-3] stanoví dle vztahu (16) a hodnota Vss min [m3.kg-1, nebo m3.m-3] podle druhu paliva dle vztahu (19) nebo (20). U spalování tuhých paliv je postup stanovení hodnoty Vss [m3.kg-1] dle vztahu (15) poněkud odlišný.

Nejprve se stanoví hodnota Vvs min [m3.kg-1] dle vztahu (16) a hodnota Vss min [m3.kg-1] dle přibližného vztahu (18) jako Vvv min [m3.kg-1]. Hodnota Vvv min [m3.kg-1] se pak stanoví s použitím vztahů (9) a opět (16). Další postup je stejný jako u kapalných a plynných paliv.

Pro česká hnědá i černá tržní uhlí lze s výhodou použít pro výpočet objemu spalovacího vzduchu a vzniklých spalin s dostatečnou přesností vztahy dle Dlouhého [L2]. Tyto vztahy lze použít i pro dokonalé spalování s přebytkem vzduchu α.

kde konstanty a a b mají hodnoty uvedené v tab. Známe-li proto objem suchých spalin za normálních podmínek Vss [m3.kg-1, nebo m3.m-3] a měrnou emisi znečišťující látky MZL [kg.t-1, nebo kg.10-6m-3], stanovenou s využitím emisních faktorů, můžeme jednoduše stanovit Cs,N (mg.m-3) - předpokládanou koncentraci znečišťující látky v suchém plynu za normálních podmínek. Pro výpočet objemu spalin Vss [m3.kg-1] použijeme vztah (22).

Čtěte také: O biodegradaci a sanaci

Emisní faktor pro SO2 se dle tab. 11 stanoví jako fSO2 = 19.Sp kg.t-1, kde Sp je sirnatost v původním palivu v %. Dosazením za Sp = 0,6 dostaneme fSO2 = 11,4 kg.t-1 = 11 400 mg.kg-1. Spálením 1 kg původního paliva vznikne hmotnostní množství SO2, MSO2 = 11 400 mg. Ze vztahu (8) vyplývá, že přebytku spalovacího vzduchu α = 1,6 odpovídá obsah O2 ve spalinách ωO2 = 7,875 %.

Koncentraci SO2 v suchém plynu za normálních podmínek a referenčním obsahu kyslíku ve spalinách CSO2,s,NR stanovíme výpočtem dle (6), kde za referenční obsah O2 v plynu ωO2R dosazujeme 6 % (viz Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 352/2002 Sb., zde tab. 3). Výpočtem vyplývá CSO2,s,NR = 2 042 mg.m-3, což je hodnota, která je nižší než hodnota emisního limitu SO2 pro velké a střední zdroje spalující tuhá paliva 2 500 mg.m-3 (tab. 3).

Jako příklad 2 jsme vybrali výpočty předpokládaných koncentrací NOx a CO pro pravděpodobně nejvíce se vyskytující aplikace v současné praxi - plynový kotel na zemní plyn s atmosférickým hořákem. Pro výpočet objemu spalin předpokládáme výhřevnost zemního plynu (tranzitní plynovod) QN = 35,87 MJ.m-3. Minimální objem suchého vzduchu pro spalování Vvs min [m3.m-3] se stanoví dle vztahu (16) a minimální objem vzniklých vlhkých spalin Vsv min [m3.m-3] dle vztahu (17), kde za konstanty K1 až K4 použijeme hodnoty z tab. 16 (K1 = 1,07, K2 = 0, K3 = 1,09 a K4 = 0,47).

Výpočtem vycházejí objemy Vvs min = 9,167 m3.m-3 a Vsv min = 9,808 m3.m-3. Pro stanovení minimálního objemu suchých spalin Vss min [m3.m-3] použijeme vztah (20), odkud výpočtem vyplývá Vss min = 7,698 m3.m-3. Při výpočtu objemu suchých spalin za normálních podmínek Vss [m3.m-3] uvažujeme reálnou hodnotu přebytku spalovacího vzduchu α = 1,2.

Emisní faktory pro NOx a CO u plynového kotle s jmenovitým výkonem 300 kW jsou dle hodnot v tab. 13 následující: fNOx = 1920 kg.10-6m-3 a fCO = 320 kg.10-6m-3. Spálením 1 m3 zemního plynu tedy průměrně vzniká MNOx = 1 920 mg NOx a MCO = 320 mg CO. Přebytku spalovacího vzduchu α = 1,2 odpovídá dle vztahu (8) hodnota obsahu kyslíku ve spalinách ωO2 = 3,5 %.

Koncentrace NOx a CO v suchém plynu za normálních podmínek a referenčním obsahu kyslíku ve spalinách CNOx,s,NR a CCO,s,NR stanovíme výpočtem dle (6), kde za referenční obsah kyslíku v plynu ωO2R dosazujeme u spalovacích zařízení spalujících plynná paliva hodnotu 3 % (viz Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 352/2002 Sb. a zde tab. 6). Výpočtem vyplývá CNOx,s,NR = 206,7 mg.m-3 a CCO,s,NR = 34,6 mg.m-3.

Z výpočtu předpokládaných koncentrací a porovnání s odpovídajícími hodnotami emisních limitů vyplývá zjištění, že u NOx se mírně překračuje hodnota emisního limitu pro kotle spalující plynná paliva 200 mg.m-3 (tab. 6) a u CO je hodnota předpokládané koncentrace nižší než hodnota emisního limitu 100 mg.m-3. "Překvapující" zjištění u NOx je způsobeno skutečností, že na jedné straně je hodnota emisního limitu pro NOx relativně nízká a na druhé straně je použitý emisní faktor pro NOx, jako střední hodnota měrných výrobních emisí u podobných zdrojů, relativně vysoký.

V příspěvku jsou objasněny základní pojmy při spalování paliv, objasněny mechanismy vzniku základních znečišťujících látek při spalování fosilních paliv, dřeva a biomasy a jejich působení v ovzduší zejména na lidský organismus. Blíže je popsána nová legislativa v ochraně ovzduší se zaměřením na spalovací zdroje. Jsou vysvětleny základní pojmy v ochraně ovzduší, uvedena kategorizace spalovacích zdrojů a shrnuty základní povinnosti provozovatelů těchto zdrojů. Je podána informace o zjišťování emisí znečišťujících látek, poplatcích za znečišťování. Velká pozornost je věnována stanoveným emisním limitům pro velké a střední spalovací zdroje. Stručně jsou shrnuty i povinnosti provozovatelů malých spalovacích zdrojů.

Zvláštní pozornost je věnována přibližnému stanovení emisí a koncentrací základních znečišťujících látek výpočtem. Pro tyto účely jsou u jednotlivých druhů paliv a topenišť uvedeny hodnoty emisních faktorů těchto látek. Je uveden příklad výpočtu ročních emisí tří hlavních znečišťujících látek - TZL, SO2 a NOx. Pro účely přibližného stanovení koncentrací znečišťujících látek a jejich porovnání s emisními limity jsou uvedeny přepočítávací vztahy pro koncentrace znečišťující látky, je naznačen přesný postup stanovení spotřeby spalovacího vzduchu a objemu vzniklých spalin a jsou uvedeny přibližné vztahy pro stanovení těchto objemů při spalování, které vyžadují pouze znalost výhřevnosti paliva, přebytku spalovacího vzduchu.

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 24 písm. c) zákona č. Touto vyhláškou se v souladu s právem Evropských společenství1) stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování vykázaného množství emisí skleníkových plynů ze zařízení podle § 7 zákona, a to emisí z běžného provozu, z nepravidelných událostí, zejména nabíhání, odstavování a havarijních situací, ke kterým došlo v průběhu období zjišťování a vykazování. V případě zařízení podle § 5 odst. 2 zákona se ustanovení této vyhlášky vztahují na ta zařízení, u kterých je prahová hodnota překročena alespoň u jedné z činností podle přílohy č.

(1) Emise lze zjišťovat postupem založeným na výpočtu (dále jen "výpočet") nebo postupem založeným na měření (dále jen "měření") nebo kombinací obou metod v případě stanovení emisí z různých dílčích zdrojů spadajících pod jedno zařízení. Při tomto kombinovaném stanovení je nutno zajistit, aby nedošlo k vynechání nebo ke dvojímu započítání emisí. Navržený postup a jeho podrobný popis je součástí žádosti o povolení k emisím skleníkových plynů podle § 4 zákona. Měření lze navrhnout pouze v případě splnění podmínek uvedených v § 5 odst.

(1) Měření emisí kontinuálními měřicími systémy pro každý dílčí zdroj lze navrhnout za použití normované a celoevropsky akceptované metody (normy CEN, ISO, ČSN), pokud je zároveň předložena analýza nejistot podle § 19odst. (2) Pro každé období vykazování se potvrdí shoda naměřených hodnot s hodnotami vypočtenými podle této vyhlášky.

(1) Emise CO2 se vypočtou jako součin aktivitního údaje, emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru, nepoužije-li se specifický výpočet uvedený v přílohách č. (2) CO2 neemitovaný z daného zařízení, ale přemístěný jinam jako čistá substance, jako složka paliva nebo jako vstupní surovina pro chemický nebo papírenský průmysl, se od vypočtené úrovně emisí odečte a vykáže odděleně jako zvláštní položka.

(1) V případě emisí ze spalování jsou aktivitní údaje založené na spotřebě paliv. Množství paliva se vyjadřuje v termínech energického obsahu v TJ. Emisní faktor se vyjadřuje v t CO2 na TJ. Během spalování se převážná část uhlíku obsažená v palivu zoxiduje na CO2, přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v popelu nebo se tvoří saze, což se zohlední oxidačním faktorem vyjádřeným jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy jeho maximální hodnota je rovna jedné. Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor oxidační, oxidační faktor se již nevyjadřuje. (2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č.

(1) V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo m3. Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn na CO2 během procesu, je uvažován v konverzním faktoru vyjádřeném jako zlomek. V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO2 je konverzní faktor roven jedné. Je-li konverzní faktor zahrnut v emisním faktoru, konverzní faktor se již nevyjadřuje. Množství vstupního materiálu se vyjadřuje buď hmotnostně nebo objemově. (2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v přílohách č.

(1) Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory. Zvyšující se číslo úrovně přesnosti znamená vyšší přesnost, v případě stejné úrovně přesnosti za použití rozdílných přístupů jsou tyto přístupy rozlišeny písmeny. (2) Upřednostněna musí být nejvyšší úroveň přesnosti, a to pro výpočet ze všech zdrojů daného zařízení a pro všechny proměnné vyskytující se ve výpočetních vzorcích. (3) Použití různé úrovně přesnosti pro jednotlivé proměnné je součástí popisu postupu podle § 3.

Nižší úrovně přesnosti přicházejí v úvahu tam, kde se jedná o méně významné zdroje nebo méně významné toky paliv. Jako méně významné zdroje se označují ty, kde emise nepřekračuje 2,5 kt, nebo ty, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 5 %. Nejnižší úroveň přesnosti lze použít u nejméně významných zdrojů, jejichž emise nepřevyšuje 0,5 kt nebo se nepodílejí na celkové emisi více než z 1 %. (4) Pokud pro dočasné technické problémy nelze aplikovat předepsané úrovně přesnosti, aplikuje se nejvyšší dosažitelná úroveň přesnosti do té doby, než se podaří návrat k původnímu stavu. (5) Změny v úrovních přesnosti podle odstavce 4 se plně dokumentují.

Mezery v datech způsobené výpadky měřicích zařízení je nutno minimalizovat s použitím dokumentu používaného při integrované prevenci2). (6) Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé typy činností podle přílohy č. 1 zákona uvádí tabulka v příloze č. (2) V případech, kdy to není technicky proveditelné nebo pokud by to vedlo k nepřiměřeně vysokým nákladům při stanovení Materiálu S a Materiálu E měřením, lze tyto dvě hodnoty odhadnout na základě dat z předchozího roku a korelace s produkcí za vykazované období a doložit je podpůrnými a dokumentovanými výpočty a s příslušnými fonačními výkazy.

Stanovení všech ostatních hodnot majících vliv na výběr úrovně přesnosti se provádí podle metodických instrukcí uvedených v přílohách č. (3) Vodítkem při výběru vhodné úrovně přesnosti pro aktivitní údaje je informativní tabulka s rozsahem chyby pro různá měřicí zařízení za ustálených podmínek měření uvedená v příloze č. 2 k této vyhlášce. (4) Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1 jsou stanoveny v příloze č. 3 k této vyhlášce.

a) biomasu - emisní faktor 0. Biomasa se považuje jako CO2 neutrální, k započítání emisí CO2 pocházejících z biomasy tedy nedochází. Seznam materiálů považovaných za biomasu je uveden v příloze č. c) paliva nebo materiály obsahující fosilní nebo nefosilní uhlík - vážený emisní faktor, založený na zastoupení fosilního uhlíku v celkovém množství uhlíku (fosilního + biogenního). (2) Procedury aplikované na vzorkování paliva a na určení jeho výhřevnosti, obsahu uhlíku a emisního faktoru, zejména vzorkovací frekvence, vzorkovací procedury, stanovení spalného tepla a výhřevnosti nebo obsahu uhlíku pro různé typy paliv, jsou založeny na příslušných CEN normách.

Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Pokud neexistují žádné aplikovatelné normy, postupy mohou být prováděny podle návrhů těchto norem nebo podle nejlepších dostupných průmyslových metodických pokynů. (4) Pro dosažení příslušné přesnosti technologicky specifických emisních faktorů a přesnosti analytické procedury na určení obsahu uhlíku a výhřevnosti se berou v úvahu faktory vzorkovací frekvence, vzorkovací procedury a přípravy vzorků při dodržování všeobecně akceptované praktiky pro reprezentativní vzorkování. (5) Stanovené emisní faktory se použijí jen pro ty vsázky paliva, které byly shledány jako reprezentativní.

(2) Procedury aplikované na vzorkování paliva a na určení jeho technologicky-specifických oxidačních faktorů, zejména na stanovení obsahu uhlíku v sazích, popelu a odpadech, jsou založeny na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. (5) Stanovené oxidační faktory se použijí jen pro ty vsázky paliva, které byly shledány jako reprezentativní.

(2) Procedury aplikované na vzorkování a na stanovení složení příslušného materiálu nebo proces odvození emisního faktoru jsou založeny na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. (5) Stanovené emisní faktory se použijí jen pro ty vsázky materiálu, které byly shledány jako reprezentativní.

(2) Procedury aplikované na vzorkování paliva a na stanovení podílu biomasy v něm jsou založeny na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Metody aplikovatelné na stanovení zlomku biomasy v palivu se mohou pohybovat v širokém rozsahu od manuálního roztřídění složek směsných materiálů přes diferenční metody stanovující výhřevnosti binárních směsí a jejich čistých složek až k isotopickým metodám založených na analýze uhlíku 14. (4) Pro stanovení podílu biomasy se použijí jen ty vsázky materiálu, které byly shledány jako reprezentativní, aby výsledky nebyly zatíženy systematickou chybou.

(1) Nejistotu při zjišťování emisí je nutno omezit na minimum. (2) Typické hodnoty nejistot při stanovení emisí CO2 při činnostech nebo dílčích zdrojích rozdílné emisní mohutnosti E uvádí tabulka v příloze č. (1) V případě použití postupu založeného na výpočtu se navrhne v popisu postupu podle § 3 kombinace úrovní přesnosti zahrnujících nejistotu pro každý zdroj daného zařízení a tato kombinace se uvede ve výročním emisním hlášení zahrnujícím všechny činnosti a příslušné toky paliv a materiálu. (2) Přípustná nejistota určená pro měřicí zařízení pří úrovňovém systému musí zahrnovat specifikovanou nejistotu daného měřicího zařízení, nejistotu spojenou s kalibrací a dodatečné nejistoty vyplývající z toho, jak náležitě je přístroj používán v praxi. (3) Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení se kontrolují a redukují pomocí standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat.

(1) V případě uvedeném v § 5 odst. (2) Kvantifikace nejistoty, která vyplývá z počáteční důkladné analýzy nejistoty, se uvede v emisním hlášení. (3) Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení se kontrolují a redukují pomocí standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat.

(1) Pro vykazování kvantitativních údajů se použije formulář pro vykazování výsledků zjišťování emisí, jehož vzor je uveden v příloze č. 6 k této vyhlášce. Emisní hlášení musí být ověřeno podle § 7 odst. a) údaje identifikující zařízení podle § 5 odst. 3 písm. b) emisní součty, zvolený postup (měření nebo výpočet), zvolená úroveň přesnosti, aktivitní údaje (pro spalování musí být uvedeno jak množství, tak i energetický obsah paliva), emisní faktory (u spalování se uvádějí emisní faktory vztažené na jednotku energie obsažené v palivu) a oxidační nebo konverzní faktory (bezrozměrný zlomek nepřesahující jedničku) pro všechny zdroje. (3) Informace podle odstavce 2 písm. (4) Zvlášť se vykazují položky, které se nezapočítají do celkového součtu emisí. (5) Paliva a odpovídající emise se vykáží podle přílohy č. 3 k této vyhlášce. (6) Emise pocházející z různých zdrojů jednoho zařízení patřící ke stejnému typu činnosti podle přílohy č. (7) Emise se vykazují zaokrouhleně na tunu. (8) Každá činnost uvedená v příloze č. 1 zákona vykonaná v zařízení musí být označena oběma kódy uvedenými v příloze č. (9) Emisní hlášení podle § 7 odst.

(1) Informace o zjištěném množství emisí skleníkových plynů z daného zařízení se uchovávají alespoň 10 let od předložení emisního hlášení podle § 7 odst. 1 zákona. (1) Pro zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů se používá efektivní systém zpracovávání a kontroly dat. Je třeba zajistit, aby byly všechny informace vyjmenované v § 21 odst. (1) Zařízení pro měření emisí se zkalibruje, adjustuje, ověří a testuje pomocí příslušných standardů porovnatelných s mezinárodními standardy před prvním použitím a dále v pravidelných intervalech. Zjistí-li se, že přístroj zcela neodpovídá stanoveným požadavkům, vyhodnotí se a zdokumentuje správnost předchozích výsledků měření a okamžitě se přijmou potřebná nápravná opatření. (2) Pro kontinuální měřicí systém emisí platí pokyny obsažené v normách EN 14181 a EN ISO 14956:2002.

(1) Při použití standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat je nutno zabránit opominutí, deformacím nebo chybám při zacházení s daty a jejich správou. Způsob provedení těchto mechanismů musí být navržen s ohledem na komplexnost datového souboru. (3) V závěru ověřovacího procesu autorizovaná osoba vydá provozovateli zařízení doklad o výsledku ověření emisí, který provozovatel zařízení předloží podle § 7 odst.

tags: #bilanční #metoda #stanovení #emisí #s #využitím

Oblíbené příspěvky:

• Ekolog Vrubel
• Recenze STK v ČR
• Přínos Václava Hlaváče české přírodě
• Recyklace elektroodpadu v ČR
• Komunální odpad v Praze