Světový Summit o Klimatu: Co to je a Proč je Důležitý

Svět se již dnes potýká s dopady a účinky klimatických změn. Dosavadní zvýšení průměrné globální teploty vedlo k výrazným výkyvům v počasí od záplav, sucha, vln veder po hurikány a rozsáhlé požáry v různých částech světa. Vědecké poznání ukazuje jednoznačný vztah mezi lidskou činností, globálním oteplováním a těmito extrémními projevy počasí. Zároveň se stále více prohlubuje propast mezi tím, kde jsou roční celosvětové emise skleníkových plynů, a tím, kde by měly být, pokud chceme být na cestě k udržitelnému rozvoji a nepřekročení hranice 2°C jako „bezpečného“ limitu pro zvýšení globální teploty.

Nadcházející summit v Glasgow nabízí možnost změnit současnou trajektorii. Je tak vnímám jako významný milník v mezinárodním boji proti klimatickým změnám. Ve vyjádřeních je často také označován za poslední reálnou šanci předejít dalekosáhlým dopadům globálního oteplení nad v minulosti stanoveným stropem 2°C.

Historie a Vývoj Klimatických Summitů

Již téměř tři desetiletí sdružuje OSN téměř všechny země na světě na globální klimatické summity - tzv. COP - což znamená „Konference smluvních stran“. Za tu dobu se změna klimatu změnila z okrajového problému na globální prioritu. Letos se koná 26. výroční summit - pojmenované COP26 v Glasgow.

Konference se uskutečnila ve dnech 12.-23. února 1979 v Ženevě, kde sídlí Světová meteorologická organizace (WMO). Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a Mezinárodní rada vědeckých svazů na konferenci domluvily vytvoření Světového klimatického programu, který souvisí mimo jiné s rozvojem systémů předpovědí, informování a vytváření projekcí vývoje klimatu. Stejná skupina se setkala znovu v roce 1985 na Vědecké konferenci v rakouském Villachu a v roce 1987 uspořádala dva semináře k dalšímu výzkumu příčin i důsledků klimatických změn.

Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP) zakládají Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC). Tento vědecký panel od té doby vydává každých pět let souhrnnou hodnotící zprávu, která obsahuje přehled nových poznatků v problematice změn klimatu (a souvisejících technických i socioekonomických odvětvích) a jejich potenciálních dopadech, a navrhuje možná adaptační a mitigační opatření.

Čtěte také: Světový fond na ochranu přírody

Setkání zástupců 172 států světa v Rio de Janeiru s cílem dohodnout se na principech udržitelného rozvoje. UNFCCC je mnohostranná dohoda o ochraně klimatického systému Země a omezení globálního oteplování, která byla přijata v červnu 1992 a vstoupila v platnost v březnu 1994. Dohody se účastní 197 států, které mají shodu na nutnosti řešit klimatické změny a na základě toho přijímají povinnost inventarizovat své emise a účastnit se každoročních konferencí (COP).

Kjótský protokol byl přijat na třetí konferenci (COP3) států účastnících se Rámcové úmluvy UNFCCC o změně klimatu. Rozvinuté průmyslové země se v něm zavázaly do roku 2012 snížit emise skleníkových plynů v průměru o 4,2 % oproti emisím v roce 1990, konkrétní cíle jednotlivých zemí se však lišily. Kjótský protokol vstoupil v platnost v únoru 2005 a ratifikovalo ho 192 zemí a v té době patnáctičlenná Evropská unie, nicméně nerozvinuté země jako Čína nebo Indie neměly v rámci Kjótského protokolu závazky ke snižování emisí.

Pařížská dohoda byla sjednána v prosinci 2015 v Paříži a je to podobně jako Kjótský protokol právně závazná mezinárodní dohoda, která je součástí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Tato dohoda, kterou dosud podepsalo 195 zemí, v roce 2020 nahradila nynější Kjótský protokol z roku 1997. Dohoda zavazuje členské státy ke stanovení a dodržení tzv. národních závazků (NDCs, Nationally Determined Contributions) ke snižování emisí skleníkových plynů a stanovuje proces, kterým budou národní závazky sledovány a vyhodnocovány.

Pařížská Dohoda: Základní Kámen Mezinárodní Klimatické Politiky

V prosinci 2015 přijaly po velmi intenzivním mezinárodním vyjednávání smluvní strany Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, tj. Pařížskou dohodu. Hlavním bodem dohody je dlouhodobý závazek udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2°C a usilovat o to, aby se zvyšování průměrné světové teploty nepřekročilo 1,5°C v porovnání s dobou před průmyslové revoluce v 19. století. Poprvé se také v Pařížské dohodě podařilo nalézt shodu na potřebě postupného omezení růstu emisí skleníkových plynů také ze strany rozvíjejících se zemí. Každá země tak předložila tzv. Nationally Determined Contribution (NDCs) neboli národně určený příspěvek k dosažení klimatických cílů dohody.

V neposlední řadě dohoda z Paříže přinesla jasný závazek rozvinutých zemí finanční pomoci chudším státům při plnění jejich příspěvku ke globálnímu klimatickému úsilí, zejména tedy v snižování emisí skleníkových plynů a předcházení klimatickým změnám. Zároveň ale také již bylo zřejmé, že bude nutné pomoci obyvatelům chudších zemí s adaptací na klimatické změny, které budou zejména v rozvojových částech světa mít výraznější dopady.

Čtěte také: Svetový oceán a ekologie

Pařížská dohoda a její ambice předejít zásadním klimatickým změnám je postavena na dvou základních mechanismech. Zaprvé na vzájemném tlaku smluvních stran dodržovat přijaté závazky a posilovat koordinaci při jejich naplňování. Zadruhé na pravidelném vyhodnocení dosavadních výsledků mezinárodní spolupráce a koordinace při naplňování stanovených cílů. Pařížská dohoda předjímá, že každých pět let dojde k revizi závazků s ohledem na to, jestli mezinárodní společenství je na cestě k dosažení stanovených cílů, či nikoliv. V obou dvou případech přichází ke slovu klimatická diplomacie.

Hodnotící Zpráva IPCC a Současný Stav Klimatu

V srpnu letošního roku předložila své závěry Pracovní skupina I, jakožto vstup do celkové, již šesté, hodnotící zprávy Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu (IPCC). Ve svém hodnocení se zaměřuje na vyhodnocení fyzického prostředí a na analýzu dopadů antropogenních vlivů na změny klimatu. Ve svých závěrech předložená zpráva hovoří jednoznačně. Zpráva mimo jiné totiž informuje o již probíhajících změnách klimatu - v prvních dvou dekádách 21. století byla světová průměrná teplota na povrchu o 0,99°C nad průměrnými teplotami v letech 1850-1900 a v letech 2011 až 2020 byla dokonce o 1,09°C vyšší než v porovnávaném období.

Z dlouhodobého hlediska zpráva také obsahuje jednoznačné závěry, které potvrzují vztah mezi lidskou činností a globálním oteplováním. Zaprvé se nacházíme v nejteplejším období za posledních 100 tisíc let. Vědecké závěry také poukazují na nedostatečnost mezinárodního úsilí v boji s klimatickými změnami. Současné závazky smluvních stran Pařížské dohody podle posledních poznatků nepovedou bez jejich navýšení k dosažení stávajících cílů a e nutné zásadní zrychlení snižování emisí - zpráva předpokládá, že hranice 1,5°C bude překročena v průběhu následujících dvou desetiletí.

Přípravy na COP26 a Hlavní Cíle

Od roku 2019 probíhají intenzivní mezinárodní jednání vycházející z poznatků, že současné národně stanovené příspěvky k boji s klimatickými změnami nejsou dostatečné k dosažení cílů Pařížské dohody. Potvrzují to poslední závěry mezinárodního panelu expertů a mezinárodních organizací (viz. IPCC a UNEP). Mezinárodní klimatická jednání tak především měla přispět k zvýšení ambice jednotlivých národních plánů. Z přípravných jednání a expertních posudků vyplývají především dva požadavky - jednak na přechod k tzv. „net-zero“ ekonomice do roku 2050 a také na výrazné navýšení závazků vedoucí k snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 na padesát procent.

Hlavní přípravné jednání proběhlo v září 2021 Miláně na ministerské úrovni a tzv. Zasedání COP26 předchází aktualizace národně stanovených příspěvků jednotlivých zemí. Velmi intenzivně probíhá debata o koordinaci přístupu hlavních aktérů na klíčových mezinárodních fórech, zejména na jednáních G7 a G20, ale také prostřednictvím klimatického dialogu mezi EU a USA po nástupu Bidenovy administrativy. V období mezi zasedáním COP26 a summitem v Glasgow tak 86 zemí a EU27 předložily aktualizované NDCs. U dalších zemí se očekává, že tak mohou učinit v těchto dnech. Příkladem může být Jižní Korea, která poté, co již oznámila přechod na uhlíkovou neutralitu do roku 2050 v loňském roce, v průběhu října přislíbila snížit své emise o 40 procent do roku 2030 namísto původně plánovaných 26,3 procent.

Čtěte také: Oslavy Světového dne zdraví s IFMSA

Pokud jde o hlavní cíle COP26 a o témata, na které se bude upírat pozornost, tak je potřeba zmínit především posílení dosavadních závazků jednotlivých zemí s dvojím cílem snížit emise o 50 procent do roku 2030 a dosáhnout globální uhlíkové neutrality do roku 2050. Druhým stěžejním tématem bude otázka mobilizace klimatických financí, zejména na pomoc chudším zemím. COP26 má za cíl také posunout debatu ohledně adaptace na klimatické změny.

Podle vědeckých studií již dochází k nezanedbatelnému nárůstu průměrné globální teploty, což se projevuje v mimořádných výkyvech počasí s lokálními i regionálními dopady. Zejména v případě již tak zranitelných regionů a komunit mohou klimatické změny být faktorem, který další rizika posiluje, což může mít dalekosáhlé sociální, ekonomické, humanitární a bezpečnostní důsledky pro miliony obyvatel naší planety.

Role Evropské Unie

Evropská unie bude vyjednávat v průběhu summitu jako celek, tj. jako EU27 nikoliv každý členský stát zvlášť. Delegaci EU tak povede předseda Evropské rady Charles Michelle, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen a za předsednictví slovinský premiér Janez Janša. Evropská unie dlouhodobě podporuje posílení závazků a národních příspěvků ostatních zemí, protože podíl EU na globálních emisích postupně klesá. Rada EU v tomto duchu také schválila vyjednávací pozici EU27 na nadcházejícím summitu v Glasgow.

V této souvislosti je také potřeba zdůraznit, že EU27 patří mezi smluvní strany Rámcové dohody OSN o změnách klimatu, které zásadně zvýšily ambicióznost svých plánů na snížení emisí. V české veřejné debatě se tato skutečnost nezmiňuje, ale aktualizace klimaticko-energetické politiky EU obsažené v Zeleném údělu (Green Deal), která byla vtělena do legislativního balíčku Fit for 55, je především novým závazkem EU pro probíhající mezinárodní klimatická jednání před COP26 a odpovídá potřebě celosvětově snížit globální emise o 50 procent do roku 2030, aby svět nečelil v následujících dvaceti letech růst teploty nad 1,5°C.

V případě české veřejné debaty je potřeba tuto linku a propojení více zdůraznit a také nahlížet na klimatickou debatu uvnitř EU jako na součást širší mezinárodní klimatické diskuze. V současné době se zaměřuje až na ojedinělé výjimky na vnitřní unijní rozměr klimatické debaty a na konkrétní legislativní návrhy související s plánovanou zelenou tranzicí.

Aktuální Výzvy a Nedostatky

V uplynulých pěti letech nicméně nedošlo ve většině oblastech, které Pařížská dohoda pokrývá, k dostatečnému pokroku. Ukazuje se to zejména v narůstajícím rozdílu mezi plánovaným snižováním emisí skleníkových plynů a jejich reálnou roční produkcí. Podle poslední zprávy UNEP tak vývoj naznačuje, že tato mezera povede, pokud se nic nezmění, ke zvýšení průměrné globální teploty minimálně o 3°C do konce století. Přestože rozvinuté země postupně zvýšily svůj příspěvek chudším státům na boj proti klimatu, tak nebylo podle většiny odhadů (oficiální čísla nejsou stále k dispozici) v roce 2020 dosaženo požadovaného cíle 100 miliard USD.

tags: #světový #summit #o #klimatu #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Umění a příroda
• Rostliny a houby v lese
• Odhalení úniku vody
• Zajímavosti ze Země vycházejícího slunce
• Praktické tipy pro třídění odpadu