Bioindikátory a ekologická homeostáza

Ekologie je věda, která se zabývá vztahem organismů a prostředí. Živé organismy směřují k co největší vnitřní uspořádanosti a tím pádem co nejmenší entropii. Ke snižování své entropie organismy využívají zdroje a energii ze svého okolí. Tímto naopak zvětšují jeho entropii.

Ekologická homeostáza

Udržování stálého vnitřního prostředí (homeostáza) je jednou z důležitých vlastností živých organismů. Ekologická stabilita a homeostáza jsou klíčové pro fungování ekosystémů.

Ekosystém je společenstvo se svým abiotickým prostředím (organismy + neživ. prostředím). Mezi typy ekosystémů patří suchozemské (les) a vodní (rybník). Mohou být umělé (akvárium) - druhově méně rozmanité, a proto náchylnější na změnu podmínek.

Vývoj ekosystému zahrnuje:

1. zmlazení ekosystému - vyvoláno náhlou změnou podmínek (sopky, vlny tsunami, zemětřesení),
2. vyzrávání ekosystému - obrovský nárůst druhů, veliká druhová rozmanitost,
3. vrcholné stádium ekosystému - snižuje se počet populací (snížení rozmanitosti), ti přizpůsobivější přežívají (specializace), jakákoliv změna vyvolá,
4. zhroucení ekosystému - sopka, zemětřesení, poté dojde opět k fázi č. 1.

Sukcese je proces, kdy jedna populace je nahrazována další (např.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Bioindikátory

Bioindikátor je organismus, který má úzkou ekologickou valenci (jsou ukazateli životního prostředí, např.

Ekologická valence je určitý rozsah mezi maximem a minimem, některé životní podmínky. Stenovalentní organismy mají úzkou ekologickou valenci (myši žijí všude), zatímco euryvalentní mají širokou ekologickou valenci.

Nároky organismů na prostředí

Každý organismus je ovlivňován faktory:

1. Abiotickými
2. Biotickými - jiné organismy

Ekologická valence je rozmezí podmínek, při kterých může organismus přežívat (například rozmezí teploty). Charakterizuje ji optimum, minimum a maximum. Pokud jakýkoliv míra jakéhokoliv faktoru překročí šíři ekologické valence, organismus hyne.

Druhy podle šíře ekologické valence:

Čtěte také: Jak podporovat projekty

1. euryvalentní = euryektní - velká šíře
2. stenovalentní = stenoektní - malá šíře

Abiotické podmínky života organismů

Mezi abiotické podmínky patří například světlo, teplo, voda a litosféra:

• Světlo = zdroj slunečního záření, význam - fotosyntéza (rostliny spotřebují 1% světla, které na ně dopadá k fotosyntéze, část se odráží, přeměňuje v teplo).
• Teplo - optimum 15-30° pro většinu organismů, zdrojem tepla je slunce, geotermální energie (teplo) ze vnitř Země - při vyšších teplotách se mění.
• Voda - je pro život nezbytná, je součástí těl organismů, zajišťuje transport látek v těle, účastní se všech biochemických reakcí v organismu, umožňuje tepelnou regulaci, je také životním prostředím organismů, většinu tvoří slaná voda, sladká voda 3% (z toho 2% z ledovců), zdrojem vody v přírodě jsou hlavně atmosférické srážky.
• Litosféra - svrchní pevný obal země, nejsvrchnější vrstva je pevninská kůra (oceánská 6-15 km, pevninská až 80km), nejtenčí v hlubokomořských příkopech, nejsilnější na horách.

Biotické podmínky života organismů

Mezi biotické podmínky patří populace a vztahy mezi populacemi.

Populace:

• hustota populace (počet jedinců na plochu - maximální a minimální kapacita určitého druhu na ploše; max.- sinice - nosná kapacita, min. ohrožené druhy)
• počet jedinců - ovlivňuje natalita a mortalita

Vztahy mezi populacemi mohou být pozitivní (komenzálismus, symbióza) nebo negativní (amenzálismus, kompetice, herbivorie, predace, parazitismus).

Význam bioindikátorů

Určování organismů může sloužit k získání přehledu o přírodě v našem okolí. Mnohdy potřebujeme vědět, zda je daný organismus využitelný či jedlý (např. borůvka - jedlá × rulík - jedovatý) nebo původní na daném území (např. borovice lesní - původní × vejmutovka - nepůvodní).

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Znalost organismů může napomoci tomu, že si uvědomíme nejrůznější souvislosti a vztahy mezi nimi. Organismy se zařazují do určitých skupin, nejnižší základní jednotkou třídění je druh, např. páskovka (rod) keřová (druh).

Přírodu lze zkoumat pomocí experimentů, při nichž dochází k jejímu cílenému ovlivňování, či pomocí prostého pozorování. Aktivní zkoumání přírody (v rámci výuky) pak lze označit za badatelství, v rámci něj dochází k identifikování problémů a pokládání otázek, jejich řešení a formulaci zjištěného.

Zkoumání přírody

Při zkoumání přírody a živých organismů si lze položit konkrétní výzkumnou otázku (např. Jak světlo ovlivňuje klíčivost semen hrachu?), či formulovat hypotézu (např. Semena hrachu vystavená světlu budou klíčit rychleji než semena hrachu ve tmě.).

Během experimentů jsou přírodniny obvykle vystavovány různým podmínkám. Tyto různé podmínky lze považovat za proměnné, vliv působení podmínek na přírodniny (organismy) lze porovnávat.

Mikroskopování

Mikroskopování v rámci výuky umožní sledovat struktury, které jsou pouhým okem neviditelné a uvědomit si stavbu organismů. Dále trénuje mj. zručnost a trpělivost.

K pozorování přírodnin též může sloužit stereomikroskop = binokulární lupa = binolupa. Ta má 2 okuláry/objektivy, takže poskytuje trojrozměrný obraz. Vzorek se u ní nasvěcuje shora, světlo jím neprochází jako v případě klasického mikroskopu. Zvětšuje méně než klasický mikroskop.

Záznam pozorování by měl obsahovat identifikaci přírodniny a použité zvětšení (součin zvětšení okuláru a objektivu). Nákres se provádí ostrou grafitovou tužkou (obyčejnou tužkou, mikrotužkou…), což zajistí adekvátní přesnost kresby.

tags: #bioindikátory #ekologická #homeostáza

Oblíbené příspěvky:

• Koše HÅLLBAR, SORTERA, KNODD a DAMMÄNG
• Příroda západních Čech
• Recyklace textilu v ČR
• Degustační menu
• Koše na tříděný odpad: Průvodce výběrem