Budoucnost ohrožených druhů zvířat: Strategie ochrany

Bohatství druhů v přirozených společenstvech a genetická rozmanitost populací tvoří základ genofondu organismů na Zemi. Z hlediska definice není rozdíl mezi genofondem rostlin a živočichů a shodné jsou rovněž základní důvody pro jejich ochranu. Ochrana genofondu rostlin a živočichů má také mnoho společných jmenovatelů, chápeme-li péči o přírodu jako komplexní ochranu celých ekosystémů.

Světová situace ohrožení genofondu živočichů je hrozivá. Jenom z obratlovců vymizelo za posledních 400 let přibližně 500 druhů a dalších asi 1000 druhů dnes stojí před bezprostřední hrozbou vyhynutí. Z území ČSSR vymizelo v posledních dvou stoletích 18 druhů obratlovců a v připravované československé Červené knize je zařazeno asi 56 procent původních druhů (všichni kruhoústí, 43 % druhů ryb, 72 % druhů obojživelníků, 77 % druhů plazů, 48 % druhů ptáků a 63 % savců). Asi u 13 % obratlovců je ohrožení hodnoceno jako kritické. U bezobratlých nejsou většinou k dispozici tak přesné údaje jako u obratlovců, ale nemáme důvody předpokládat, že by jejich situace byla lepší.

Základní podmínkou úspěšnosti ochrany je důvěrná znalost biologických vlastností druhů a ekologických nároků populací. V těchto znalostech však stále existují početné mezery. U mnoha skupin bezobratlých živočichů neznáme ani základní druhové složení fauny na území ČSSR a znalosti a rozšíření jednotlivých druhů nejsou zdaleka dokonalé ani u tak dobře prozkoumané skupiny, jako jsou obratlovci. Na celém světě existuje pouze o něco více než sto druhů živočichů, u kterých můžeme tvrdit, že máme určitou představu o jejich genetické struktuře.

Mnoho dluhů existuje také ve znalostech ekologických vztahů a nároků. Není proto zřejmě přehnané tvrdit, že někdy ani nevíme, co vlastně chráníme a jestli to vůbec děláme dobře.

Ochrana v rezervacích a populační genetika

Původní příroda Země byla pozměněna všestranným civilizačním tlakem člověka a naše planeta je dnes pokryta mozaikou územních celků, jejichž přirozený charakter je v různém stupni setřen. Přírodně nejzachovalejší celky jsou zpravidla vyhlášeny za rezervace a v nich se soustřeďuje největší část zbývajícího bohatství genofondu živočichů. Jednotlivé rezervace jsou obvykle vzájemně izolovány a představují ostrovy a ostrůvky v území silně ovlivněném entropickými faktory. Zachování přirozených ekologických poměrů v rezervacích je především problémem ekonomickým.

Čtěte také: Klonové války: Hrozba pro galaxii

Již dnes si však odborníci uvědomují, že ani největší rezervace světa nebudou schopny dlouhodobě zabezpečit existenci některých velkých a pohyblivých druhů obratlovců, a to ani za předpokladu, že ekologické podmínky v těchto chráněných územích se nebudou zhoršovat. Vyplývá to z některých zákonitostí populační genetiky, ze kterých bylo odvozeno, že pro krátkodobé zachování základní rozmanitosti genofondu a životaschopnosti je nutná populace, která obsahuje minimálně 50 jedinců a pro dlouhodobé přežití je nezbytná populace s nejméně 500 jedinci. Z různých důvodů budou muset být tyto teoretické minimální početnosti ve skutečných populacích ještě několikanásobně větší.

Je proto nutné uvažovat nejen o ochraně potřebných stanovišť, ale také o populačně genetických programech, které budou řešit problémy malé populační velikosti. Výchova a osvěta jsou důležitým nástrojem k odstraňování různých předsudků a pověr a k vypěstování přirozeného vztahu lidí k přírodě i ke zvířatům. V rozvojových zemích musí osvětě a výchově předcházet řešení problémů sociálních a ekonomických.

Chov v zajetí a genové banky

Chov ohrožených a vzácných druhů v zajetí by neměl být chápán jako poslední prostředek k záchraně vymírajících druhů, ale také jako preventivní metoda aktivní ochrany. Úspěšný chov v zajetí by měl nalézt přirozené pokračování ve zpětném vypouštění jedinců do volné přírody. Příkladem je projekt na reintrodukci divokých koní Převalského v Mongolsku, jehož realizace se patrně dočkáme v několika příštích letech.

Předpokládá se, že v nedaleké budoucnosti bude nutné chovat v zajetí asi 2000 druhů obratlovců, abychom zabránili jejich úplnému vyhubení. Záchrana jednoho průměrného ptačího druhu odchovem v zajetí přijde podle skromného odhadu na 5 milionů dolarů. Částečné řešení ekonomických problémů chovu zvířat v zajetí lze vidět v technikách dlouhodobého uchovávání gamet, embryí nebo tkání živočichů v genových bankách a v zakládání tzv.

Mezinárodní snahy o ochranu ohrožených druhů

Další kampaň na záchranu ohrožených živočichů vyhlásila Evropská asociace zoo a akvárií (EAZA) v září 2011 na 27. výroční konferenci EAZA ve francouzském Montpellieru. Kampaň na záchranu velkých zvířat jihovýchodní Asie se vztahuje i na druhy méně známé, dá se říct i trochu tajemné, jako je např. téměř mytická saola (nesmírně vzácný tur, objevený až koncem 20. století a přezdívaný „asijský jednorožec“), kahau nosatý či želva - dlouhokrčka McCordova. Saola, i jiné druhy jihovýchodní Asie, pravděpodobně čítají ne víc než několik stovek jedinců. Měli bychom je proto začít chránit dřív, než bude pozdě.

Čtěte také: Klimatická změna

Tváří kampaně EAZA 2011 - 2013 se stala saola (Pseudoryx nghetinhensis), turovitý sudokopytník obývající malé území na pomezí Laosu a Vietnamu. Saola byla jako druh popsána až v roce 1993. Od doby, co byla saola objevena, je v Červeném seznamu IUCN (IUCN Red List) řazena mezi kriticky ohrožené druhy (kategorie CR). Většina velkých zvířat jihovýchodní Asie je nějakým způsobem ohrožena vyhubením. U ohrožených nebo kriticky ohrožených (z hlediska kategorií IUCN) velkých zvířat jihovýchodní Asie je největší hrozbou nadměrný lov a sběr. U větších zvířat je mnohem více pravděpodobné, že budou odchytávána a lovena pro komerční účely či jako potrava.

Spouštěčem rozvoje lovu zvířat pro obchod není v jihovýchodní Asii chudoba, jak tomu často bývá jinde, ale paradoxně nadbytek či blahobyt. Hrozí totiž, že než se ilegální obchod dostane pod kontrolu, mnoho druhů z regionu vymizí. Může také dojít k poklesu počtu jedinců a rozptýlení jejich populací.

Vyvarujme se kupování produktů, které vyžadují ničení tropických deštných lesů, jako jsou výrobky z tropického tvrdého dřeva nebo produkty obsahující palmový olej. Při nakupování čtěte složení výrobku a dávejte přednost olejům místního původu - řepkovému, slunečnicovému, příp. Nevozme si z cizích zemí žádné rostlinné ani živočišné suvenýry, jejich sbíráním, příp. Navštěvujme ochranářsky cenné lokality. Při konzumaci exotických jídel čtěme pozorně jídelní lístek, může se v něm objevit i ohrožený druh.

CITES - Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy

Úmluvu, která je jedním z nejdůležitějších nástrojů mezinárodního práva v ochraně přírody, podepsalo bývalé Československo 28. března 1973. Účelem CITES je postavit mezinárodní obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami pod společnou kontrolu všech zemí světa. Podle statistických údajů je využívání divoké přírody pro účely mezinárodního obchodu druhou nejvážnější příčinou ubývání druhů na naší planetě, a to hned za ničením přirozených stanovišť.

Hlavními vývozními oblastmi jsou Střední a Jižní Amerika, Afrika a Asie a hlavními dovozními oblastmi jsou Severní Amerika, Evropa, Dálný Východ (Japonsko, Korea, Čína), Střední Východ a Austrálie. V roce 1989 úmluva zakázala mezinárodní obchod se slonovinou, což přispělo k záchraně slona afrického před pytláckými masakry. Za další úspěch úmluvy se považuje značné omezení nelegálního obchodu s kůžemi krokodýlů a jeho nahrazením obchodem s kůžemi z farmových chovů.

Čtěte také: Vývoj odpadového hospodářství v Česku

Nejzávažnějším současným problémem je pašování vymírajících druhů jako jsou tygři (kosti), nosorožci (rohy), medvědi (žlučníky) aj. do Číny, Tchajwanu, Koreje, Vietnamu a Hongkongu pro výrobu tradičních léčiv. Po roce 1989 se do České republiky dováží stále více živých ptáků (zejména papoušci) a dalších exotických zvířat odchycených z volné přírody v rozvojových zemích Afriky, Jižní Ameriky a Asie kvůli poptávce chovatelů. ČR funguje také jako významná tranzitní země do západní Evropy.

CITES je globální mezinárodní dohodou v rámci Organizace spojených národů a je považována za jeden z významných nástrojů světové strategie ochrany přírody. Úmluvu dosud podepsalo 161 států. Jde o vládní dohodu, která je však silně podporována významnými mezinárodními ochranářskými nevládními organizacemi, jako je IUCN (Světový svaz ochrany přírody), WWF (Světový fond pro přírodu) a mnoho dalších.

CITES vytvořila celosvětovou síť, která kontroluje mezinárodní obchod s ohroženými divokými zvířaty a planými rostlinami, a to hlavně pomocí povolení, která musí doprovázet každou mezinárodní zásilku dotyčných organismů nebo výrobků z nich. Předmětem ochrany CITES je v současné době asi 2 000 druhů zvířat a 35 000 druhů rostlin.

V České republice platí podle zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, že dovoz a vývoz živočichů a rostlin chráněných úmluvou CITES povoluje (vydává permity CITES) Ministerstvo životního prostředí, které je národním výkonným orgánem CITES. Nedovolený vývoz nebo dovoz může vést přinejmenším k zabavení exemplářů. Podle zákona č. 16/1997 je možné uložit pokutu až do výše 200 000 Kč soukromým osobám a podnikatelům či právnickým osobám až 2 000 000 Kč.

Aktivity organizace Lestari na ochranu ohrožených druhů

Organizace Lestari byla založena v roce 2014 českými vědci a ochránci přírody. Po úspěšné osvětě o palmovém oleji v České republice se Lestari posléze začalo více zaměřovat na komplexní ochranu ohrožených druhů a ekosystémů. Mezi pilíře aktivit organizace patří výzkum založený na sběru relevantních dat, podpora protipytláckých aktivit, investigativní činnost zaměřená na pašování divokých zvířat, dokumentace přírody a hrozeb, kterým čelí.

V současné době se členové týmu podílejí na výzkumu mořských želv. První část výzkumu se věnuje dotazníkovému šetření a zaměřuje se na lov a způsoby využívání mořských želv. Druhá část výzkumu se zaměřuje na identifikaci genetických struktur populací karet pravých (Eretmochelys imbricata) a karet obrovských (Chelonia mydas), které hnízdí na plážích na Sumatře. Výsledky výzkumu rovněž přispějí do databáze ShellBank, jejíž cílem je sledovat původ produktů z želvoviny na národní i mezinárodní úrovni.

Loskuták niaský (Gracula robusta) je endemický druh ostrova Nias a souostroví Banyak, který byl v posledních dvaceti letech považován za vyhynulého. V létě 2015 se týmu (Zoo Liberec / Lestari / Česká zemědělská univerzita) podařilo najít dva přeživší jedince na ostrově Nias a v prosinci téhož roku životaschopnou populaci na ostrově Bangkaru. Tito ptáci jsou stále odebíráni z volné přírody, aby uspokojili poptávku po zpěvných ptácích do soutěží nebo po domácích mazlíčcích. Míra objemu upytlačených zvířat se zvyšuje obrovským tempem, který jde ruku v ruce s ubývajícím prostředím pro divoká zvířata, růstem lidské populace a využitím komunikačních technologií. Problém se týká např. loskutáka niaského nebo luskouna ostrovního.

Organizace Lestari společně s organizací Kukang Rescue Program stála u zrodu mezinárodního vyšetřovacího týmu, který má za účel potírat pašování divokých zvířat. Skupina se zaměřuje na významnější postavy v řetězci obchodu, aby jejich odstraněním narušila fungování celku.

Bangkaru je jedním z posledních míst na Zemi, kde se nachází stále nedotčený a tedy jedinečný původní (primární) prales. Kromě toho je ostrov Bangkaru jedním z nejvýznamnějších hnízdišť ohrožených karet obrovských (Chelonia mydas) v Indonésii. Na ochraně ostrova Bangkaru spolupracujeme s místní nevládní organizací Ecosystem Impact Foundation, díky které jsou na ostrově rangeři, kteří chrání mořské želvy a další druhy před pytláky a monitorují hnízdní aktivitu želv.

Organizace Lestari v úzké spolupráci se Zoo Liberec rozvíjí aktivity na ochranu přírody také s dalšími subjekty. Vedle již zmíněné organizace Ecosystem Impact spolupracuje také s Conservation Response Unit. S touto organizací rozjíždí produkci papíru ze sloního trusu na Sumatře, a tím podporují alternativní zdroj příjmu pro místní obyvatele z prodeje papírových suvenýrů.

S rostoucí lidskou populací ubývá prostoru pro divoká zvířata a dochází tak k čím dál častějším konfliktům mezi jednotlivými druhy a člověkem. Tyto konflikty tedy mohou často vyústit ke smrti divokých zvířat i lidí. Organizace Conservation Response Unit se v provincii Aceh na Sumatře zaměřuje na prevenci a řešení konfliktu mezi lidmi a slony.

Konvenční systémy ochrany lesů se spoléhají pouze na práci vládních lesních strážců a často nejsou dostatečné efektivní, jak by bylo potřeba. Místní komunity sousedící s lesy jsou důležitými zúčastněnými stranami, které musí být součástí lesních hospodářských a ochranných programů a těžit z nich. Turisté mohou také navštívit organizaci ve vesnici Sampoiniet nebo Tangkahan, aby viděli slony nebo se vydali na procházku do lesa a podpořili tak organizaci.

O ochranu ostrova Bangkaru se starají strážci v rámci organizace Ecosystem Impact Foundation a indonéské vládní agentury pro životní prostředí BKSDA. Strážci pravidelně monitorují pláž a les před nelegálními aktivitami, shromažďují údaje o hnízdění želv a výskytu vzácných druhů ptáků. Organizace Ecosystem Impact chce tuto ochranu rozšířit na další ostrovy v regionu, které jsou pokryty primárními lesy a domovem ohrožených druhů.

Aktivity Lesů České republiky v ochraně přírody

Lesy České republiky, s. p. se z mnoha důvodů angažují v ochraně přírody. Jednou z nejdůležitějších praktických činností prováděných na poli ochrany přírody je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin. Ochranu ohrožených druhů provádíme mnoha způsoby. V zásadě se na celém spravovaném území snažíme o zachování či obnovu vhodného životního prostředí živočichů a rostlin, a to při současném respektování hospodářských aspektů.

Kromě toho však podporujeme vzácné a ohrožené druhy také konkrétními přímo cílenými opatřeními, od omezení, změny či případně až úplného vyloučení hospodářské činnosti v zájmovém území (pěstební a výchovná činnost v lesních porostech, těžba dřeva, atd.) přes aktivní výchovu a osvětu veřejnosti až po vypouštění v zajetí odchovaných jedinců ohrožených druhů živočichů do volné přírody - tzv.

Své nezastupitelné místo mezi těmito aktivitami mají např. oborní chovy bílého jelena či kozy bezoárové a reintrodukce sokolů, tetřevů a tetřívků. Jedná se o obnovu a posílení jejich přirozených populací pomocí vypouštění v zajetí odchovaných mláďat, sledování jejich aktivity po vypuštění a vyhodnocování získaných výsledků za účelem zefektivnění ochrany těchto druhů.

Nezanedbatelná je i spolupráce s nevládními organizacemi, např. s ČSOP. V rámci této spolupráce je dlouhodobě řešeno množství projektů jako například inventarizace a ochrana ohrožených druhů dřevin a bylin, inventarizace a ochrana mravenišť, mapování výskytu vzácných a ohrožených druhů hmyzu, mapování výskytu a vytváření hnízdních možností pro zpěvné ptáky, dravce a sovy v lesích, ochrana velkých šelem, mapování výskytu a ochrana všech druhů netopýrů a vrápenců žijících v ČR a další konkrétní projekty jako je třeba periodické sčítání čápa černého.

tags: #budoucnost #ohrožených #druhů #zvířat #strategie #ochrany

Oblíbené příspěvky:

• Informace o nové emisi kolků
• IIS: Recyklace poolu
• Průvodce studiem krajinné ekologie na MUNI
• Co vědět o práci u OZO?
• Škola v přírodě a zdravotnický dozor