Elementární Bytosti Přírody: Přednáška

Bytosti, o kterých budeme mluvit, nejsou nadpřirozené, pouze žijí ve své vlastní dimenzi. Co je to za dimenzi? Zjednodušeně řečeno jejich manifestovaným světem je svět energie, vitality, na Východě nazývané Prána, jejich těla jsou éterická.

Na přednášce si povíme také o čtyřech elementech v našem světě, o kterých mluví starodávná alchymie. Rozdělíme si elementály na ty, kteří jsou spojeni s elementem země, vody, vzduchu a ohně a uvedeme jejich základní charakteristiky.

Podíváme se na jejich způsob života, evoluci, vztah k lidem i na to, co jim prospívá a přitahuje je, nebo co jim naopak škodí.

Příroda a její rozměr jako duše

Škola duchovního rozhledu je školou, která všem vážně usilujícím ve vzestupu ke Světlu přináší na jejich cestě podporu a občerstvení. Jdouce postupně od nejprostších souvislostí, budeme v jednotlivých přednáškových dnech školy společně stoupat tak, aby vždy bylo dosaženo ve vědoucím poznání místa, z něhož se naskytne rozhled do dálav Stvoření.

Současně s tím budeme pronikat do zdánlivé spletitosti vláken, která obetkávají ve svazujícím stahování takřka každého z lidí. Vždy vystoupáme na místa poznání takové úrovně, z níž je možné přehlédnout mnohé souvislosti života s lehkostí a dětsky prostou srozumitelností.

Čtěte také: Elementární učení v praxi

Tak budeme po čas školy vytrvale kráčet stupeň po stupni, stále výše a výše, až se před námi otevře obraz velikého vědění o životě, o skutečném domově lidského ducha. Budeme také smět vytušit velikost a nádheru Boha, Jenž dal tomu všemu ve své láskyplné velikosti a zářivosti povstat a zformovat se k vědomému bytí.

Elementálové a čtyři elementy

Elementálové jsou formy života uvnitř elementů Přírody.

Na přednášce si představíme posvátná centra na březích Nilu a poodhalíme mystický svět této velké civilizace. Podnikneme plavbu po Nilu, který byl pro starověký Egypt životadárnou řekou ve fyzickém i duchovním smyslu.

Vývoj bytostí a jejich osudovost

Všechny bytosti žijí svoji jednu osudovost čili svůj život ve dvou částech. Část svého osudu žijí v těle, ve spojení s hmotou, a druhou část bez těla.

Jeden život (jedna osudovost) trvá od zrození a končí před novým přerozením. V průběhu života je jedna episoda, které říkáme úmrtí, smrt, a kde mnozí lidé se domnívají, že vše končí.

Čtěte také: Význam elementárních bytostí

Ve skutečnosti se stane jen to, že bytost odloží své hmotné tělo a žije dále, až do nového přerození. Teprve před vstupem do dalšího, nového života zaniká bytost, ta specifická, která šla jednou osudovostí, a zůstává vyšší, vnitřnější bytost, která se cítí ve svém vnímání ne nějakou určitou bytostí, ale takovou, která má za sebou mnoho různých bytostných forem.

Každý jednotlivý živočišný druh (například myš, pes, kočka, opice, člověk) liší se od druhého počtem a druhem svých vlastností. Bytost se zrodí do prvého života svého druhu (například jako myš).

Mohla se sem zrodit proto, že ve svém vývojovém postupu dosáhla potřebného počtu určitých vlastností, který odpovídá právě tomu živočišnému druhu (myši). Zde žije a přerozuje se stále do stejného živočišného druhu po mnoho životů.

V těchto životech pracuje na svých vlastnostech. Jednak se zušlechťuje, pak některé z nich posiluje a jiné zeslabuje a tak vyspívá k větší dokonalosti ve svém druhu a k předpokladu pro novou vlastnost.

Když svoje vlastnosti propracuje k určité dokonalosti, že je schopna rozvinout další, novou vlastnost, přijímá takovou, ke které svým životem směřovala a tím se stává vyšší bytostí, než doposud byla.

Čtěte také: Zjistěte, jak komunikovat s bytostmi přírody

Vtěluje se pak do nového, vyššího živočišného druhu (například z myši snad do králíka) a začíná zde opět řadu životů s prací na své nové bytosti, to je na nové konstelaci svých vlastností.

Dnes je na planetě nejvyšší bytostí člověk. Ale vývoj jde dál. Z lidského živočišného druhu se po čase vyvine nový druh, nadčlověk, tak, jako z opice se vyvinul člověk.

Tento nadčlověk se bude na člověka dívat tak, jako se dnes my díváme na opici. Jeho duch (inteligence) bude větší, tedy jeho bytost vyšší. Velkou pravdu, přírodní zákon, kterého jsme my všichni tvorové pozorovateli, bude vnímat dokonaleji.

Snad všichni známe Darwinovu vývojovou teorii. Darwin ovšem popsal pouze vývoj tělesné formy, který jako vědec mohl pozorovat svými hmotnými pěti smysly, tedy pouze omezeně.

Duchovní bytost, která se má zrodit do hmotného těla, může se zrodit pouze do takového druhu, kterému svým vývojem, svými vlastnostmi, odpovídá. Bytosti jsou ke svým tělům v určité souvztažnosti.

Tak, jak se vyvíjely duchovní bytosti, tak se vyvíjela i hmotná těla. Bytosti vyšší, složitější, které mají početně více vlastností, mají svá hmotná těla také složitější. Vlastnosti odpovídají formě a složitosti těla a naopak.

Pochod rozvíjení se duchovní bytosti vidíme ve srovnání s rozvíjením mozku, který je hmotným pojítkem mezi bytostí a tělem. Jak roste druhová bytost, roste i mozek.

Dnes je zde nejvyšší tvor člověk. Lidské bytosti se převtělují od prvého lidského života do mnoha lidských životů. Rostou k dokonalosti a jednou přichází čas, že člověk dojde k takové duchovní dokonalosti, že zatím zde není dokonalejší a vyšší živočišný druh.

Bytost musí na možnost zrození dlouho čekat. Čeká s ostatními, jejichž počet se hromadí.

Jak vznikaly nové vývojové druhy v běhu dlouhých stamilionů let? Bytost žila v posledním nejvyšším vývojovém druhu. Například v trilobitu, který dle vědců zde žil před 500 000 000 lety.

Došla do určité dokonalosti vyššího druhu, který zde ale zatím nebyl hmotně zastoupen. Vyspělé bytosti se tedy nemohly dále vtělovat. Hromadily se a působily určitým tlakem na poslední nejdokonalejší tělesnou formu.

Tlak vzrůstal a jednou byl tak velký, že si vynutil poměrně rychlý vývin dokonalejší hmoty, podle svého duchovního obrazu.

Někteří dokonalí dosud žijící ve hmotě zplodili nová těla, trochu odchylná od svého druhu. Z těchto pak v další generaci byla zplozena již více odchylná, a tak v několika generacích pod nátlakem vyšších nevtělených bytostí byl učiněn jakýsi vývojový skok, kterým vznikl nový, dokonalejší živočišný druh.

Tento vývojový skok se děl u mnoha jednotlivců současně. Tak to bylo a je stále. Momentálně je nejdokonalejším tvorem na planetě člověk.

Je to jeden z mnoha tvorů, který se od ostatních liší také mimo jiné tím, že je velmi domýšlivý na svoji nedokonalost a svoji hloupost, kterou dokáže pomalu, ale jistě ničit a současně se tomu vlastnímu ničení obdivovat.

Dokonalejší nevtělené bytosti už pomalu působí a jednou, vývojovým skokem, zde bude vyšší tvor než člověk.

Lidský druh se rozvětví. Jedna větev vytvoří nadčlověka, pak zde bude starý druh „dosavadní lidé“ a jedna větev půjde směrem k dravcům.

V polárních krajích vznikne tvor z lidské base - dravec. Tento barbarský druh vznikne z těch lidských bytostí, které v propracování svých vlastností se kloní k barbarským dravčím vlastnostem.

Vyšší, ušlechtilejší nadčlověk vyvine se z ušlechtilých, duchem vyspělých jedinců, kteří pochopili správně zákony života a svým správným pochopením sladili se s pravdou.

Je samozřejmé, že pouze na vyšší ušlechtilosti a lepší kvalitě lidské bytosti může vzniknout další, dokonalejší tvor. Nebo myslí snad lidé, že jsou tak dokonalí, že se před nimi zastaví i vývoj?

Tvorba zahrad a elementární bytosti

Prohloubená tvorba zahrad ve spolupráci s elementárními bytostmi přírody. Význam umělecké práce s dětmi při utváření prostředí. Rozdíly mezi uměleckou prací dospělého člověka a uměleckou prací dítěte. Metody práce při navrhování herního a výukového prostředí.

Jak vytvořit náladu v tvořivém procesu, kdy do práce jednotlivce nebo kolektivu vstupují síly inspirace, intuice a imaginace. Probouzení vyšších smyslů člověka při vnímání prostředí a pro komunikaci s druhým člověkem.

tags: #elementární #bytosti #přírody #přednáška

Oblíbené příspěvky:

• Články SOP Trutnov
• Mechanické čištění odpadu
• Informace o odpadech Lhota Rapotina
• Problém nevyužitelného komunálního odpadu
• O soutěži na Hajnici