Vyzbrojení vojenské jednotky specifickou technikou vyžaduje i rozpracování specifických taktických postupů a bojových drilů. Možnosti a omezení konkrétní techniky se vždy promítnou do taktických postupů a způsobu výcviku. Zavedení lehkých obrněných vozidel Iveco jako primárního vozidla lehké pěchoty proto vyžaduje doplnění doktrinálních dokumentů AČR a výcvikových manuálů.
Cílem následujícího textu je doplnit stávající taktické postupy aplikované v Armádě České republiky. Potřeba takovéhoto doplnění byla vyvoláno zavedením nové techniky s jejímž použitím neměly jednotky AČR zkušenost. LOV IVECO bylo nejprve AČR užíváno v omezeném počtu na úrovni družstvo a četa (čtyřmístná verze) v podmínkách asymetrického konfliktu v Afghánistánu. Výstavba praporů lehké pěchoty vybavených LOV IVECO a jejich zařazení do sestavy brigád znamenalo nový rozměr použití této techniky.
Vozidla nejsou konstrukčně určena pro roli primárního bojového vozidla jednotky stupně rota, či prapor při vedení konvenčního boje. Následující text proto nejprve ukazuje technické možnosti zavedené techniky a dále na příkladech ukazuje způsoby použití lehké pěchoty. Největší prostor je věnován rozpracování jednotlivých bojových drilů a vybraných taktických postupů motorizovaných jednotek vyzbrojených LOV IVECO. Obecným cílem článku je doplnění poznatků současné taktiky.
Taktika je nejnižší úrovní vojenského umění. Taktika „ je nejstarší, nejpropracovanější a nejnižší součást vojenského umění, je v ní nejvíce propojena teorie s praxí. Zabývá se přípravou a vedením boje. Vojenská věda patří mezi společenské vědy.
Pro vlastní zkoumání využívá široké palety metod sociálních věd. Jednou z moderních metod sociálních věd je počítačová simulace. Vojenská věda má v této oblasti velký náskok oproti ostatním vědám ze dvou důvodů. Především ozbrojený zápas, který je hlavním předmětem zkoumání vojenské vědy, lze simulovat mnohem úspěšněji než sociální realitu, protože podléhá zákonitostem, které do značné míry vycházejí z technických parametrů použitých zbraní.
Čtěte také: Mokřady a udržitelnost
Specificky vojenskou doménou je tzv. živá simulace. Jedná se o simulaci operačního prostředí, nepřítele i boje s nasazením reálných osob. Činnost a pohyb jednotlivců, techniky i celých jednotek a výsledky boje jsou zaznamenávány a vyhodnocovány prostřednictvím počítače. Metoda živé simulace byla důležitým zdrojem informací pro zpracování dále uvedených taktických postupů.
Použitou technikou pro sběr informací byla primárně technika zúčastněného pozorování. Kromě metody živé simulace bylo využito poznatků z reálného výcviku i nasazení roty lehké pěchoty. Zvláštní přínos pro autora mělo nasazení lehké roty v rámci plnění úkolu ochrany provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu. Dále to byla účast organických rot lehké pěchoty na mezinárodních cvičeních Ground Pepper ve slovenském prostoru Lešť.
Nezbytnými podklady pro přípravu taktických postupů je znalost technických parametrů techniky a výzbroje. Všeobecnou inspiraci pro taktiku lehkých jednotek poskytují publikace zpracované armádou USA pro použití tzv. Stryker Brigade. Cennou pomoc představují i taktické postupy rozpracované u 43. výsadkového praporu, vycházející z praktických zkušeností s nasazením jednotky v afghánském Fajzabádu.
Schopnosti a možnosti použití lehké pěchoty v AČR
Schopnosti a možnosti použití lehké pěchoty v AČR jsou determinovány technickými parametry LOV Iveco. Vozidla Iveco byla pro nově vzniklé prapory lehké pěchoty nakoupena v roce 2009. LOV Iveco je konstrukčně určeno k přepravě a podpoře lehkých jednotek, při patrolování, průzkumu, či doprovodu (např. týmu civilních specialistů).
Iveco poskytuje osádce ochranu před výbušnými systémy a částečnou ochranu před přímou střelbou (STANAG 4569 úroveň 2) do ráže 7.62 mm. Z výše uvedeného zároveň vyplývají omezení pro použití vozidla. Především vozidlo chrání osádku před účinky přímé střelby malých ráží, avšak systémy samotného vozidla nejsou chráněny vůbec. Průstřely z čelní strany, kde jsou umístěny chladiče motoru, způsobí únik chladicí kapaliny a zastavení vozidla řádově do desítek minut.
Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování
I čelní útok na pěchotu je pro LOV Iveco nouzovým manévrem, který pravděpodobně povede k nebojeschopnosti vozidel. Nečekaný kontakt za přesunu na vozidlech s připraveným nepřítelem bude mít pro jednotku katastrofické následky. Většina vozidel Iveco v AČR je vybavena zbraňovou stanicí Kongsberg M151A2 Protector s lafetovaným kulometem M2HB ráže 12.7 mm. Zbraňová stanice reprezentuje světovou špičku ve svém oboru a představuje silnou stránkou vozidla.
Zbraňová stanice vybavená denní kamerou i noční termo kamerou umožňuje využití vozidla pro pozorování a průzkum. Při této činnosti je ale omezujícím faktorem malá kapacita baterie zbraňové stanice, která znamená potřebu startovat motor již po cca 2 - 4 hodinách pozorování, což s sebou přináší demaskování vozidla. LOV Iveco může ničit i lehce pancéřované cíle a při správném seřízení lze vést přesnou střelbu krátkými dávkami na vzdálenost přesahující 1000 m. Zároveň se projevuje klasická slabina spojení velkorážního kulometu a dvounápravového vozidla - značný rozptyl při delší dávce způsobený „rozkmitáním“ vozidla.
Masivní zbraňová stanice na střeše posouvá těžiště vozidla vzhůru, což se negativně odráží na jízdních vlastnostech. Vzhledem k nestabilitě podvozku nemůže LOV Iveco vést efektivní mířenou palbu za pohybu. Silnou stránkou vozidla jsou přesuny po zpevněných komunikacích. Rota lehké pěchoty dokáže do tří dnů provést pozemní přesun na vzdálenost více než 1500 km s pomocí jedné doprovodné cisterny.
Na druhou stranu je kolové vozidlo o dvou nápravách a celkové hmotnosti přes 7000 kg omezeno v pohybu mimo zpevněné komunikace. Tato slabina se projeví především za zhoršených povětrnostních podmínek. V rozbahněném terénu nemůže vozidlo téměř opustit zpevněnou komunikaci. Zvláštní pozornost je proto třeba věnovat plánování pohybu jednotky při hrozící změně počasí.
Pokud jednotka např. zaujme postavení mimo boj na suchém terénu, který se následkem deště promění v rozbahněný, může se stát, že toto postavení bude jednotka opouštět několik hodin a nebude schopna splnit následující úkol. Zároveň není jednotka schopna reagovat na činnost nepřítele (dělostřelecký přepad, či vzdušné napadení). Velitel čelí dilematu, kdy je nutné maskovat vozidla v terénu a zároveň být připraven k rychlému opuštění zbudovaných postavení.
Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek
Zaujímání a opouštění rozmístění mimo boj vyžaduje mnohem delší čas než u mechanizovaných jednotek, jeho zvládnutí na úrovni rota a výše předpokládá vysokou úroveň vycvičenosti všech řidičů a velitelů. Silnou stránkou LOV Iveco je jejich vybavení dvěma moderními radiostanicemi (Harris AN/PRC 152) s výkonnými zesilovači, dále GPS DAGR, vozidlovým komunikačním systémem, rušičem VF signálu a notebookem s BVIS.
Vozidla tak mohou plnit např. roli rádiové retranslace pro ostatní jiné jednotky. Jsou schopny vést utajený rádiový provoz, předávat údaje o vlastní poloze a přenos datových zpráv. Bezproblémové zvládnutí všech možností moderní spojovací techniky zároveň klade zvýšené nároky na připravenost jednotlivců a na systém technické podpory. Diagnostika a odstraňování závad vysílaček a zesilovačů (která probíhá ve spolupráci se zahraničním výrobcem) vyžaduje časové období přesahující 6 měsíců.
Lehké síly a jejich možnosti
„Lehké síly (Light Forces). Lehké (neobrněné) síly disponují vysokou strategickou mobilitou, mohou být lehce přepravovány vzduchem kamkoli na světě. Tvoří je pěchota (horská pěchota) a motorizované jednotky. Často jsou jedinou silou, která je cvičena pro operace ve specifickém prostředí (hory, arktické oblasti nebo džungle) a ve složitém terénu.
V případě, že mají dostatek prostředků, zabezpečení a výcvik, mohou být nasazovány i jako aeromobilní síly. Pěší jednotky mohou operovat v každém terénu, za všech hydrometeorologických podmínek a jsou schopny plnit řadu úkolů v rámci různých konfliktů, zvláště v operacích jiných než válka. Díky možnostem jejich rychlého nasazení mohou být rozhodujícím druhem vojska v rychle se měnících operacích. V takových případech mohou rychle převzít iniciativu, zmocnit se a držet území a soustředit palbu k zastavení protivníka ve vymezeném terénu.
Pěchota operuje převážně v noci nebo při snížené atmosférické dohlednosti. Tyto jednotky jsou vhodné zejména pro operace v náročném terénu, popř. v obydlených nebo zastavěných prostorech. Mohou rychle pronikat do týlu protivníka a plnit tam speciální úkoly nebo se připojit k obrněným silám. Pěchota s využitím organických prostředků a podpůrných zbraňových systémů dosahuje výrazných výsledků. Tyto síly však postrádají komplexní palebnou sílu a ochranu živé síly. Jejich zranitelnost může být do určité míry snížena rozptýlením, utajením nebo opevněním.
Z výše uvedeného je nutné vycházet při plánování taktického použití jednotek vyzbrojených LOV IVECO. Pouhé zhodnocení technických parametrů LOV, ale k zpracování taktických postupů nestačí. Druhou částí jsou zkušenosti z reálného nasazení jednotek s LOV. Silnou stránkou lehkých jednotek je výše zmíněná schopnost rychle prováděl dlouhé přesuny. Jednotky lehké pěchoty jsou dostupným mocenským nástrojem obranné politiky.
Jedná se o úkoly typu demonstrace síly, kdy je lehká pěchota schopna provést rychlý přesun a svou přítomností v ohrožené oblasti demonstrovat odhodlání státu nasadit sílu v případě eskalace konfliktu. Stát tak má možnost pružně reagovat na vývoj situace a demonstrovat politickou vůli přijetím rychlých a reálných vojenských opatření.
Důležitou skupinu úkolů představuje střežení a zabezpečení podpory v operacích. V současných konfliktech (konvenčních i asymetrických) je zabezpečení jednotek podpory nezbytností. Schopnost střežení navíc vystoupila do popředí zvláště v poslední době, při plnění úkolů na území ČR. Jako příklad je možné uvést nasazení LOV Iveco pro střežení areálu ve Vrběticích, nebo trvalou připravenost vozidel posílit střežení státní hranice.
V případě podobných úkolů, které bude AČR jistě plnit i v budoucnosti, je oceňována již zmíněná schopnost jednoduchých a levných přesunů v civilním provozu. Dále je využívána schopnost zbraňových stanic vést pozorování ve dne i v noci. Dlouhodobé (v řádu měsíců) nasazení LOV na střežení je ekonomicky efektivnější, než využití dražších typů bojové techniky.
Významné jsou též úkoly zajištění bezpečnosti pro civilní experty pohybující se na bojišti (např. rekonstrukční týmy). Čety s LOV díky své pohyblivosti a kvalitní zbraňové stanici dokáží tyto úkoly efektivně plnit. Zároveň je ale třeba zmínit, že nasazení v Afghánistánu ukázalo i na slabiny LOV typu Iveco. Mezi hlavní patří nízká úroveň ochrany lehkého vozidla, která vůbec nechrání klíčové systémy vozidla a neochrání posádku před silnými náložemi, střelbou z kulometů, nebo RPG.
Další slabinou je nízký počet členů osádky, který znamená, že v případě potřeby mohou z každého vozidla sesednout maximálně tři vojáci, což je nízký počet pro řešení komplikovanějších taktických situací na bojišti.
Poslední kategorií jsou taktické úkoly plněné především v konfliktu s pravidelnou armádou nepřítele. Jedná se např. o průzkum, boj na zdrženou, boj s pěšími/výsadkovými jednotkami, čištění zastavěných oblastí, útok, obrana, či podpora útoku mechanizovaných jednotek. Zapojení motorizované pěchoty do konvenčního boje zahrnuje i scénáře nasazení brigádního úkolového uskupení (BÚU), v jehož sestavě se nachází i lehký motorizovaný prapor.
Mezi slabá místa BÚU současné AČR patří omezené schopnosti jednotek bojové podpory a existence jen dvou mechanizovaných praporů v sestavě. Dva mechanizované prapory nabízejí jen omezené množství taktických variant při plánování na úrovni brigáda a neumožňují veliteli brigády sestavit dostatečně silnou zálohu pro řešení negativního vývoje na bojišti (contingency planning).
Lehké prapory pak jsou jedinou možností, jak alespoň provizorně nahradit chybějící schopnosti. Motorizované jednotky musí tedy být připraveny plnit i úkoly, které zahrnují boj s mechanizovanými jednotkami nepřítele, při kterém se ocitají v nevýhodné pozici. Slabší pozice lehké pěchoty (palba, manévr, ochrana) nemusí nutně znamenat porážku.
Předpoklady pro vítězství slabšího proti silnému jsou teoreticky dobře známé, patří mezi ně: informační převaha, skryt, klamání, překvapení, součinnost více druhů vojsk a rychlost provedení. Jednotky motorizované pěchoty AČR měly možnost testovat provedení taktiky boje se silným nepřítelem pouze v rámci výcviku.
Nejvíce poznatků k použití LOV Iveco v konvenčním boji přinesla, již zmíněná, mezinárodní cvičení na úrovni brigáda. Zvláště cenné jsou zkušenosti z cvičení ve výcvikovém prostoru Hohenfels (SaberJunction a Allied Spirit), kde simulační systémy umožňují přiblížit se podmínkám reálného boje.
Jelikož LOV Iveco byla donedávna v AČR novinkou (neexistovaly taktické manuály), velitelé disponující zkušeností od mechanizovaných a tankových jednotek se zde teprve učili lehkou pěchotu využívat. Konvenční taktika nasazení lehké pěchoty na LOV Iveco s mechanizovanými a tankovými jednotkami se formovala za pochodu metodou pokus/omyl. Pro každého velitele, který měl možnost se podobného cvičení účastnit, se jednalo o nesmírně obohacující zkušenost.
Bojové drily
Účelem bojového drilu (BD) je secvičit společné postupy, které zajistí rychlé provedení správného manévru v reakci na konkrétní situaci, nebo signál. V situacích, které vyžadují rychlý manévr (nejčastěji kontakt s nepřítelem) není možné čekat na povel pro každého jednotlivce, všichni musí zareagovat okamžitě jako celek.
BD proto předem rozpracovávají reakce na modelové situace na bojišti, které jsou následně vysvětleny a secvičeny se všemi členy jednotky. Zároveň je ale nutné všeobecné pochopení modelové situace a schopnost velitelů reagovat na konkrétní podmínky (METT-TC). Každý model (BD) je nutným zjednodušením, každý jednotlivec toto musí v...
Budování pozorovacího stanoviště
Při budování pozorovacího stanoviště se volí místo na vyvýšených místech, stromech, budovách. Stenoviště pro naslouchání se obyčejně určuje na předním okraji bojové sestavy vlastních vojsk, pokud možno ce nejblíže k nepříteli. Z hlediska slyšitelnosti jsou výhodná stanoviště v místech, na která přichází zvuk bez odrazu, nevhodné místo je tam, kde je ozvěna. V noci je slyšet různé zvuky na větší vzdálenost než ve dne.
Úkol pozorovatelům (pozorovací hlídce) vydává v terénu ten velitel, který organizuje pozorování. Pozorovací sektor je část pozorovacího pásma nebo část terénu, určená pozorovateli nebo průzkumnému orgánu k pozorování.
Pohyb hodinových ručiček, čtení a psaní je prováděno zleva doprava, proto je tento směr přirozený a u pozorovatele vzniká stereotyp činnosti, a proto si nevšímá některých detailů, které mohou mít rozhodující význam pro zjištění nepřítele.
tags: #budování #pozorovacího #stanoviště #postup
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]