Budoucnost spalování odpadu: Moratorium na výstavbu spaloven a hledání udržitelných řešení

05.12.2025

156 organizací z celého světa, včetně české Arniky, požadují okamžité moratorium na výstavbu spaloven. Koalice organizací občanské společnosti zaslala naléhavý dopis prezidentce Evropské komise Ursule von der Leyen, eurokomisařům a ministrům členských států s výzvou k okamžitému moratoriu na schvalování a výstavbu nových zařízení na spalování odpadů v celé Evropské unii.

Alarmující situace v České republice a EU

Situace v České republice je alarmující. V zemi v současnosti fungují čtyři spalovny komunálního odpadu s kapacitou téměř milion tun ročně. Signatáři upozorňují na vážnou krizi: EU již nyní čelí dramatickému přebytku spalovací kapacity, přičemž stávající zařízení dokáží zpracovat nejméně 60 milionů tun komunálního odpadu ročně.

,,Je nemožné dosáhnout požadovaných recyklačních cílů, pokud se bude dál navyšovat spalovací kapacita. Plánovaných téměř 3 miliony tun znamenají víc než polovinu veškerého komunálního odpadu v Česku - a to je naprosto nekompatibilní s cíli EU," varuje Nikola Jelínek, odbornice na toxické látky v životním prostředí organizace Arnika.

Klimatická zátěž a zdravotní dopady

Dopis politikům také připomíná, že spalování odpadů je stále více vnímáno jako klimatická zátěž. Nedávné studie zdůrazňují vysokou uhlíkovou intenzitu spaloven, která často převyšuje fosilní zdroje energie kvůli značnému množství plastů ve směsném komunálním odpadu. Výstavba nových spaloven by dnes Evropu zavázala k desetiletím zbytečných emisí skleníkových plynů, což přímo odporuje Zelené dohodě pro Evropu a cílům klimatické neutrality.

Komunity žijící v blízkosti stávajících spaloven dlouhodobě upozorňují na zdravotní dopady toxických emisí, včetně perzistentních znečišťujících látek, jako jsou dioxiny, PFAS a těžké kovy. ,,Bez ohledu na to, jak je moderní nebo co spaluje, spalovna odpadu vždy produkuje a uvolňuje škodlivé chemické látky do životního prostředí," upozorňuje Dorota Napierska, odbornice na toxické látky a oběhové hospodářství v Zero Waste Europe. ,,Některé z těchto látek patří mezi tzv. 'nejhorší z nejhorších' a navzdory ujišťování průmyslu je vědecky prokázáno, že jsou nebezpečné.

Čtěte také: Klonové války: Hrozba pro galaxii

,,Moratorium je nezbytným prvním krokem k ochraně veřejného zdraví, snížení emisí a umožnění spravedlivé transformace k bezodpadovému oběhovému hospodářství," zdůrazňuje Janek Vahk, manažer politiky pro nulové znečištění v Zero Waste Europe.

Energetické využití odpadů v Evropě

V zemích Evropské unie je registrováno 444 spaloven komunálního odpadu. Z toho 363 je sdruženo pod hlavičkou Konfederace evropských spaloven odpadů (CEWEP, Confederation of European Waste-to-Energy Plants). Obecně můžeme jednotlivé členy CEWEP dělit na "velké" hráče, například Německo, které ročně energeticky využije na 19 milionů tun komunálního odpadu, nebo Francii s 11 miliony tunami.

Celá Evropa má stále potenciál k navýšení množství energeticky využitého odpadu. I při sympatickém zastoupení recyklace a kompostování (42 %) a spalování (20 %) je tu stále ještě 100 milionů tun (38 %) odpadů z měst zemí evropské sedmadvacítky, které se ukládají na velkokapacitní skládky. Dobudováním nových zařízení na energetické využití odpadů by se do roku 2016 mohla zvýšit kapacita o 15 milionů tun.

Na konferenci, kterou uspořádalo sdružení STEO v květnu v Brně, vystoupila generální ředitelka CEWEP dr. Ella Stenglerová, aby zhodnotila stávající situaci v oblasti nakládání s odpady v jednotlivých zemích Unie. CEWEP podle ní musí pracovat na výměně zkušeností, komunikaci s veřejností, podporovat vlastní výzkum, aby dále podpořili ochranu ovzduší formou výroby "obnovitelné" energie z odpadů.

Primárním úkolem spaloven je využití pevného komunálního odpadu. V otázce energetické efektivity však CEWEP trochu naráží na legislativní stanovisko EU. Podle rámcové směrnice o odpadech č. 38, by totiž spalovny stávající i do budoucna plánované, měly splňovat požadavek energetické účinnosti R1 (vzorec pro výpočet je uveden ve směrnici). Ta je pevně stanovena: pro spalovny vybudované před rokem 2008 činí 0,65, pro spalovny budované v následujících letech má hodnotu 0,60.

Čtěte také: Klimatická změna

Provedené výpočty poukazují na silnou korelaci mezi druhem získávané energie (tepelná, elektrická, kombinovaná), kapacitou spalovny a její geografickou polohou. Ne každá spalovna totiž může efektivně zásobovat vyrobenou energií své okolí. Spalovny vyrábějící teplo jsou v nevýhodě zejména v jižních oblastech. Řada spalovacích zařízení v jižní Evropě (do 100 000 tun) bez kogenerace nemá dostatečný odběr tepla, a nesplňuje tedy kritérium efektivity. Svou efektivitu mohou zvýšit například napojením na průmyslové celky nebo se musí zaměřit na produkci chladu (trigenerace). Naopak velká spalovací zařízení s kogenerací na severu Evropy normu R1 přesahují o 5-10 %.

V jednotlivých zemích EU je situace kolem energetického využití odpadů opravdu pestrá. Švédsko je díky vysoce účinným systémům spalování i výroby energie na špičce v energetické efektivitě. Francie se snaží motivovat jednotlivé spalovny daňovými úlevami, aby splnily či zvýšily dosaženou hodnotu R1. Naproti tomu v Holandsku je nadbytek spaloven, kapacitně postačujících do roku 2020. Z vlastních zdrojů je schopno naplnit jen zhruba 62 % jejich kapacity, část odpadů tedy dovážejí po moři z Velké Británie. Holanďané tedy potřebují udržet statut země "efektivně využívající", aby mohli i nadále odpad dovážet.

Zda tímto faktorem bude převažující klima daného státu, geografická poloha spaloven nebo efektivita elektrické sítě, zatím jasné není. Nově budované spalovny už požadavek R1 splňují. Jisté je, že současný energetický potenciál spalování odpadů je přibližně 100 TWh (1Twh = jedna miliarda kilowatthodin), s výhledem na reálný nárůst 134 TWh v roce 2020, a teoretickou vizí 196 TWh ve stejném roce, pokud bude do procesu spalování a výroby energie zařazeno celkové zefektivnění technologie.

Praha a nakládání se škvárou

Hlavní město chystá přeměnu desítek tun škváry, která vzniká při spalování odpadu v malešické spalovně, na stavební materiál. Místo odpadu, který se musí za desítky milionů korun ročně odvážet na skládky, tak může město získat surovinu využitelnou zejména jako podkladový materiál ve stavebním průmyslu.

Hlavní město Praha chce v rámci schváleného Klimatického plánu snížit emise CO2 do roku 2030 o 45 procent, přičemž zkoumá možnosti nových technologií pro ekologičtější nakládání s odpadem ve městě. Cílem je zvýšit podíl recyklace a dalšího využití odpadu v rámci tzv. oběhového hospodářství. Díky výzkumu a technologickým inovacím mají odpady a jejich další využití velký potenciál.

Čtěte také: Vývoj odpadového hospodářství v Česku

„Vzniklá škvára při spalování tvoří 20 až 25 procent hmotnosti vstupního odpadu. Spalovna v Malešicích přitom vyprodukuje 65 až 70 tisíc tun škváry ročně. Tento odpad odvážíme na skládku a platíme za skládkování kolem 40 milionů korun ročně,“ říká Petr Hlubuček, náměstek primátora hl. m. Prahy pro životní prostředí. V případě malešické spalovny se v tuto chvíli dokončuje studie proveditelnosti.

Odhadovaná investice na celou linku pro separaci kovů ze škváry je předběžně asi 250 milionů korun s odhadovanou návratností 4 až 9 let. Očištěná škvára má zároveň prokazatelně dobré vlastnosti pro stavebnictví například jako podkladová vrstva u pozemních komunikací.

„Je třeba, aby se změnilo legislativní zařazení škváry z odpadu na surovinu. Po schválení nové vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady by tak mělo být využívání škváry jako suroviny možné. Pro stavební využití je ovšem nutné předřadit účinnou separaci kovů.

„Nebavíme se ale zdaleka jen ekonomické stránce, ale především o významných ekologických přínosech. Zaprvé můžeme získat až 1 500 tun neželezných kovů, čímž bychom výrazně přispěli ke splnění recyklačních cílů, které nám nově ukládá odpadový zákon.

Cirkulární ekonomika jako řešení

My v Nizozemsku chceme některé zavřít, říká Jan Jonker, který působí jako profesor managementu na univerzitě v nizozemském Nijmegenu.„Vytápění domů odpadem znamená, že se tak připravujeme o hodnotné materiály,“ říká Jonker. Přiznejme si, že název cirkulární nebo oběhová ekonomika zní velmi cize a odborně a lidé nemají ponětí, proč by je to mělo zajímat.

Vezměte si například naše mobilní telefony. Potřebujete koupit nový? Co kdybyste dostali nově vypadající telefon, který je ve skutečnosti repasovaný - můžete jej využívat jako nový, aniž museli nový vyrobit. Uvažovat cirkulárně lze již při navrhování nějakého produktu. To znamená, že telefon rovnou navrhnete způsobem, aby se jeho jednotlivé součástky daly jednoduše rozebrat a podle potřeby vyměnit.

Jsou dva přístupy. Prvním je udržitelnost. To znamená, že vyrábíme totéž co dnes, ale používáme k tomu méně zdrojů. Zadruhé toho lze dosáhnout i tak, že vyrábíme produkty, které lze používat opakovaně. Cirkulární ekonomika znamená i to, že kovové části ze stolu, za kterým sedíme, nebo židlí lze použít jako kov znovu. Nejde o nic nového, v případě některých materiálů to dokážeme už stovky let.

Vrátím se ještě k vašemu příkladu s telefonem. Proto nyní Evropská unie zavádí pro spotřebitele právo na opravu. Řekněme tedy, že producenti v EU se novým pravidlům přizpůsobí. Ale co výrobci ze třetích zemí, například Asie? Vždy budeme mít kontrolu nad tím, co se do Evropské unie dováží. I zde zase mluvíme o něčem, co bude trvat roky. Můžeme si dovolit čekat tak dlouho? Kdy se dočkáme toho, že se hospodářství změní na oběhové?

Domácí spalování odpadů

Pardubice, 23. 9. 2013 - S příchodem sychravých podzimních dní se obce často začínají halit do zvláštně páchnoucí mlhy, která se valí z komínů některých domů. „Domácí spalování odpadů je jedním z nejméně ohleduplných způsobů chování k okolí vůbec. V době, kdy celá řada lidí brojí a protestuje proti spalovnám komunálního odpadu, správně nazývaným zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO), je spalování odpadů v domácích topeništích často mlčky přehlíženo," říká manažer pro druhotné suroviny společnosti EKO-KOM, Martin Lochovský.

Může za to i nedostatečná legislativa, která není schopná v praxi postihovat takové případy. Přitom při spalování odpadů v kamnech se uvolňuje několikanásobně vyšší množství škodlivin, než při spalování odpadů v zařízeních na energetické využívání odpadů, která jsou k tomuto účelu konstruovaná a která pracují s mnohem vyššími teplotami, než jakých je možné dosáhnout v domácích kamnech.

V souvislosti se zařízeními na energetické využívání odpadů se často mluví o dioxinech, tedy vysoce toxických látkách, které jsou schopné dlouho setrvávat v životním prostředí a mají prokazatelně rakovinotvorné vlastnosti. Tyto nebezpečné látky vznikají již při nízkých teplotách, okolo 300°C, tedy zejména při spalování v kamnech.

„Bohužel, myšlenka, že nás před jedovatými zplodinami ochrání zavřená okna, je lichá. To proto, že rozptyl látek ve vzduchu probíhá velmi rychle a tedy nepoznáte, jestli dýcháte zdravý, nebo jedovatý vzduch. Tyto látky se navíc do těla mohou dostat z ovoce a zeleniny, které pěstujete na zahradě, nebo z těl zvířat, které chováte," upozorňuje na rizika domácího spalování Martin Lochovský. Ti, kdo ve svých domovních kotlích pálí odpad, by měli být sankcionováni. Zdravotní následky domácího spalování jsou nasnadě, i když může trvat dlouho, než se projeví.

Evropské fondy a podpora oběhového hospodářství

Evropská unie v posledních letech posílila svůj závazek k oběhovému hospodářství a snižování emisí skleníkových plynů, přičemž fondy politiky soudržnosti sehrávají klíčovou roli při transformaci nakládání s odpady. Studie CEE Bankwatch Network ukazuje, jak členské státy, zejména v regionu střední a východní Evropy, tyto prostředky využívají - a kam by se měly vydat dál.

V období 2014-2020 investovala Česká republika do oblasti recyklace přibližně 252 milionů eur - tedy více než trojnásobek původního rozpočtu. To svědčí o tom, že o udržitelná řešení je zájem, a že Operační program Životní prostředí (OPŽP) skutečně podpořil rozvoj recyklační infrastruktury a třídění.

Zatímco EU nastavila přísnější pravidla pro využití veřejných prostředků - zejména princip „do no significant harm“ - Česko pokračuje v podpoře výstavby nových zařízení na energetické využívání odpadu (ZEVO), které tomuto principu odporují, a to z jiných zdrojů než OPŽP. Například prostřednictvím Modernizačního fondu nebo programu HEAT, které čerpají finance z výnosu emisních povolenek. V současnosti u nás fungují čtyři spalovny komunálního odpadu, ale plánováno je až sedmnáct nových zařízení.

Tak masivní navýšení spalovacích kapacit nejen že zásadně ovlivní celý systém nakládání s odpady na desítky let dopředu, ale do systému EU ETS budou muset samy přispívat. Argument, že energetická infrastruktura v Česku chybí, a že spalovny mohou pomoci s likvidací odpadů při mimořádných událostech, může být s ohledem na minulost částečně oprávněný. Nicméně dlouhodobé strategické plánování by mělo vycházet především z hierarchie nakládání s odpady, požadavků evropské legislativy a klimatických závazků.

Z tohoto pohledu nedává smysl financovat záměry zařízení pro energetické využití odpadu, které zbrzdí nejen plnění klimatických závazků, ale i přiblížení se cirkulárnímu odpadovému hospodářství. Zvláště bioodpad představuje oblast s obrovským, dosud nevyužitým potenciálem. Ačkoli se v Česku začíná rozšiřovat sběr zahradního odpadu, sběr kuchyňského bioodpadu zatím zaostává, zejména mimo městské aglomerace. Přitom právě oddělený sběr bioodpadu může výrazně snížit emise metanu, který má v krátkodobém horizontu mnohonásobně vyšší skleníkový efekt než CO₂.

Pozitivní zprávou je, že evropské financování pro období 2021-2027 se výrazně více zaměřuje na prevenci, třídění a recyklaci. Přibližně 60 % prostředků má jít na vyšší stupně hierarchie nakládání s odpady.

Chemická recyklace a její otazníky

Chemická recyklace, která je někdy prezentována jako inovativní řešení, přináší do diskuse o odpadech další otázky. Zatím není ověřená v širším měřítku, ač se za nic občas může vydávat, bývá velmi energeticky náročná a její skutečný materiálový přínos je zatím nejistý. Minimálně je jasné, že nemůže přispávat k redukci vzniku odpadů nebo k opětovnému využití.

Vedle toho stále chybějí ověřené informace o degradaci a vzniku toxických látek, právě proto je na místě opatrnost při rozhodování o veřejných investicích, a to především v případech, kdy veřejné instituce tyto projekty otevřeně podporují, a to právě i z fondů OPŽP. Chceme-li skutečně naplnit vizi oběhového hospodářství, je třeba upřednostnit řešení, která uzavírají materiálové smyčky, snižují celkové množství odpadů a minimalizují jejich environmentální dopady. Spalování ani chemická recyklace tuto roli plně neplní. V opačném případě hrozí, že se velká část finančních prostředků investuje do technologií, které nás zafixují v odpadovém systému minulosti a zároveň budou nadále přispívat svými emisemi ke změně klimatu a k chemickému znečištění planety.