Bytosti přírody a jejich poselství

Pamatuješ počátky lidství? Vzpomínáš na duchy lesů, hor a povodí? Rozumíš řeči zvířat a poselství krajiny? Cítíš dávnou vazbu k zemi?

Nejen u nás velmi oblíbená rakouská autorka Margot Ruis čtenářům přibližuje a otevírá svět většině lidí neviditelných Bytostí přírody. Známe je z pohádek, pověstí, písní, známe je z obrázků, obrazů, jejich sochy, sošky a jiná ztvárnění jsou v posledních letech dokonce velmi populární.

Přírodní bytosti - ať už jde o víly, vodníky, elfy, vzdušné bytosti, gnómy, obry ze skal či obry z moří a oceánů, jsou zde na zemi od nepaměti, byly zde dříve než lidstvo samo a - člověče, styď se - po celou tu dobu sledují naše počínání, zatímco ony samy od prapočátků své existence plní bezchybně Stvořitelovu vůli. I dnes mezi námi žijí lidé, kteří přírodní bytosti slyší, vyciťují, někdy i vidí.

Kdo jsou přírodní bytosti?

A to je problém, že jsme se o nich neučili a že se o nich neučí. Západní civilizace už po staletí odsunují tyto bytosti do říše pohádek. Staré kultury, jako byli Keltové a Germáni, to ještě věděli a znali je, těm bylo jasné, že tyto bytosti existují. Později s christianizací ale došlo k tomu, že se přírodní bytosti zakázaly.

Řeklo se, že neexistují, a po dlouhá staletí bylo nebezpečné, když člověk viděl věci, které neviděli ostatní a které nebyly oficiálně přípustné. Mnoho lidí, kteří chodili do lesa a žili v harmonii s přírodními bytostmi, skončilo na hranici. Na takového člověka, který uměl léčit a znal mnohá tajemství o bylinách, stačilo upozornit a byl s ním konec. A od inkvizičního soudu nebylo návratu.

Čtěte také: Zjistěte, jak komunikovat s bytostmi přírody

Potom přišla moderní přírodní věda. V jejích očích se bytostní dostali do kategorie zabedněné pověrčivosti. A tak to vypadá dodnes. Lidé věří, že jsou to pohádkové bytosti, které ve skutečnosti neexistují.

Pro přírodní bytosti je to ale těžké. Protože když lidé nevěří v jejich existenci, nemusí na ně brát ani ohledy.

Setkání s přírodními bytostmi

To bylo přesně v roce 1987, v tom roce jsem začala šamansky pracovat, absolvovala jsem několik seminářů, kdy jde o vědomý kontakt s neviditelnými světy a o přenesení informací a poselství, která mohou být pro jednotlivce anebo pro společnost užitečná. Jeden ze seminářů se uskutečnil ve vysokých horách v Rakousku a trval celý týden. Já jsem seděla na hoře sama a najednou jsem je mohla vidět… A šlo to samo sebou. Užasla jsem. Byly tam vodní žínky, sešly z malého vodopádu a najednou stály přede mnou.

S šamanskou cestou se velice mnoho vyvíjelo… Všechno to mé vnitřní vidění se velice rychle zesílilo, začala jsem vidět taky energie - někdy auru, někdy energii hudby, všechno možné. Už dříve jsem pracovala s drahokamy a ty ke mně ve stejnou dobu začaly jakoby promlouvat, ukázaly mně, co s nimi mám dělat. Ošetřovala jsem lidi kameny a ony mně samy řekly - ten patří sem a ten semhle, mně polož sem - samy se hlásily. To všechno přišlo samo sebou ve stejné době. Rok 1987 byl velice dobrý rok.

Především na začátku to bylo velmi krásné, když jsme mohli srovnávat. Šli jsme spolu do lesa, já jsem uviděla lesního elfa a řekla Gerhardovi: „Vidíš tam něco?“ A on na to jen: „Myslíš toho lesního elfa?“ To je na počátku moc dobré, když máte zpětnou kontrolu. Tak jsme srovnávali barvy, vlasy, jestli to souhlasí. Těch je velice mnoho. O mnoha z nich píši ve své knize Bytosti přírody.

Čtěte také: Bytosti Přírody: Podrobný rozbor

Poprvé, když jsem uviděla velkého elfa, to bylo naprosto úžasné. Seděla jsem na hoře v horách a měla oči zavřené. A najednou jsem cítila, že přede mnou něco velikého stojí. Oči se mně rozevřely, přede mnou stála nádherná veliká bytost. Já nejsem nějaký přeuctivý typ, jsem spíše taková ležérní, ale tehdy jsem úplně vydechla „Pane“. To bylo něco naprosto úžasného.

Problémy způsobené lidmi

Lidé způsobují přírodním bytostem velké problémy - i když jsou dlouhodobé, v poslední době jsou velmi dramatické a velice se vyostřily. Jedná se hlavně o prostoupení celé přírody a atmosféry určitými vibracemi, které jsou oslabující a nepřátelské vůči životu. Stručně řečeno: Kromě toho, že jsou pro ně velmi nepříjemné vibrace našich špatných vlastností, negativních pocitů, mají s námi aktuálně velký problém s určitými mikrovlnami a zářeními.

To je zvlášť nepříjemná záležitost pro přírodní bytosti, navíc jejich záření je všude - je slabší v úplně vzdálených oceánech, ale je všude. Všude tam, kde se člověk pohybuje. A přírodní bytosti nám vzkazují, že tyto vlny a vibrace zrovna tak oslabují nás jakožto i veškerý život na zemi. Jemnohmotný i hrubohmotný. Rostliny, zvířata, lidi, potoky, les, moře, všechno.

Před dvěma lety řekl velký mořský elf Gerhardovi, a byl už skoro zlý a velice si stěžoval: „Vy jste nám vzali moře. Moře je rozřezáno, my se už nemůžeme volně pohybovat. Jsou tu překážky, které bychom měli lámat, jsou pro nás nepříjemné a způsobují nám bolest.“ Gerhard se zeptal: „Co to je?“ A on: „Přichází to z venku, a dosahuje to až na dno moře. A rozřezává to moře, jak do hloubky, tak do šířky. A je to už skoro všude.“ A tak jsme si okamžitě řekli, že to je HAARP.

Nemohu také říct, že jsem viděla nějaká modifikovaná pole a jejich bytosti, ale určitě je to naprosto nepřípustný zásah. Člověk si tady hodně dovoluje. Už jen samotná představa, že vezmeme gen z ryby a dáme do rostliny, je naprosto perverzní. Kdyby Tvůrce chtěl, aby měla kukuřice rybí gen, určitě by to tak udělal. Nejhorší je, že člověk přírodu neposlouchá, nedívá se, nedává pozor a nic se nenaučí. Místo toho si myslí, že on sám by to mohl udělat lépe.

Čtěte také: Recenze knihy Bytosti přírody

Jak můžeme pomoci

Můžete děkovat i přírodním bytostem. Energie díků je pro ně velice dobrá vibrace. Dříve bylo vždycky spojení mezi lidmi a přírodní říší a lidé posílali přírodním bytostem dobré myšlenky. A také svoji vděčnost. A to je vibrace, která jim pomáhá.

Například na nás vždycky obdivovali naši sílu ducha. Oni říkají, že lidský duch je krásný a silný nástroj. Že my dokážeme vytvořit velké a silné věci. Ale momentálně neděláme jen dobré věci… Oni vždycky lidi obdivovali - taky ty možnosti, které máme a oni ne. Třeba naši svobodnou vůli, která nám umožňuje se samostatně rozhodnout - pro světlo nebo pro tmu.

Jedna vodní žínka - o které píšu i ve své knize - se mnou měla velice zajímavý rozhovor o lidském a elfím vědomí. Řekla mně: „My jsme vás vždycky obdivovali. Vy se můžete svobodně rozhodnout sloužit Světlu anebo mu nesloužit. My nemůžeme jinak než mu sloužit.“ To se jí zdálo pěkné. Já jsem jí zase říkala: „Já bych nám zase přála takové vědomí, jako má ten velký elf.“ Oni vypouštějí pouze dobré vibrace.

Gerhard Kogoj: Zpěv mají bytosti přírody rády. Před lety jsem měl zážitek s jedním elfem, který zpíval slabiku Óm. Od té doby se pravidelně spojuji s touto vibrací a doporučuji lidem totéž.

Děláme to, že v nich posílíme latentní sensibilitu pro vnímání těchto bytostí. To není záležitost jednoho dne. Také nemůžeme stanovit nějaká pravidla, protože jsou lidé, kteří potřebují jen malinké postrčení, prostě příležitost, aby byli sami se sebou a sami v přírodě a že se jim dá několik podnětů k naladění na jemnohmotné vyciťování. A pak se to najednou stane. Především je lidé cítí, ne vidí. Cítit, slyšet bytostné umí mnoho lidí.

My máme několik takových přátel - stejně jako mezi lidmi. Tento velký elf, o kterém jsem hovořila, je první, se kterým jsem se setkala. Před deseti, dvanácti lety, kdy jsme často chodili do těchto hor, jsme měli velmi silné spojení. A i když jsme někde jinde, tak i teď je vždy možné. Ale máme zase i jiné přátele. Například přítomnost mořského elfa, o němž jsem také mluvila, tady teď velice silně cítím. Ty dva známe už od počátků, byli zmíněni i v knížce, která vyšla v roce 1994.

To bychom se museli vrátit ke Keltům, kteří to měli velice silně zakotveno ve spiritualitě. Věřili, že země je vlastně také bytost, ženská bytost, bohyně. A tato bohyně byla velice důležitá pro prospěch celého lidu a král nebo kníže musel s hlasem bohyně této země hovořit. Musel společně s tou zemí pracovat, a když to nedělal, vyschly prameny, byla špatná úroda a roční období nepřišla ve správnou dobu. Potom se řeklo, že zemi vládne špatný král. Ale když mluvil pravdu země, pak bylo všechno v pořádku. Byly dobré žně, úroda, prameny tekly bohatě a roční doby přišly ve správný čas. Personifikace té země byla velice důležitá.

Můžeme to vidět víc lokálně, protože s politickými hranicemi nemají přírodní bytosti co činit. I když samozřejmě mají zvláštní spojení s národem. Takovéto bytosti jsou ženské bytosti, my jsme poznali bytosti kompetentní pro velikou oblast a to jsou královny, nádherné a světlé ženy. Často bydlí v dutých (nikoliv hrubohmotně dutých) horách. Takovou ženu známe například v Andalusii. Andalusie spadá do její kompetence.

Oni vypadají vždycky trochu jinak. Například malé vodní žínky jsou u nás v potocích vždycky světlé, mají modré oči. Na Havaji vypadají jinak. Mají tmavší kůži, černé vlasy, přizpůsobují se lidem. Ve Španělsku jsou trošku tmavší než u nás v Rakousku. Protože oni lidi velice obdivují a tak se jim přizpůsobují, chtějí také tak vypadat.

Především se tu setkáváme s lidmi. V pátek večer jsme byli na Petříně. Jsou tam překrásné stromy a byla tam velice krásná a veselá stromová bytost. Během našeho semináře v pražské Šárce jsme se např. zaměřili na skupinu stromů na stráni, kde elfové před námi tančili. Tuto skupinu elfů jsme ještě nikde jinde neviděli.

Kniha "Bytosti přírody"

Margot Ruis nabízí v této knize pohledy do světa, neviditelného většině lidí z našeho kulturního prostředí: Komunikuje s vodními bytostmi, elfy, dévami stromů a jinými postavami. Kromě mnoha milých setkání nám popisuje i jejich naléhavé volání jiného světa: Chybný...

Margot Ruis patří k těm nemnohým lidem, kteří mohou vidět přírodní bytosti a hovořit s nimi. Obrací se k nim s láskou a pochopením a díky tomu může pronikat do jemného světa, který prozařuje stromy, louku, potok, les, zahradu i hory.

Elfové, dévové stromů, skřítci a další obyvatelé přírody byli člověku kdysi důvěrnými přáteli, mohl je vnímat. Od té doby uplynulo mnoho času, přírodní bytosti však nezmizely a i dnes se s nimi můžeme setkat. Margot Ruis přibližuje ve své knize Bytosti přírody svět elfů, stromových dévů a vodních žínek a líčí bohatství prožitků ze svých setkání. Zároveň ukazuje cestu, jak se přirozeným způsobem učit vnímat tyto bytosti a tím obohatit svůj život, doslova mu dát zcela novou dimenzi.

Přírodní bytosti vítají, pokud jsou citlivými lidmi vnímány, především jejich reálné energie, jemnohmotné záření, které je součástí energetických procesů pestré přírodní říše. S éterickými bytostmi můžeme navázat pocitové vztahy, například soustředěním se na živly vzduchu, ohně, vody a země, a tak odhalit jejich poslání a smysl jejich existence v přírodě. S přírodními bytostmi, s různými částmi vědomí Země, obvykle nenavazujeme bezprostřední kontakt v tom smyslu, že bychom je dokázali přímo pozorovat svým zrakem, jedná se o rezonanci energetických polí, o vzájemnou výměnu energie.

Jedná se o vnímání vnitřním zrakem, což je možné z toho důvodu, že jemnohmotná energie přírodních bytostí souzní s energií lidské duše. Přírodní bytosti jsou přirozenou součástí přírody, jejich podstata je energetická, vyvíjí se společně s přírodou, v přírodě získávají zkušenosti s hmotným světem. Elementární rozhraní přírody je světem silových, vířivých energií, éterné bytosti živelné sféry zde nemají fyzické tvary. Různé hmotné podoby, které na sebe berou ve světě lidské fantazie, lidskému vědomí přibližují skryté taje přírody. Takto se přírodní bytosti a jejich vědomí projevuje na dvou rovinách bytí.

Jiskry jejich vědomí se „vkrádají“ do našich pocitů a emocí, teprve na tomto základě se projevují v myšlenkách, na základě myšlenek a představ potom my sami projektujeme jejich podobu do krajiny tak, abychom byli schopni jim porozumět a uvědomovat si jejich poslání. Podobu, kterou sice popisujeme slovy, ale zároveň ji vnímáme skrytou v našem nevědomí. Tak vznikají představy elementárních bytostí a ožívá jejich „asociované“ poselství, známé především z pohádek a lidové slovesnosti, jsou to víly, sylfy, skřítci, gnómové, rarášci, zefírové, elfové, dryády, vodní žínky, ohniváci a meluzíny.

Přírodní bytosti podporují harmonii jinových a jangových energií, starají se o rovnováhu v krajině, podporují vitální energie rostlin. Obnovují energii přírody, sílu její plodnosti, zvláště tam, kde je síla přírody odčerpávána lidskými zásahy, způsobenými odcizením člověka od přírody. Mezi éterickými bytostmi existuje jistý druh symbiózy. Vzájemně si pomáhají, chrání paměť krajiny, tak vytváří silová přediva krajiny, v podobě energetických vzorců a přírodních zákonitostí. To vše souvisí s tajuplným děním v přírodě, elementární bytůstky se po věky věků vyvíjí společně s přírodou, a nejen to, dokonce vibračně harmonizují se světem lidských citů.

Součástí tohoto organismu je také „vědomí“ vyšších přírodních božstev s jinovou (ženskou) a jangovou (mužskou) energií, jako je například bohyně Vesna, Diana, Flora, bůh Pan, Perun a další. V každé malebné krajině se odehrávají neviditelné, kreativní interakce světa hmoty a „vědomí“ minerálů, rostlin, stromů, pramenů, řek, studánek, podzemních vod, lesů, hor, rašelinišť, polí, mokřin, remízků, kamenných valů, jeskyní a hlubin země.

Přírodní bytosti nejhlubšího podzemí, (například gnómové „žijící uvnitř země“), ponořené v bdělém spánku ožívají, pokud je energie země žádá o revitalizaci (obnovení, oživení), potom se projevují jako síla země, zemského živlu. Podzemí je prostorová sféra země, kterou nesmíme opomíjet. Velmi silná a aktivní je dimenze bytostí vodního světa, neboť voda je součástí veškerého pozemského života. Voda se všude v přírodě rozlévá horizontálně, klidná hladina jezera představuje rovnováhu. Vodní bytosti se starají o udržení regenerační síly vody a vodních zdrojů, starají se o řeky lemované stromy, o říční břehy, potoky a vodní rostliny. Křehké vodní víly, zahalené do tyrkysových závojů, tančí na hladině jezera ve světle měsíčního svitu, s místem, o které se starají, udržují silné pouto. Každý negativní lidský zásah do krajiny, neboť lidé se často chovají, jako by pro ně příroda neznamenala žádnou důležitost, velmi obtížně snášejí. Vodní prostředí nejvíce rezonuje s našimi city, proto zde můžeme energii éterických bytostí, nebo narušení přírodní harmonie, vnímat velmi silně.

Rostliny a stromy jsou sami o sobě svým způsobem živé bytosti, jejich provázanost s elementárními energiemi je velmi silná. Působení duchů stromů je energeticky silné, v jejich „prostorové paměti“ je obsažen praobraz různých druhů stromů a jejich vývoj v přírodní říši od pradávné minulosti. Dévové stromů neboli duše stromů, světlem zářící bytosti, dohlíží na jejich růst, kvetení a plodnost, zalévají je nesmírnou láskou a péčí. Dévy se pohybují prostorem, ale se svým stromem jsou propojené světelným vláknem. Obzvláště silné, staleté stromy si užívají ochranu přírodních bytostí, jejich elementární jiskra působí kolem kořenů zapuštěných hluboko v zemi, kolem vzrostlých kmenů, siln...

tags: #bytosti #přírody #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Stavba pece v divočině
• Technologie blokového čištění
• Odpadové kontejnery Šlapanice
• Inspirace v pytlích na odpadky
• Možnosti pro občany Hradce Králové ohledně velkého odpadu