Myslivost, Ochrana Přírody a Lobby v České Republice

Často se diskutuje o roli myslivců v ochraně přírody. Když jsem hledal informace o hmotnosti jelena, narazil jsem na elektronickou podobu časopisu Myslivost / Stráž myslivosti, vydávaného Českomoravskou mysliveckou jednotou (ČMMJ). Po přečtení několika článků jsem dospěl k názoru, že na tuto kuriózní sondu do hlubin myslivcovy duše stojí za to upozornit.

Lov versus Ochrana Přírody

Zajímavý je fakt, že ačkoli je ve většině článků nějaká zmínka o tom, jak pozitivně působí myslivost na zvěř, přírodu a krajinu, největší část článků je věnována jedinému tématu - lovu. I bez ohledu na tematickou dominanci lovu v tomto časopise se člověk po přečtení téměř jakéhokoli textu neubrání dojmu, že právě lov je jediným a hlavním cílem výkonu myslivosti. Pokud se někde mluví o zvěři, pak často pouze jako o nositeli trofeje, kterou se posléze může šťastný lovec pyšnit. Když je zmiňována péče o zvěř, často se jedním dechem dodává, že tato péče zajišťuje kvalitní trofej.

Už samotný slovník lovců naznačuje, že něco není v pořádku. Většina loveckých termínů na první pohled nenapovídá, že je řeč o usmrcování. Smrti se říká zhasnutí, krev je barva a krvácení je barvení, ostatky jsou trofej, deka je stažená kůže atd. Tato zvrácenost evidentně sahá až do parlamentu, jak je patrné ze zákona o myslivosti (č. 449/2001 Sb.). Smutně nejkrásnější ukázkou je snad newspeak paragrafu 2, kde jsou vyjmenovány druhy zvěře, které lze při lovu zabíjet, jako "druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem".

Myslivci nutnost každoročního odstřelu zvěře zdůvodňují regulací početních stavů, aby byla zachována rovnováha především v soužití zvěře a okolní přírody. Otázkou však je, proč tolik myslivců cítí nenávist k šelmám, které loví stejnou zvěř jako oni (především vlk a rys), když tyto šelmy jsou schopny sehrát velmi účinnou roli v regulaci rovnováhy mezi zvěří a jejím okolím? Že by hrozilo, že šelmy sloví kapitální kusy, na které si myslivci trpělivě pucují flinty ? Stejně tak podivné je intenzivní zimní přikrmování. V zimně se krmí, aby přežilo co nejvíce kusů, na podzim se střílí, protože je jich moc.

Myslivost a Veřejnost

V minulosti byly podzimní hony na drobnou zvěř celospolečenskou záležitostí venkova a z finálního lovu měl prospěch téměř každý obyvatel, protože zvěřina byla levnou a dostupnou, kvalitní potravinou. Dnes je čím dál větší počet obyvatel koncentrován ve městech a s myslivci se dostávají do konfliktu v průběhu svojí rekreace ve volné přírodě (venčení psů, motorismus, atd.). Potom mají na myslivce negativní názor, protože se myslivci nějakým způsobem snažili ovlivnit jejich svobodný pohyb v přírodě. Lov není pro určitou skupinu lidí v součastné době přijatelný.

Čtěte také: Více o venkovské zeleni

Podle mne lov není v dnešní době pouze výsadou inuitů, křováků a ostatních přírodních národů. Myslivost a lov jako její neoddělitelná součást má v našich podmínkách staletou tradici, je vysoce etický a jeho úkolem je vyřazovat z chovu zvěře jedince podle přesně stanovených kritérií. Získání jakékoli silnější trofeje je pro normálního myslivce většinou odměnou k životnímu výročí, nebo jako odměna za jeho činnost v tom kterém mysliveckém sdružení.

Vliv Myslivecké Lobby

Původní článek poukazoval na fakt, že Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) vydává časopis Myslivost, v němž překvapivě mnoho prostoru dostávají lidé, kteří svoji seberealizaci nacházejí v lovu zvířat pro zábavu, ať už jako myslivci, či jako poplatkoví lovci. Někteří dokonce barvitě líčí svoje bezprostřední emoce a prožívání při lovu, čímž dávají nahlédnout do zajímavých zákoutí jejich vlastní psychiky.

Namísto debaty o tom, proč jeho organizace podporuje ve svém oficiálním časopise vydávání slaboduchých loveckých elaborátů je náhle řeč o tom, jak geniální myslivečtí inženýři udržují neschopnou přírodu alespoň při základních životních funkcích. Chápu, že člověku, který se domnívá, že "lov je odměnou za péči o zvěř", asi nic jiného nezbývalo.

Ačkoli bylo přijetí mysliveckého zákona obecně považováno za vítězství myslivecké lobby nad zájmy ochrany přírody a vlastnických práv, nenajdeme v něm žádnou oporu pro Králíčkovo tvrzení, že "myslivost zjednodušeně řečeno je … druhem zemědělské prvovýroby… a její bioprodukty jsou zvěřina, kůže a případně trofej".

Regulace početních stavů zvěře je pak dalším zajímavým bodem. Mnoho myslivců se na toto ustanovení zákona odvolává stejně úlevně, jako pan Králíček. Nelze zde však nevidět zásadní rozpor: ve chvíli, kdy příroda sama reguluje početní stavy zvěře tím, že je dané území prostě schopno uživit jen určitou velikost populace, nařizuje zákon myslivcům zvěř přikrmovat. Tím se logicky spěje k situaci, kdy bude možno vítězoslavně zvolat, že se nám ty potvory, čert ví jak, už zase přemnožily a je potřeba vytáhnout kulovnice, než nám všechno sežerou.

Čtěte také: Pohledy na ochranu přírody

Četné výzkumy a pozorování dokazují, že v krajině našeho typu jsou predátoři jako vlk či rys schopni sehrát velmi pozitivní úlohu a převzít na svá bedra mnoho regulačních funkcí, které dnes v potu tváře plní naši myslivci. Hysterie, s níž však nervová soustava mnoha myslivců reaguje na signál šelma je pak nepochopitelná jen do doby, než si uvědomíme, co přítomnost šelem v revíru znamená pro člověka, kterému je lov vším.

Vlci a Pastevectví

Od roku 1994 se u nás objevili vlci. Ale to je jen skutečnost, nic víc. Snad je to, alespoň pro ekology, dobrá zpráva. Mají radost, že v naší přírodě jsou zase vlci. Lépe by bylo za počátek skutečného výskytu považovat rok 2014, kdy se podle AOPK začali vlci u nás rozmnožovat.

Ale rozšíření vlka v naší přírodě nevypovídá o zlepšení čistoty vod ani vzduchu, zvýšení podílu přirozených porostů nebo jiného obnovení či zlepšení přírodních podmínek. V rozšíření vlků u nás žádnou prospěšnost nevidím. Daleko lepší by bylo, kdyby vlci zůstali, kde byli. V prvé řadě je ale závažným ohrožením pastevního chovu ovcí, skotu a koní. V širší souvislosti vlci už ohrožují zaměstnání lidí, prosperitu farmářů, jejich dodavatelů i příjem obcí.

Pracovníci ochrany přírody společně s různými ekologickými spolky, mezi kterými dominuje hnutí Duha, vytrvale a nepravdivě zkreslují skutečnost, že vlci prioritně napadají ovce na pastvě a také i koně a skot. Lépe řečeno, popírají a hrubě překrucují vše, co souvisí s útoky vlků. Mluvíme-li s chovateli, kterým vlci opakovaně napadli a napadají stáda ovcí, vždy slyšíte, že perspektiva dříve dobře prosperujících chovů je velmi špatná.

Z materiálu Program péče o vlka obecného uvádím v tabulce výši vyplacených náhrad škod způsobených vlkem obecným v letech 2002 až 2019 v ČR (stav k 31. 12. 2019, zdroj: Ministerstvo financí ČR).

Čtěte také: Články z Ekologie a Právo

Ale pokud chovatelé už od roku 2017, z praktického dopadu od počátku roku 2018 uplatňovali výši škod podle úpravy, pak je nárůst mezi rokem 2018 a 2019 nejen hrozivý, ale svědčí spíše o tom, že asi nejde o zvyšování jejich stavů pouhou přirozenou migrací nebo reprodukcí.

Ochrana stád psy má více nevýhod a rozporů, než kladů. To je přece obrovský rozpor. Šelmy přijdou do prostředí, kde se ovce pasou na velkých plochách. Ovce jsou ze své přirozenosti na pastvině od poloviny dubna do konce listopadu 24 hodin denně.

Ploty a ohrady k plně spolehlivému zabránění útoků vlků ale vybudovat prostě nelze, už jen pro negativa působící proti vzhledu krajiny, migraci volně žijících zvířat, pohybu lidí, ale i kvůli členitosti terénu. Porosty kolem ohradníku se musí sekat. Náklady na vybudování a údržbu plotů či ohrad podstatně zhoršují ekonomiku chovu ovcí a pokud jsou ještě zvýšeny střežením, nemůže být chov rentabilní.

Legislativní Změny

Na stránkách časopisu Myslivost jsem čtenáře od roku 2013 průběžně informoval o vývoji legislativy tzv. nepůvodních druhů. Nyní už největší novela sedmi(!) oborových zákonů za posledních 15 let zamíří z MŽP a MZe na Vládu a potom do Sněmovny. Na stole jsou velké změny zákona o ochraně přírody, zákona o myslivosti, zákona o rybářství, lesního zákona, či zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Dále se mění či zavádí 60 ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Také se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a další oborové zákony - lesní zákon a rybářský zákon, které se nás týkají méně. Celkem tato komplexní rozsáhlá novela mění či zavádí přes sto nových ustanovení a spolu s podklady a důvodovou zprávou zahrnuje stovky stran textu.

Velmi žádoucí novinkou, na které se všichni vzácně shodují, myslivci, MZe, MŽP i ochranáři, je, že konečně padne bariéra při lovu invazních živočichů. Dosud může lovit invazní druhy (mývala, psíka, norka, nutrii) jen myslivecká stráž, resp. hospodář. Nově na základě § 11 bude moci uživatel honitby pověřit kohokoliv s loveckým lístkem, aby prováděl regulaci nejen celoevropsky zakázaných invazních druhů, ale i dalších živočichů stanovených prováděcím předpisem, protože invazně se mohou chovat a regulaci mohou vyžadovat v době klimatických změn i některé původní druhy.

Nově § 68 obsahuje zmocnění, aby MZe v dohodě s MŽP vydalo prováděcí vyhlášku pro usmrcování invazních nepůvodních druhů živočichů a dalších živočichů, kteří nejsou zvěří, vyžadující regulaci, uživatelem honitby v rámci mysliveckého hospodaření. Díky tomu bude moci být lov mývalů, psíků mývalovitých a jiných nežádoucích druhů dotován v nějaké formě zástřelného.

Nesmíme však usnout na vavřínech. Zřejmě v druhé polovině roku 2019 pak novela zamíří k zákonodárcům do Sněmovny. Novely zákonů o ochraně přírody a myslivosti patří tradičně mezi velmi sledované a kontroverzní, a proto generovaly v minulosti velké množství pozměňovacích poslaneckých návrhů.

Kulturní a Společenský Přínos Myslivosti

Myslivost má u nás unikátní tisíciletou tradici, kterou nám v jiných částech světa právem závidí. Zatímco mimo středoevropský region je myslivost vnímána pouze jako lov či sport, u nás lze mysliveckou filozofii vyjádřit tak, že samo střílení myslivce nedělá. Naše myslivost zahrnuje řadu aktivit a tradic s lovem a péčí o zvěř spojených, zejména: chovy zvěře, obornictví, bažantnictví, ochranu zvěře a jejích biotopů, osvětu, mysliveckou kynologii; myslivecké zvyky a tradice jako je myslivecké odívání, používání myslivecké mluvy, dodržování myslivecké etiky, konání výřadů a výloží, pasování, lovecké troubení, myslivecké svatby a křtiny aj.

Není bez zajímavosti, že ve většině z šesti tisíc obcí v ČR, jsou právě myslivci hlavními nositeli kultury, kteří zajišťují kulturní aktivity na venkově formou mysliveckých plesů, výstav, slavností, posvícení, dnů dětí, Hubertských zábav a jiných společenských akcí. Kromě kulturního přínosu myslivci v dnešní době věnují spoustu času a úsilí péči o přírodu při uklízení nepořádku v honitbě, při likvidaci skládek, údržbě remízků, políček a při nápravách ekologických škod, které způsobili ostatní.

Současné Výzvy a Hrozby

Zatímco celé minulé tisíciletí bylo v českých zemích pro myslivost příznivé, od začátku nového tisíciletí čelíme velmi nebezpečnému legislativnímu a mediálnímu tlaku. Nastala totiž nová doba tzv. environmentalismu.

Nedávno připravili úředníci Evropské komise novou legislativu nazývanou „Invasive alien species“ (Invazivní nepůvodní druhy), která si klade za cíl omezení, zákaz a odstranění nepůvodních druhů rostlin a živočichů z přírody včetně kříženců. Legislativní návrh právě teď leží v Europarlamentu a ochranářská lobby se jej bude snažit protlačit na poslední chvíli ještě před květnovými eurovolbami, protože Europarlament v novém složení by mohl hlasovat proti.

Pro naši myslivost by však byl nejničivější zákaz chovu bažanta či rovnou jeho odstranění z přírody, a z rostlin bude bolestivý zákaz topinambur (na Slovensku už zákaz platí). Jistě, že to nebude zítra, v první fázi chce salámovou metodou Evropská komise zakázat na seznamu jen 50 druhů, přičemž některé z nich opravdu v naší přírodě škodí a my myslivci bychom rádi viděli možnost je plošně a bez omezení redukovat (např. norka amerického, psíka mývalovitého či mývala severního).

Dalším veřejným nepřítelem v EU je dlouhodobě olovo. Bylo již zakázáno v benzínu, v pájkách pro elektroprůmysl, a zatím zůstává v akumulátorech a střelivu. Ale jak dlouho? V hlavě bruselského úředního šimla se rodí legislativní nápady na úplný plošný zákaz olověného střeliva a navíc je to korunované snahou o značení každé jednotlivé střely!

Toto byl jen malý výčet aktuálních nebezpečí, které naší myslivosti hrozí. Zdaleka největším nebezpečím je však tendence proti dlouhodobou praxí ověřenému principu trvale udržitelného hospodaření v krajině, ve prospěch tzv. principu předběžné opatrnosti. Tento princip je nebezpečnou a přitom ničím neověřenou teorií environmentalistů spočívající v jednoduché krátkozraké logice, že v případě pouhého podezření na škodlivost přírodě, se toto musí omezit nebo zakázat bez ohledu na to, že ekosystémy se složitě dlouhodobě vyvíjejí do rovnovážného stavu, a že sebelépe míněný zásah může přinést opačný negativní efekt.

tags: #casopis #Myslivost #ochrana #přírody #loby #v

Oblíbené příspěvky:

• Jak fotit zimní krajinu?
• Náhrada škodlivých materiálů
• Ptačí Ráj v Přímém Přenosu
• Identifikace zvířecích hromádek
• Komunální odpad Karviná