Indikátor environmentálního prostoru: Definice a význam

Přístup občanů k veřejným prostranstvím a základním službám je nezbytný pro kvalitu života a životaschopnost místní ekonomiky trvale udržitelné komunity. Základní služby v blízkosti bydliště také významně snižují potřebu cestovat. Nesplněné základní požadavky na zásobování potravinami a poskytování základní zdravotní péče vede k neuspokojování sociálních potřeb.

Nedostatek obchodů s čerstvým ovocem a zeleninou v určité části města je znakem společenského vyřazení a také ohrožuje zdraví. K tomuto indikátoru nejsou známy žádné cíle či standardy, ale dostupnost volných prostranství a služeb se považuje za základní prvky kvality života a trvalé místní udržitelnosti.

Dostupnost a měření environmentálního prostoru

Nejspolehlivější metoda pro určení prostorových dat (občanů, veřejných prostranství a služeb podle kategorie) je založena na využití Geografického informačního systému (GIS). Jakmile pomocí GIS lokalizujeme umístění jednotlivých veřejných prostranství, jsme schopni označit oblasti v okruhu do 300 metrů od jejich hranic. Tím se samosprávné území objeví jako rozdělené do dvou oblastí: jedna bude spadat do 300 metrových pásů okolo veřejných prostranství a druhá sem zahrnuta nebude.

Dostupnost údajů o geografickém rozmístění základních služeb bude různá. Na rozdíl od údajů o veřejných prostranstvích se tato data nedají získat „dálkovými" metodami, ale vyžadují speciální databázi. Dotazník musíme sestavit tak, aby obsahovat dotazy na všechny zkoumané služby.

Specifikace a bariéry dostupnosti

1. Tento indikátor pokrývá všechna prostranství využívaná veřejností k odpočinku a venkovním aktivitám. 2. 3. Zemědělské pozemky se zahrnují pouze pokud je veřejnost používá k odpočinku a venkovním aktivitám. Patří sem farmy, které „přežily" expanzi města a nacházejí se v blízkosti městských částí. Tyto farmy často mění své obchodní strategie, otevírají se občanům a školám, prodávají ovoce a delší produkty veřejnosti a nabízejí další služby (restaurační, návštěvy škol, atd.).

Čtěte také: Potraviny a fekální znečištění

Sledování indikátoru by v ideálním případě mělo počítat s bariérami dostupnosti těchto prostor. Za bariéru lze považovat cokoliv, co tvoří překážku na "vzdušné čáře" k dosažení cíle - tj. veřejného prostranství. Nejdříve je potřeba zanést plochy zeleně do prostředí GIS (pokud tam již nejsou) a udělat z nich jednu celistvou funkční vrstvu. V další fázi je nutné vybrat plochy, jež odpovídají funkci veřejného prostranství, ale nejsou zaneseny v UPD a připojit je k již vytvořené vrstvě. Po vytvoření této vrstvy, která odpovídá dané definici, ještě vložíme do „modelu" bariéry. Je možné položit 1 vrstvu s různou kvalifikací ploch a přes ni vrstvu bariér.

Evropská agentura pro životní prostředí, DG Regionální politika a ISTAT (Instituto Nazional di Statistica v Itálii) používají koncepci přístupu definovaného jako „do 15 minut chůze". Naopak za základní zdravotnické služby se explicitně nebudou považovat ostatní specialisté (psychiatři, gynekologové, ortopedi, atd.). V tomto případě je ukazatel počítán jako součet počtu občanů obsloužených službou sběru a počet občanů bydlících v dosahu 300m od separačních nádob (nádob na recyklovaný odpad). V případě, že města mají možnost lepší specifikace ukazatele, měli by mít na zřeteli závěry ze semináře v Ispra (listopad 2001): „Protože několik měst přijalo různé strategie sběru pro různé frakce odpadu, je doporučeno rozdělit ukazatel do samostatných ukazatelů, jeden pro každou složku, a počítat vzdálenosti od sběrných míst těchto složek: sklo a/nebo kov; plasty; papír; organický odpad. Zvláštní odpad, jako baterie, zdravotnický odpad atd.

Udržitelnost a environmentální prostor

Trvalá udržitelnost byla v legislativě ČR definována už v Zákoně o životním prostředí č. Vadou uvedené definice je, že se neuvádí, kolik budoucích generací má být vzato v úvahu. Naprostá většina modelových scénářů se zabývá obdobím pouze do roku 2100. Za pozornost stojí i slova "základní potřeby". Základní principy pro trvale udržitelné užívání přírodních zdrojů formulovali Daly a Cobb v roce 1989.

Otázka trvale udržitelného užívání obnovitelných zdrojů je celkem zřejmá a snadno pochopitelná, přesto je v praxi často ignorována. Méně už je pochopitelná zásada ad 1), v tomto směru jsou zejména tzv. vyspělé země daleko za hranicemi trvalé udržitelnosti. Níže uvedené koncepty se zabývají hodnocením, zda posuzovaný způsob života je nebo není trvale udržitelný. Méně se už zabývají otázkou, jak toho dosáhnout.

Tato koncepce vychází z předpokladu, že v dlouhodobém horizontu jsou pro produkci potravin, energie a veškerých služeb k dispozici pouze místní obnovitelné zdroje - zemědělská půda, lesní půda a sluneční záření a srážky dopadající na sledované území. Těžba a zpracování nerostných surovin je možná v rámci trvale udržitelné spotřeby obnovitelných energetických zdrojů. Vzhledem k tomu, že obnovitelné zdroje energie jsou omezené, předpokládá se, že čerpání neobnovitelných zdrojů bude již tímto silně limitováno. Mimo rámec trvalé udržitelnosti jsou fosilní paliva a jaderná energie. Důvodem není ani tak poškozování životního prostředí nebo bezpečnostní rizika jako skutečnost, že zásoby jak fosilních tak jaderných paliv jsou odhadovány na desítky, nejvýše stovky let.

Čtěte také: Indikace ovzduší pomocí mechu

Jedná se zřejmě o nejkonzervativnější koncepci, přesto je vzdálena myšlence návratu na stromy, jak je často propagátorům obnovitelných zdrojů vytýkáno. Vývoj vědeckého a technického poznání nelze zastavit a ani to není třeba, pouze by mělo být nasměrováno k trvalé udržitelnosti. Není například vyloučeno ani používání plastů, pokud však budou vyrobeny z obnovitelných zdrojů, tj. z fytomasy.

Výhodou orientace na místní zdroje je z dnešního pohledu zejména snížení závislosti na importu; v oblasti energetických zdrojů se vesměs jedná o dodávky z rizikových regionů. Nejvýznamnější z místních obnovitelných zdrojů - fytomasa - je používána jako potraviny pro humánní spotřebu, zdroj tepla, krmivo a stelivo pro hospodářská zvířata, konstrukční materiál, tepelná izolace, hnojivo a další. Dalším poměrně dobře využitelným zdrojem pro celé území České republiky je sluneční záření - fototermika a fotovoltaika.

Jednotlivé oblasti spotřeby energie a fytomasy si často vzájemně konkurují a je nutno jejich nároky sladit. Koncept místních obnovitelných zdrojů v podstatě nutí k důslednému využívání synergických efektů, zejména pak k využívání všech surovin, jež jsou dnes označovány za odpady. Vzhledem k výrazně omezeným zdrojům je pro tuto koncepci velmi zásadní otázka poměru vložené a získané energie, zejména při posuzování fototermiky a fotovoltaiky, ale i pro hodnocení zemědělských technologií a postupů.

Vzhledem k tomu, že produkce surovin a dostupnost energie v průběhu roku kolísá, je akumulace, zejména sezonní (potraviny, krmivo, paliva) dalším klíčovým tématem; rovněž ve vztahu k poměru vložené a uspořené energie. Odhady pro fázi přechodu k trvale udržitelné společnosti předpokládají vyšší podíl lidské práce v zemědělství. Vezmeme-li v úvahu, kolik času a energie lidé věnují sportovním aktivitám, jeví se tato možnost jako reálná. Práce v zemědělství by mohla být považována za sportovní činnost na čerstvém vzduchu. Fyzioterapeuti by snadno našli vhodné kombinace fyzických činností v zemědělství tak, aby nedocházelo k jednostrannému namáhání organismu.

Odhad potenciálu OZE je založen na produkci fytomasy v biozemědělství, tj. bez průmyslových hnojiv. Výnosy v biozemědělství jsou asi o 20 až 30 % nižší než v konvenčním zemědělství. Část produkce se spotřebuje na výživu lidí a zvířat, předpokládá se nižší spotřeba masa než v současnosti. U ostatní nezemědělské půdy se předpokládá využití 1 % plochy na solární technologie - fotovoltaiku a fototermiku, odpovídá to ploše kolektorů asi 9 m2 na osobu.

Čtěte také: Indikátory fekálního znečištění vody

Stejně jako ostatní komplexní indikátory, i tento koncept byl rozpracován v 90. letech 20. století. Česky byl publikován v roce 1996. Koncept environmentálního prostoru se nesnaží o žádné zjednodušování. Jednotlivé položky spotřeby materiálů, energie a zátěž životního prostředí jsou porovnávány s s velikostí tzv. environmentálního prostoru, viz tabulka.

Lze předpokládat, že zásoby tzv. neobnovitelných zdrojů stále vznikají, rychlost jejich obnovy je však extrémně nízká. U neobnovitelných zdrojů se proto uvažuje čerpání v rozsahu 1 % nebo 1 ‰ ověřených zásob ročně. Nebudou-li objeveny nové zásoby, je nutno roční spotřebu zdroje průběžně snižovat, naopak budou-li objeveny nové zásoby, může se čerpání zdroje zvýšit. Takový postup vede v důsledku k trvalé udržitelnosti přesto, že čerpání neobnovitelných zdrojů v rozsahu 1 ‰ trvale udržitelné není.

Ekologická stopa

Pojem ekologická stopa definovali Wackernagel a Rees v roce 1994. Oproti výše uvedeným je koncept ekologické stopy velmi názorný. Oba aspekty lidské spotřeby - výroba zboží a likvidace odpadů - jsou přepočítávány na plochu biologicky produktivní země potřebné pro jejich zajištění. Plochy biologicky produktivní půdy jsou přepočítávány na tzv. globální hektary (gha) - fiktivní plochu s výnosem odpovídajícím celosvětovému průměru. Poměr výnosových potenciálů orné půdy, pastvin, lesa a dalších ploch je uveden v tabulce nahoře.

Zajímavé je srovnání biologické kapacity Země s globální spotřebou lidstva, které z konceptu ekologické stopy vychází - kolik planet bychom potřebovali pro trvalou udržitelnost našeho způsobu života. V současnosti je celková spotřeba lidstva odhadována asi o 20 % vyšší než biologická kapacita Země, vzniká tak ekologický dluh. Některými z jeho důsledků jsou růst znečištění vzduchu a vody a růst obsahu CO2 v atmosféře. Přitom ještě na počátku sedmdesátých let minulého století byla podle tohoto konceptu k dispozici zhruba dvacetiprocentní ekologická rezerva, viz obrázek dole.

Lidstvu chybí historická zkušenost, jak může takový stav ovlivnit například globální klima, odhady klimatických modelů však ukazují na riziko takového růstu teploty, jaký se v dosavadní historii nevyskytoval. Zůstane-li zachován dosavadní vývoj spotřeby, bude během několika desetiletí překročena biologická kapacita planety Země dvojnásobně. Takový stav je již považován za zcela neudržitelný. Investice do energetických technologií realizované v současnosti, jejichž životnost je plánována na desítky let, mohou uvěznit lidstvo v tomto riskantním scénáři.

Alarmující je v tomto směru vývoj ve dvou největších rozvojových zemích - Číně a Indii. Ten je však inspirován spotřebou bohatých zemí, mezi něž lze počítat i Českou republiku. Vyspělé země jsou v redukci spotřeby neúspěšné přesto, že informace o neudržitelnosti růstu spotřeby a nutnosti změny jsou šířeny už více než 30 let. Ukazuje se, že problém je spíše psychologický a sociologický, technická řešení jsou známa již dlouhou dobu.

Ekologickou stopu je možno odhadnout na základě jednoduchého kvízu na www.hraozemi.cz/ekostopa. Nová verze kvízu, ovšem pouze v angličtině je dostupná na www.myfootprint.org/. Koncept ekologické stopy má některé vady. Především zanedbává ostatní emise s výjimkou CO2. Rovněž odhady produkčního potenciálu zemědělské půdy jsou mírně nadhodnocené.

tags: #indikátor #environmentální #prostor #definice

Oblíbené příspěvky:

• Odpadní potrubí a odskok
• Řasy a ekosystém
• Padělky VIII
• Těžba nerostných surovin v ČR
• Efektivnější nakládání s odpady v Chotěboři