Poplatky za komunální odpad v Brně: Přehled a povinnosti

Za odvoz a zpracování odpadu se musí platit vždy, v některých městech je to ovšem trochu jinak než jinde. Obyvatelé s trvalým pobytem v Brně a jeho okolí hradí poplatky na základě vyhlášky podle zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích. Ten přímo říká, že má tuto povinnost každá fyzická osoba s trvalým pobytem, stejně jako cizinci s povolením k trvalému nebo přechodnému pobytu na dobu delší než 90 dní.

Obecně je poplatníkem každá fyzická osoba s trvalým pobytem v obci na území České republiky. Ale jak to je v nájmu, musí člověk platit dvakrát, nebo zůstává povinnost na majiteli?

Kdo je poplatníkem?

Poplatníkem se automaticky stává ten, kdo má v Brně trvalé bydliště; kdo se však přistěhuje do pronájmu, často si jej ponechává jinde, třeba u rodičů. A pokud v bytě nebo domě není hlášen nikdo s trvalým pobytem, má povinnost úhrady poplatků vlastník nemovitosti.

V praxi se často stává, že majitelé nemovitostí chtějí, aby si nájemník hradil poplatek sám. Pokud si ovšem nájemník nenahlásí do pronajatého bytu / domu trvalé bydliště, nic platit nemusí. To se týká nejenom bytu, ale také domu nebo rekreačního objektu (typicky chata). Ostatní obce uplatňují nejčastěji platbu za odpad dle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, který říká, že poplatníkem je rovněž každá fyzická osoba, ale samotným plátcem je majitel nemovitosti. Ani úpravou v nájemní smlouvě tak nemůže tuto povinnost přenést na kohokoliv jiného, byť i v tomto případě je možné, aby si nechal poplatek za komunální odpad uhradit např.

Kdo vlastní družstevní byt, nemusí ze zákona hradit poplatek za komunální odpad jakožto vlastník, protože jej fakticky vlastní právnická osoba, resp. bytové družstvo. Pokud tedy takový byt pronajmete a nebude v něm nikdo hlášen k trvalému pobytu, nic platit nemusíte. Některá družstva nechávají, aby si každý občan nebo rodina hradila poplatky sama. Jiná naopak celkovou částku spravedlivě rozpočítají mezi všechny obyvatele domu, takže každý uhradí svou část družstvu, které ji následně předá magistrátu města.

Čtěte také: Brněnská spalovna: Proměna smetárny

V celorepublikovém pojetí platí, že pokud vlastníte například rodinný dům a byt, je potřeba uhradit poplatek na obou místech. A to i přesto, že by zůstala jedna nemovitost prázdná, respektive v ní nebyl nikdo přihlášen k trvalému pobytu. A stejně je tomu také v Brně, kde sice platíte za zpracování odpadu jako občan, ale zároveň i jako majitel druhé a každé další nemovitosti. To platí i v případě, kdy byt pronajímáte osobám, které mají fakticky trvalé bydliště mimo Brno. Pokud si ovšem nájemníci do bytu trvalé bydliště nahlásí, vznikne tím povinnost hradit poplatek za odpad dle počtu osob; ta však přechází na ně.

Výše poplatku za sběr a svoz netříděného odpadu je určena zákonem, ale konkrétní způsob určuje každá obec podle svých podmínek. V některých případech stanovuje zákon nebo vyhláška příslušné obce, že není třeba poplatek za komunální odpad hradit. Osoby s trvalým pobytem na úředních adresách (např.

Jestliže se přestěhujete například z Karlových Varů do Brna a zároveň si tím změníte trvalé bydliště, bude potřeba se odhlásit od poplatku na magistrátu KV, a podat přihlášení na magistrátu Brna. V obou městech pak zaplatíte úměrnou část za dobu využívání trvalého bydliště (např. 4 měsíce KV, zbylých 8 v Brně). Na pokladně Magistrátu města Brna, v oddělení správy poplatku za komunální odpad na adrese Šumavská 35, budova C. Splatnost poplatku je k 31. 5. 2025. V ostatních městech České republiky se mohou způsoby lišit, vždy je však možné platit hotově například na obecních úřadech (na vesnicích) nebo poštovní poukázkou.

Žaloba proti rozhodnutí o poplatcích

V nedávném soudním řízení se žalobkyně L. J. zastoupená advokátem Mgr., odvolala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2022, č. j. I. Žalovaný vydal dne 23. 8. 2021 exekuční příkaz č. j. MUTI 34623/2021, kterým nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně.

Exekuce se týkala nezaplacených poplatků:

Čtěte také: Více o odpadkových koších a okolí přehrady

• za rok 2014 platebním výměrem č. j. MUTI 7093/2017 ze dne 20. 3.
• za rok 2015 platebním výměrem č. j. MUTI 23967/2017 ze dne 27. 9.
• za rok 2016 platebním výměrem č. j. MUTI 20945/2018 ze dne 4. 7.
• za rok 2017 platebním výměrem č. j. MUTI 20946/2018 ze dne 4. 7.

Žalobkyně podala proti předmětnému exekučnímu příkazu námitky podle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Součástí podaných námitek byl návrh na nařízení přezkumného řízení podle § 121 daňového řádu a návrh na vyslovení nicotnosti z důvodu, že platební výměry trpí vadami, které je činí zjevně právně neuskutečnitelnými, podle § 105 daňového řádu. V návaznosti na to postoupil žalovaný podnět žalobkyně k prohlášení nicotnosti, společně se spisovým materiálem, nadřízenému správci daně - Krajskému úřadu Jihomoravského kraje. Ten vyrozuměním ze dne 21. 3. 2022, č. j. MUTI JMK 38910/2022, neshledal důvod pro prohlášení nicotnosti, protože platební výměry netrpí vadami podle § 105 odst. 2 daňového řádu.

Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4. 7. 2022 následně žalovaný námitku zamítl. Žalobkyně ve včas podané žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, protože se žalovaný nevypořádal s odvolací argumentací. Napadené rozhodnutí je opřeno o konstatování právních norem a jejich aplikaci, avšak absentuje zhodnocení klíčové námitky, tedy že platební výměry byly vydány po době platnosti místních vyhlášek. Má za to, že platební výměry vznikly v rozporu s hmotným právem. V rozhodnutí chybí vyhodnocení skutečnosti, do kdy platily místní vyhlášky, a srovnání těchto vyhlášek s daty vydání předmětných platebních výměrů.

Žalovaný je přitom povinen se v daňovém řízení námitkami daňového subjektu zabývat a v případě zjištění nedostatku je povinen tento nedostatek napravit. Tím, že se nevypořádal s námitkou žalobkyně, zatížil své rozhodnutí vadou. Správce daně je v souladu s § 102 odst. 3 daňového řádu povinen uvést důvody, jak se vypořádal s návrhy a námitkami, a taktéž je povinen hodnotit podle § 8 odst. 1 daňového řádu všechny důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí. Předmětné platební výměry byly podrobně posouzeny ze strany Krajského úřadu Jihomoravského kraje, a to z hlediska případné nicotnosti či nutnosti jejich přezkumu. Krajský úřad přitom dospěl k závěru, že platební výměry nebyly vydány v rozporu s právními předpisy a netrpí takovými závažnými vadami, pro něž je nelze považovat za rozhodnutí. Taktéž neshledal důvod ani pro nařízení přezkumného řízení.

Žalovaný tak má za to, že jak platební výměry, tak následně vydaný exekuční příkaz jsou v souladu s právními předpisy. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách je z velké části opřeno o zjištění a závěry učiněné Krajským úřadem, avšak v tomto neshledává vadu napadeného rozhodnutí. Při posouzení námitky postupoval správně a v souladu se zákonem, a to včetně rozsahu a obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Čtěte také: Brněnská přehrada a životní prostředí

Napadeným rozhodnutím v nyní projednávané věci je rozhodnutí žalovaného o zamítnutí námitek, které je rozhodnutím ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. přezkoumatelným ve správním soudnictví. Exekuční příkaz a platební výměry, jakožto úkony předcházející napadenému rozhodnutí o zamítnutí námitek, přezkoumal soud v rozsahu nezbytném pro posouzení nynější věci.

Podle § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (ve znění do 31. 12.

Poplatníkem místního poplatku za komunální odpad byla v předmětných poplatkových obdobích, (2014 - 2017) podle § 10b písm. a) zákona o místních poplatcích mimo jiné fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt.

Podle § 10b odst. 5 zákona o místních poplatcích (ve znění účinném do 31. 12.

Podle § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích (ve znění účinném do 31. 12. 2019) nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří mu obecní úřad poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem.

Obecně závazné vyhlášky města Tišnova

Ve vztahu ke kalendářnímu roku 2014 vydalo zastupitelstvo města Tišnova (na zasedání konaném dne 18. 11. 2013) obecně závaznou vyhlášku č. 2/2013, účinnou od 1. 1. 2014, kterou stanovilo povinnost poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění a využívání a odstraňování komunálních odpadů na území města Tišnova. Sazba poplatku činila částku 500 Kč.

Ve vztahu ke kalendářnímu roku 2015 vydalo zastupitelstvo města Tišnova (na zasedání konaném dne 15. 12. 2014) obecně závaznou vyhlášku č. 6/2014, účinnou od 1. 1. 2015, kterou stanovilo povinnost poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění a využívání a odstraňování komunálních odpadů na území města Tišnova. Sazba poplatku činila částku 500 Kč.

Ve vztahu ke kalendářnímu roku 2016 vydalo zastupitelstvo města Tišnova (na zasedání konaném dne 7. 12. 2015) obecně závaznou vyhlášku č. 3/2015, účinnou od 1. 1. 2016, kterou stanovilo povinnost poplatku za provoz systému shromažďování sběru, přepravy, třídění a využívání a odstraňování komunálních odpadů na území města Tišnova. Sazba poplatku činila částku 500 Kč.

Ve vztahu ke kalendářnímu roku 2017 vydalo zastupitelstvo města Tišnova (na zasedání konaném dne 12. 12. 2016) obecně závaznou vyhlášku č. 2/2016, účinnou od 1. 1. 2017, kterou stanovilo povinnost poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění a využívání a odstraňování komunálních odpadů na území města Tišnova. Sazba poplatku činila částku 500 Kč.

Všechny výše uvedené obecně závazné vyhlášky přitom byly řádně vyvěšeny po dobu 15 dnů na úřední desce Městského úřadu Tišnov. Jednotlivé obecně závazné vyhlášky byly zrušeny vždy ke dni nabytí účinnosti nově vydané obecně závazné vyhlášky pro aktuální kalendářní rok.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně měla trvalý pobyt na území města Tišnova nepřetržitě od 21. 12. 2010, tedy i v předmětných poplatkových obdobích, za které byly vydány platební výměry z důvodu existujícího nedoplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění a využívání a odstraňování komunálních odpadů. Splatnost poplatku byla obecně závaznými vyhláškami stanovena do 30. 4. jednotlivého kalendářního roku. Žalobkyně však poplatek za svoz odpadů za roky 2014, 2015, 2016 a 2017 neuhradila. Vzhledem ke skutečnosti, že ve lhůtě splatnosti nesplnila svoji povinnost stanovenou na základě výše uvedených obecně závazných vyhlášek, přistoupil žalovaný k vydání platebních výměrů (konkretizovaných v bodě 1 tohoto rozhodnutí). Soud nemá o existenci zákonného podkladu pro vybrání předmětného poplatku za svoz odpadů pochyb. Byla naplněna jak podmínka trvalého pobytu, tak existence obecně závazné vyhlášky účinné v daných poplatkových obdobích, jíž jako podmínku zakotvuje zákon o místních poplatcích.

Podle § 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích může obecní úřad včas nezaplacené nebo neodvedené poplatky nebo část těchto poplatků zvýšit až na trojnásobek; toto zvýšení je příslušenstvím poplatku. Žalovaný tak v souladu s tímto ustanovením zvýšil místní poplatek, konkrétně v případě roku 2014 a 2015 vždy o částku 500 Kč a v případě roku 2016 a 2017 vždy o částku 250 Kč. Jednotlivé platební výměry byly žalobkyni doručovány do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu, následně uloženy po dobu 10 dnů a vzhledem k nevyzvednutí zásilky došlo k jejich doručení desátým dnem uložení. Postup žalovaného tak byl zcela v souladu se zákonem (viz § 47 odst. 2 daňového řádu). Zároveň je třeba připomenout, že žalobkyně proti jednotlivým platebním výměrům odvoláním nebrojila.

Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neuhradila místní poplatek stanovený jednotlivými platebními výměry, vydal žalovaný v souladu s § 178 odst. 1 daňového řádu exekuční příkaz, kterým nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu peněžního ústavu.

Žalobkyně v podaných námitkách směřujících proti exekučnímu příkazu namítala, že jednotlivé platební výměry byly vyhotoveny na povinnost, která nebyla v okamžiku jejich vydání dána platným právním předpisem, tzn., že jednotlivé obecně závazné vyhlášky v době jejich vydání neplatily. Žalobkyně přitom má za to, že se žalovaný předmětnou námitkou v napadeném rozhodnutí nezabýval, respektive se s ní vypořádal pouze odkazem na vyrozumění Krajského úřadu Jihomoravského kraje.

Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně podala spolu s námitkami taktéž návrh na nařízení přezkumného řízení a návrh na vyslovení nicotnosti, postoupil žalovaný podnět žalobkyně Krajskému úřadu, jakožto nadřízenému správci daně. Tento postup soud shledává za odpovídající zákonu, viz § 105 odst. 1 daňového řádu. Krajský úřad se následně jednotlivými platebními výměry podrobně zabýval ve vyrozumění ze dne 21. 3. 2022, kde konkrétně odůvodnil, proč neshledal důvod pro vyslovení nicotnosti, a ani pro nařízení přezkumného řízení. Zabýval se podrobně jednotlivými obecně závaznými vyhláškami, splatností místního poplatku za svoz odpadu a dalšími skutkovými okolnostmi, s nimiž účinná právní úprava spojuje vznik poplatkové povinnosti. Uzavřel, že správce daně správně posoudil existenci poplatkové povinnosti žalobkyně, a že vydání jednotlivých platebních výměrů proběhlo zcela v souladu se zákonem.

Ve skutečnosti, že žalovaný v napadeném rozhodnutí převzal závěry nadřízeného správce daně, Krajského úřadu Jihomoravského kraje, soud neshledal vadu řízení. Krajský úřad se podrobně zabýval zákonností vydaných platebních výměrů, přičemž předmětné vyrozumění bylo žalobkyni doručeno. Bylo jí tak umožněno se s jeho odůvodněním seznámit. Žalovaný přitom podstatné závěry Krajského úřadu v napadeném rozhodnutí shrnul a dospěl k závěru, že námitky žalobkyně nejsou důvodné.

K námitce týkající se skončení platnosti jednotlivých obecně závazných vyhlášek pak soud uvádí následující. Podle § 148 odst. 1 daňového řádu nelze daň stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky.

Z jednotlivých platebních výměrů je zřejmé, že byly vydány ve lhůtě tří let od splatnosti jednotlivých poplatků v souladu s § 148 odst. 1 daňového řádu. V případě poplatku za rok 2014 (splatného do 30. 4. 2014) vydal správce daně platební výměr dne 20. 3. 2017. V případě poplatku za rok 2015 (splatného do 30. 4. 2015) vydal správce daně platební výměr dne 27. 9. 2017 a ve vztahu k roku 2016 a 2017 (poplatek splatný ke dni 30. 4. 2016 a 30. 4. 2017) vydal správce daně platební výměry dne 4. 7. 2018. Jak dále plyne z výše citovaného § 10b odst. 5 zákona o místních poplatcích, poplatkovým obdobím je v tomto případě kalendářní rok. Podstatné tak je pouze to, zda obecně závazná vyhláška upravující místní poplatek byla vydána a byla platná a účinná v příslušném poplatkovém období (kalendářním roce), za nějž je poplatek vyměřován platebním výměrem. V projednávané věci byla hmotněprávní podmínka pro vyměření poplatku (existence obecně závazné vyhlášky upravující místní poplatek pro příslušný kalendářní rok) ve všech případech splněna. Zrušení obecně závazné vyhlášky po skončení poplatkového období tak nemůže mít žádný vliv na zákonnost následně vydaného platebního výměru na místní poplatek za toto poplatkové období. Námitka není důvodná.

Soud tedy shledal námitky žalobkyně neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Místní poplatky obecně

Místní poplatky jsou nástrojem obcí, pomocí něhož si mohou zvýšit své příjmy. Jejich velmi podstatnou funkcí je ale především regulace určitých nežádoucích či méně žádoucích činností (průjezd aut centrem) či příspěvek na služby, které obec v souvislosti s některými činnostmi poskytuje (úklid po psech).

Zákon o místních poplatcích začal platit krátce po revoluci a s jistými obměnami platí dosud. Poslední novelizace týkající se správy místních poplatků nabyla účinnosti letos v lednu. Zákon obcím umožňuje (nikoliv nařizuje) zavést konkrétní typy místních poplatků. Spolu s tím stanovuje, co je předmětem poplatku, kdo je jeho správce a kdo adresát a za jakých okolností lze od poplatku být osvobozen. Pro bližší specifikaci vydává Ministerstvo vnitra své metodické pokyny, aby obcím snížily administrativní a právní náročnost spojenou s vydáváním právního předpisu.

Zákon stanoví taxativní výčet místních poplatků, které smí obce zavést. Obec je při stanovování poplatků striktně vázána zákonem.

Nezkoumali jsme detailně všech více než šest tisíc českých obcí, ale troufáme si tvrdit že drtivá většina z nich alespoň některý z poplatků zavedený má. Mezi ty nejčastější náleží poplatky za komunální odpad, poplatek z pobytu a poplatek za zhodnocení stavebního pozemku.

Poplatek z pobytu

S jejich obdobou jsme se setkávali již dříve ve formě rekreačních a lázeňských poplatků. Jedná se o poplatek adresovaný hostům starším 18 let, kteří jsou ubytovaní na méně než 60 nocí. Poplatníkem poplatku z pobytu je osoba, která v obci není přihlášená, tedy zde nemá trvalý pobyt. Týká se to i cizinců s pobytem na území České republiky delším než 3 měsíce. Povinnost by se teoreticky měla vztahovat nejenom na hotely a penziony, ale i na ubytování formou airbnb či jiných podobných služeb.

Poplatky za komunální odpad v roce 2022

Rok 2022 znamenal malou revoluci týkající se odpadové legislativy. V této souvislosti byl zaveden nový systém místních poplatků za komunální odpad. Obec nemůže zavést oba poplatky současně.

U prvního zmíněného poplatku, tedy poplatku za obecní systém odpadového hospodářství, není podstatné zda vytváříte odpad a kolik. Platíte za to, že odpad můžete odložit do systému provozovaného obcí. Předpokládá se, že systém nějakým způsobem využíváte, když máte v obci hlášený pobyt nebo nemovitost. Hradí jej tedy fyzické osoby (i cizinci), kteří mají v obci trvalý pobyt, případně vlastníci nemovitých věcí (bytů, rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci), ve které není přihlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba a která je umístěna na území obce. V druhém případě tedy může být poplatníkem i právnická osoba.

Poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci reálně reaguje na to, jaké množství odpadu bylo vytvořeno a muselo být obcí dále zpracováno. Je tedy určen fyzickým osobám, které v obci reálně bydlí. Od poplatníka daného poplatku je ovšem třeba rozlišit plátce, kterým je vlastník nemovité věci nebo společenství vlastníků jednotek.

Obec Horní Planá i Dolní Planá si zavedly poplatek za obecní systém odpadového hospodářství. Pan Alois má doposud nahlášen trvalý pobyt ve svém rodném domě, u rodičů v Horní Plané. Reálně ale bydlí s manželkou v Dolní Plané.

Obec Nebeská Lhota si zavedla poplatek za obecní systém odpadového hospodářství ve výši 1200 Kč. To se nelíbilo paní Květuši, která se rozhodla veškerý odpad ukládat do pytlů a odvážet je do blízkého krajského města, kde je zanechávala v kontejnerech. Panu starostovi své obce napsala, že tři měsíce v obci nevytvořila žádný odpad a poplatek nehodlá platit. V tomto případě je ale rozhodující, že paní Květuše má v obci trvalý (i reálný) pobyt. Není přitom podstatné, zda odpad reálně vytváří.

Může se ovšem stát, že máte trvalý pobyt v jedné obci a vlastníte byt na pronájem v jiné obci. Podle toho, který typ poplatku si daná obec zavede, můžete tak spadnout do obou kategorií a poplatek platit dvakrát.

Poplatek za povolení k vjezdu

Jedním z poplatků, který primárně nereaguje na poskytnutí určité služby (jako je systém odpadového hospodářství), je poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem. Typicky si takto obce chrání svá historická centra měst či památkově chráněné části. praxi pak vydají povolení k vjezdu aut na tato vybraná území za stanovený poplatek.

Ústavní soud dokonce v tomto kontextu konstatoval, že “Ze znění uvedeného ustanovení nelze dovodit, že by obce byly oprávněny „vybraným místem“ označit libovolné místo, tedy i úsek místní komunikace a pouhou spojnici mezi dvěma územími obcí.” Obec si tedy tento poplatek nemůže zavést na náhodné komunikaci, kterou všichni řidiči projíždějí, aniž by prokázala, že tím sleduje právě zmíněnou ochranu části obce.

Pokud vaše obec tento poplatek plánuje zavést a vy bydlíte v samém centru na historickém náměstí, nemusíte zoufat, že několikrát denně provětráte svou peněženku. Vyhláška obce může tento okruh osob rozšířit.

Výši poplatku si stanovuje obec sama, dle zákona je její horní limit až 200 Kč za každý započatý den.

Patrně prvním městem, které poplatek začalo v porevoluční době vybírat, se stalo Velké Meziříčí, v němž se poplatek udržel téměř třicet let. Čas od času k němu přikročí další města, která mají potřebu dopravu v centru regulovat.

tags: #brněnská #vyhláška #o #poplatcích #za #komunální

Oblíbené příspěvky:

• Symbolika tetování Matka Příroda
• Průvodce tříděním odpadu
• Harmonogram svozu odpadu
• Srovnání benzínu a dieselu
• Pobytové znaky daňka