Bohyně spravedlnosti a zákonného pořádku v mytologii

Svět řecké mytologie a náboženství má nejstarší náboženské představy doloženy z mladší doby kamenné (5. - 3. tis. př. n. l.), vlastní dějiny řeckého náboženství jsou spjaty se vznikem egejské civilizace (Kréta, později Peloponés aj.). Na Krétě byla uctívána zejména ženská božstva - bohyně Gaia, vládkyně zvěře (později byla spojována s Artemidou) a bohyně plodnosti (později byla spojována s Démetrou a Afrodítou).

Mykénské náboženství (od zač. 2. tis. př. n. l.) bylo spjato s představou o božské síle prostupující přírodu, z níž se postupně vyvinul antropomorfní vladař nebe a dárce počasí Zeus. S ním byly bohyně, uctívané v předchozím období, spojeny v manželské nebo milenecké dvojice. Vedle Dia jako nejvyššího vládce si podržela význam i stará představa osudu (viz též Moiry), jemuž jsou podrobeni lidé i bohové.

V průběhu dalších staletí pronikly do řeckého náboženství zejména z východních zemí nové kulty a vznikaly nové mýty a střediska náboženského života. Každé město mělo za ochránce vlastní bohy (Athéna v Athénách, Dioskúrové ve Spartě). Funkce kněží byla u některých kultů dědičná, u jiných (zejména státních) volená a někdy dočasná. Společensky nejvýznamnější roli zaujímali kněží posvátného okrsku v Delfách.

V období helénismu byl tradiční kult olympských bohů v čele s Diem oslaben; vznikaly henoteistické a monoteistické kulty, odpovídající soudobým filozofickým myšlenkám (zejména stoickým). Významné místo zaujímala bohyně Týché, bůh Pan se stal z nižšího boha díky svému jménu (řecky znamená “vše”) všezavršujícím božstvem. Pod vlivem Orientu se objevil i kult vladaře, rozšířila se orientální mystéria.

Řečtí bohové tvoří společnost, která se v mnohém podobá společnosti lidské. Setkáme se v ní s mocenskou hierarchií, s rodinami i se soupeřením. Každý z bohů měl svou vlastní oblast moci. Všichni bohové pocházeli z Úrana, který ztělesňoval Prapůvod, počáteční chaos před vlastním stvořením. Úranos bůh nebe zplodil s Gáiou bohyní země Kyklópy a Titány.

Čtěte také: Vliv Pachamamy na klima

Protože se zdráhal vyvést Titány z lůna země na světlo, zbavil Úranův syn Kronos svého otce srpem mužství a svrhl ho z trůnu. Z Úranova odříznutého mužství vrženého do moře vznikla půvabná Afrodíté, bohyně smyslné lásky a krásy. Kronos znamená Čas. Čas je po oddělení nebe od země prvním principem řádu světa. Z obav před možným zbavením moci zabíjí Kronos své potomky.

Vládce času je jednoho po druhém spolyká hned po narození (snad jako důkaz lidské smrtelnosti). Jeden ze synů se však přece zachrání - Zeus. Diova matka Theia totiž podala Kronovi kámen, který pozřel místo dítěte. Zeus byl potom tajně vychován v jeskyni na hoře Ida na Krétě. Když Zeus dospěl, skutečně svrhl svého otce z trůnu a přinutil ho, aby vyplivl své potomky.

Zeus byl nejenom bohem světla a počasí, bouře a hromů, představoval i sociální řád. Stal se nebeským otcem, s jehož osobní ochranou nemohlo počítat žádné město samo pro sebe. Zeus stál na svatém Olympu, odkud řídil celý svět. Oženil se s Hérou, s ochránkyní manželství. To Dia ovšem neodradilo od styků s mnohými dalšími bohyněmi, s nimiž měl děti. S bohyní Létou zplodil Apollóna a Artemidu, s Demétrou Persefonu.

Dalšími syny Krona byli Poseidón, jemuž při oddělení nebe od země připadlo moře, a také Hádés, mocný vládce mrtvých v podsvětí. Hádés unesl a vzal si za ženu Persefonu, dceru dárkyně obilí Demétry. Demétra byla zoufalá ze zmizení své dcery, hledala ji a zanedbávala na čas své povinnosti. Lidé hladověli, protože se nic neurodilo. Zeus proto rozhodl, že Persefona bude vždy v zimě žít v podsvětí a na jaře se vracet znovu na zem v podobě klíčícího zrna v brázdách (cyklus vegetačních období).

Za válku byli odpovědni bohové Arés a Athéna. Arés řídil bitevní vřavu a Athéna vymýšlela strategii a taktiku boje. Současně byla bohyní moudrosti. Athéna neměla matku, zrodila se přímo z Diovy hlavy. Arés s Athénou spolu soupeří a představují dva protikladné pricipy. Bůh plodnosti Dionýsos seslal na zemi extázi. Byl pánem vína a opilých slavností spojených s tancem a obětními rituály, při nichž umírala zvířata a někdy i lidé.

Čtěte také: Více o Bohyni Přírody

Apollón měl na starosti umění a hudbu, které podporoval. Byl též bohem lékařství, někdy však lidstvo trestal morovými šípy. Kromě zmíněných božstev existovali i bozi méně významní. Bůh Pán například obcházel za poledního slunce se svou flétnou krajinu a děsil pastýře i jejich stáda. Již od doby mykénské se zpravidla jako skupina hlavních bohů, sídlících podle tradice na hoře Olympu uvádí šest dvojic: Zeus a Héra, Poseidón a Démétér, Apollón a Artemis, Arés a Afrodíté, Hermés a Athéna, Héfaistos a Hestia.

Přeneseně “Olympanem” zván i člověk vyzdvižený k velkým poctám (např. Periklés). Způsob jejich života odráží život patriarchální společnosti mykénské kultury; v čele stojí Zeus, který olympské bohy svolává na porady i k hostinám.

Významní bohové a bohyně

• Zeus: nejvyšší bůh; hromovládce, bůh počasí a vegetace, ochránce rodiny a města.
• Hérá: řecká bohyně, manželka Diova; střežila rodinu, sňatek, ženy, manželské děti a manželskou věrnost.
• Poseidón: řecký bůh vod; uctíván jako nejvyšší vládce moří.
• Démétér: řecká bohyně Matka-Země; dárkyně obilí a ochránkyně zemědělství.
• Apollón: řecký bůh slunečního jasu, dárce zdraví, ochránce domů a mořských cest, patron povolání.
• Artemis: řecká bohyně lovu, panenská vládkyně přírody, zároveň i bohyně svateb a plodnosti.
• Áres: syn Dia a Héry, krutý bůh války, často se účastnící i bojů mezi lidmi.
• Afrodíté: řecká bohyně smyslné lásky a krásy, ale též přírodních sil a jara.
• Hermés: řecký bůh; ochránce pastýřů a stád (později též obchodníků, poutníků, řečníků a zlodějů). Posel bohů, průvodce mrtvých do podsvětí, též bůh spánku.
• Athéna: řecká bohyně; ochránkyně paláce, později městského státu, zejména Athén. Dárkyně řemesel, posléze i věd a moudrosti, v helénismu též bohyně uvážlivě vedené spravedlivé války a vítězství.
• Héfaistos: řecká mytologie bůh ohně a kovářství; zbrojíř bohů.
• Hestiá: bohyně domácího krbu, ochránkyně rodiny; záruka blaha osobního i veřejného (ochránkyně domu i státu).

Themis a Diké

Themis byla zplozena bohem nebes Úranem a bohyní země Gaiou. Themis byla ztělesněním božského řádu, zákona a zvyku. Pokud je Themis přehlížena, Nemesis přináší jen spravedlivou a hněvivou odplatu. Themis není zlostná: Byla první, která nabídla Héře, rozrušené Diovými hrozbami, po návratu na Olymp pohár (Illias XV.88). Themis předsedá řádnému vztahu mezi mužem a ženou, základu správně zřízené rodiny (rodina byla považována za pilíř výchovy) a soudcové byli často nazýváni „themistopoloi“ (Themidiny služebníci). Zřídila věštírnu v Delfách a byla zde orákulem.

Diké byla řeckou bohyní spravedlnosti. Její jméno znamená v řečtině "Spravedlnost". Patřila mezi Hóry - bohyně pořádku v přírodě. Její matkou byla titánka Themis, bohyně zákonného pořádku, a jejím otcem byl nejvyšší bůh Zeus. Jejím římským ekvivalentem byla bohyně Justitia. Spolu se svou matkou Themis se účastnila každého soudu, který Zeus pořádal. O každé nespravedlnosti, o které se dozvěděla, Diovi ihned pověděla. Při vykonávání spravedlnosti jí pomáhaly její sestry Hóry - Eunomia, bohyně zákonnosti; Eiréné, bohyně míru; Aisa, bohyně osudu; a Poiné, bohyně trestu.

Zřejmě jedním z nejstarších doložených zájmů o spravedlnost je řecká mytologie. Poprvé se v ní jemně akcentuje rozdíl mezi spravedlností a právem. Diké, její jasnozřivá sestra, představuje spravedlnost, potažmo i právo, a jako taková udržuje soužití lidí a bohů ve formě, jakou vytvořila Themis. Podle zásady rovnosti vystupuje proti každé zásadě-bohyni opačný princip.

Čtěte také: Bohyně Slovanské Přírody

Proti zákonnému řádu (Eunomiá) vystupuje absence zákonného řádu Dysnomiá, proti klidu spor (tedy proti Eirené Amfilofiá) a proti Diké, jako spravedlnosti a právu, stojí Léthé, tedy věčné zapomnění. Diké musí neustále bojovat o přežití, aby svět neupadl do noci a zatracení.

V tomto obraze nalezneme vysokou symboličnost. Zde je poukázáno na fakt, že právo, spravedlnost vycházející z řádu není něčím přirozeným, co lze kdykoliv kdekoliv nalézt a bez předchozího vývoje aplikovat. Ono ,,věčné zapomnění" k nám promlouvá hlubokým filozofickým poselstvím o nutnosti historie a kontinuity existence, která udržuje v chodu spravedlnost, morálku atd.

Pokud zapomeneme na principy spravedlnosti, budované po staletí, pak zvítězí Léthé a to by byl konec lidské kultury, konec lidskosti vůbec. Diké byla vždy se svojí matkou Themidou po boku mocného Dia, když vykonával svoji soudcovskou moc. Themida zde stála jako ztělesnění zákonného pořádku (zákonnosti jako takové) a Diké jako spravedlnost. Řekové zřejmě již poznali, že spravedlnost a zákonný pořádek nebývají totéž.

U Římanů, již důsledných právníků, Diké a Themis splynuly v jedinou bohyni spravedlnosti a práva Justitii. Bylo by však hlubokým omylem se domnívat, že atributy ,,dnešní Justitie" pocházející z Říma jsou původní - meč a váhy měla jako své symboly již řecká Themida!

Další postavy spojené se spravedlností

Nutno dodat, že spravedlnost byla skutečně řeckým bohům vlastní. Z mého pohledu jsou významné dva další příklady: Moiry a Thanatos. Moiry jsou pozoruhodně také dcerami Dia a Themidy (stejně jako Hóry) a nejednou byly zaměňovány. Ale Řecko se nemýlilo rádo - proto ihned odlišilo tyto trojčata takříkajíc ,,na první pohled".

Moiry mají oproti mladistvým Hórám podobu stařen a snad ne náhodou připomínají naše ,,české Sudičky". Moiry byly údajně tři - Klóthó, Lachesis a Atropos. Klóthó nit lidského života rozpřádala, Lachesis ji předla a dále rozvíjela a Atropos ji přestřihovala. Vše, co Moiry ,,upředou" je dávno předurčeno, ony pouze pracují s látkou - obrazně ve stylu Moir: Moiry dostanou klubíčko našeho osudu, v němž je již vše předem dáno a osud jen rozplétají tak, jak jde lidský život.

Ovšem nejen osudu lidského, Řekové mysleli na úplnou spravedlnost, proto i bohové mají svoje osudy a nemohou je nijak aktivně změnit, stejně jako smrtelníci. V tom jsou si všichni rovni. Druhý případ je stejně zřetelný: Thanatos - bůh smrti a sama smrt, syn bohyně Nykty a boha věčné temnoty Tartara.

Den smrti každého člověka je určen osudem a Thanatos má takříkajíc jen ,,výkonnou moc", kdy tehdy bere duši člověka a odnáší ji do podsvětí Hádovi (je tedy absurdně vykonavatelem rozkazu, který nikdo nedal). Měří všem stejně, zcela spravedlivě - nadejde-li jejich čas, předem určený, dostaví se Thanatos, aby je ,,převedl na druhý břeh". Lze tedy říci, že u Řeků provází spravedlnost každého člověka od kolébky až po hrob.

Filozofické pojetí spravedlnosti

Mezi první známá díla o spravedlnosti v Řecku je nepochybně třeba upozornit na Platóna, jako autora díla ,,Ústava neboli O spravedlnosti”. Tato kniha byla psána v letech 389 - 369 př. n.l. Nejdříve je připomínána definice spravedlnosti podle básníka Simónida: ,,mluvit pravdu a dávat každému, co jsme mu dlužni”. Platón však nevěří ve správnost této definice, neboť by nás nutila škodit nepřátelům a činit je tak horšími a ještě nespravedlivějšími.

Zřejmě o jistou dobu dříve vzniká pojem ,,nomos” jako spravedlivý zákon. Nomos původně znamenalo pastvinu, je to výraz příbuzný od slova ,,nemó” (uděluji, přiděluji). Toto rozdělování pozemků probíhalo při veřejném shromáždění na místě k tomu vyhraněnému - pro obojí je výraz ,,agora". Původně nomos neznamenal zákon, ale agorou schválený rozsudek, jeho podstatou nebyl příkaz.

Bylo to spravedlivé přidělení statků k obživě, z čehož se později u Aristotela stejně jako u Římanů vyvinula tzv. iustitia distributiva (distributivní spravedlnost, tedy rozdělovací, též geometrická. Při distributivní spravedlnosti se rozdělují pocty, odměny, peníze atd. a to podle různých hledisek osobních hodnot. Například pro demokrata může být takovou osobní hodnotou svoboda.

Rozděluje se však geometrickou řadou, tedy například občané s vyšším majetkem platí sice vyšší daně, ale na druhé straně obdrží větší práva. Oproti distributivní spravedlnosti stojí spravedlnost komutativní (=vyrovnávací, opravná, diortotická, směnná, ekvivalentní, aritmetická). Tento druh spravedlnosti není závislý na postavení osob ve společnosti, ale jeho cílem je dosažení ekvivalence, tedy například při prodeji-koupi zajištění přiměřené protihodnoty nebo napravení spáchané křivdy atd.

Tyto dva druhy spravedlnosti zařazuje Aristoteles do tzv. etické spravedlnosti (někdy též materiální) a vedle ní stojí ještě spravedlnost zákonná (legální). Ta se domnívá, že ,,vše zákonné je i spravedlivé”. Zde názorně vidíme, jak lze dokonce i spravedlnost rozdělovat do mnoha druhů a i staří Řekové si toho byli vědomi.

Symboly spravedlnosti

Staroegyptská bohyně Maat se svým atributem - pštrosím pérem na skráni vyobrazení z hrobky královny Nefertari z Údolí královen, 19. dynastie, Nová říše, 13. až 12. stol př. n l. Bůh Anup se šakalí hlavou váží lidské srdce pomocí pštrosího pera bohyně Maat při obřadu přechodu do duatu - podsvětí.

Diké s Themidou stávaly při Diovi, když vykonával soudcovskou funkci. U Římanů Themis a Diké splynuly do jediné bohyně práva a spravedlnosti - Iustitie. s mečem a vahami v rukou, ale s nezavázanýma očima. Justicia jako jedna z kardinálních ctností, reliéf na hrobě papeže Klementa II., pol. 13. stol.

Antická římská Justicia nebyla slepá. „Slepost“ (jako projev, znak nestrannosti, objektivnosti)*S Spravedlnosti se traduje až od 15. století. „slepé spravedlnosti“ je socha z roku 1543 na kašně ve švýcarském Bernu. s očima zakrytýma šátkem drží v pravici meč, v levici váhy. U nohou má korunované hlavy světských a církevních potentátů.

Váhy, astronomickým jménem Libra jsou celkem nenápadné seskupení hvězd na jižní obloze, bez žádné výrazné hvězdy první magnitudy. jediným neživotným z dvanácti souhvězdí zvěrokruhu. představována sousedním souhvězdím Panny. podzimní rovnodennost. Kompozice souhvězdí připomíná základní schéma rovnovážných pákových vah.

Váhy jako symbol obchodu a účetnictví

Vlastní vážící zařízení - váhy - lze historicky přiřazovat pouze k činnostem obchodním a účetním (má dáti - dal). pečlivě odměřovat, odvažovat, staly se záhy skutečným symbolem těchto profesí. V podobném významu se objevují na pečeti a vlajce Ministerstva financí Spojených států (severoamerických).

A váhy se, pochopitelně, objevují jako emblémy institucí, které mají právo v popisu práce leckdy přímo ze zákona, tedy orgány činné v trestním řízení čili soudy, státní zástupci a policie.

Tabulka: Bohyně spravedlnosti a práva v různých kulturách

tags: #bohyne #spravedlnosti #a #zakoniteho #poradku #mytologie

Oblíbené příspěvky:

• Zvuky přírody pro relaxaci a meditaci
• Třídění odpadu ve Veliké Vsi
• Produkce odpadu u dětí do 6 let
• Postup ekologické likvidace vozidel
• Česká společnost pro krajinnou ekologii – stručný přehled