Bytosti přírody a komunikace

Věc je správná, když směřuje k celistvosti, stabilitě a kráse živých společenství. Úvodní citát se dá vztáhnout jak k lidem, tak i ke společenstvím jiných živých bytostí v přírodě. Pokud bychom použili tuto myšlenku jako měřítko jednání lidí v současnosti, tak by toho nesprávného bylo opravdu hodně.

Dnes se říká, že žijeme v éře komunikací. A v mnoha ohledech je to pravda, hlavně ve smyslu kvantity a rychlosti spojení. Podstatou pojmu komunikace (z latinského communicatio) je spojení. Zároveň se však komunikace mezi lidmi zplošťuje, je jednodušší a stává se povrchní.

Pokud chybí hlubší životní témata a otázky, které nám přinášejí poznání, anebo chybí znalosti a možnosti, jak toto poznání sladit s naším způsobem života, může se člověk cítit osamělý, pod tlakem a vytržený z přírody. Snad bychom to mohli vyjádřit jako vzácnou schopnost promlouvat z duše k duši, srdce se srdcem. Příliš často se soustředíme na to, co já chci. Velkými zdroji odpovědí na tyto otázky jsou duchovní tradice světových kultur a mudrcové různých dob.

Podívej se hluboko do přírody, a pak všechno lépe pochopíš. Že nemá cenu ovládat a zneužívat přírodu, ale snažit se jí co nejlépe porozumět a chovat se v ní jako dobrý hospodář a moudrý správce. Že je zlem snažit se druhé manipulovat a využívat k sobeckým cílům. Nemůžeme, jako to dělají obchodníci, hledat jen zisk. Silná a zdravá společenstva jsou moudře založena na mnohých vzájemně prospěšných vztazích. Pokud naše společnost nemá být vratká, nestabilní, musí být založena stejně. Společnost roste pouze tehdy, když staří muži sázejí stromy, v jejichž stínu si už nestihnou pohovět.

Komunikace s přírodními bytostmi

Odpověď není tak jednoduchá, je jich totiž mnoho druhů. Bytosti jednotlivých stromů nebo rostlin je pro nás relativně snadné pochopit, jako lidé jsme také jednotlivá bytost. Přitom platí, že například bytost celého lesa není jen součet vědomí jednotlivých stromů, ale něco víc, samostatná bytost, která zahrnuje i prameny, potoky, skály, zvířata a vše další, co „žije“ v daném lese.

Čtěte také: Bytosti Přírody: Podrobný rozbor

Další věc, co si musíme uvědomit je, že vědomí přírodních bytostí funguje jinak než to naše lidské. My přemýšlíme převážně lineárně v konkrétních pojmech, kdežto přírodní bytosti bezprostředně v přímém prožívání a v emočně-myšlenkových obrazech. Také pokud vidíme, že se nějaké přírodní bytosti nedaří a chceme pomoci, například rostlinám, stromům, pramenům apod., které máme doma, na zahradě, nebo kdekoliv jinde v našem okolí. Co je ale důležité, vždy k nim přistupuj s respektem.

Automatická kresba jako nástroj komunikace

Pokud se teď chytáš za hlavu a říkáš si: „Já přeci neumím kreslit.“ Tak tuto myšlenku můžeš nechat úplně odejít. Toto cvičení není o malířských dovednostech, ale o intuici, umění se odevzdat a komunikaci s přírodou. Žádná kresba není dobrá ani špatná - může to být klidně i jen změť čar, které porozumíš jen Ty sám/sama.

Jak na to:

1. Běž na nějaké hezké místo v přírodě, do své zahrady či oblíbeného parku. Pohodlně se posaď, několikrát se zhluboka nadechni a vydechni. Uvolni celé tělo.
2. Pomocí mantry Awen nebo Óm se nalaď na sebe i okolí.
3. Až dozpíváš, chvíli pozoruj/poslouchej se zavřenýma očima okolí. Zapoj svůj sluch, čich, ale i hmat, případně chuť.
4. V duchu nebo nahlas povolej přírodní bytosti. Nech přijít tu, která s Tebou bude chtít komunikovat. Může to být déva stromu, vodní žínka, rusalka, bytost ohně, vzduchu nebo třeba celé zahrady, lesa apod. Nech na nich, kdo se objeví.
5. Nezapomeň jí poděkovat za její přítomnost a dej jí nějakou malou obětinku (dar). Hodí se například kameny nabitá čistá voda, vykuřovadlo, semínka, básnička, písnička, něco, co sami ručně vyrobíte a je v přírodě rozložitelné, apod.
6. Můžete poprosit o vzkaz pro Tebe nebo jen o povolení zakreslit bytost či energii krajiny.
7. Požádej bytost o vedení při automatické kresbě.
8. Vezmi si čistý list papíru a vedle sebe rozlož pastelky. Zhluboka se nadchni a nech odejít všechny myšlenky.
9. Popadni první pastelku, která Ti přijde pod ruku, nepřemýšlej nad tím, žádnou barvu nepreferuj, a začni kreslit. Nech svou ruku volně pohybovat po papíře. Až ucítíš, že dokreslila, odlož pastelku a vezmi jinou.
10. Tento proces opakuj, dokud cítíš potřebu.
11. Během toho nic nehodnoť, nepředvídej, co z toho bude. Buď uvolněný/á a klidný/á a nech vše volně proudit.
12. Pokud se Ti zdá, že jsi moc v myšlenkách a přemýšlíš nad tím, co kreslíš nebo co z toho bude, zkus zavřít oči a kreslit poslepu.
13. Až bude hotovo, podívej se na obrázek.

Pokud se chceš s přírodou propojit ještě hlouběji, vstup do našeho 7 týdenního prožitkového online kurzu Spojování s přírodou.

Komunikace se zvířaty

Je tu od nepaměti. V mnoha legendách o stvoření světa hrají zvířata důležitou roli. Ve všech těchto příbězích žili člověk a zvířata v harmonii. Zdá se, že čím civilizovanějším se člověk stal, tím více se od přírody oddělil. A je to právě komunikace se zvířaty, jež nám pomáhá vrátit se zpět k přírodě. Dostat se znovu do kontaktu s naší přirozeností. Je to schopnost, se kterou se každý z nás narodil. Když jsme byli děti, byla naší plnou součástí, avšak postupem času, kdy nám dospělými bylo říkáno „co si to vymýšlíš, nebo, co to říkáš za hlouposti“, jsme tuto schopnost zapomněli.

Čtěte také: Recenze knihy Bytosti přírody

Komunikace se zvířaty je o přesném významu jejich sdělení. Zvířata vnímají každou naši myšlenku, každý náš pocit. Komunikace s nimi nám pomáhá překročit nejen naši oddělenost od nich samotných, ale naši oddělenost od přírody, od země, od vesmíru. Otevřeme-li se možnosti mezidruhové komunikace, začneme více rozumět a chápat, proč se zvířata chovají určitým způsobem, v určité situaci. Komunikace s nimi totiž není o naší představě o tom, co si myslí, nebo jak se cítí podle toho, co nám říká naše logická mysl, nebo podle toho, co jsme se naučili z knih. Komunikace se zvířaty je především o přesném významu, jejich myšlenek a pocitů. Tedy o tom, CO DOOPRAVDY VIDÍ, nebo CÍTÍ. Je to o vidění světa z jejich perspektivy. Cítit, jaké to je být v jejich kůži.

Když se znovu naučíme s nimi komunikovat, budeme mít lepší porozumění, co zvíře v životě vidí a zažívá a budeme pak schopni mu lépe pomoci, nebo s ním žít ve větší harmonii. Rovněž budeme mít hlubší porozumění k divokým zvířatům a přírodě. Přestaneme jim dominovat a bojovat, ale budeme s nimi žít ve větším souladu a souznění. Začneme vytvářet více prostoru zvířatům i přírodě a skrze ně pak můžeme udělat zem lepším místem pro život. Ze zkušenosti mohu říct, že komunikace se zvířaty rovněž otevírá cestu. Mám na mysli cestu životem, která nás bude naplňovat a nemusí to být zrovna komunikace se zvířaty. Zvířata nám pomáhají spojit se s osobním smyslem života na velmi hluboké osobní úrovni.

Historie a současnost komunikace se zvířaty

Komunikace se zvířaty není ničím novým. Je zde od počátku věků. Podíváme-li se na počátek lidstva a jeho spojení se zvířaty, zjistíme, že pro původní národy byla komunikace se zvířaty, rostlinami a přírodou něco zcela samozřejmého. Když chtěl člověk jablko, požádal strom, aby jeho větve vydaly něco málo ze svého bohatství. Když chtěl muž požádat ženu, aby za ním přišla, pomyslel na její vlasy, na její vůni . . . lidé komunikovali telepaticky, prostřednictvím srdce, na všech úrovních.

Chystal-li se kmen na lov, pak se nejdříve spojil s daným stádem a požádal jej, aby mu jako potravu vydalo ze svého stáda jeden kus - nejslabší, starý, poraněný . . . ještě v dnešních dnech můžeme najít v africké Kalahari kmeny Křováků, kteří žijí stejně jako před stovkami let. Člověk si bral z přírody jen to, co potřeboval k obživě a vždy po vzájemné dohodě. Panovaly vzájemný respekt a úcta. To je to, co nás zvířata učí. Ukazují nám, že ve skutečnosti jsme vzájemně propojeni mnoha způsoby, na mnoha úrovních.

Proč se zvířaty komunikovat?

Důvodů je celá řada. Tím nejčastějším, se kterým se ve své praxi setkávám je větší porozumění vlastním zvířatům. Tedy co zvířata v životě vnímají, zažívají a cítí, abychom jim pomohli, nebo abychom s nimi žili ve větším souladu. Zvláště jedná-li se o naše domácí mazlíčky. Často si ani neuvědomujeme, jak málo s nimi komunikujeme, a jak moc by se náš život s nimi ještě zlepšil, kdybychom místo vět jednoduchých použili občas ty rozvité. Zvláště v případech proč a jak se věci dějí.

Čtěte také: Role bytostí přírody

Jednoduchým příkladem může být návštěva veteriny. Až příště budete muset na návštěvu veterináře, řekněte jim proč tam jedete. Vysvětlete jim jak vše bude probíhat, proč je to důležité. Nešetřete detaily. Uvidíte, že návštěva bude klidnější, provázena menším stresem a větší pohodou. Proč? Jednoduše, představte si, že vás někdo strčí do auta aniž by vám řekl, kam a proč pojedete. Nebo se dokonce ještě tvářil ustaraně a vyděšeně, zatím co by vás nutil sednout si do toho auta. Asi mi dáte za pravdu, že byste se bránili a chtěli znát co nejvíce informací proč a kvůli čemu . . . a přesto, s našimi zvířaty to děláme neustále.

Povídání se zvířecími kamarády je však jen zlomek toho, k čemu můžeme komunikaci využívat. Možnost domluvit se je prospěšná zvláště v situaci, kdy se zvíře ztratí. Může nám popsat, kde se nachází, nasměrovat kde ho můžeme najít, nebo dokonce domluvit schůzku setkání. U zvířat, která bohužel na jejich výpravě do neznáma potkalo neštěstí, pak je zde možnost najít jejich tělesnou schránku. Musím říct, že to je v komunikaci se zvířaty opravdu asi tou nejvyšší metou.

Zároveň Je nutné dodat, že mluvíme-li o ztracených zvířatech, pak za jejich zmizením je ve většině případů nějaký důvod proč odešla. Zvířata nedělají věci náhodně, jak si mnoho lidí myslí a za jejich ztracením či odchodem je vždy něco konkrétního, ať už jsou to nevyjasněné rodinné či partnerské vztahy, pocit, že nemají své místo k životu, či jen prostá potřeba vyrazit za dobrodružstvím. Samozřejmě v takovém případě pomůže, je-li člověk ochoten si tuto skutečnost připustit a případně záležitost napravit.

Další z oblastí, kdy člověk ocení mezidruhovou komunikaci je při onemocnění zvířete. Zvláště pak při nemocech chronického charakteru, nebo kdy není zcela jasné, kde je příčina evidentních potíží. Zvířata jsou velmi vědomé bytosti a vědí, co jim schází, kde je příčina jejich obtíží a co by jim pomohlo. POZOR! Komunikace by nikdy neměla být diagnostikou nebo důvodem nejít s nemocným zvířetem k veterináři. Naopak, komunikace by měla být pomocí v řešení problému. Nejvíce se mi osvědčila spolupráce majitele, který zná svého zvířecího kamaráda nejlépe, komunikátora, který tlumočí zprávu od zvířete, a veterináře, který pak může doporučit nejvhodnější léčbu.

Samostatnou kapitolou v mezidruhové komunikaci je porozumění divokým zvířatům, životu v přírodě, přírodě samotné. Porozumíme-li zvířatům, pak je více poznáme. Možná právě to nám pomůže změnit způsob, jakým žijeme na této planetě tak, abychom žili s přírodou a se zvířaty co nejvíce v harmonii a nikoliv v neustálém boji, jak je tomu dnes. Bohužel po dlouhá staletí byli lidé vychováváni k boji s přírodou a dominanci nad zvířaty. Zkoušíme urvat své místo ve světě.

Bohužel se nám to, zvláště v posledních desítkách let, celkem daří. Avšak věřím, že nějak podvědomě člověk cítí, že přírodu potřebuje, že potřebuje zvířata kolem sebe a komunikace s nimi je jedním ze způsobů, jak jí opět začít dávat prostor. Třeba jen pouhá komunikace s vlastním psem nebo kočkou, nám může pomoct rozumět smyslu života. Rozumět tomu, co děláme. Rozumět, jak udělat Zem lepší místo pro všechny bytosti, nikoliv jen pro nás lidi, ale pro zvířata, pro stromy, pro všechny bytosti krajiny a bytosti vod a moří, pro společné soužití v rovnováze a radosti. I toto je způsob, jak se na mezidruhovou komunikaci lze dívat.

Jak tedy se zvířaty komunikovat?

Tím nejdůležitějším při komunikaci se zvířaty je absolutní láska, kterou ke zvířatům cítíte. Pokud toto máme, jste na půl cesty tam. Další věcí je pracovat vždy s naprostým respektem. To znamená, než začneme komunikovat, vždy požádáme o svolení. Vždy zvířeti poděkujeme, že se nám věnovalo a dovolilo nám spojit se s ním. Aspektem, bez kterého se při komunikaci neobejdeme je energie radosti. Postupem času, jsem zjistila, že toto je snad ten nejdůležitější aspekt komunikace. Bez něj se člověk daleko nedostane. Protože cokoliv negativního, bude blokem ve spojení.

Budeme-li, například, při komunikaci se zvířetem cítit lítost, nebo smutek, bude nás to zastavovat od vidění zvířete v jeho čisté podobě, takové jaké opravdu je ve své esenci, nikoliv v okolnostech, ve kterých se nachází. Možná se setkáte se zvířetem, které je velmi traumatizované, zneužívané a nemůžete si pomoci necítit k němu lítost. Ale když se spojujete se zvířetem, musíte tento smutek dát stranou, protože žádné zvíře nechce být litováno. Zvířata nechtějí truchlit, stejně jako nechtějí, abyste pro ně truchlili vy. Takže když vstoupíte do komunikace, je třeba, aby to bylo v energii radosti. To znamená, pracujete-li s těmito třemi aspekty - láska, respekt a radost, jste na 99% tam. Kanály komunikace se vám otevřou.

Komunikace mezi stromy

Mezi stromy funguje pospolitost podobně jako u lidí nebo jiného živočišného společenství. Na povrchu mnohdy vidíme jednotlivé solitéry, avšak pod povrchem při detailním průzkumu odhalíme velmi propracovaný systém, který by se dal svou komplexností přirovnat k lidské nervově soustavě. "Wood Wide Web", jak jej vědci nazývají, začal vznikat před miliony let díky mykorhizním houbám a jejich myceliálním sítím, které tvoří a které odhadem propojují až 90 % rostlin na planetě. Jejich prostřednictvím spolu rostliny a stromy vzájemně sdílí cenné živiny, vodu a beze slov komunikují, aniž bychom o tom měli tušení. A doposud o této komunikační síti opravdu víme jen zlomek. Je to skutečný tajný život stromů (a rostlin obecně), jak tento ekosystém ve stejnojmenné knize popsal německý lesník a publicista Peter Wohlleben - stojí za přečtení.

Jak si představit jazyk stromů a ostatních rostlin?

Způsobů je hned několik. Zastavte se někdy v lese mezi stromy a chvíli pozorně nasávejte atmosféru okolí. Co svými smysly vnímáte? Hučení, vůně? I to jsou některé komunikační projevy stromů, skrze které si vzájemně předávají důležité informace. Mohou to být také jemné vibrace nebo jiné signály pro člověka nerozlišitelné. Diskuzi stromů jen stěží laicky porozumíte. Část komunikace totiž probíhá i pod zemí pomocí kořenového systému a houbových mycelií, která obrůstají kořeny stromů a rostlin.

Díky výzkumům z posledních pár desítek let nicméně víme, že rostliny, které jsou zapojeny do tohoto podzemního "internetu" dokáží například reagovat na napadení parazity lépe než rostliny, které komunikují pouze pomocí pachů. Zjednodušeně řečeno, pokud v záhonku pěstujete několik rostlin a jednu napadne parazit, sousední rostlina dostane tuto informaci rychleji pomocí kořenů než pomocí vůně.

Ačkoliv leckdo žijící v městské džungli může nad těmito tvrzeními zdvihnout obočí, některé primitivní kmeny v Amazonii mají i bez vědeckých důkazů tuto složitou vztahovou strukturu v přírodě dávno zakotvenou ve vlastním jazyce. Stromy chápou jako živé bytosti, hovoří o nich vždy ve vztahu s bezprostředním okolím a dokonce věří, že vnímají újmu a "křičí" při kácení. Například vůně čerstvě posečené trávy je de facto křikem rostliny o pomoc. Travina začne vylučovat směsici látek - často alkoholů nebo esterů alkoholů, kterou signalizuje okolním rostlinám, že se mají připravit na obranu.

Ano, i rostliny se umí bránit. Nečekejte ale, že by vás jako v nějakém fantasy filmu obepnuly šlahouny a stáhly pod zem. Každá rostlina obsahuje látky, které nejsou většinu života aktivní nebo se tvoří jen v určité fázi. Například při požírání býložravcem může rostlina vytvořit látky, díky kterým zhořkne na jazyku tvora a odradí ho před další konzumací. Může také vytvořit přírodní insekticid, který zahubí škůdce. Anebo vypustí do okolí speciální vůni, která přiláká predátory, kteří se například daným druhem škůdce živí.

TIP: Podpořte díky mykorhize přirozené společenství stromů na vaší zahradě, lese nebo třeba v sadu. Pro většinu jehličnatých a listnatých okrasných stromů je vhodným doplňkem péče přípravek ECTOVIT. Ovocné stromy ošetřete přípravkem SYMBIVIT Universal. Přesné dávkování je součástí návodu, nicméně se nebojte, rostliny těmito 100% přírodními prostředky nemůžete předávkovat. Spíše jim pomůžete zajistit ještě lepší rozvoj mykorhizy.

Matky-ochranářky a stromy-informátoři

Kanadská bioložka Suzanne Simardová během svého třicetiletého výzkumu přišla s překvapivým zjištěním. Podle ní stromy ve společenství vytváří lokální organizační centra, jakési "úřady", které vznikají okolo starších dospělých stromů. Jsou to skutečné matky lesa, ochranářky, které dohlíží skrz svá propojení klidně i na stovky okolních stromů. Dokáží tak distribuovat živiny a vodu efektivně ke svému potomstvu nebo jim třeba pomoci přežít nepříznivé podmínky. Jakmile zemřou, mohou zároveň poslat své živiny ostatní mladším stromům v okolí a předat jim vlastní geny.

V rámci společenství existují také stromy, které plní roli informátorů. Předávají prostřednictvím myceliálních sítí informace, které například mohou ostatní stromy v okolí včas informovat o nebezpečí - třeba v podobě náletu kůrovce.

Celé toto složité propojení dává stromové pospolitosti jasnou kolektivní výhodu a odolnost vůči nepříznivým podmínkám a vlivům. Efektivní společenství lesa je nicméně les smíšený z různých druhů stromů. Bohužel lidské nepochopení přírody tento ekosystém výrazně narušuje. Mýcení a nahrazování původních smíšených lesů jednodruhovými ohrožuje schopnost nových kusů zapojit se do systému. Jsou méně odolné a také náchylné na stejné nemoci a škůdce, což rozhodně není dlouhodobě udržitelné.

Co můžeme dělat?

Nepřispívejme ničení tohoto křehkého ekosystému přírody. Naopak. Učme se přírodě více naslouchat, chránit její přirozenou podobu. Vyzkoušejte pár našich tipů:

• Na vaší zahradě vyhraďte kus zeleně, kterou ponecháte dlouhodobě bez zásahu, ať už jde o trávník nebo část trvalek.
• Zamyslete se nad tím, zda je nutné přesazovat nebo rozsazovat některé stromy či rostliny tak, jak se vám líbí více, a není třeba jiná, šetrnější cesta - třeba dané místo doplnit lavičkou a vytvořit zde tak útulnější zákoutí apod.
• Nechte mladé semenáčky u jejich rodiny. Starší rostliny se o ně postarají efektivněji, než byste to zvládli vy.
• Nevytvářejte jednodruhová společenství. Skupiny smíšených druhů rostlin a stromů mají v přírodě svůj důvod, který jsme si už vysvětlili. Navíc v organických zahradách působí nejlépe.

Zkrátka dejte přírodě šanci, uleví se jí a odmění se vám svou přirozenou krásou.

Přírodní bytosti hrají podle autorky důležitou roli v našem životním prostoru. Lidem pomáhají vnímat energii stromů, dosáhnout vyššího stavu vědomí, očistit lidskou auru, uvědomit si některé malichernosti, které řešíme v každodenním životě, vnímat intenzivněji barvy a vůně přírody a více se zajímat o ochranu životního prostředí.

V existenci přírodních bytostí ani nemusí čtenář uvěřit, i přes to kniha učí vnímat, co nás obklopuje, pozorovat přírodu a pečovat o ni s větší úctou.

Všechno naše úsilí a pečlivost se vyplácí. Velká spokojenost jak s komunikací obchodu, tak s doručením. Doručení proběhlo bleskově. A kniha je v perfektním stavu. Opravdu jsem to nečekala, že bude takto vypadat - jako nová. Super nápad dávat knihám druhý život. Knihy jsou ve velmi dobrém stavu. Na jedné knize byl malý flíček a pracovník obchodu mně volal, jestli budu knihu chtít s tímto defektem. Velmi slušné jednání, rychlé vyřízení. Velká spokojenost. Knihy již nakupuji pouze zde. Jsou vždy v perfektním stavu.

tags: #bytosti #prirody #komunikace

Oblíbené příspěvky:

• Dopady znečištění prostředí
• Co je stanovisko orgánu ochrany přírody?
• Environmentální účinky bojových chemických látek
• Podzimní péče o zahrádku: Kompost
• Seriály o přírodě pro děti