Bunkr strážní stanoviště z 2. světové války u Boskovic

Drahanská vrchovina sousedí na západě s Boskovickou brázdou a Bobravskou vrchovinou.

Jejími podcelky je Moravský kras či Adamovská vrchovina. Tvoří rozhraní řek Svratky a Moravy.

Drobné potoky jsou odváděny říčkou Hanou a Hloučelou do Moravy a Litavou i Svitavou do Svratky.

Nachází se zde lesy jehličnaté i listnaté, žije zde i spárkatá zvěř, v níž dominuje jelen evropský či divoké prase.

Dnes jsou zde národní přírodní rezervace, přírodní památky a rezervace či chráněné stromy.

Čtěte také: Recenze LEGO Jurassic World 75931

Od nepaměti jsou zde i hrady a jejich zříceniny, větrné mlýny či rozhledny, původně byla Drahanská vrchovina osídlena jen řídce.

Přes území hustě pokryté hlubokými lesy procházelo několik obchodních stezek.

Drsná a zemědělsky málo výnosná vysočina příliš nepřitahovala nové osadníky.

Dne 15. března 1939 byla drtivá většina české společnosti ztrátou naší národní a státní samostatnosti hluboce zasažena, ale současně neztratila víru v její opětné získání.

Nacistům se úspěšně podařilo navázat na strukturu režimu tzv. druhé republiky a dosáhnout toho, aby se hospodářský a společenský život dál nerušeně rozvíjel k jejich obrazu.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Počáteční otevřené projevy odporu proti okupaci země narazily okamžitě na nemilosrdnou odvetu nacistů.

Záhy se ukázalo, že jedinou a možnou alternativou je nutné budování ilegálních organizací.

Již na jaře 1939, kdy ještě nikdo v Evropě nevstoupil do odbojové organizace proti Hitlerovi, vznikla v našich zemích Obrana národa…

V té době byla středisky odboje města.

Nacisté poprvé dostali silný strach z povstání našeho lidu, a proto vynaložili velké úsilí na odhalení a na následný citelný úder našemu odboji.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

I do tohoto kraje vstoupila válka, druhá světová. Děda nepatřil k těm, kteří se leknou při prvním závanu větru, stejně jako jeho čtyřicetiletý syn Adolf († 1970), který na šachtě pracoval jako horník.

Oba totiž již jednu válku zažili a o to více je druhá překvapila a zaskočila, lidé se prostě nepoučili.

Častokráte spolu oba chlapi spěchali za těžkou prací přes Babolský háj či vrch Chlum, po kterém se jmenovala malá obec, obec na rozhraní okresů.

Pár desítek chalup, s několika nuznými políčky, která nemohla uživit rodiny.

Vrchovina s pěti sty metry nad mořem neslibovala dostatečnou úrodu.

A důl, buď v části povrchové, ale i štolové, těžil klíčovou surovinu.

Ve vozících, podobných vozíkům, ve kterých se vozilo ze šachet kopané uhlí, tahali koníci těžký vytěžený šamot, či jak tu i někdo říkal kaolín, jenž byl vlastně jediným zdrojem výdělku.

I Kolářova rodina na výdělku z této práce byla životně závislá.

Denní chůze za prací vysilovala… po náročné dřině v dole pak zase pět kilometrů zpět, protože nebyl žádný autobus, který by je svezl.

Někdy po delší trase pomohlo třeba kolo, bicykl.

Dne prvního září 1939 přišel do školní budovy strážník s neznámým gestapákem. Zatkli a odvedli učitele Františka Mrázka a další osoby, které odvezli do sběrného tábora u Olomouce.

Po týdnu byli transportováni do Brna, pak do Prahy a dál do koncentračního tábora v Dachau.

Cestovali bez jídla a pod dohledem SS prošli evidencí. Rodiny doma neměly o nich žádnou zprávu.

V době strádání nebyla investice možná, nouze byla o vše natož o potraviny, kterých byl nedostatek, i když byly okupanty zavedeny potravinové lístky.

V rodině byl v té době i vnuk a syn Stanislav (1928) s mladším bratrem Adolfem (1931), oba ještě v roce 1940 v jinošském věku.

Jejich máma Marie (1902-1983) musela denně otročit na polích sedláka Prchala. Zemědělské náčiní motyka, hrábě a další nářadí bylo jejím pracovním prostředkem vedoucím ke skývě chleba.

Každá koruna či marka byla totiž potřebná. Na jejích bedrech byla kuchyň a vše co s ní souvisí.

Častokrát musela být doslova kouzelnicí, aby nakrmila v malém rodinném domku celou rodinu.

Domek se zahradou s několika ovocnými stromy, která sotva vyprodukovala základní zeleninu, jež byla malým zpestřením zejména polévek, bez kterých nešlo žít.

Domek byl v řadě posledním na jižním okraji obce s výhledem z kopce dolů, kde se za terénní vlnou krčila obec Novičí.

A z pohledu vpravo zase na kopci obec Babolky, kde se pod svahy krčily poslední domy a kde končila i silnice.

Už od 1. ledna 1940 byly nařízeny povinné dodávky zemědělcům, mléka, vajec, ale museli dodat i soupis drůbeže na svých dvorech.

Rovněž Červený kříž organizoval finanční sbírky k využití na různé účely a zároveň začínají hospodářské kontroly na vázané zboží v obchodech.

Kruté mrazy v roce 1941 vyvolaly hlad po topivu, ale i školní prázdniny. Uhlí do domácností byl nedostatek stejně jako dřeva.

A navíc lidé museli povinně na komunikacích mezi obcemi odklízet sníh.

Už na jaře se kontroluje u rolníků dodržování dodávek a jejich zásoby doma. Odvést museli ječmen, žito, oves, pšenici, ale i luštěniny. Jen v Letovicích tak bylo odvezeno více než tři tisíce metrických centů.

Horšila se i situace u bývalých legionářů, kteří byli většinou jako nespolehliví pro Říši penzionováni od 1. dubna 1941, a rovněž byla od května zastavena činnost Sokola, který byl nahrazen Kuratoriem s cílem převychovat mládež v duchu německých ideálů.

V červnu byl přepaden bez vyhlášení války Sovětský svaz. Tento čin Hitlera byl již zcela obsazenou Evropou nacistickými vojsky téměř předvídatelný, protože tam byly zdroje nerostného bohatství a úrodných polí.

Rozpínavost Německa nebrala konce.

V září byl znovu proveden soupis domácího zvířectva - mimo psů, koček a králíků. A lidé pochopili, že musí i něco zatajit, protože by prohlubovali svůj hlad. S tímto stavem se nechtěli smířit.

V srpnu 1941 se do Letovic nastěhovaly děti z Říše, které se takto chránily před nálety Spojenců v Německu. Proto byl zdejšímu podnikateli u koupaliště zabrán hotel Lamplota a zároveň v něm byl zřízen jejich domov - kinderheim. Byly ve věku 10-15 let.

Dne 21. září 1941 vybuchla třaskavina v penzionu Lamplota, kde byl dětský domov pro německé hochy z Říše.

Výbuch způsobil značnou škodu, ale nikdo nebyl zraněn, přesto Němci rozpoutali rozsáhlé represálie a gestapo hrozilo zastřelením všech příslušníků protektorátního četnictva a každého 10. letovického občana.

Nelze ani domyslet, co by se stalo, kdyby někoho výbuch zabil. Zatčeno bylo více než 20 mužů, které transportovali do Brna. Šťastnou náhodou byli po několika dnech propuštěni, když byli Němci směrováni na špatnou stopu.

Protektorátní četnictvo dostalo za úkol střežit domov německých dětí a byly k tomu zřízeny strážní oddíly. Ani na vypsanou odměnu k dopadení pachatele nikdo nereagoval.

Dalším zatčeným byl dne 9. listopadu učitel Přemysl Micka, který byl vedoucím ilegální buňky. Někdo ho zradil; podlehl 20. listopadu 1943 mučení a nikoho nevyzradil.

tags: #bunkr #strážní #stanoviště #2. #světová #válka

Oblíbené příspěvky:

• Výfukové emise
• Význam kategorie DD v Červeném seznamu IUCN
• Zábava a učení v přírodě
• Postup Ekologické Likvidace Auta
• Studie o Ekologické Stopě Hypermarketů