Historie brněnské spalovny odpadu: Od smetárny po moderní zařízení SAKO Brno

SAKO Brno, a.s. je akciová společnost založená roku 1994, která v Brně provozuje svoz odpadu a spalovnu odpadů. Do roku 2013 nesla plný název Spalovna a komunální odpady Brno, akciová společnost. Každý den sváží odpad z černých popelnic do zařízení na energetické využití odpadu, kde jej mění v čistou energii, která se vrací do brněnských domovů.

Počátky spalování odpadu v Brně

Za nápadem postavit v Brně první spalovnu odpadu, už v roce 1900, stál brněnský radní a profesor zemědělské chemie Max Hönig. Tehdejší vedení města ideu přijalo a 17. června 1904 byl hotový projekt a na podzim téhož roku započala výstavba.

Spalovna (tehdy smetárna) byla uvedena do provozu v srpnu roku 1905. Pracovala 11 hodin denně a odpad do ní svážely z celého Brna koňské povozy. Tato spalovna byla ve své době přelomovým zařízením, které odpad nejenom pálilo, ale rovněž ho využívalo k výrobě elektrické energie.

V brněnské smetárně (pozn. redakce: viz titulní obrázek), jak se spalovně tehdy říkalo, byl použit systém firmy Alfons Custodis z Vídně, zavedený také ve spalovnách v Německu - ve Frankfurtu nad Mohanem, Dortmundu a Hannoveru. Smetárna disponovala spalovací pecí rozdělenou na sedm spalovacích komor. Systém vyvinula firma Alfons Custodis z Vídně a používal se již ve spalovnách v Německu.

Již tehdy, kdy primárním účelem byla samotná inertizace odpadu, se uvolněné teplo využívalo k výrobě elektrické energie. Spalovací komory byly totiž propojené s parním kotlem a vyrobená pára roztáčela Parsonovu turbínu s turbogenerátorem vyrábějícím střídavý proud. Elektrická energie vyrobená generátorem se odváděla do 300 metrů vzdálené městské elektrárny. První elektrická energie z odpadu byla ve spalovně vyrobena 24. 8. 1905.

Čtěte také: Více o odpadkových koších a okolí přehrady

Odpad byl nejprve drcen mezi dvěma válci, odkud putoval do zásobníku. Ze zásobníku ho pracovníci spalovny za pomoci lopat přemísťovali na podavač, který zásoboval jednotlivé spalovací komory. Samotný spalovací proces trval 45 minut. Po předání spalovny do plného provozu pracovala v denním 11hodinovém cyklu, přičemž spalovala průměrně 27,45 tuny odpadu za den.

Provoz brněnské spalovny je pravděpodobně zachycen (?) ve statistice elektráren z roku 1928, kde je uvedeno 14 214 tun domácího smetí jako množství paliva spotřebovaného toho roku v samostatných elektrárnách.

Škvára se z pece dostávala za pomoci železných tyčí a vyvážela se do chladicí věže. Tato spalovna sloužila Brnu až do ukončení provozu v roce 1941.

Ukončení provozu staré spalovny a přípravy na novou

V roce 1938 proběhl v Brně rozsáhlý průzkum odpadů, jehož výsledky se měly stát jedním z podkladů pro výstavbu nové spalovny. Tou dobou už bylo provozování původní spalovny z roku 1905 neudržitelné, a tak byl její provoz roku 1941 ukončen. Po válce bylo nutné systém sběru a svozu odpadu z domácností vytvořit zcela znovu. Definitivní rozhodnutí o výstavbě nové spalovny padlo až v roce 1971, stavba byla dokončena v roce 1988.

Výstavba a modernizace současné spalovny SAKO Brno

Výstavba současné brněnské spalovny SAKO Brno byla zahájena v roce 1984, její první kotel byl zprovozněn v roce 1989. Spalovna disponuje dvěma kotli, z nichž každý dokáže při plném provozu každou hodinu zpracovat 14 až 16 tun odpadu.

Čtěte také: Brněnská přehrada a životní prostředí

Na obdobném principu byla v České socialistické republice jako první uvedena do provozu spalovna v Brně (dnes SAKO Brno, a.s.), vybudovaná v letech 1984-1989. Také zde byly osazeny tři kotle ČKD Dukla třetí generace, každý se šesti válci sestupně uspořádanými pod úhlem 30°. Celková kapacita staré spalovny činila 240 tis. tun odpadu ročně, nebyla však nikdy zcela využita. Od roku 1998 byla ve spalovně vyráběna také elektřina v zařízení o výkonu 400 kW.

Po roce 2001 začaly významné přestavby a modernizace spalovny. Na počátku 21. století prošla spalovna rozsáhlou rekonstrukcí. Byly vybudovány dvě zcela nové linky na spalování odpadů, tím byla kapacita spalovny SAKO zvýšena na 248 tis. tun odpadů ročně. V rámci projektu byla postavena nová odběrová parní kondenzační turbína o výkonu 22,7 MW, která umožňuje provozování spalovny na optimální výkon i v obdobích s minimálním odběrem tepla.

Nové budovy komplexu spalovny SAKO Brno nahradily staré budovy s neadekvátním funkčním vybavením a hygienickými požadavky. Základní koncept byl oddělit tři různé funkční komponenty nových budov: administrace, šatny s hygienickým zázemím a sklady. První část přímo napojená na budovu B je část administrativní s novou kantýnou, vstupním foyer a archivem. Za administrativní částí jsou umístěny šatny a hygienická zázemí pro zaměstnance opatřena vlastním vstupem. Poslední část nového návrhu jsou sklady různého využití. Všechny části s častým pohybem osob jsou umístěny v přízemí. Administrativní část je řešena jako dvoupodlažní objekt umístěn na přízemní budově se vstupními prostory a kantýnou.

SAKO Brno dnes

Spalovna je otevřena všem, kteří o odpadu přemýšlí jako o surovině určené k dalšímu smysluplnému využití. Ukáže vám, co se děje se směsným komunálním odpadem, když opustí černé popelnice, jak se dá energeticky využívat a co se děje s vytříděnými odpady z barevných kontejnerů. Srdcem celého zařízení jsou obrovské dva kotle vyrábějící teplo a elektřinu z odpadu.

Energetické využití odpadů znamená využití tepelné energie uvolněné při spalování odpadů k výrobě elektřiny a tepla. Energetické využití odpadů je v dnešní době, kdy Evropa v čele s Německem nastoupila na cestu snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování využívání obnovitelných zdrojů energie, stále častěji skloňovaným tématem.

Čtěte také: Brněnské poplatky za komunální odpad

Brněnská spalovna komunálních odpadů najela na plný provoz po rekonstrukci. Zvládne teď spálit více odpadků mnohem efektivněji. Více z nich se využije jako druhotné suroviny a k tomu vyrábí páru, elektřinu a strusku. Splňuje nejpřísnější ekologické limity.

Ve spalovně na pomezí čtvrtí Juliánov a Líšeň končí veškerý odpad z Brna a okolí. Velký část z něj se využije. Asi nejdůležitějším produktem je pára, která se dodává jako teplo do brněnských domácností. Dalším produktem je elektrická energie. Po spálení vzniká škvára, která je po dotřídění také využitelná. Ze škváry se ještě vytřídí neželezné kovy a měsíčně asi tři sta tun železa.

V technologii spalovny byly kromě mnoha jiných záležitostí vyměněny kotle. Dokážou spálit čtrnáct tun odpadu za hodinu. Celá spalovna tak zvládne zpracovat dvě stě dvacet tisíc tun odpadu ročně. Novinkou je také vylepšená dotřiďovací linka vedle spalovny. Směřují do ní obsahy modrých a žlutých kontejnerů, které jsou v Brně rozmístěny. Díky lince mohl být rozšířen sortiment sbírání surovin o tetrapakové krabice a hliníkové plechovky. Ty se odkládají do žlutých kontejnerů. Zároveň tady také probíhá dotřiďování papíru, který je odkládán do modrých kontejnerů.

Projekt rekonstrukce brněnské spalovny byl spolufinancován Evropskou unií, Státním fondem životního prostředí a brněnským městským rozpočtem. První přípravy projektu začaly už před deseti lety. Rekonstrukce začala za provozu v roce 2008 a trvala až do začátku roku 2010. Až do letošního léta byla spalovna ve zkušebním provozu.

Brněnská spalovna sice stojí na území Jihomoravského kraje, ale nikde není dáno a podloženo, že má spalovat všechen komunální odpad z kraje. My bychom samozřejmě rádi spalovali odpad nejen z města Brna, který u nás končí už nyní, ale z celého kraje. Problém je však v tom, že obce a firmy jednají čistě ekonomicky.

tags: #brněnská #spalovna #odpadu #historie

Oblíbené příspěvky:

• Ekonomické a ekologické hodnocení lesůO marteloskopech a jejich využití
• Využití aktivních přírodních látek
• Komunální odpad Praha
• Proč jsou žížaly důležité?
• Průvodce instalací myčky