Klimatické konference: Od Kodaně po Bonn – Historie a kritika globálního úsilí

To, co se stalo v Kodani, nijak nepřekvapilo, naopak, jako by to bylo předprogramováno. Konference nic nepřinesla, snad následně by bylo možno obvinit některé vlády (Čínu či USA) ze ztroskotání.

Příčina kolektivního selhání spočívá ve špatné formulaci cílů této, v pořadí již 15. Světové konference o klimatu během 15 let.

To, co světovou klimatickou konferenci od počátku ochromovalo, byl prakticky bezvýchodný pokus nalézt společný konsenzus všech přítomných vlád, týkající se jednotného postupu v řešení klimatického režimu. Výchozí podmínky průmyslových, prahových i rozvojových zemí jsou extrémně odlišné, i když nepřihlížíme k dalším geografickým, sociálním a kulturním rozdílům. K tomu je potřeba ještě připočítat vlivy aktuálních hospodářských zájmů, jež působí na klimatickou krizi.

Proto musela světová klimatická konference v Kodani skončit žalostně zahanbujícím způsobem, stejně jako měsíc předtím světová konference o výživě v Římě i jako další srovnatelné konference OSN v minulých letech.

Ochrana klimatu vyžaduje zcela nové výrobní způsoby a změnu základních hospodářských struktur. Nevhodný pokus kontrolovat světové emise oxidu uhličitého pomocí přidělování emisních práv se stane zbytečným.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Špatnou výchozí filozofií světových konferencí o klimatu je postoj, podle něhož je proměna výrobního cyklu do formy bezemisních obnovitelných energií hospodářskou zátěží. Nezbytným důsledkem toho názoru je nekonečné dohadování o rozdělení této zátěže.

Přitom by bylo možné dosáhnout minimálního konsenzu, který by předčil všechny požadavky a očekávání. Správné by naopak bylo chápat základní změnu energetiky jako šanci. A tuto šanci pak v jednotlivých zemích realizovat na základě konkrétních národohospodářských podmínek.

Kdo tuto možnost pochopí, nemusí čekat na dohodu slabých světových organizací a nemusí čekat na závěry OSN s odkladným účinkem.

Teorie v rozporu s rozumem, jako je antropogenní globální oteplování, neměla reálnou šanci - pokud se nebude moci pochlubit relevantními výsledky - ve vědeckém světě prorazit. Proto vědci byli, a dodnes jsou, nuceni vyrábět vědecké podvrhy. Po desítkách let podvodů je nyní v hlavách lidí pevně zakotvena teorie, na jejíž oprávněnost se ze setrvačnosti, nevědomosti a pohodlnosti nikdo neptá.

Počátky Klimatických Konferencí

Už za rok v Ženevě (1979), na Světové klimatické konferenci (WMO), byla problematika antropogenních emisí skleníkových plynů poprvé oficiálně nadhozena, zatím jako diskusní téma, pokusný balónek, ověření, zda se téma ujme. Inu, ujalo se. Tisíce dobývačů renty zavětřilo příležitost, jaká se naskytne jednou za sto let…

Čtěte také: Umweltplakette

Deset let poté, v roce 1988, již byl ustaven Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC, Intergovernmental Panel on Climate Change) při OSN - u jeho zrodu stála Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP).

To vyústilo nejprve v Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC - United Nations Framework Convention on Climate Change - také The Convention), byla podepsaná 4. června 1992 na konferenci OSN v Rio de Janeiru.

Je skoro příznačné, že první alarmistický koncil - konference smluvních stran (Conference of Parties - COP) se uskutečnila v Berlíně, na konci března roku 1995 a výsledkem koncilu byl tzv. ‚Berlínský mandát‘,s uzavíráním závazků snižování emisí GHG (Green House Gas), nastavení emisních limitů a příprava na Kjóto, které uvedlo v život další nonsens ‚Kjótský protokol‘ a přepočet ekvivalentního CO2. A konsensus - hlasováním zpečetěná vina antropogenního globálního oteplování - je v uhlíku, resp. v CO2 ze spalování fosilních paliv.

A posléze v Mexiku, Cancún - COP16, se podařil průlom - byl založen ‚Zelený klimatický fond‘. Rozvinuté státy se zavázaly, že budou do fondu společně přispívat od roku 2010 cca 10 mld. USD ročně s postupným nárůstem až na 100 mld. USD ročně v roce 2020! Konečně bylo dosaženo primárního cíle - vytvoření bezedné kasičky, do které budou trvale proudit peníze.

Pařížská Dohoda a Její Kontroverze

A potom přišla na řadu Paříž COP21, prosinec 2015. Samy artikuly ‚Pařížské klimatické smlouvy‘ mluví za vše, stejně jako letošní zpráva EK o plnění ‚závazků‘ připravená na COP24.

Čtěte také: Německá řešení pro jaderný odpad

Za politicky korektním mnohomluvným mlžením se v textu skrývají nenápadné kratičké věty, velmi opatrně formulované, jen napůl napovídající, o co opravdu jde. Jde totiž o peníze, o skutečně velké peníze. Velkoryse naplánované k utracení na příštích téměř 100 let. Skoro vše shora zmíněné je obsaženo v článku 2. Pařížské smlouvy (COP21), připravované již od Durbanu (COP17).

Z dvaceti pěti stran textu (OSN, 2015) s 29 články je téměř 75 % věnováno subvencování a technologické pomoci zaostalým a tzv. rozvojovým zemím třetího světa, které jsou z ostatních povinností jaksi vyjmuty, což je zdůrazněno hned v několika článcích. Proč? No protože jsou zaostalé a ‚rozvojové‘. To je ona přílepka ‚koloniálního hříchu‘ rozvinutých zemí, které jsou podle představ rozvojových zemí rozvinuté, protože ony zůstaly v koloniálním útlaku zaostalé.

Klimaalarmisté a na ně zavěšené pijavice, halící se skromně do altruistického hávu starosti o budoucí generace, planetu Zemi a okolní vesmír, před COP21 v Paříži očekávali, že dostanou každoročně k utracení částku zhruba 1,545 bilionu dolarů a více, podle aktuálního růstu světového HDP (tj. nejméně 1 545 000 000 000 dolarů/rok - uvádí se, že očekávaná výše světového HDP v roce 2014 činila 77,27 bilionu dolarů - z něhož tehdy byla uvedená částka odvozena)! No, kdo to má? A šídlo bylo z pytle venku. Jako vždy - o peníze jde až na prvním místě.

IPCC OSN a UNFCCC: Zkorumpovanost a Manipulace

V roce 2018 má IPCC za sebou již třicet let existence. Již má svoji historii. Historii provázenou vědeckými podvody a skandály, manipulacemi s naměřenými daty, jejich zatajování, dezinterpretování, strašení neodvratnou katastrofou globálního oteplování a stoupání hladiny světových oceánů, masového vymírání života na Zemi. Historie ryzího, ničím nezdůvodnitelného katastrofismu, která by slušela spíše nějaké chiliastické sektě, stejně jako soustavné masívní manipulace lidským strachem toho nejhrubšího zrna. Kam se hrabou různé církve se svými představami pekla.

O zkorumpovanosti, prolhanosti a chamtivosti alarmistů bylo napsáno tisíce stran publikací, článků a webových textů. Byly předloženy nevyvratitelné důkazy o podvodech a manipulování s naměřenými daty, jejich pokřiveného nebo zcela vylhaného interpretování, mnohé z nich předložili - mimoděk nebo dobrovolně - i sami zúčastnění komplicové tohoto vskutku globálního spiknutí, kterému o změny klimatu jde až v poslední řadě (viz ‚Climategates‘).

Reprezentativní shrnutí klimatického světového podvodu, pod záštitou již tak zkompromitovaného OSN, poskytuje např. již druhé doplněné vydání publikace R. B. Alexandera ‚Global warming false alarm: the bad science behind the United Nations…‘, který se velmi informovaně zabývá pozadím klimatické pseudovědy šířené IPCC OSN a UNFCCC. Už názvy jednotlivých kapitol a podkapitol jsou vypovídající a autor každým odstavcem textu a předloženými fakty (včetně odkazů na publikace a klíčové zprávy IPCC) drtí bílého porcelánového slona ‚boje OSN proti klimatické změně‘ na prach.

Absurdní postupy zahájené v rámci ‚boje proti globálnímu oteplován‘ se nezměnily ani o píď. Jsou vedené pod oficiální zástěrkou ‚boje proti emisím skleníkových plynů‘ - v zásadě však jenom proti CO2 - které byly hlasováním (sic!) panelu ‚vědců‘ IPCC, pod záštitou OSN, označeny za škodlivé a příčinu tzv. ‚Global Warming‘ (GW - globálního oteplování, někdy uváděno s adjektivem ‚antropogenní‘) a poté, kdy byly tyto nesmysly krok za krokem vyvráceny důkladnějšími vědci z tábora skeptiků, IPCC koncil v Kodani (2009 - COP15) přejmenoval svoji předem vyvrácenou hypotézu eufemisticky na tzv. ‚Global Climate Change‘ (GCC - Globální klimatické změny).

IPCC OSN v nové kampani proti emisím zahájil neprodleně nekompromisní boj spočívající ve vybírání obrovských částek peněz od signatářských zemí tzv. Pařížské smlouvy schválené na zeleném koncilu v Paříži (COP21) v roce 2015. Protože o peníze jde až na prvním místě.

V Paříži se to úplně nepodařilo, částky na bázi světového HDP se prozatím shodily pod stůl, dohodlo se však, že signatáři ‚Pařížské smlouvy/úmluvy‘ budou platit. Ve hře zůstaly různé částky, ale to mělo být dořešeno později - nejprve v Marrákeši (COP22), jenže to již bylo oficiálně oznámeno Donaldem Trumpem, že USA od pařížské smlouvy odstupuje. Panika mezi shromážděnými UNFCCC darmošlapy, tlučhuby a byrokraty byla bezmezná. Také US alarmistům se zatmívá před očima, protože s utrácením peněz, na které nebudou přispívat Spojené státy, si poradí v Evropě a jinde i bez nich, a jejich protitrumpovská hysterie v USA překračuje všechno, co dosud předváděli.

Bonn (COP23) a Zklamání

A tak se naděje upřely k Bonnu (COP23) 2017, kde Angela Merkelová hned v úvodním projevu srazila naděje oteplovačů do prachu prohlášením, že na ‚boj proti klimatu‘ to bude ‚jenom‘ 100 miliard US dolarů ročně… Ale klimaalarmisté na ten svůj původní návrh rozhodně nezapomněli.

Aktualizované hodnoty světového HDP do roku 2016 a odhady od roku 2017 do roku 2022, tj. v období 11 let, ukazují, na jaké částky mají klimaalarmisté i nadále zacíleno. Proto zvláštní zpráva IPCC OSN 1,5°C, proto až hysterický mediální tlak, proto i u nás recyklovaní ministři životního prostředí v ČT, proto na ‚naučných‘ domácích i zahraničních TV kanálech dokola běží 10 - 20 let staré dokumenty o GW a katastrofě z toho plynoucí.

CO2 a Jeho (Ne)Vliv na Klima

CO2 principiálně nemůže způsobit globální oteplování a jeho omezování nemá vliv na vývoj klimatu. Souvislost s proklamovanou a oktrojovanou nutností snižovat emise GHG, je suše komentována statistickou informací, že v roce 2017 je ČR odpovědna jenom za 0,28 % globálních emisí CO2, Polsko za 0,84 % globálních emisí CO2.

Z toho vyplývá, že i kdybychom akceptovali již dávno a mnohokrát falsifikovanou hypotézu vlivu CO2 na globální klimatickou změnu, jsou ČR i Polsko schopné kontrolou emisí CO2 v řádu jednotek nebo desítek miliónů tun omezit hypotetické ‚antropogenní oteplování‘ zcela marginálně nebo spíše bez jakéhokoli měřitelného efektu!

To je ještě významnější v kontextu dalšího zvyšování světových emisí CO2, speciálně v rozvojových zemích, které tím prokazují naprosté nerespektování ‚Pařížské klimatické smlouvy‘ - a respektovat ji, jinak než verbálně, nikdy neměly v úmyslu!

Absurdní požadavek snižování emisí CO2 v Polsku ještě kontrastněji vynikne. To se netýká jenom Polska, např. emise CO2 v ČR jsou zhruba 1/3 polských. Porovnáme-li vývoj objemu emisí CO2 Evropské unie za uplynulých 27 let - od roku 1990, s objemem emisí Číny, Indie a ostatních zemí, zjistíme, že zatímco EU v roce 2017 snížila emise CO2 o 0,92 Gt (pozn. 1 Gt = 1 gigatuna = 1 miliarda tun = 109 tun) proti roku 1990, emise Číny v roce 2017 vzrostly proti roku 1990 o 8,03 Gt (o 329,24 %), Indie o 1,85 Gt (o 299,69 %) a ostatní svět o 5,50 Gt (o 67,11 %), tj. celkem emise Číny, Indie a ostatního světa vzrostly proti roku 1990 o 15,39 Gt CO2, což je skoro 17x větší nárůst proti snížení emisí v EU.

A nejen to. USA jsou alarmisty často označovány za největšího světového CO2 hříšníka. Pohledem do tab. 1 zjistíme, že jejich celkové emise CO2 po roce 1990 se pohybují mezi 5 až 6 Gt, s maximem v roce 2007, kdy dosáhly 6,001 Gt.

Nic neřešící snížení emisí CO2 v EU, ve srovnání s celosvětovým růstem, bylo dosaženo nesmyslným vynaložením astronomických částek v řádu biliónů eur na zavádění tzv. ‚OZE‘, likvidaci spolehlivých zdrojů (jaderné a tepelné elektrárny), sekvestraci CO2, kampaně proti spalovacím motorům, vymýšlení nesmyslných norem EURO 1 až EURO X, zavádějících restrikce emisí mimo fyzikální realitu, a kdejakou další pitomost, kterou si vymyslela EU/německá banda zelených parazitů.

O neskutečné byrokracii s tím spojené a polykající absurdní peníze nemluvě.

Ve dnech 6. až 17. listopadu 2017 se v Bonnu konal alarmistický koncil zeleného náboženství pod záštitou OSN, eufemisticky nazvaný 23. konference zúčastněných (23rd Conference of the Parties /zkratka COP23/, oficiální rámec: United Nation Framework Convention on Climate Change /zkratka UNFCCC/). Údajně bylo zastoupeno 195 zemí, které reprezentovalo přes 25 000 delegátů a hostů. Velmi umírněné odhady nákladů na konání této monstrózní akce, tj. náklady na pořádání koncilu a doprovodných programů, byly odhadované na více než 150 miliónů €…

Centrální otázkou je zda míří Mezinárodní vládní konference mimo zajeté koleje mezinárodní diplomacie a nebo to přece jenom byla globální konference bez dalšího, která byla náhradou jednání, místo aby byla impulsem k němu?

Vládní konference jistě velmi přispěla k tomu, že obnovitelné energie nebude možné na politické úrovni již notoricky odsouvat na stranu. Tedy politický podnět sám o sobě měl svůj vlastní význam. Skutečnost, že vedoucí průmyslová země světového hospodářství se pokusila posunout téma obnovitelných energií na úroveň mezinárodní rozvojové a environmentální politiky, je velikým krokem k odstranění mentálních hrází zabedňujících hlavy politických a hospodářských činitelů.

Vůbec tedy nebylo nutné doplnit konferenci pokusem o konsensus. Protože přesně tím došlo k recidivě pochybných pokusů ekologické globální strategie na podkladě uvedených falešných premis. Stále, s námahou a s velikým očekáváním se vyvolávaly naděje, které pravidelně ztroskotávaly aniž by vedly k dalším iniciativám.

Také na vládní konferenci o obnovitelných energiích se všechno dělalo proto, aby se při schvalování deklarace dosáhlo jednomyslné podpory, včetně delegace Bushovy vlády a zástupců zemí OECD. Tomu odpovídá nic neříkající text o „rozpoznání“ „signifikatního příspěvku“ obnovitelných energií pro udržitelný rozvoj, který zapřísahá „kooperaci a spolupráci“ Konference, která měla překročit Rio a Johannesburg „potvrdila“ dále „stavět“ na (nespecifikovaných) výsledcích a tyto „zdůraznit“.

Vlády „berou na vědomí“, že jsou země, které se zasadily za výstavbu obnovitelných energií, a že bude přeložen lexikon všech možností, které kdy byly uskutečněny - aniž by se ale někdo ptal po účinnosti těch kroků: „To whom it may concern“.

Delegáti „podpořili“ výstavbu humánních a institucionálních kapacit obnovitelných energií, aniž by bylo řečeno, které to mohou nebo mají být a „zdůraznili“ potřebu dodatečných cílů pro výzkum a vývoj, aniž by řekli jakých.

Souhlasili (agree) s prací v informačním „global policy network“ spolu s parlamenty, lokálními a regionálními autoritami akademického a soukromého sektoru, mezinárodními institucemi, mezinárodními průmyslovými svazy, spotřebiteli, občanskou společností, ženskými skupinami a všemi relevantními skupinami - tedy se všemi: nevázanost a rozvleklost par exellence.

A nakonec se tedy vůdčí idea této konference, která měla vést z konsensuální rozvojové a environmentální diplomacie, se do ní opět vrátila. „Měřitelné kroky“ mají být sděleny komisi pro udržitelný rozvoj OSN - CSD a tam se má dohodnout partnerství. Tedy vše jak bylo?

Podíváme-li se na „mezinárodní akční program“, který byl koncem konference předložen a který byl oslavován jako veliký krok, jedná se o pouhý akční seznam. Všechny zúčastněné vlády a organizace dostaly příležitost zanést do formuláře všechny běžící nebo plánované projekty a záměry - to je znásilnění pojmu program. Toto kompendium pak postačovalo k pozoruhodnému prohlášení Číny pokrývat do roku 2020 17% své elektrické spotřeby obnovitelnými energiemi, až po ohlášení dalších pořádat semináře o o obnovitelných energiích a vyhotovit jejich dokumentaci.

Vedle toho existují zcela konkrétní mezinárodní návrhy, které by mohly vnést novou kvalitu - především zřízení Mezinárodní agentury pro obnovitelné energie. Podpora tohoto návrhu je uvedena v červenozelené koaliční smlouvě a potvrzena Bundestagem v dubnu 2003, stejně jako Mezinárodním parlamentním fórem o obnovitelných energiích.

Ačkoli spolkový kancléř Schrder ve svém projevu na vládní konferenci ocenil snahu parlamentního fóra, byla chápána jako písek v soukolí, protože bylo třeba vyvarovat se všemu, co by mohlo narazit na odpor a narušit konsensus. Již v přípravné fázi konference na popud německého ministra životního prostředí byl tento návrh jednání odmítnut a starostlivě se ho vyhnout jeho tematizaci.

Taková agentura by byla operativní politickou platformou na níž by bylo překonat dosavadní neúnosnou situaci, že v mezinárodním měřítku existují organizace, které mají ve smlouvě podporu atomové energie (ve formě Mezinárodní atomové agentury) či fosilní energetické bezpečnosti (ve formě Mezinárodní energetické agentury zemí OECD).

Proto není žádným divem, že Mezinárodní agentura pro obnovitelné energie se stále přechází nebo opomíjí. Je o to pozoruhodnější, že právě německé ministerstvo životního prostředí se navzdory všem těmto závěrům a podpoře vládních stran a Bundestagu iniciativě pro Mezinárodní agenturu pro obnovitelné energie uzavírá. Důvodem je ulpívání na současné multilaterální představě.

Myšlenka, že - jak je tomu v případě mezinárodních bezpečnostních a hospodářských aliancí - pro urychlené řešení globálních otázek životního prostředí je nutná skupina zemí, se jeví jako zcestná. Environmentální diplomacie zůstává lapena ve vlastních premisách a je proto neschopná překonat hranice jednání, které si sama stanovila.

Postoj k této agentuře byl na mezinárodní konferenci nikoliv náhodou lakmusovým testem, zda jsme připraveni překonat referenční systém mezinárodních environmentálních konferencí. Je odsouzen ke šnečímu tempu, chce všem vyhovět a nikomu ublížit a tak zůstává beznadějně pozadu za dynamikou ohrožení. Mnohé nevládní organizace jsou již dávno integrovány a pozbyly své role: WWF se silně vymezoval na bonnské konferenci proti agentuře pro obnovitelné energie a také Greenpeace,...

Tabulka: Světový hrubý domácí produkt (HDP) a rozpětí pro klimaalarmisty

Aktualizované hodnoty světového HDP do roku 2016 a odhady od roku 2017 do roku 2022, tj. v období 11 let, ukazují, na jaké částky mají klimaalarmisté i nadále zacíleno.

tags: #bonn #nemecko #konference #o #klimatu #historie

Oblíbené příspěvky:

• Změny v odpadovém hospodářství Jilemnicka
• Průvodce instalací sifonu do sprchového koutu
• Komplexní Přehled Důkazu Odpadu
• Druhy kontejnerů na odpad v Příbrami
• Systém evidence odpadu: Nový Jičín