Čáp bílý (Ciconia ciconia): Ohrožený druh?

Čáp bílý (Ciconia ciconia) je velký druh ptáka z čeledi čápovitých (Ciconiidae), který je v Evropě široce znám díky stavění velkých hnízd na lidských stavbách jako jsou opuštěné komíny, střechy budov, kostelní věže nebo sloupy vysokého napětí. V Česku je čáp bílý jedním z nejznámějších ptáků. Je to tím, že je to pták atraktivní, který svou velikostí i vzhledem každého upoutá a také tím, že hnízdí často v bezprostřední blízkosti člověka.

Popis a charakteristika

Jedná se o velkého ptáka s dlouhým krkem, zobákem, křídly i nohama. Délka těla dosahuje 95-110 cm a rozpětí křídel 180-218 cm. Samec je o něco větší než samice. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,3-4,4 kg. Opeření čápů je převážně bílé, letky jsou černé a dlouhý špičatý zobák spolu s tenkýma dlouhýma nohama jsou nápadně červené. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladý pták má matněji červený zobák s tmavou špičkou.

Vedle červeného zobáku a nohou mají čápi i červeně zbarvenou kůži v oblasti brady a krku. Toto zbarvení je způsobeno astaxanthinem, přírodním koretoneidovým barvivem, které se přirozeně vyskytuje v potravě. Nohy čerstvě vylíhlých čápat jsou růžové a po narození postupně tmavnou do šedočerna. Díky velikosti čápů a jejich výraznému opeření je lze na zemi jen těžko zaměnit za jiné druhy.

V letu lze čápa zaměnit s některými jinými velkými druhy ptáků jako je pelikán bílý, oproti kterému má čáp bílý natažený krk, nohy dalece přesahují tělo a čáp se déle pohybuje ve vzduchu krouživými pohyby bez mávání křídel.

První opeření čápat po narození je krátké, řídké a krémově bíle zabarvené. V prvním týdnu jejich života se začíná objevovat hustší a nadýchanější, čistě bílé opeření. Váha čerstvě narozených čápat je 70-77 g. Kolem třetího týdne se začínají objevovat tmavě zbarvené letky. Nedospělí čápi mají matněji zbarvené opeření (letky jsou převážně světle černé), nohy a zobák jsou matně červené a zobák má navíc ještě černou špičku.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Rozšíření a populace

Čáp bílý se dělí na dva poddruhy. Subsp. ciconia hnízdí v Evropě včetně Česka, severozápadní Africe a Západní Asii, a zimuje v Africe, v menší míře i na jihu Evropy nebo západní Asii. Oproti tomu subsp. asiatica hnízdí ve střední Asii a zimuje na jihu Asie. Oblast jejich rozšíření nezasahuje daleko do Asie. Po delší přestávce se čápi zase vykytují v Číně.

Subsp. ciconia hnízdí v mnohých oblastech střední, východní i západní Evropy. Hnízdiště sahají na sever až k Pobaltí a do jižního Švédska, avšak ve Finsku a Norsku se vyskytují jen zatoulanci. K mimoevropským hnízdištím patří hlavně severní Afrika a západní Asie. V roce 1933 bylo poprvé zaznamenáno hnízdění čápů i v Jihoafrické republice u Calitzdorpu a od 60. let 20. století zde hnízdí pravidelně. Subsp. asiatica hnízdí ve střední Asii (oblast Turkestánu, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, jižní Kazachstán).

Celková populace se odhaduje na cca 700 tisíc dospělých čápů, z čehož jen minimum (přes 2 tisíce) představují čápi středoasijského poddruhu asiatica. Většina evropské populace je soustředěna do východní části Evropy. Nejvíce párů hnízdí v Polsku (cca 47 000), Španělsku (33 000), na Ukrajině (28 000), v Bělorusku (21 000), Litvě (20 000), Lotyšsku (10 000), Portugalsku (11 000) a Rusku (10 000). Stavy v některých západoevropských zemích zůstávají i přes intenzivní ochranná opatření nízké. K roku 2005 se celková populace čápů subsp. asiatica odhadovala na 1400-2500 jedinců.

Na území Česka hnízdí čápi bílí už od pradávna - první zmínka o čápech pochází již z roku 1336. Čáp v oblasti Česka však nikdy nebyl hojným druhem a až do konce 19. století vzácně hnízdil prakticky pouze na Třeboňsku, Písecku a jižní Moravě. Šířit se začal až na počátku 20. století; při prvním sčítání v roce 1934 bylo na celém tehdejším českém území 194 hnízd s mláďaty, roku 1958 byla velikost celkové populace odhadnuta na 459 párů a v roce 1984, kdy začalo pravidelné každoroční sčítání, již na 648 párů. K roku 2021 bylo v Česku zaznamenáno hnízdění na 571 hnízdech, na kterých čeští čápi vyvedli 1567 mláďat. Celkově se na území Česka nachází přes 1400 hnízd.

Česko je jednou z mála zemí Evropy, kde čápů dlouhodobě neubývá, ba dokonce i mírně přibývá. Jak to víme? Je to proto, že se provádí pravidelná sčítání čapích hnízd. První sčítání hnízdících párů čápa bílého se událo už v roce 1934 a provádí se dodnes. Zřejmě neexistuje žádný jiný druh ptáka, kde by se na území velikosti tisíců čtverečních kilometrů podařilo monitorovat hnízdní populaci s přesností na až 98 %.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Prostředí a chování

Čápi vyhledávají otevřenou krajinu s rozmanitými vlhkostními podmínkami bez hustého zalesnění s pouze řídce rozmístěnými stromy. V severních částech areálu rozšíření jsou čápi spojováni hlavně s vlhkými biotopy jako jsou mokřady, vlhké louky, bažiny, záplavová území, rybníky, jezera či okolí pomalu tekoucích vodních toků. V jižních částech areálu se čápi běžně vyskytují v suchých oblastech savan a stepí. Pro čápy je důležitá nízká vegetace, která jim umožňuje lov potravy, jako jsou větší bezobratlí a menší obratlovci. Většinou obývají nížiny (Polsko, Pobaltí), avšak mohou se vyskytovat i ve vysokých nadmořských výškách do 3500 m n. m. (Kavkaz) a migrující jedinci byli zaznamenáni v nadmořských výškách 4300 m n. m.

Čápi hřadují ve stoje na jedné noze se zobákem zabořeným v peří. Tento postoj omezuje tepelnou ztrátu skrze zobák a nohu.

Čáp bílý se vyhýbá vysokým lesům, takže v Evropě zdomácněl ve společnosti člověka klučícího lesy. Vyžaduje vlhké zamokřené louky se skupinami stromů a vyhýbá se rákosí, jež mu zabraňuje ve volném rozhledu.

Jediným vokálním projevem dospělých a nedospělých čápů je syčení, ke kterému dochází na hnízdě. Mláďata žebrají o jídlo zvukem, jenž připomíná mňoukání kočky. Hlavním zvukovým projevem čápů je rychlé klapání zobáků. Tento zvuk vyprodukovaný narážením horní a spodní poloviny zobáku byl přirovnán ke vzdálenému zvuku kulometu. Ke klepání zobáku dochází u čápat již od prvního dne po vylíhnutí, avšak jejich měkké zobáky vydávají jen měkký, tichý zvuk. Ke klapání dochází hlavně na hnízdě jako vítací signál pro čápa vracejícího se na hnízdo.

Potrava

Čáp je potravní oportunista a složení jeho potravy se liší v závislosti na oblasti výskytu. Čáp bílý je potravní oportunista. Živí se hlavně drobnými savci (hraboši, krtky), hmyzem, žábami a žížalami, méně požírá také plazy, plže, ryby, ptačí vejce i mláďata a mršiny. Do jeho jídelníčku patří menší savci (hraboši, krtci), hmyz, žáby a žížaly, méně také plazi, plži, ryby, měkkýši, ptačí vejce i ptáčata jiných druhů ptáků nebo mršiny. V Africe často sleduje hejna sarančat. Kořist vyhlíží za pomalé rozvážné chůze, na hlodavce někdy nehybně čeká u nor.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Migrace

Čáp bílý je tažný pták, který každoročně vykonává migraci z hnízdišť ve vyšších zeměpisných šířkách do jižněji položených, teplejších zimovišť. Koncem srpna odlétají. Táhnoucí hejna letí za dne, vysoko a bez jakéhokoli uspořádání. Jde o denního migranta táhnoucího ve větších hejnech čítajících desítky, stovky a někdy i tisíce ptáků. Většinu vzdálenosti urazí pomocí plachtění, při kterém využívá stoupavých termálních proudů nad pevninou, které jej vynesou až do 1500 m. Z tohoto důvodu se vyhýbá překračování rozsáhlejších vodních ploch, kde termální větry nejsou dostupné a čápi musí využívat energeticky náročného třepotavého letu. Nechuť čápů překračovat vodní plochy lze vysledovat i u Gibraltarského průlivu, který čápi překračují přes jeho střední část nedaleko Tarify, kde je průliv nejužší (16 km).

Při třepotavém letu čápi pomalu, rozvážně máchají křídly o intenzitě cca 170 mávnutí za minutu. Létají rychlostí cca 40-47 km/h. Podle studie porovnávající energetickou efektivitu letů dospělých a nedospělých jedinců (tzn. čápů v prvním roce života) z Německa bylo zjištěno, že nedospělí čápi používali třepotavého letu během své první migrace o 23 % více než dospělci. Bylo odhadnuto, že nedospělí čápi takto spotřebují až o 14 % více energie než dospělci. Nedospělí čápi zároveň nestrávili více času na tahových zastávkách než dospělí čápi, se kterými se mladí čápi snažili udržet rychlost tahu. Je tedy možné, že vysoká mortalita u mladých čápů je spojena s vysokou energetickou náročností letu nejen přímo (tzn. mladí čápi zemřou vyčerpáním, protože ještě nejsou tak zdatní letci), ale i nepřímo (tzn. vyčerpaní mladí čápi jsou spíše uloveni lidmi nebo predátory, než méně unavení dospělci). Během tahu mohou být ptáci donuceni kvůli špatnému počasí volit trasu přes otevřené moře.

Západoevropští čápi táhnou přes Španělsko, Gibraltarskou úžinu a pak více než 2000 km přes bezvodé pouště. Čápi z Německa odtahují většinou západní cestou, východní populace pak přes Bospor až do jižní Afriky, celkem urazí až 13 000 km.

Ptáci z evropských populací se na podzimní tah vydávají od srpna (mladí ptáci o několik dnů dříve než dospělý pár) a migrují dvěma hlavními tahovými cestami - západní, vedoucí přes Gibraltar do západní Afriky, a východní, která vede přes Turecko do východní, jihovýchodní a jižní Afriky. Hranice mezi těmito tahovými cestami leží mezi Rýnem a Labem (tedy i na území Česka) a obě populace se v této oblasti mísí. Ptáci z Česka se do Afriky vydávají převážně jihovýchodním a méně (především ptáci ze západních a jižních Čech) i jihozápadním směrem přes Německo, Francii a Španělsko. Na zimovištích většinou nesetrvávají dlouho; staří ptáci se na jarní tah vydávají zpravidla během února, někteří (hlavně mladí) ptáci se však občas do Evropy nevracejí vůbec a v Africe setrvávají i následující letní období. V době zimování v Africe dochází k přesunům čápů v masivních měřítkách v závislosti na dostupnosti tamější potravy, jako jsou hejna sarančat. V případě hojnosti potravy se čápi mohou slétávat do oblasti po tisících i desetitisících. Čeští čápi mohou hnízdit mj. v Etiopii, Keni, Ugandě, Tanzanii, Mosambiku a Zimbabwe. Nejvíce českých čápů však zimuje až na samém cípu Afriky v Jihoafrické republice (JAR).

Ve 21. století přibývá také případů přezimování v jižní Evropě (např. ve Španělsku, Francii, Bulharsku) a na Blízkém východě, což bývá připisováno mírnějším zimám a také větší potravní nabídce. Lákavé jsou pro čápy hlavně skládky odpadu na Iberském poloostrově. Tyto skládky poskytují některým populacím natolik bohatý zdroj potravy, že čápi nemají potřebu se na tah vůbec vydávat. Populace čápů hnízdících ve Španělsku byla původně z většiny migrační, avšak následkem skládek až 80 % čápů hnízdících ve Španělsku na zimu netáhne, ale zůstává na místních skládkách. Počet čápů zimujících v Portugalsku narostl z 1187 v roce 1995 na 10 200 v roce 2008 a na cca 14 000 v roce 2014. Subsp. asiatica migruje z oblasti Turkestánu přes Afghánistán do oblastí severní Indie a Íránu, kde se mísí s čápy subsp. ciconia.

Hnízdění

Čápi utváří monogamní páry, které spolu většinou zahnízdí každý rok. Výjimečně byla zaznamenána i bigamie, kdy jeden samec obstarával dvě samice na dvou hnízdech. Hnízdí jednotlivě nebo ve volných koloniích, které někdy mohou čítat až tucet, a výjimečně i mnohem více hnízd na téže struktuře (např. Hnízdí na vyvýšených místech (střechy, komíny, sloupy vedení, staré stromy), hlavně v jižnějších oblastech i v koloniích.

Při výběru hnízda je pro čápy důležitý hlavně snadný přístup k potravě. Na hnízdiště obvykle jako první přilétá koncem března nebo začátkem dubna samec, který obsazuje pokud možno loňské hnízdo a hájí ho před ostatními samci. Po příletu samice se na něm oba ptáci zdraví hlasitým klapáním zobákem. V případě, že je samec volný a všimne si ho nezadaná samice, tak samice dosedne na hnízdo. V případě zájmu ze strany samce si samec podřepne jakoby seděl na vejcích, zčepýří své prodloužené krční peří a s hlavou obrácenou k samici začne třepat hlavou ze strany na stranu. Pokud to samici dostatečně okouzlí, následuje předvádění letek, během něhož hlavně samec ve stoje natahuje svá křídla, kterými pomalu mává nahoru a dolů. Celý namlouvací rituál je završen kopulací, při níž samice sedí, stojí nebo leží a čáp si na ni zezadu přisedne.

Hnízdo stavějí oba členové páru - většinou využívají starší hnízdo, avšak mohou si postavit i nové. Stavba nového hnízda může zabrat pouhých osm dní. Hnízda bývají umístěna nejčastěji na lidských stavbách jako jsou střechy, komíny, sloupy vysokého napětí či kostelní věže. Hnízdění na lidských obydlích je doloženo již od středověku, například v díle Fridricha II. Štaufského De arte venandi cum avibus. V Řecku si čápi nejčastěji staví hnízda na sloupech vysokého napětí. Méně často hnízdí i na přírodních podkladech jako jsou stromy, velké kaktusy (např.

Stavebním materiálem jsou suché větve. Kotlinka je vystlána drny, trávou, srstí zvířat, méně často obsahuje i textilie a jiné odpadky včetně kusů igelitu nebo provázků. Nové hnízdo mívá průměr 80 cm a výšku 15-30 cm, každý rok však bývá trochu přistavováno, takže může časem dosahovat značných rozměrů (výšky přes 3 m a průměru až 2 m). Hnízdo každým rokem dostavují, takže může mít značné rozměry - až více než 2 m na výšku a váhu až 1 tuny. Hnízda mohou existovat desítky i stovky let. Dospělí i nedospělí čápi nekálí přímo do hnízda, ale postaví se na okraj hnízda s ocasem vystrčeným ven, načež dojde k vyměšování. Kolem 80 % mladých čápů poprvé zahnízdí do 50 km od svého rodného hnízda. Občas se stává, že k zahnízdění dojde ve smíšených koloniích, např. ve Španělsku s volavkami rusohlavými. Věrnost hnízdišti je u čápů vysoká. Obecně se dá říci, že čím je čáp starší, tím méně u něho dochází ke změně hnízda - mladí čápi mění hnízda častěji.

Čáp bílý hnízdí jednou ročně od dubna do srpna. Hnízdění začíná koncem dubna a sezení na vejcích trvá 33 až 34 dnů. Snůška čítá nejčastěji 3-5, výjimečněji 1-7 bílých vajec o rozměrech 73×53 mm. Vejce jsou kladena v 1-4denních, nejčastěji dvoudenních intervalech. Inkubace začíná od snesení prvního vejce a trvá přibližně 33 dnů. Na vejcích sedí střídavě oba rodiče. Mláďata se líhnou postupně a je tak mezi nimi patrný věkový rozdíl. K utlačování mladších mláďat staršími sourozenci na hnízdě nedochází, ale slabší mláďata mohou být občas zabita rodiči. Děje se tak v případě nedostatku potravy, kdy se dospělí ptáci zabitím nejslabších mláďat snaží zajistit větší šanci na přežití zbylých potomků. Mláďata jsou krmena regurgitací potravy. Do věku 5-6 dní je to co hodinu, následujících deset dní cca co 2 hodiny. Hnízdní úspěšnost se liší podle oblasti a sezóny - zaznamenány byly hodnoty mezi 0,8-3,4 odchovanými mláďaty na jedno hnízdo. V Česku bylo mezi lety 1984-2014 stabilně vyváděno kolem 2,6 mláděte na hnízdo. Obecně se dá říci, že starší jedinci se vrací ze zimovišť na hnízdiště dříve než nedospělí, jejich snůšky jsou větší a vyvedou více mláďat než nedospělí jedinci. Výjimečně může docházek k náhradním snůškám. Mláďata jsou po 25. dnu schopná se na hnízdě postavit, vzletná jsou po 55-68 dnech, dalších asi 14 dní se ještě na hnízdo vracejí pro potravu.

Čápi jsou věrní svému hnízdu, nejsou si však vždy bezpodmínečně věrní. Z manželského konfliktu vznikají často opravdová dramata. Mnohá končí krvavě, někdy i smrtí. Mnozí čápi hnízdí poprvé v 5. roce, a někteří i ve stáří 20 let.

Ohrožení a ochrana

Populace českých čápů je stabilní, světová populace je dokonce na vzestupu, nicméně místní populace mohou vykazovat klesavé trendy. K jeho hlavním predátorům patří velké druhy dravců, ve střední a východní Evropě je to hlavně orel mořský. Čápi jsou ohroženi hlavně nárazy do drátů elektrického napětí, dále např. úbytkem biotopu či nelegálním lovem. V minulosti čápi vymizeli z řady zemí včetně Spojeného království, Švýcarska, Švédska nebo Belgie. Do některých z těchto zemí se ale vrací díky reintrodukčním programům.

Zatímco v roce 1934 bylo na stromech zaznamenáno 52 % hnízd, v roce 2000 to bylo pouze 18 % (Lacina a Rejman 2002), v roce 2014 už to bylo jen 7 % (Nyklová-Ondrová a kol 2016). Hnízdní možnosti pro čápy bílé, které jim zůstaly jsou silně rizikové - například komíny nebo sloupy elektrického vedení. Problém komínů spočívá v tom, že jsou buď opuštěné a pak se rozpadají a nebo jsou používané a pak je hnízdo na překážku provozu komína. U elektrických sloupů jde o to, že hnízdo většinou vadí dodavatelům elektřiny a dráty naopak mohou být příčinou smrtelných úrazů mláďat. Jednou z metod, jak tento problém řešit, je budování náhradních hnízdních podložek na samostatných sloupech. V Jihomoravském kraji v letech 1997 až 2016 vzniklo 52 umělých hnízdních podložek (3 z těchto podložek již zanikly) z toho 30 jich vybudoval ČSOP Veronica a nebo se na jejich budování podílela.

K úhynům čápů dochází pravidelně na sloupech elektrického vedení a zejména při tahových cestách jsou nezabezpečené sloupy a všudypřítomné dráty velký problém. V mnoha evropských zemích jsou stále čápi odstřelováni.

tags: #kap #bilý #ohrožený #druh

Oblíbené příspěvky:

• Co je environmentální prostor?
• Vysvětlení značek třídění odpadu
• Zdroje a dopady znečištění půdy
• Inovace v ekologických mycích stolech
• Likvidace odpadu Příbram