Život jelena v české přírodě

Česká příroda je domovem mnoha živočišných druhů, mezi nimiž má významné postavení jelen evropský. Tento článek se zaměřuje na různé aspekty života jelena v české přírodě, od migračních návyků a výzkumných projektů až po problematiku křížení s jelenem sikou.

Migrace a prostorové nároky jelenů na Šumavě

V letech 2005-2007 probíhal v centrální části Národního parku Šumava projekt zaměřený na migraci a prostorové nároky jelenovitých. Adam Jirsa ze Správy Národního parku Šumava vzpomíná na jelena Vinceka, který byl poprvé uspán a označen ušní značkou 13. dubna 2005 v přezimovací obůrce Paště jako tříleté zvíře. V roce 2005 bylo v rámci projektu vybaveno obojky celkem deset jelenů.

Jelen Vincek byl poměrně věrný svým stanovištím a zimu trávil vždy v přezimovací obůrce Paště. Na jaře se po otevření obůrky bez prodlevy vydával za hraniční hřeben na území Bavorska. Adam Jirsa doplňuje, že využíval velmi rád především oblasti dnešního bezzásahového území obou národních parků. V roce 2009 byly obojky vyměněny čtyřem jelenům. V roce 2011 se objevil už jen samotný Vincek. Tomu byl nadále v pravidelných intervalech obojek měněn a je velmi pravděpodobné, že se tak stal nejdéle telemetricky sledovaným jelenem v Evropě.

Poslední výměna proběhla letos na jaře. Na začátku listopadu však obojek vyslal signál, který nás informoval o úhynu jelena.

Současný výzkum jelení zvěře na Šumavě

Šumavští jeleni jsou v současnosti v hledáčku jiného programu. Na počátku svého třetího roku je projekt 184 ,,Nové cesty k přeshraničnímu managementu jelení zvěře v době klimatické změny", podpořený programem Interreg V. Projekt je zaměřen na získání základních dat o přeshraniční populaci jelení zvěře. Zajímá nás početnost populace, poměr pohlaví a také to, nakolik si jsou jedinci v populaci navzájem příbuzní.

Čtěte také: Co dělat s bílými červy v kompostéru?

Na předchozí projekt navazuje ten současný porovnáním právě telemetrických dat. Během uplynulých dvou předjaří jsme na obou stranách hranice nasadili 72 telemetrických obojků. Obojky zaznamenávají pomocí systému GPS svou pozici a díky zabudované SIM kartě, nám data na dálku posílají. Poslední důležitou součástí projektu je i fotomonitoring více než dvěstěpadesáti fotopastmi, rozmístěnými pravidelně v téměř celé oblasti. Tento projekt je tříletý a má tak před sebou poslední rok sběru dat a postupného vyhodnocování. Už teď ale můžeme zmínit některé dílčí výsledky.

Abychom se vrátili zpět k věku jelení zvěře, můžeme uvést, že Vincek nebyl co do stáří výrazným rekordmanem. Z téměř osmi set kusů jelení zvěře, která byla během minulé sezóny na území obou Národních parků a sousedící lesní správy Neureichenau, odlovena, dosáhli tři jedinci patnácti a další tři šestnácti let věku," uzavírá Tomáš Peterka.

Jelen sika a jeho vliv na jelení populaci

Jelen sika je introdukovaný druh původem z Japonska a dálného východu, který začal být dovážen do Evropy v poslední čtvrtině 19. století. V roce 1860 ho přivezli do irského Wicklow, kde asi po patnácti letech od introdukce popsali, že došlo ke křížení. Ale nevyvodili z toho žádná opatření. Především protože se kříží s jelenem evropským. Ale nejen to, ještě ke všemu se dokáže adaptovat na velice proměnlivé prostředí a dokáže tak úspěšně ekologicky konkurovat místním druhům.

Jeho invaze začala nejpozději po druhé světové válce. Strašlivé je, že jeho populace byla považována za přemnoženou už v 70. letech! Od té doby ale narostla asi osmkrát a počty stále stoupají. Jelen sika má řadu výhodných vlastností. Je to skromné zvíře, má vynikající reprodukční schopnosti, je velice rezistentní vůči parazitům. Nemůžete si představit ideálnější invazní druh. Má úžasné adaptační schopnosti.

Až do konce druhé světové války jeleni sika ve volné přírodě u nás prakticky nebyli. Módní vlna chovu sik pominula, ve většině obor se jich zbavili a nechali si tam jelena evropského, i když už často s geny sik. Co načala armáda, dokonal lid, který se chopil moci a rozebral ploty na svoje prasečí chlívky. Živí se úplně tím samým, co jelen evropský, s tím, že dokáže navíc prosperovat na chudší nabídce. Jinak nedělá skoro nic. Až na to, že jeho reprodukce je prakticky stoprocentní.

Čtěte také: Více o Bílém Tygrovi

Když se jelen sika přemnoží místně, vytěsňuje dorost. První, kdo odchází, jsou zpravidla samci. Odcházejí jinam, až narazí na populaci jelena evropského. A tam už zůstanou. Protože jsou předvoj a nemají laně svého druhu, zkouší křížení s laněmi jelena evropského.

Američanka Meghan Wyman dělala v rámci své doktorantury v Anglii experimenty se zvukovými nahrávkami samců sik a jelena evropského. Jelen troubí, sika píská. Je to tak odlišné, že si to nikdo nemůže splést. Wyman pak pouštěla z reproduktorů na dvou místech volání sik a jelena evropského laním v říji. A ukázalo se, že část ‚evropanek‛ dala přednost tomu pískání jelena siky.

Křížení jelena evropského a jelena siky

V 70. letech se na oddělení ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, kde jsem dodělával svou dizertaci, obrátili z hodnotitelské komise trofejí, že vyloučili jednu trofej s podezřením, jestli nepochází od křížence. Lišila se od všech ostatních. Zjistili jsme, že ke křížení dochází celkem běžně. Myslím, že odpověď spočívá v tom, že kříženci nevypadají tak, jak bychom intuitivně čekali.

Pokud je matkou křížence laň jelena evropského, kolouch bude mnohem větší než průměr mezi oběma druhy. Heterózní efekt způsobuje, že když křížíte co nejvíce geneticky vzdálené linie, tak první generace je větší než obě výchozí linie. Když si toto promítnete do mezidruhového křížení mezi jeleny, tak co do velikosti nejsou kříženci tak snadno rozeznatelní. Existuje však řada dalších znaků křížení, například skvrnitost, protože sika je skvrnitá, jelen evropský nikoli. Pak zbarvení hlezenní žlázy, u sik bílá, u jelena evropského hnědavá.

Ve Velké Británii například revidovali po deseti letech čtvrtinu svých vlastních publikovaných výsledků, protože za těch deset let podstatně rozvinuli citlivost metodiky zjišťování křížení.

Čtěte také: Červi v kompostu a na ovoci?

V Polsku vydali před deseti lety nádhernou studii, která se zabývala populacemi jelena evropského a sik na území Polska, Kaliningradu a Litvy. Zjistili, že v tom, co je vydáváno za jelena evropského, je značný podíl hybridů, a mezi úlovky, které byly považovány za siku, byli i čistí jeleni evropští.

Ochrana jelena evropského

U nás je původním druhem jelen evropský. A jestli si ho chceme zachovat, tak tu jelen sika nemá co dělat. Jestliže na to nedbáte a necháte mezi sebou křížit takto velmi odlišné druhy, může to vést k tomu, že se postupně oba druhy propojí, až vzniká jakási nová forma.

Na serveru myslivost.cz dělali anketu, podle níž si jen 8 % myslivců přálo vyhubení jelena siky v ČR. Od 70. let, kdy sika začala pronikat do naší přírody, to byl druh, který nebyl v plánu mysliveckého hospodaření. Musela by se vyhlásit genocida sik. Možnost lovit 366 dní v roce, 24 hodin denně, stylem, že vystrčí hlavu a bude střelen. A pokud by se takhle postupovalo dvacet let, tak jich tady snad moc nezbude.

V té by platila určitá pravidla, a kdykoli sika vystrčí hlavu jinam, tak bychom ho bez pardonu lovili. To by mohlo být politicky únosné.

Myslivost a vzdělávání

Naše myslivost trpí nedostatkem vzdělanosti ve smyslu přenosu vědeckých poznatků do praxe. Myslivcům můžete nařídit, co chcete, ale když to nebudou chtít ze svého vlastního přesvědčení dělat, tak to dělat nebudou. A vy s tím nehnete. Myslivec musí být přesvědčen. A aby mohl být přesvědčen, musíte ho vzdělat. Podle mého soudu, nic se nezmění, dokud nebudeme o těchto věcech vzdělávat lidi od dětství.

V Česku se myslivost povinně vyučuje na lesnických fakultách, což vede k pocitu jisté vyvolenosti v této oblasti. Problém je ale v tom, že na rozdíl od takto zaměřených studentů Severní Ameriky, nemají naši studenti lesnických fakult dostatečné vzdělání o anatomii, fyziologii, výživě, a etologii zvířat. Možná mají jisté mezery i v genetice, ekologii a zoologii.

Zkušenosti lovce

Celý život mi vštěpoval lásku k přírodě a zvěři, k myslivosti v tom nejlepším slova smyslu. Již za minulého režimu to bylo sdružení, kde se ctily tradice a kde drtivou většinu tvořili a tvoří myslivci hodní toho jména. Nemohu lovit tak intenzivně, jak bych chtěl, své chci věnovat i rodině, a tak není divu, že nepatřím ani zdaleka k nejúspěšnějším lovcům. V naší honitbě je dominantní zvěří srnčí a černá zvěř, občas se objeví nějaký jelen evropský, sika, v poslední době i daňčí.

Nakonec jsem od nich dostal „poukázku“ s tím, že kde a jak budu lovit je na mě, ale že mi přispějí. Nechtěl jsem jelena z obory, chtěl jsem lov ve volné přírodě, i když jsem citelně zvýšil riziko, že neulovím.

Dohodli jsme se na lovu v Krušných horách, v honitbě kdesi nad Litvínovem, Jiří celou akci dohodl s provozovatelem honitby, já na něj dostal kontakt a první týden v říjnu jsem nasedl v pondělí do auta a vyjel na sever.

Lovili jsme intenzivně, ráno i večer. Ulovil německý kolega a odjel. Chladná rána se střídala s příjemnými podvečery, ale mě štěstěna ani Hubert a Diana nepřáli.

Zbýval poslední jitřní lov, pátek ráno. Pořád ještě foukal silný, hodně silný vítr. Srovnám si pažbu v rameni a v puškohledu sleduji odcházejícího jelena. Už je docela daleko, přes 150 metrů, do pohybu se mi střílet nechce. Zastavil se pár metrů od kamení, ale natočil se naostro, kouká po laních, nechce se mu od nich. Král zvedá hlavu, troubí výstrahu. Ministrant se neochotně obrací, už stojí na široko. Ticho jitra trhá výstřel, jelen vyráží vpřed, bleskově přebíjim, nadzvedávám se, nevidím, kam běží, mám ve výhledu velký trs trávy. Josefova ruka mě tiskne k zemi. Byl. Vzdáváme poctu ulovené zvěři, postojíme v tichu chvilku na stráži.

Trofej dnes visí i s kusem hřívy, hubertkou a nábojnicí nad mým psacím stolem. Je to nerovný desaterák a je krásný. Jistě, jsou na světě větší trofeje, výrazně větší a silnější, ale tenhle je můj.

Pokud vás zajímá kde jsem vlastně lovil, tak to byla honitba Černý vrch u Mníšku v Krušných horách, jelen odkázal na souřadnicích 50°37'4.390"N, 13°29'52.505"E, je to nerovný desaterák a bodová hodnota asi 135 bodů CIC. Mimochodem, i záda vydržela.

Nastudujte si něco zvěři, kterou budete lovit. Nechte si pro lov dostatek času. Zejména pokud lovíte ve volné přírodě. Nebuďte zklamaní, když neulovíte hned první den. A počítejte s tím, že nemusíte ulovit. Nechrťte, užívejte si lov.

Respektujete jeho názor, zná honitbu i zvěř, zná místní specifika a odlišnosti. Dohodněte se v klidu na svých limitech, vysvětlete jim svoje očekávání a představy, kolik peněz do zážitku chcete vložit a kam až chcete jít v mimořádných případech.

Pamatujte, průvodce z vás snímá břemeno rozhodování spojené posouzením zvěře (a je to velká pomoc), ale konečná odpovědnost je na vás. Nejste-li si jisti, nestřílejte, nemrzačte zvěř. Když neulovíte napoprvé, můžete se vrátit za rok.

Pokud budete lovit v Česku, respektujte české myslivecké tradice. Vyvíjely se dlouho a mají svůj hluboký smysl, mimo jiné i pro hezké prožití lovu a vstřebání zážitku.

Tabulka: Porovnání jelena evropského a jelena siky

tags: #život #jelena #v #české #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Chraňte životní prostředí s Greenpeace
• Vše o Fialovém Odpadu Fino
• Důsledky znečištění půdy
• Vtipy a příhody z táborů
• Emisní podmínky pro vozidla