Brutalistní Architektura v Ohrožení: Zánik Poválečných Klenotů?

Moderní architektonický styl zažil svůj vrchol v letech 1950 až 1970. Usiluje o vytvoření vyhraněného obrazu stavby, o jasné zvýraznění konstrukce a materiálu. Záměrně ponechává stavební materiál (obzvláště beton) v surovém stavu (francouzsky „brut“), přičemž velké plochy stěn často kontrastují se zasklenou konstrukcí.

Transgas: Symbol Brutalismu Odsouzený k Zániku

Ministerstvo kultury před časem nepřiznalo památkovou ochranu komplexu budov Transgas na pražské Vinohradské ulici. Uvolnilo tak ruce současnému vlastníkovi bývalé budovy federálního ministerstva paliv k přípravě demolice. Soubor budov Transgasu na Vinohradské třídě je architektonický unikát a perla brutalismu. Hrozí mu však demolice.

Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku a ministerstva paliv a energetiky stojí pod budovou Českého rozhlasu. Investor plánuje postavit nový objekt přiměřený okolní zástavbě, který má oživit okolí. Současný majitel, společnost HB Reavis, plánuje na místě postavit nový polyfunkční objekt. Projekt navrhl Jakub Cigler, autor staveb Quadrio nebo Florentinum a dalších administrativních i rezidenčních staveb.

Opozice Proti Demolici

Proti destrukci unikátního zástupce architektonického brutalismu se však postavili historikové umění z vysokých škol nebo Klub za starou Prahu. Historikové umění už v lednu vystoupili proti kroku ministerstva kultury, které odmítlo prohlásit budovy bývalého Transgasu za kulturní památku. Svérázné domy na Vinohradské třídě postavené ve stylu brutalismu jsou podle vedoucích kateder dějin umění výjimečnými stavbami a budova, která je má nahradit, běžnou utilitární kancelářskou budovou.

„Jsme přesvědčeni, že rozhodnutí neprohlásit budovu Transgasu za kulturní památku bylo velmi nešťastné a bude s odstupem doby hodnoceno jako velká chyba,“ stojí v otevřeném dopise adresovaném ministrovi kultury, který podepsali vedoucí kateder a ústavů dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Akademie výtvarných umění, Univerzity Palackého a UMPRUM.

Čtěte také: Jak na ucpaný odpad ve staré budově

Tvůrčí invencí či odvahou k technickým experimentům se podle historiků projekt Transgasu může řadit po bok staveb, jako je vysílač Ještěd či nedaleká budova Federálního shromáždění, kterým se památkové ochrany dostalo. Zastánci ochrany budov zdůrazňují, že dílo týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Jiří Eisenreich a Václav Aulický je jednou z nejvýraznějších českých realizací ve stylu brutalismu.

„Jsme přesvědčeni, že v kontextu české architektury druhé poloviny dvacátého století jde o výjimečnou stavbu, která tvůrčím způsobem navazuje na aktuální dobové proudy západního technicismu a brutalismu,“ napsali historikové. Kvalita domů podle nich spočívá nejen v architektonické koncepci, ale také v technických detailech, které se do dnešní doby dochovaly ve značné autenticitě.

Argumenty Investora a Názor Architekta Aulického

Podle zástupce společnosti HB Reavis Jakuba Vernera návrh architekta Ciglera reflektuje okolní měřítko Vinohrad. „Počítá s revitalizací této oblasti, ve zklidněném vnitrobloku vznikne nový veřejný prostor se zelení, veřejnosti přístupnými terasami a bezbariérovým průchodem skrz území. Součástí budou restaurace se zahrádkami a do této části Vinohradské třídy se vrátí život, který sem přirozeně patří,“ uvedl Verner.

Plánovaná výstavba bude podle HB Reavis splňovat nároky energetické úspornosti za využití nejmodernějších technologií. Stávající budovy Transgasu jsou naopak podle investora energeticky zcela neúsporné a jejich konstrukční řešení neumožňuje adaptaci do podoby, která by splňovala požadavky uživatelů a současné legislativy.

Společnost HB Reavis připomíná, že sám Aulický demolici původních budov dříve připustil. „Nakonec i já, když jsem byl vyzván investorem vyjádřit svůj názor na nové řešení areálu ve formě studie, jsem ve spolupráci s ateliérem Cuboid architekti navrhl v principu obdobné řešení počítající s demolicí stávajících objektů,“ připustil Aulický.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

V lednu však Václav Aulický prohlásil, že s plánovanou demolicí stavby nesouhlasí. „Jsem z toho nešťastný. Pořád jsem pevně věřil, že nakonec to, jak je stavba hodnocená jako architektonický příklad brutalismu, převáží,“ posteskl si nad osudem původní stavby.

Nedostatečná Ochrana Poválečné Architektury

Kritici demolice Transgasu nicméně upozorňují na to, že stát údajně dostatečně nechrání moderní architekturu z poválečného období. Bez památkové ochrany jí hrozí zánik. Jenom v Praze v posledních letech zanikla například bývalá tiskárna Rudého práva v ulici Na Florenci nebo hotel Praha na pomezí Dejvic a Střešovic.

Z pražských poválečných budov byl za památku naposledy prohlášen před deseti lety obchodní dům Máj. Brutalistní stavby často vyhrávají ankety o nejošklivější domy, přesto je jejich hodnota výjimečná. Zdánlivě těžkopádně budovy postavené v 60. až 80. letech začaly z českých měst mizet nebo procházejí necitlivými rekonstrukcemi, které je mají „polidštit“.

Výstava Národní Galerie: Apel na Záchranu Brutalismu

Národní galerie v Praze proto uspořádala výstavu věnovanou brutalistní architektuře v české metropoli. Už její název vybízí, jak bychom se k brutalistním stavbám měli chovat… Nebourat! Velké vášně vyvolaly loňská demolice budovy Transgasu na pražských Vinohradech nebo bourání dejvického hotelu Praha před šesti lety. Ohrožené jsou ale i další stavby nejen na území hlavního města.

Podle historičky architektury a kurátorky výstavy v Národní galerii v Praze Heleny Doudové je brutalismus výjimečný tím, jak vyjadřuje ducha doby. Ten nezávisel na tehdejším rozdělení světa na Východ a Západ. Různé formy brutalismu se objevovaly na obou stranách železné opony a Praha si v rámci brutalismu našla vlastní cestu.

Čtěte také: Legislativa pro jímky a septiky v České republice

Helena Doudová připomíná systém upravitelných příček od Karla Pragera, který se uplatnil při stavbě Makromolekulárního ústavu v Praze. „Čeští architekti byli schopni vytvořit architekturu na špičkové úrovni srovnatelné s ukázkami brutalismu ve světě,“ říká kurátorka. Mladí architekti se brutalismem inspirují a styl se zároveň ukázal jako nadčasový.

Helena Doudová upozorňuje, že obchodní domy DBK a Kotva je dodnes možné využívat, protože architekti u nich zvolili nepřerušený prostor, který je spíš využitelný, než oddělené obchodní kóje.

Problémy s Památkovou Péčí a Soukromým Vlastnictvím

Neexistuje účinnější forma ochrany než dosažení statutu kulturní památky. Ale právě to je dnes velmi těžké. Snaha prohlašovat budovy z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let za památky se zadrhla - ještě se to dařilo v devadesátých letech - zhruba do roku 2000 ministerstvo kultury spolupracovalo, ale pak jako kdyby spadla klec a stavby, které se staly kulturními památkami potom, můžete spočítat na prstech možná jedné ruky.

Moje zkušenost je, že vlastníci kvalitních poválečných staveb se velmi často té památkové ochraně brání. A chování ministerstva kultury je takové, že v situaci, kdy se ten konflikt vyhrotí, se raději postaví na stranu majitele.

On je často rozprodával stát. Markantní příklad takové situace je třeba Transgas. Ten byl vlastněn státem ještě před několika lety, ale pak jej ministerstvo financí prodalo miliardáři Chrenkovi a dopadlo to, jak to dopadlo. Špatně.

Brutalismus ve Světě: Ohrožené Stavby a Příklady Záchrany

Brutalismus je mezinárodním architektonickým stylem z přelomu moderny a postmoderny, který se vyznačuje drsnou poezií přiznaných konstrukčních, materiálových i dispozičních řešení, velkorysými plastickými gesty a dominantním výrazem. Britský server The Guardian mezi svůj výběr ohrožených „mistrovských děl brutalismu“ řadí i karlovarský hotel Thermal, který byl postaven v 70. letech podle návrhu manželů Věry a Vladimíra Machoninových.

Příklady Ohrožených Brutalistních Staveb ve Světě

• Welbeck Street car park (Londýn): Garáže s fasádou z polygonálních betonových bloků, které mají ustoupit hotelu.
• Pearl Bank Apartments (Singapur): Někdejší nejvyšší obytná budova, jejíž nový majitel neplánuje opravu ani zachování.
• Grand Hotel du Lac (Tunis): Obrácený zikkurat, kterému hrozí demolice.
• Sirius building (Sydney): Jeden z předních příkladů brutalismu, který byl prodán soukromému majiteli, přestože nebyl prohlášen za památku.
• ‚Mäusebunker‘ (Berlín): Budova Svobodné univerzity Berlín, která připomíná vojenskou základnu a potřebuje rekonstrukci, ale hrozí jí demolice.
• Dunelm House (Durham): Dům studentského svazu, který chce univerzita nahradit novou budovou.
• Velvyslanectví Kuvajtu (Tokio): Budova od Kenzó Tangeho, kterou čeká demolice a nahrazení novou budovou.

Barbican Estate: Příklad Úspěšné Revitalizace Brutalismu

Ponořený v zástavbě moderních kancelářských budov centrálního Londýna se skrývá obytný soubor, který by tu možná nejeden návštěvník nečekal. Betonový kolos se třemi výraznými obytnými věžemi vznášející se nad úrovní okolního terénu se stal symbolem nejen britské, ale celosvětové vlny brutalistní architektury 20. století.

Komplex byl koncipován jako městský mikrokosmos s rezidenčními bloky, ale také občanskou vybaveností, kulturními centry, školami či zahradami uspořádanými kolem společných prostor. Jedinou stavbou, která jako zázrakem přežila bombardování, kostel St. Giles Church, autoři návrhu umě zakomponovali jako součást nové výstavby. Barbican tvoří třináct terasových bloků, dvě řady malých dvoupatrových domů zvaných „mews“ a nízké řadové domy s celkem přibližně 2 000 byty.

Dnes je součástí areálu jedno z nejvýznamnější center umění v zemi, Barbican Centre, botanická zahrada s více než 1 500 druhy rostlin, aktivní divadla či živá gastronomická scéna. Rezidenční bloky a kulturní centrum Barbican Centre tvoří dohromady jeden z nejpozoruhodnějších příkladů brutalistní architektury na světě.

tags: #brutalistní #architektura #v #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Zjistěte více o hlavních faktorech znečištění
• Pomněnky pro vaši zahradu
• Ekologický životopis Markéty Klimentové
• Zavedení ekologické daně
• Moderní skládka Senec