Na rozdíl od rušných thajských letovisek je malebný thajský ostrov Koh Lanta v Andamanském moři dokonalým útočištěm pro všechny, kdo touží po klidu, neporušené přírodě i kouzlu exotického ráje.
I když Koh Lantu, kdysi obývanou mořskými cikány, postupně objevují turisté z Asie a Evropy, zejména ze Skandinávie, stále si zachovává kouzlo míst, která turismus příliš nepoznamenal. Většina z jejích 10 tisíc obyvatel zde dodnes žije tradičním způsobem života.
Návštěvníky na ostrov lákají především nádherné, dlouhé pláže i blízké potápěčské lokality Hin Daeng nebo Hin Muang. Díky jejich fascinujícím korálovým útesům a bohatému podmořskému životu jsou tato dvě místa považována za jedny z nejlepších potápěčských destinací v Thajsku.
Národní park Mu Ko Lanta
Krásy ostrova se ovšem dají vychutnat i na souši. Za návštěvu stojí národní park Mu Ko Lanta, v němž si můžete během procházky užívat úchvatné pohledy na písečné i skalnaté pláže, zaposlouchat se do zpěvu exotických ptáků, pozorovat opice na stromech (které ale na ostrově můžete potkat kdekoli, třeba mezi povalujícími se odpadky) nebo jen sledovat běhající ještěrky a obdivovat úžasnou rozmanitost místních rostlin.
Park je otevřený od listopadu do května, vstupné činí 400 bahtů pro dospělé a 200 bahtů pro děti (v přepočtu zhruba 285, respektive 142 korun).
Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu
Lanta Old Town
Uprostřed východního pobřeží Lanty pak leží staré město Lanta Old Town, známé také jako Sriraya. Dříve se jednalo o hlavní přístav, dnes si v něm můžete prohlédnout tradiční dřevěné domy na kůlech nebo si vychutnat místní speciality.
Třeba grilované ryby - ostatně jméno ostrova je odvozené od slova „Lantas“, jakéhosi tradičního grilu na ryby, který v dávných dobách používali rybáři připlouvající na ostrov. A jen pro doplnění - slovo „Koh“ v thajštině znamená ostrov.
Nicméně ostrov skrývá i méně příjemné vzpomínky. Stejně jako další části Thajska i Koh Lantu zasáhla v roce 2004 vlna tsunami.
Národní Parky v Thajsku: Fotografické Putování
Thajsko asi nepatří do první ligy lokalit, kam se jezdí fotit zvířata či krajina. Návštěva národních parků v odlehlejších oblastech této země byla tedy pro mne nejen výzvou ale současně i velkou neznámou.
NP PANG SIDA
Park, který je zařazen do péče UNESCO, se nalézá v poněkud odlehlejší oblasti Thajska. Ptáků minimum. Hlavně drobnější pěvci. I když nám rangeři tvrdí že je park na tyto druhy bohatý. Krajinových pohledů je zde velmi málo.
Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?
Trochu to zachraňují dva vodopády z nichž jeden je hluboko v džungli, a kam se tedy nedá dojít bez místního rangera. Fotíme zde tedy převážně motýly, kudlanky, gekony, ještěrky a pavouky. Kromě toho když se zhasne tak je máme i v pokoji. Každý svého osobního gekona….
Jídlo je z pohledu Evropana dobré ovšem hygiena v místních malých restauracích to je doslova ruská ruleta. Park je pro nás celkové trochu zklamáním…očekávali jsme mnohem bohatší faunu….
NP KHAO YAI
Asi největší NP v Thajsku, od 60 let je zařazen do památek UNESCO. Popis místní fauny v průvodcích a propagačních materiálech je úctyhodný ….ale realita je poněkud jiná. Ptáci jsou velmi plaší. Především lze vidět čejky a občas se objeví atraktivní zoborožci/hornbillové.
Žijí zde také trogoni. Zahlédl jsem ho, ovšem bylo to doslova jen letmo : proletěl kolem mne ve vzdálenosti 10 m hluboko v džungli jako duch. Krásný, červený, ale duch …..kdybych nebyl tím směrem otočen, vůbec bych ho nezaregistroval. O něco lepší podmínky jsou zde pro motýly a vážky.
Našli jsme si hezké tiché místo s peřejemi na řece, s romantickým jménem WANG JUMPEE. První den jsme tady zkusili pár fotek ale když jsme sem druhý den přijeli , naše tiché útulné místo místo obsadilo kolem 70 skautů.…..po celé délce přístupu do vody. Motýli samozřejmě zachraňovali své životy raději někde hodně daleko odtud…..
Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu
V parku jsou větší savci ….malí jelínek mundžak a větší sambar. Někteří jsou tak domestikovaní , že nám chodí nám jíst z ruky do chatičky v kempu. Ve volné přírodě jsme je ovšem téměř nepotkali. A když …tak byli velmi plaší. Jeleni SAMBAR jsou zvyklí na lidi ještě více.
Stejně tak bylo možné v okolí jídelny slušně fotit varany, kteří zde spokojeni žijí v blízkosti odpadků z jídelny. Jsou to pořádní klackové. Zbytky vařené stravy jim opravdu svědčí.
Jsou zde samozřejmě sloni, které jsme ale vůbec v přírodě nepotkali. Výjimkou byl jeden sloní zadek který se znenadání zjevil Michalovi na úzké stezce v džungli. Nádherný je zpěv gibonů. Nese se daleko džunglí. Připomíná hru na ohnutou pásovou pilu. Je to opravdový zážitek jejich zpěv poslouchat….Fotografie těchto primátů byla ale možná jen na větší vzdálenost.
Vyrážíme za ptáky a za zvířaty na značené stezky i na sloní stezky hluboko do džungle. Chodíme raději sami abychom případně nic nevyplašili. Stezky jsou značeny sporadicky a lze si je snadno splést se stezkami divokých slonů. A tak se vracíme z džungle obvykle úplně jinam než jsme chtěli a většinou úplně odjinud než jsme původně zamýšleli. S velkým vypětím sil a s využitím všech orientačních možností jako slunce, zvuky aut ze vzdálené silnice, atd….
Jednou vyrážím sám na pobřežní stezku džunglí mezi dvěma vodopády. V lese se objevuji cedule upozorňujíci na vyskyt krokodýla. Prý uprchl kdysi ze zoo a nyní žije sám divoce v thajské džungli. A takto se mi ukázal v celé kráse když se vyhříval na slunci na kmeni přes řeku.
O kus dál jsme ńa sebe narazili s téměř dvoumetrovým varanem. Lekli jsme se oba pěkně. Pak jsme si hráli asi půl hodiny na schovku. Varan se mi pokoušel zmizet v husté vegetaci a já se ho zase pokoušel nějak slušně vyfotit. Ani jednomu z nás se ale nic z toho moc nepovedlo ….
Reálnou možností v NP KHAO YAI je fotit zvířata v okolí kempů. Kromě muntžaků a sambarů jsou zde drzé opice, babuini, které vykrádají stany Thajcům , pokud je zapomenou důkladně zavřít. Thajci jsou velcí táborníci. NP Khao Yai je asi 2,5 hodiny jízdy autem a představuje vyníkající možnost jak se dostat z města plného smogu, lidí, aut, sexu, ….do přírody.
Zejména pro rodiče malých dětí je to jedna z možností jak dostat děti na čerstvý vzduch a ukázat jim přírodu, les, vodopády…. A je třeba Thajce pochválit, že tuto možnost opravdu využívají. O víkendech praskají kempy v parku ve švech. Něco podobného jsem zatím asi nikdy nikde neviděl. Není kde zaparkovat, není už ani kde postavit stan, na úzkých silnicích v parku jsou dlouhé šnury aut. Rychle se rozhodujeme, že je nutné co nejrychleji z téhle vřavy utéci…..a odjet co nejrychleji. Co nejdál od toho všeho hemžení, které mění NP Khao Yan během víkendu na obrovskou Matějskou pouť. Už chápu, proč jsou zde ptáci tak plaší a proč zde není téměř žádnou zvěř vidět…..
Další zajímavá místa v Thajsku
PTAČÍ REZERVACE - BANG POO
Místo se nachází na hranici Bangkoku. Je zde velká ptačí rezervace se zbudovanými pozorovatelnami, umělými dřevěnými stezkami v pobřežních mokřadech. Nachází se zde velké množství rozličných druhů vodního ptactva. Jsou ale velmi plaší a drží se poměrně v uctivé vzdálenosti od krytů.
Pobřeží je velmi znečistěné naplavenými odpadky, mezi kterými nechybí především plastové láhve. Kromě ptáků zde žijí i varani, mokřadní krabi (Scylla serrata / mud crab/ mangrove crab), ale také vzácný druh „stromové ryby“ …. Lezec obojživelný (Periophthalmus barbarus / Atlantic mudskipper).
PARK LUMPHINI - Bangkok
Nachází se v centru Bangkoku. Jeli jsme sem hlavně nafotit varany, kteří zde žijí kolem několika kanálů probíhajícími parkem a pokusit se nafotit ptáky, které zde čekáme že zde budou v blízkosti potravy , kterou jim skýtá velkoměsto. V parku je ale tak velké množství lidí že ptáci ani varani nemají příliš prostoru k tomu se ukázat na trávě či na volných prostranstvích. Tak jsem nepohrdl ani touhle roztomilou veverkou.
NONG NOOCH - Tropical Botanical Garden
Tato botanická zahrada byla pro mne, z hlediska fauny ale hlavně uspořádáním flory, dost velkým zklamáním. Zahrada nemá systematické členění dle rostliných druhů ale je spíše exotickým parkem, jehož jednotlivé části jsou uspořádány jako zahradní komplexy odpovídající různým formám pojímání zahrad. Nachází se zde i zvířata … nikoliv však živá. Stáda žiraf, hejna mravenců …to vše je jen výsledkem práce sochařů a designerů.
Moc mi to nedávalo smysl vidět v obrovské přírodní zahradě stáda zvířat v podobě soch. Ptáků jsme zde viděli velmi, velmi málo, navzdory spoustě zeleně. Savci vůbec žádní…. Chtěli jsme vidět a nafotit například tropické orchideje. Jenže ty byly k vidění jen v květináčích v obchodě.
Snad největším šokem pro mne jsou živí tygři, kteří jsou zde k dispozici turistům . Jsou připoutáni krátkými řetězy k dřevěným platům, na kterých leží bez hnutí celý den. Turisté, z 90% Rusové, se s nimi takto ...
Chiang Mai
Chinag Mai je druhé nevýznamnější thajské město. Leží ve stejnojmenné provincii v severním Thajsku, přibližně 700 km od Bangkoku. Okolní krajina je úrodná a hornatá, na jihozápad od města se tyčí nejvyšší hora Thajska Doi Inthanon (2595 m.n.m).
Ve 13. století se Chiang Mai stalo hlavním městem říše Lanna (Království milionu rýžových polí). Až do roku 1556 město vzkvétalo a bylo náboženským, kulturním, ale také obchodním centrem. V roce 1556 však přišli do Lanny Barmánci, které se podařilo vyhnat až v roce 1785. Poté se říše Lanna stala součástí severního Thajska.
Oblast Chiang Mai se může pochlubit nejen úrodnou půdou a krásnou přírodou, ale také množstvím historických chrámů, pocházejících ze 13.-16. století.
Dnes v Chiang Mai nejsou jen krásné chrámy, ale také kvalitní restaurace, hotely bary, obchody. Nakoupit zde můžete šperky s thajskými safíry, malované hedvábí a množství různých suvenýrů. Městu se také říká „růže severu“. Místní obyvatelé si zde zachovali nejvýraznější kulturu z celého Thajska, ať už jde o zvyky, svátky, architekturu nebo tradiční kuchyni. Svéráznou kulturu si zachovaly také horské kmeny - Meové, Lisuové, Yaové, Akhaové, Lawaové, Karenové. Je tu arboretum královny Sirikit, hadí a orchideové farmy, výcvikové středisko slonů.
Historické jádro města obklopuje vodní příkop s částečně dochovanými hradbami. Ve městě a blízkém okolí je okolo 500 chrámů, v celé provincii je jich pak více než 1000. Mezi nejznámější patří Wat Phra Singh, postavený v letech 1685 - 1400.
Dalším chrámem je Wat Chedi Luang. Chrám byl dokončen v roce 1481 a stojí na místě, kde krále Mengraie v roce 1317 usmrtil blesk. Centrem je ohromná pagoda, kterou v roce 1545 poničilo zemětřesení. V 15. století tu byl krátce uložen Smaragdový Buddha (nyní ve Wat Phra Kaeo v Bangkoku). Kdysi byla věž obložena bronzovými deskami a pláty zlata.
Za návštěvu stojí chrám Wat Ching Man. Byl postaven roku 1296 a je nejstarším chrámem ve městě. Charakteristickou výzdobu tvoří teakové pilíře a chediv, obklopené sloními hlavami. Sídlil zde údajně král Mengrai.
Určitě se podívejte i na dvě brány. První je na začátku ulice Tha Phae Roada druhá je na začátku ulice Suthep Road.
Za návštěvu jistě stojí také Kulturní centrum Chiang Mai, kde se můžete přiblížit tradiční kultuře severu Thajska.
V Chiang Mai je i Národní muzeum, kde je mimo jiné, uložena sbírka uměleckých předmětů z doby říše Lanna nebo ZOO, která se rozkládá na zalesněném svahu hory Doi Suthep.
V blízkosti můžete navštívit také Národní park Doi Suthep, o rozloze 262 km2, který zasahuje také do okresů Mae Rim, Hang Dong a Mueang. Park je nádherně sadově upraven a na jeho území se tyčí hory Doi Suthep, Doi Buak Ha a Doi Pui. První zmiňovaná je také nejdůležitějším posvátným a náboženským místem. Je zde postaven chrám Wat Phra That Doi Suthep, ke kterému můžete dojít nebo se nechat vyvést pozemní lanovkou.
Na úpatí hory Doi Suthep leží památník Khru Ba Siwichai, který byl zasvěcen mnichu, jež se zasadil o výstavbu prvních kilometrů silnice, která vede k chrámu Wat Phra That Doi Suthep, do kterého se dříve dalo dojít pouze velmi namáhavým výstupem.
Dalším místem, které by jste v tomto parku neměli vynechat je i královský zimní palác Phu Phing z roku 1962.
Pokud zavítáte do Chiang Mai, nenechte si ujít proslulé noční trhy, které naleznete v blízkosti křižovatky ulic Chang Klan a Loi Kroa. Trhy jsou otevřeny každý den v době od 18:00 do 23:00 h. Najdete zde řadu rukodělných dílen, ve kterých můžete nakoupit šperky s thajskými safíry, vějíře, malované hedvábí a mnoho dalších suvenýrů.
Milovníci přírody jistě navštíví národní park Doi Inthanon. Tento národní park má jméno po nejvyšším vrcholu Thajska - Doi Inthanon 2565 metrů. Park se rozkládá na ploše 482 km2. Je pokrytý tropickými lesy, protékají zde řeky s vodopády. Žije zde mnoho živočišných druhů. Park je pravděpodobně nejlepším místem pro pozorování 362 druhů ptáků. Žijí tu také domorodé kmeny, které si uchovávají svůj tradiční způsob života.
Národní parky Thajska
Hlavním tahákem Thajska jsou nádherné pláže, ale příroda byla k téhle asijské zemi štědrá i v jejím vnitrozemí. Přesvědčit se o tom můžete v řadě národních parků - například v sedmi následujících:
- Doi Inthanon: Parku se někdy přezdívá Střecha Thajska. Výjiměčný je i počtem ptačích druhů (přes 500), které poletují jeho stále zelenými mlžnými nebo smíšenými lesy. Nadmořská výška zajišťuje po celý rok chladnější klima a vyšší vlhkost, k níž přispívá i deštivé období od května do října.
- Erawan: Sláva se ani v nejmenším nemůže rovnat sedmistupňové kaskádě Erawan, která je dominantním prvkem stejnojmenného národního parku v provincii Kanchanaburi. Koupání v křišťálově čistých jezírkách s tyrkysovou vodou, mezi nimiž vede cesta lesem, jsou vítaným osvěžením. Chladivý úkryt nabízí v parku i několik jeskyní.
- Khao Yai: První thajský národní park byl v roce 1962 založen ve střední části země. Rozkládá se na území pohoří Sankamphaeng, takže je oblíbený především mezi příznivci treků a horolezci. Tropický les a travnaté pláně jsou pak příležitostí spatřit bez větší námahy zajímavé druhy savců: slony, makaky indočínské, gibbony, jeleny muntžaky i sambary, dikobrazy nebo cibetky.
- Kaeng Krachan: Největší thajský národní park leží u hranice s Myanmou - zatím tak trochu stranou zájmu turistů, přestože to k němu není daleko od hlavního tahu z Bangkoku na jih. Odměnou za zajížďku jsou výhledy na krajinu s vršky kopců vystupujících nad hustou ranní mlhou, halící deštné lesy. Parkem poletují stovky druhů ptáků a motýlů, žijí tu ale například i levharti či poslední tygří mohykáni.
- Khao Sam Roi Yot: Název parku se dá do češtiny přeložit jako „hora se třemi sty vrcholů“ a stojí za ním početné krasové kopce a další útvary, které zdobí krajinu u pobřeží Thajského zálivu, nedaleko letoviska Hua Hin. Více než třetinu rozlohy parku zabírají sladkovodní mokřady (největší v Thajsku), díky nimž se tu vyplatí pozorovat migrující vodní ptactvo.
- Kui Buri: Pokud chcete mít jistotu, že se ve volné thajské přírodě setkáte se slony, zamiřte jen o kousek západněji, k hranici s Myanmou. Park si můžete projet vlastním autem, nicméně do přísně chráněných částí se lze dostat pouze s průvodcem. Vyskytuje se tu také největší množství gaurů (nejmohutnější druh tura) v Thajsku a další divoká zvěř.
- Khao Sok: Nejjižněji položený park sestává především z deštných lesů a džungle. Považuje se za nejdeštivější místo celého Thajska, snad i proto se tu daří jedné z největších květin světa, vzácnému druhu Rafflesia kerrii. Živočišnou říši zastupují stovky ptačích druhů, sloni, turové gauři, sambaři, tapíři, medvědi malajští, gibboni atd.
tags: #bles #ekologicky #park #thajsko #informace
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]