Světelné znečištění a jeho dopad na přírodu

Světelné znečištění - anglicky light pollution, či hovorově světelný smog - lze chápat jako souhrnné označení všech negativních jevů, které s sebou umělé osvětlení přináší. Jedná se o stále významnější celosvětový problém.

Za jeho nárůstem stojí především nevhodný způsob užití světla a dostupnost LED technologií, které umožňují poměrně levně a efektivně svítit a tím mnohdy vedou k nadužívání světla. Nepříznivé dopady umělého osvětlení tak nalezneme v oblasti lidského zdraví, životního prostředí, ekonomiky, bezpečnosti i viditelnosti noční hvězdné oblohy.

Původcem světelného znečištění je obecně každý umělý světelný zdroj, pro který je typické především směrování světla do nežádoucích prostor (např. na nebe, do volné krajiny, oken, ale i z interiérů do vnějšího prostředí), osvětlováním mimo nutné časové období (např.

Světlo v podobě, jak ho užíváme nyní, tu však s námi není dlouho. Ještě koncem 19. století nebylo osvětlení samozřejmostí, a tak jsme se jako druh vyvíjeli, spolu s ostatními organismy, při pravidelném střídání světla a tmy, tedy dne a noci. Právě tento přirozený cyklus ovlivňuje chod biologických hodin, vylučování hormonů a celkové zdraví organismu (ať už se jedná o člověka či živočichy).

Obdobně ovlivňovány jsou i rostliny, pro které jsou světelné podněty jedny z klíčových pro život.

Čtěte také: Efektivní třídění odpadu v Mníšku pod Brdy

Za posledních zhruba 20 let se poznání v této oblasti zásadně rozšířilo, na toto téma byly vydány tisíce vědeckých a statistických prací a v Evropě i ve světě byla přijata první zákonná opatření. Legislativně byl ošetřen nadbytek světla na národní úrovni např. ve Francii nebo Slovinsku, na místní úrovni např.

V posledních letech však vyvstala potřeba určit parametry šetrného svícení, na které by se dalo odkázat v právně závazných dokumentech. Proto byla na žádost Ministerstva životního prostředí pod hlavičkou České agentury pro standardizaci (ČAS) vypracována původní česká technická norma ČSN 36 0459 Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení.

Norma jasně definuje pravidla nejen pro veřejné osvětlení, ale i pro soukromou sféru, např. venkovní sportoviště, architektonické osvětlení nebo reklamní plochy. Cílem je snížení obtěžování nadměrným světlem a jeho vlivu na přírodu, ale také snaha o proměnu uvažování projektantů o využívání světla v noci.

Norma byla vydána 1. února 2023 a 1. března téhož roku vstoupila v platnost. Dokument zatím není právně závazný, již nyní však funguje jako vodítko například pro obce při rekonstrukci veřejného osvětlení. Od 1. července 2024 je proto problematika světelného znečištění součástí Nového stavebního zákona, a to § 24 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu.

Více informací o nové technické normě naleznete například v tiskové zprávě MŽP, platné znění je k dispozici v databázi ČAS. reflektuje zejména vydání nové české technické normy ČSN 36 0459 Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení.

Čtěte také: Systém D2D v Mníšku

Meziresortní pracovní skupina světelné znečištění Ministerstvo životního prostředí (MŽP) se začalo tímto tématem výrazněji zabývat v roce 2017, kdy vznikla meziresortní pracovní skupina pro řešení této problematiky koordinovaná právě MŽP. Cílem její práce by mělo být nalezení účinných nástrojů pro omezení světelného znečištění v co největší míře a poskytnutí právní ochrany před světelným znečištěním občanům ČR. (7/2017; č.j. 793/17).

Aktualizovalo zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, kde jsou světelné zdroje zohledněny v základních ochranných podmínkách národních parků (§ 16, j) a možné rozšíření ochrany je předmětem zkoumání (mimo jiné probíhá výzkumný projekt Vliv světelného znečištění na citlivé druhy živočichů, ekosystémy a krajinný ráz). (č.j. 590/23), který byl projednán na schůzi Vlády ČR dne 12. července 2023.

Ačkoliv dílčí aktivity jako jsou doporučení, příručky, či dobrovolné a osvětové aktivity s cílem omezit světelné znečištění již probíhají na rozličných úrovních (státní správa, samospráva, akademická obec i občanské iniciativy), v České republice doposud chybí institucionální nástroje, které by stanovily jasná pravidla pro maximální míru umělého osvětlení.

Oblasti tmavé oblohy v ČR

Iniciativou dobrovolníků ve spolupráci s regionálními správními parky vzniklo v Česku již několik oblastí tmavé oblohy. Oblast tmavé oblohy, park tmavé oblohy nebo rezervace tmavé oblohy je území s nízkou úrovní světelného znečištění. Slouží k pozorování noční oblohy a k informování o této problematice. Dále slouží k ochraně noční přírody a krajiny.

• Jizerská oblast tmavé oblohy (založena v r.
• Beskydská oblast tmavé oblohy (založena v r.
• Manětinská oblast tmavé oblohy (založena v r.

Všechny dosavadní oblasti tmavé oblohy v ČR byly založeny na základě memoranda zúčastněných institucí, kde se zavazují dbát zásad šetrného osvětlování, specifikovaných v zakládajícím memorandu, a tak chránit zdejší zachovalé noční prostředí před světelným znečištěním.

Čtěte také: Brdy: Ubytování v přírodě

Oblasti tmavé oblohy jsou vyhlášeny k ochraně nočního životního prostředí, resp. k propagaci této problematiky, omezování světelného znečištění a zachování nočních přírodních podmínek v oblasti. Vyhlašovány jsou v lokalitách, které se i přes masivní nárůst umělého osvětlení v Evropě stále ještě vyznačují zachovalým nočním prostředím a hvězdnou oblohou.

Dopady světelného znečištění

Světelné znečištění ruší přirozenou noční tmu a biorytmy všech živých organismů (včetně člověka), které tmu potřebují k efektivnímu spánku. Světelné znečištění zvyšuje jas a šum pozadí. Znemožňuje tak pozorovat slabé objekty a vede k menší přesnosti při pozorování jasnějších objektů.

Světelné znečištění se zhoršuje. Způsobuje problémy se spánkem i vymírání druhů. Světelný smog škodí nejen přírodě, ale i lidem, kterým může způsobovat například potíže se spánkem.

Hvězdy lze ve městech pozorovat o poznání hůř než na venkově, často nejsou vidět vůbec. Ten s sebou podle vědců nese i závažnější důsledky. V ohrožení je nejen lidské zdraví, ale především příroda.

Teenagerům škodí světelný smog. Špatně kvůli tomu spí a trpí duševními problémy. Kvalitu spánku ale může zhoršovat i umělé osvětlení z ulice, což pak zejména u dětí a dospívajících vede k výkyvům nálady a mnohdy až k duševním problémům.

Ministerstvo životního prostředí s vědci a ve spolupráci mimo jiné s ministerstvy průmyslu i zdravotnictví připravilo nelegislativní materiál pro vládu, co vlastně světelné znečištění v Česku obnáší a jaké důsledky by mohly být, pokud by se nijak neregulovalo. „Cílem regulace není snaha přestat svítit. Cílem je nesvítit zbytečně, nebezpečně a škodlivě,“ uvádí se ve zprávě.

Podle astronoma Pavla Suchana je nutné zachytit zdroje znečištění v jednotlivých resortech. Každé ministerstvo by tak mělo přispět s řešením: Ministerstvo životního prostředí uvažuje o tom, že by se dopad světelného znečištění měl objevit v posudcích staveb, ministerstvo zdravotnictví by mělo řešit působení světelného znečištění na zdraví člověka. Ministerstvo vnitra se má podívat na to, zda se nedá považovat světelné znečištění za rušení nočního klidu.

tags: #brdy #světelné #znečištění #dopad #na #přírodu

Oblíbené příspěvky:

• Návod: Focení s mikrofonem v přírodě
• Jak přilákat ptáky do zahrady
• Továrna Nemak a životní prostředí
• Přehled ekologických farem
• Procesy recyklace plastů