Vývoj znečištění životního prostředí v historickém kontextu České republiky

20.03.2026

Předkládaná zpráva shrnuje základní dostupné informace o vývoji stavu všech složek životního prostředí na území České a Slovenské Federativní Republiky v průběhu posledních desetiletí, a to při respektování vzájemných vztahů mezi jednotlivými složkami prostředí. Zpráva zároveň analyzuje hlavní příčiny postupné destrukce životního prostředí v naší zemi i nejvýznamnější zdravotní, sociální, ekonomické i jiné důsledky spojené s tímto procesem.

Znečištění ovzduší

Téměř na celém území státu je špatná kvalita ovzduší, zejména v severočeském kraji, ostravsko karvinské průmyslové aglomeraci, v údolí Váhu a horní Nitry, Praze, Bratislavě a Plzni, způsobená technogenními emisemi znečišťujících látek, vznikajících zejména při výrobě tepla a energie, v technologických procesech a v dopravě. Jedná se především o emise oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOx), oxidu uhelnatého (CO), uhlovodíků a polétavého prachu, obsahujícího řadu škodlivin. Kromě toho je třeba počítat s emisemi těžkých kovů a nebezpečných plynů, jako jsou freony (chlorofluorované uhlovodíky - CFC) a polychlorované bifenyly (PCB). Zvláštní kategorii tvoří nebezpečné plyny vznikající při haváriích, zejména při požárech a nekontrolovaným spalováním odpadu.

K rostoucímu znečištění ovzduší přispívá především nepříznivý vývoj emisí SO2, které vzrostly celostátně z 900 tis. t SO2 v roce 1950 na 3100 tis. t SO2 v roce 1980. Od roku 1985, kdy dosáhly hodnoty 3150 tis. t SO2, se snížily na 2.800 tis. tun v roce 1988, od té doby zhruba stagnují, což je zejména důsledkem mírnějších zim, a tím i nižší spotřeby uhlí, po roce 1989 i stagnací průmyslu a jeho nižšími nároky na spotřebu paliv a energie.

Vyjádřeno v kg síry, připadá u nás na 1 obyvatele až 102,3 kg S ročně, na 1 km2 až 12,3 t S ročně. Těmito ukazateli zaujímá ČSFR v Evropě nežádoucí přední místo. Na emisích SO2 se podílejí především elektrárny a teplárny spalující palivo s vysokým obsahem síry, a to ze 79 %, domácí topeniště (7 %), technologické procesy (11 %) a vozidla se vznětovými motory spalujícími naftu s vysokým obsahem síry (3 %).

V Československu není v běžném provozu odsiřovací zařízení u žádného z velkých energetických zdrojů a domácích topenišť, odsiřování odpadních plynů se uskutečňuje pouze částečně u některých technologických procesů. Splnění mezinárodního závazku z r. 1984 na snížení emisí SO2 o 30 % do r. 1993 v porovnání s rokem 1980 je proto málo pravděpodobné. Lze jej dosáhnout pouze podstatným snížením množství spalovaného nekvalitního hnědého uhlí, které má průměrnou výhřevnost pouze 8,5 12,5 MJ, sirnatost 0,4 - 8 % (v r. 1990 mělo energetické hnědé uhlí průměrný obsah síry 1,39 %) a obsah popeloviny 20 - 30 %. V některých oblastech k tomu přistupuje ještě vysoký obsah radioaktivních prvků (Trutnovsko) nebo arsenu (Nováky 500 - 1500 g As/t uhlí).

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Měrné emise SO2 dosahují v průmyslových aglomeracích a městech extrémně vysokých hodnot; v Severočeském kraji činí 117,6 t/km2, v Praze 91,4 t/km2, v Bratislavě 100,0 t/km2 ročně.

Srovnáme-li maximální limity znečištění ovzduší, doporučené Světovou zdravotnickou organizací (WHO), kdy nejvyšší přípustná roční koncentrace SO2 činí 40-60 ľg/m3, zjistíme, že na Chomutovsku, Mostecku, Teplicku a v Praze se tento limit překračuje přibližně dvojnásobně. Nejvyšší přípustná hodnota 24 hodinové koncentrace činí 150 ľg/m3; v Chomutově se překračuje odhadem průměrně 117 dní v roce (v centru Chomutova, kde je soustředěna stará zástavba byla překročena v r. 1982 ve 147 dnech, v r. 1985 ve 118 a v r. 1987 ve 112 dnech), obdobná situace je i v jiných severočeských městech.

Vedle vysokých průměrných koncentrací škodlivých látek hrají významnou roli je jich špičkové koncentrace, které přetrvávají po několik minut, hodin, dní nebo dokonce týdnů a jsou buď důsledkem nepříznivé meteorologické situace nebo havárie. Tyto špičkové koncentrace obvykle překračují přípustný limit mnohonásobně (přípustný půlhodinový limit je 500 ľg/m3).

Vývoj po roce 1989

Jedním z projevů společenských změn, které nastaly v České republice v roce 1989, je stav životního prostředí, které se změnilo radikálně k lepšímu. Srovnáme-li Československo před rokem 1989 a Českou republiku dnes, jde podle některých z hlediska čistoty o dvě naprosto různé země. Ještě na konci 80. let se z komínů nejen v severních Čechách valil různobarevný dým a když nastala inverze, nedalo se dýchat. Dnes je situace diametrálně odlišná, například emisní zátěž kysličníkem siřičitým klesla ze 180 kilogramů na osobu a rok na dvacet kilogramů, tedy téměř desetkrát. Podobný trend je i u ostatních životní prostředí zatěžujících látek.

Podle nedávno zveřejněné zprávy Organizace pro ekonomickou spolupráci v Evropě OECD ale produkuje stále Česká republika příliš velké množství emisí do ovzduší. Jak říká ředitel společnosti Cenia, která před časem vydala rozsáhlou studii o vývoji stavu životního prostředí v Česku za posledních patnáct let, Jiří Hradec, tyto údaje je ale nutné vidět k ontextu."Je potřeba znát kontext k publikaci OECD. Tak kde oni říkají, je to v tom a tom stavu, tam my jsme schopni říct, jaký byl vývoj, na základě čeho se k tomu ta republika dobrala. Ta jejich kritika je oprávněná, ale věc má dalekosáhlé historické souvislosti. Typický příklad: emise.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Když zůstaneme u už zmíněného oxidu siřičitého, faktem je, že emise jsou stále o třetinu vyšší než ostatních zemích EU, za patnáct let se ale zatímco v Česku se snížily desetkrát, EU měla zcela jinou startovací pozici, v roce 1990 měla oproti České republice jen čtvrtinovou zátěž.

Znečišťovatelé životního prostředí existují i nadále. Nejsou to již průmyslové podniky, ale především silniční doprava. Ta je zdrojem hluku a znečištění ovzduší.

Jak se životní prostředí za patnáct let změnilo z hlediska subjektivního vnímání? To je otázka pro bývalého komentátora Radia Svobodná Evropa Martina Štěpánka, který odešel v Československa do exilu v roce 1981."Když srovnám Česko ze 70. let a dnešek, jsou to dvě rozdílné země. Já bydlel na Malé straně a v zimě v létě jsem viděl, jak na střechu našeho domu padají saze velikosti třísky. To jsem vnímal velice intenzívně, nehledě k tomu, že jsem vyrůstal na Šumavě a viděl jsem, jak se zachází např. s lesy, to se mi chtělo brečet."

Jak se po roce 1989 zlepšovala ekologická situace v našem prostoru, zároveň s tím klesal zájem veřejnosti o tuto problematiku. "Od roku 1989, kdy bylo životní prostředí dalo by se říct nejhorší v Evropě, vnímali občané životní prostředí jako velice naléhavou otázku, která by se měla řešit. Byl to i důvod prvních konkrétních vystoupení proti bývalému režimu. Od té doby vnímání naléhavosti životního prostředí klesá. Dříve znečištění životního prostředí více vadilo lidem s nižším vzděláním a příjmy, dnes se o životní prostředí zajímají zejména lidé s vysokoškolských vzděláním a vyššími příjmy."

Martin Štěpánek k tomu dodává: "Stále zde spatřuji jeden kardinální nešvar. Češi se zajímají o životní prostředí v globále: jsou ochotní se zajímat o životní prostředí globálně, v České republice, ve světě, vnímají globální oteplování a množství skleníkových plynů, ale nevnímají, co se děje v jejich ulici. Když se např. zdraží plyn, jsou schopni topit čímkoli. Doma se chovají ekologicky, ale ve svém nejbližším okolí je to horší."

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Zlepšení stavu životního prostředí je dáno přísnějšími normami a zákony a tlakem na jejich dodržování. I za komunistického režimu totiž existovala ekologická legislativa, na její dodržování ale nikdo nedbal. O změně stavu životního prostředí dobře vypovídá např. stav řeky Labe. Na přelomu 80. a 90. let stoka, dnes je ve vodě oproti zmíněné době až o devadesát procent méně škodlivých látek, vrátil se do ní bobr a losos, lidé se v ní koupou. Česko-německý projekt na vyčištění Labe je jednou z nejvýznamnějších mezinárodních ekologických akcí v Evropě.

Současné trendy

I když suburbanizační proces, tj. klesají a v roce 2009 dosáhly nejnižší úrovně od roku 1990. emise skleníkových plynů a klesají i emise okysličujících látek. jakost tekoucích vod se nadále velmi pozvolna zlepšuje. srovnání s průměrem zemí EU 27 jsou nadále nadprůměrné. meziročně stouply o 13,9 %. v roce 2010 zaznamenáváme meziroční zvýšení o 8,2 %. Početnost populací ptáků zemědělské krajiny nadále klesá. dopravy, zatížena i více než čtvrtina obyvatelstva.

V roce 2010 vzrostl z 6,8 % na 8,3 %. Stoupá zastoupení domů vytápěných solárními kolektory. úrovně 24,3 %. (18 % v roce 2009). Počet ČOV o 30, tj. na 2188 ČOV, bez domovních čistíren. 15 nových komunálních ČOV. Funkčnost ČOV se meziročně zhoršila. Podíl energetického využití odstraňovaných odpadů. I když Suburbanizační proces, tj. fungování. trvalých travních porostů a lesních pozemků. zejména nárůst rozsahu zastavěných a ostatních ploch. zbývajících 5,7 % tvoří chmelnice, vinice, ovocné sady a zahrady. roku 2010 minimálně na 10 %, byl naplněn. Znečištění ovzduší karcinogenem benzo(a)pyrenem (to se navíc zvýšilo). letecké dopravy se v roce 2010 zastavil.

Financování ochrany životního prostředí

Celkové výdaje na ochranu životního prostředí v ČR [mld. Kč] meziročně stouply o 13,9 %. ochranu ovzduší (do roku 2000). vodami a nakládání s odpady. životního prostředí 22,6 mld. Kč, tj. o 0,8 mld. Kč. do roku 2007). Klesá energetická náročnost průmyslu. Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo novou výzvu na projekty zaměřené na odstranění rizik kontaminace ohrožující lidské zdraví, vodní zdroje nebo ekosystémy, a také na rekultivace starých skládek. V Operačním programu Životní prostředí (OPŽP) je na ně k dispozici 500 milionů korun.

„Ačkoli neustále usilujeme o to, abychom pro nás i budoucí generace udržovali a zachovali zdravé a čisté životní prostředí, stále se najde dost velmi znečištěných míst, jejichž kontaminace zásadně negativně ovlivňuje naše zdraví. V současné době je těch s nejzávažnější kontaminací evidováno okolo pěti set. Naší povinností je zamezit nebezpečnému znehodnocování vodních zdrojů a ekosystémů. A tam, kde jsou ať už podzemní nebo povrchové vody, půda či ovzduší kontaminovány, je potřeba odstranit rizikové faktory, které znečištění zapříčinily. 500 milionů korun tak pomůže řešit široké spektrum sanačních prací a souvisejících nezbytných kroků, které v konečném efektu pomohou při rekultivacích ohrožených lokalit.“

Řešení historických ekologických zátěží, u kterých není znám původce znečištění, je dlouhodobou prioritou Ministerstva životního prostředí. Mnohé z těchto zátěží vznikly ještě před rokem 1989 během intenzivní industrializace. „Jedná se o složité a finančně náročné projekty, které vyžadují komplexní přístup. Naším cílem je odstranit tyto zátěže, abychom minimalizovali jejich negativní vliv na současné i budoucí generace,“ říká ministr Hladík.

MŽP kontinuálně podporuje sanaci těchto lokalit z evropských i národních zdrojů. „V posledních čtyřech letech jsme z Operačního programu Životní prostředí na tyto projekty vynaložili 1,36 miliardy korun. Tato výzva nově umožňuje žádat o podporu vlastníkům pozemků, kde ke kontaminaci došlo nejen před rokem 1989, ale i v období do 30. 4. 2007. O finanční prostředky z OPŽP mohou žádat vlastníci pozemků, pokud jim nebo jejich právním předchůdcům nebylo nařízeno odstranění závadného stavu z moci úřední. Projekt může zahrnovat jak komplexní sanaci, tak dílčí etapy zaměřené na snížení úrovně znečištění. Finanční pomoc mohou čerpat obce, kraje, veřejné instituce, vlastníci a nájemci postižených území a další oprávněné subjekty.

„V této výzvě mohou předložené projekty získat bonifikaci až 5 % podle míry závažnosti staré ekologické zátěže a až 5 % za rozvojový potenciál regionu, kde se ekologická zátěž nachází. „Důležitým faktorem pro podání žádosti o dotaci je připravenost projektů. Žádosti v 72. výzvě bude možné posílat elektronicky prostřednictvím portálu IS KP21 od 29. ledna 2025 do 14.

České předsednictví v Radě Evropské unie a ochrana životního prostředí

Během českého předsednictví v Radě Evropské unie se podařilo vytvořit nový Sociální klimatický fond, který pomůže domácnostem při přechodu na moderní energetiku. Do České republiky poputuje celkem 1,2 bilionu korun. Nastavila se také přísnější pravidla pro trh s emisními povolenkami nebo pro používání a recyklaci baterií. A dosaženo bylo také ambiciózní mezinárodní dohody na ochranu živé přírody.

„Největším úspěchem českého předsednictví v oblasti ochrany životního prostředí je schválení klimatických částí balíčku Fit for 55. Jeho cílem je snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % proti roku 1990. Díky balíčku Fit for 55 získá Česká republika historicky nejvíce peněz na zelenou modernizaci, celkem více než 1,2 bilionu korun do roku 2030. Vedle 400 miliard korun na proměnu energetiky z Modernizačního fondu pro firmy nebo obce, získá dalších 100 miliard ze Sociálního klimatického fondu, ze kterého je možné přímo podpořit domácnosti a malé podniky. České předsednictví také prosadilo nová pravidla pro baterie, týká se to těch v mobilních telefonech, ale i baterií průmyslových. Poptávka po bateriích bude v následujících letech narůstat, do roku 2030 až desetinásobně. Proto je třeba efektivněji využívat vzácné suroviny pro jejich výrobu, a také je sbírat a recyklovat.

Na velké mezinárodní konferenci v Brně zástupci 19 členských států EU a Evropské komise vyhlásili tzv. Česká republika také úspěšně vedla jednání jménem Evropské unie na řadě mezinárodních konferencí. Největší úspěch se podařilo dosáhnout na konferenci OSN o biologické rozmanitosti, kde se více než 170 zemí světa dohodlo na podobě nového Globálního rámce pro biologickou rozmanitost.

„Díky němu významně vzroste podíl chráněných území na souši i na moři na 30 % a vznikne robustní zdroj financování ochrany živé přírody ve výši 200 miliard USD ročně. Postupně se sníží množství používaných pesticidů, stejně jako objem tzv. škodlivých dotací na aktivity, které ve svém důsledku poškozují druhovou rozmanitost. Schválený rámec také obsahuje zásadní kroky ke zlepšení současného stavu přírody a krajiny. Na 27. konferenci OSN o změně klimatu (COP27) v egyptském Šarm aš-Šajchu vznikl nový pracovní program pro rozvojové země, který je bude stimulovat k dalšímu snižování jejich emisí. Úspěchem konference je především zřízení nového fondu na pomoc zemím nejvíce postiženým změnou klimatu. Do fondu by nově měly přispívat i země, které se dosud hodnotily jako rozvojové, ale ve skutečnosti jsou již rozvinuté.

Na 19. konference Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) se českému předsednictví podařilo zabránit znovunastartování obchodu se slonovinou nebo rohy nosorožců. Během českého předsednictví se podařilo také zahájit vyjednávání o nové mezinárodní smlouvě, která má snížit znečištění plasty. Jde o začátek procesu, který by měl do dvou let přinést právně závazný dokument upravující výrobu, zpracování i recyklaci plastů. V uruguayském Punta del Este k tomu 28. listopadu - 2.

„Díky skvělému vyjednávacímu týmu Ministerstva životního prostředí se podařilo splnit všechny priority, které jsme si na začátku předsednictví v oblasti životního prostředí stanovili.