Ing. Václav Hlaváč patří mezi kolegy, kterým se daří mezi vší každodenní agendou zacílit na to důležité, zakousnout se do toho, nadchnout pro řešení spolupracovníky a věc vyřešit či významně posunout vpřed. Mnozí se utápíme v přílivu dokumentů, úředních přípisů více či spíše méně podstatných, v nejrůzněších koncepcích a provozních nezbytnostech nesnesoucích odkladu.
Václav Hlaváč se narodil v Havlíčkově Brodě 5. 11. 1960. Jeho otec se aktivně věnoval ornitologii, a proto všechny volné chvíle spolu trávili v přírodě při kroužkování ptáků a pozorování všeho živého. Již v raném dětství se tak u Václava probudil zájem poznávat přírodu a porozumět jejím zákonitostem.
Gymnázium absolvoval v Havlíčkově Brodě (1975-1979) a již v této době publikuje své první odborné pojednání v časopisu Živa (Chov lasice kolčavy, Živa 4/1977) a stává se aktivním členem České společnosti ornitologické. Následovalo studium na Fakultě lesního inženýrství VŠZ v Brně (dnešní LDF MendelU), které úspěšně zakončil v r. 1983. Období studií přineslo různé zájmy, zejména trempování, horolezectví, většinou vždy spojené s hlavní zálibou - pozorováním přírody. Horolezectví a cesty za dobrodružstvím byly Václavovou zálibou od studentských let.
Z lesnického plánování se blíže k předmětu svého dlouhodobého zájmu profesně dostal v r. 1985, kdy byl přijat na místo zoologa v Okresním vlastivědném středisku (OVS), oddělení ochrany přírody v Havlíčkově Brodě. Václav tedy patří ke generaci ochránců přírody, kteří naplno zažili finále dopadů socialistického hospodaření na krajinu. Před osudem tzv. V roce 1986 se jubilantovi podařilo po téměř padesáti letech ověřit Dykův historický údaj o výskytu perlorodky říční na Vysočině. Potvrdil ji na Jankovském a Kladinském potoce. Snaha o ochranu lokality byla završena zřízením chráněného přírodního výtvoru Jankovský potok, který byl v r.
Dalším druhem živočicha, který se dostal do centra Václavovy pozornosti byla v osmdesátých letech kriticky ohrožená vydra říční. Když tehdy s kolegy připravoval záchranný program, žilo v České republice maximálně 300 jedinců této krásné šelmy. Součástí aktivit k záchraně tohoto druhu bylo vybudování záchranného centra pro vydru říční v Pavlově u Ledče nad Sázavou. Právě aktivity spojené s ochranou vyder otevřely jubilantovi dveře ke spolupráci se zahraničními kolegy.
Čtěte také: Klimatický skepticismus Klause
První zahraniční cestu podnikl ještě před revolucí na pozvání Addy de Jongha, ředitele holandské organizace pro záchranu vyder. V dnešní době, kdy může každý cestovat kamkoliv, se asi jen těžko můžeme vžít do toho, jaké obzory mu tehdy cesta otevřela. Václav Hlaváč spolu s nejbližším spolupracovníkem při záchraně vyder, Alešem Tomanem, navázali intenzivní spolupráci nejen se specialisty z Nizozemska, ale také z Rakouska, Německa, Skotska ad. Během dalších let navštěvoval zahraniční kolegy pravidelně.
Na svých pracovních i soukromých cestách se setkával s inspirativními lidmi, kteří ve svých zemích dokázali ochranu volně žijících živočichů a přírody obecně skutečně posunout. Měl tak možnost vidět nejrůznější problémy ochrany přírody v mnoha zemích, účastnit se diskusí, učit se z tamních zkušeností.
Oddělení ochrany přírody OVS Havlíčkův Brod bylo vč. stanice v Pavlově delimitováno v r. 1990 k Českému ústavu ochrany přírody (ČÚOP), zde se Václav Hlaváč stal vedoucím střediska pro kraj Vysočina. Na program záchrany vydry navázal v r. 1995 aktivitami k záchraně sokola stěhovavého. V tomto roce byl do Pavlova z Milotic převeden záchranný chov tohoto druhu. Václav se stal na dalších deset let předsedou poradního sboru pro záchranu sokola a raroha velkého.
Od r. 1995 se aktivně věnuje řešení problematiky ochrany ptáků na elektrických vedeních. Je jedním z architektů dohody MŽP s MD a provozovateli distribučních soustav a autorů metodického pokynu MŽP, který obsahuje popis problematiky i postupu řešení, a to nejen z hlediska výkonu státní správy při uplatňování zákonných ustanovení při ochraně ptáků, ale také popis postupu při přípravě a ověřování pro ptáky bezpečných a zároveň efektivních řešení v distribuci elektrické energie. Podle metodického pokynu distributoři mohou používat pouze konstrukční prvky, které jsou bezpečné z hlediska ochrany ptáků. Vaškovi učarovala příroda severských krajin - z výpravy za ledními medvědy na Špicberkách.
Již při snaze o eliminaci příčin ohrožení vydry říční v druhé polovině osmdesátých let si uvědomoval Václav Hlaváč jeden z hlavních důvodů její mortality - dopravu. Tak, jak se jeho záběr rozšiřoval i na další druhy, z výsledků vlastních dlouhodobých pozorování i zkušeností kolegů brzy došel k poznání, že řada druhů u nás nepřežije, pokud bude fragmentace krajiny dopravními stavbami, ale i další zástavbou krajiny, dále pokračovat bez účinných zmírňujících či kompenzačních opatření. Proto se od roku 2000 začal této problematice systematicky věnovat.
Čtěte také: Václav Klaus ml. a globální oteplování
Od roku 2001 je členem vědeckého výboru IENE (Infra Eco Network Europe). Postupně inicioval a účastnil se množství celostátních i mezinárodních projektů věnovaných eliminaci vlivu dopravních staveb na migraci volně žijících živočichů. Je jedním z hlavních tvůrců sítě migračně významných území a koridorů, které se staly základem pro vymezení biotopu vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců v ČR, pro jejichž přežití je umožnění migrace zásadní.
V letech 2001-2004 se účastnil projektu COST jako spoluautor evropské příručky WILDLIFE AND TRAFFIC - A - European Handbook for Identifying Conflicts and Designing Solutions. Inicioval vstup AOPK ČR a osobně se podílí na řešení přeshraničních projektů (za všechny 2016-2017 Transgreen, 2017-2020 ConNat, 2018-2021 Connectgreen, od r. 2021 Bison). Kromě již zmíněné evropské příručky je autorem či spoluautorem množství dalších odborných článků, publikací a metodik na téma zmírňování vlivu fragmentace krajiny na populace volně žijících živočichů. Rád bych zmínil jednu z posledních, zpracovanou v rámci projektu Transgreen, příručku k omezování vlivu rozvoje dopravy na přírodu v karpatských zemích „Doprava a ochrana fauny v Karpatech“, která v roce 2000 zvítězila ve své kategorii v prestižní European Natura 2000 Award.
IENE každý rok vybírá z celého světa jeden projekt a oceňuje jednoho z expertů za osobní přínos a v r.
Jak už to bývá u těch šťastlivců, kterým se práce stane koníčkem, věnuje Václav i svůj volný část poznávání a ochraně přírody. Najde si čas i na místo, kde žije, a tak jako dlouholetý člen zastupitelstva Havlíčkova Brodu a předseda výboru pro životní prostředí stojí za řadou projektů pro přírodu a krajinu ve správním území města. Za všechny zmiňuji vzorovou protipovodňovou úpravu a revitalizaci Cihlářského potoka nad městem. Je pro radnici i občany nepochybnou autoritou.
K té přispělo nejen prosazování zájmů ochrany přírody s rozumem a úspěch jím iniciovaných projektů u občanů, ale jistě i osvětové aktivity. Václav by nemohl rozsáhlou činnost v ochraně přírody a krajiny realizovat bez podpory své rodiny. Po vysoké škole se oženil a s manželkou Janou vychoval dvě děti, nyní mu radost dělají již čtyři vnoučata. Známé heslo „mysli globálně, jednej lokálně“ Václav Hlaváč naplňuje bezezbytku.
Čtěte také: Emise Svatováclavských dukátů
Byť se stav přírody a krajiny nevyvíjí tak, jak by si Václav představoval, při ohlédnutí za svou prací si s uspokojením může říci, že přispěl vydatnou měrou k tomu, že se mnohé zlepšit či zachránit podařilo. Ať již jsou to desítky lokalit, kde zamezil odvodnění či zalesnění, současný stav vydry říční či sokola stěhovavého, zabezpečení elektrického vedení či mezinárodní spolupráce při prosazování zprostupňování dopravních staveb pro migraci živočichů.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR se podílela na projektu s podtitulkem „Joint efforts for safe and wildlife-friendly transportation networks in the Carpathians“. „Karpaty jsou jedinečné pohoří, které je jako jedno z mála v Evropě domovem tří druhů velkých šelem - rysa, medvěda a vlka. Nešetrná stavba dálnic a železnic napříč horami může zdejší přírodu ohrozit. Projekt, na kterém jsme spolupracovali s řadou místních partnerů, by měl napomoci tomu, aby se tady přírodní bohatství zachovalo. Sledovali jsme, kudy se velké šelmy krajinou pohybují a na základě toho jsme vyznačili koridory a kritická místa na vybraných dopravních stavbách, která by neměla být zastavěna. To by mělo rysům, medvědům a vlkům zaručit průchod krajinou bez rizika střetu s autem či vlakem a dostatek prostoru pro jejich život. Klíčové ovšem je, aby se náš návrh promítl do dopravních a územních plánů,“ konstatuje Martin Strnad z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Na projektu se podílelo 11 finančních partnerů + 9 asociovaných nefinančních partnerů partnerů z šesti zemí - České republiky, Rumunska, Rakouska, Maďarska a Ukrajiny. Díky přeshraniční spolupráci byla vytvořena sada nástrojů pro zavedení ochrany biodiverzity do dopravního plánování a udržitelného rozvoje v Karpatech.
Jedním z hlavních výstupů projektu je Příručka k omezování vlivu rozvoje dopravy na přírodu v karpatských zemích („Doprava a ochrana fauny v Karpatech“), jejíž přípravu koordinoval Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. V současné době naše spolupráce i nadále pokračuje k rámci mezinárodního projektu ConnectGreen, který má za cíl navrhnout mapu jádrových území a migrační koridory pro velké savce v Karpatech.
Ve dnech 9.-13. září proběhla v Praze mezinárodní konference IENE 2024, jejímž hlavním organizátorem byla AOPK ČR. Jako spoluorganizátora si Agentura zvolila Českou zemědělskou univerzitu v Praze, která má k dispozici nejen vhodné reprezentativní prostory, ale především kvalifikovaný tým se zkušenostmi s pořádáním podobných konferencí. Záštitu nad konferencí přijal ministr životního prostředí Petr Hladík, konferenci podpořilo také Ředitelství silnic a dálnic ČR, Integrovaný projekt LIFE Jedna příroda, Magistrát hlavního města Prahy a řada dalších subjektů. Konference se zúčastnilo celkem 360 účastníků z téměř čtyřiceti zemí celého světa.
Druhová ochrana v České republice je tradičně založena převážně na ochraně jedinců a na ochraně omezených výskytů v chráněných územích. Dlouhodobou existenci většiny ohrožených druhů nelze pouze s využitím soustavy chráněných území zajistit a ochrana jedinců těchto druhů na ostatním území není efektivním nástrojem k zajištění dlouhodobé existence druhů v naší krajině.
Mnoho let trvají snahy o legislativní změny a posun směrem k biotopové ochraně, opakovaně se tento úkol objevuje v různých koncepcích a strategiích, naposledy v aktualizované Strategii ochrany biodiverzity (2016). Potřebná legislativní změna v druhové ochraně však bude ještě dlouhá cesta. Proto je potřebné účinně využívat i nástroje obecné ochrany přírody, nastavení pozitivně stimulujících ekonomických nástrojů (především v rámci společné zemědělské politiky) a nástroje určující využití krajiny.
Územní systém ekologické stability (ÚSES) představuje jeden z pilířů ochrany přírody a krajiny České republiky. Vytváření ÚSES je již od roku 1992 zakotveno v zákoně o ochraně přírody a krajiny, dokonce je výslovně označeno za veřejný zájem, na kterém se společně podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Legislativně je stanoveno také začlenění ÚSES v územním plánování.
| Projekt/Ocenění | Rok | Popis |
|---|---|---|
| Zřízení chráněného přírodního výtvoru Jankovský potok | 1986 | Ochrana lokality výskytu perlorodky říční |
| Záchranné centrum pro vydru říční v Pavlově | 80. léta | Vybudování centra pro záchranu kriticky ohrožené vydry říční |
| Příručka „Doprava a ochrana fauny v Karpatech“ | 2000 | Vítězství v European Natura 2000 Award |
| Projekt TRANSGREEN | 2016-2017 | Společné úsilí pro bezpečné dopravní sítě šetrné k divoké přírodě v Karpatech |
| Projekt ConNat | 2017-2020 | Ochrana přírody |
| Projekt Connectgreen | 2018-2021 | Návrh mapy jádrových území a migračních koridorů pro velké savce v Karpatech |
| Projekt Bison | od 2021 | Ochrana Bisons |
tags: #vaclav #hlavac #agentura #ochrany #prirody #a