Ochrana přírody v Uzbekistánu: Pohled do časopisu Ochrana přírody

06.03.2026

Současná Republika Uzbekistán se pyšní přírodovědně cennými územími mezinárodního významu.

Má sice legislativně rozvinutý systém ochrany přírody, pojatý především jako ochranu životního prostředí člověka, tento však jen omezeně dokáže zpomalovat poškozování přírodního bohatství, které je ohrožováno potřebami rychle se rozvíjející nejlidnatější středoasijské republiky.

Uzbekistán se rozkládá mezi dvěma velkými řekami centrální Asie, Amudarjou a Syrdarjou, na ploše 447, 4 tis. km2, převládá zde studené aridní kontinentální podnebí.

Pozice země rozkládající se na křižovatce několika středoasijských biogeografických regionů předurčuje zdejší bohatou biodiverzitu.

Významná pohoří Pamíro-Alaj a Západní Ťan-šan sousedící s Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem tvoří hotspot „Pohoří Střední Asie“.

Čtěte také: Více o venkovské zeleni

Více jsou zemědělstvím ohroženy adyry. Tak se nazývají ekosystémy podhorských plání a nízkých kopců na úpatí vysokohoří.

Mezi východními pohořími leží úrodná Ferganská dolina, která je prakticky celoplošně obhospodařovaná a je místem občasných pohraničních konfliktů se sousedními zeměmi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem.

Mezi specifické středoasijské ekosystémy nižších poloh patří tugai. Jde o formu lužních lesů a křovin vázaných na zaplavovaná území v aridních oblastech střední Asie.

V Uzbekistánu se tugai zachovaly v okolí řek na nevelkých plochách. Protože výskyt tohoto biotopu má liniový charakter, představuje významný koridor pro migraci zvířat.

Je však čím dál více fragmentován zástavbou. K jeho ústupu dochází také v nivách toků, které vlivem vysokých odběrů vody pro zavlažování a v důsledku dopadů změn klimatu čím dál častěji zůstávají celoročně vyschlé.

Čtěte také: Pohledy na ochranu přírody

Ze stejného důvodu je hrozbě přímého zániku vystavena velká část mokřadů. Samozřejmě nejkřiklavějším mementem obřího rozměru je zanikající mokřadní ekosystém Aralského jezera s někdejší unikátní biodiverzitou.

Na první pohled nehostinné pouště Kyzylkum rozkládající se v centrální části Uzbekistánu a Ustjurt na západě země však ukrývají mnoho míst s bohatou biocenózou s vysokým stupněm endemismu.

Místní populaci Republiky Uzbekistán tvoří téměř 35 mil. obyvatel, z nichž necelá polovina žije na venkově a živí se zemědělstvím.

Právě zemědělství spojené se zavlažováním spolu s dopady změny klimatu vedly k pokračující desertifikaci.

Vedle intenzivní rostlinné výroby v nížinách a pastevectví v horských a podhorských oblastech mají negativní vliv na přírodu těžba nerost-ných surovin, narůstající míra fragmentace a stále se zrychlující rozvoj energetiky a průmyslové výroby.

Čtěte také: Články z Ekologie a Právo

Organizace ochrany přírody

Ochrana přírody je v Uzbekistánu legislativně ukotvená a vybavená mnohými nástroji, které však nejsou dostatečně naplňovány.

Základní legislativní úprava, zákon o ochraně přírody přijatý v r. 1992, stanovila právní, ekonomické a institucionální základy pro ochranu přírody.

V následujících letech byla přijata řada dalších legislativních předpisů, které detailněji upravují dílčí oblasti, např. zákony: o racionálním využívání přírodních zdrojů (1992), o vodě a využívání vody (1993), o ochraně a využívání flóry (1997), o lesích (1999), o chráněných přírodních oblastech (2004), o ekologické kontrole (2013), o ochraně a využívání volně žijících živočichů (2016) a další (Kuchkarov 2018).

Zákon o ochraně přírody garantuje obyvatelům právo na pobyt v zachovalém přírodním prostředí, racionálně využívat přírodní zdroje, získávat informace o stavu přírody a zakládá právo sdružovat se v neziskových organizacích na ochranu přírody.

Nejvyšším orgánem ochrany přírody je Kabinet ministrů Republiky Uzbekistán (dále jen vláda), který vyhlašuje národně významná chráněná území, stanovuje poplatky, vytváří systém environmentálního vzdělávání, zajišťuje mezinárodní vztahy v oblasti ochrany přírody atd.

Místní orgány státní správy zajišťují povolování a zpoplatňování využívání vodních zdrojů, územní plánování, zřizují chráněná území regionálního významu atd.

Výkonným orgánem a orgánem státní správy v ochraně přírody je Státní výbor Republiky Uzbekistán pro ekologii a ochranu životního prostředí (dále jen Státní výbor), který zajišťuje realizaci státní politiky v oblasti environmentální bezpečnosti, ochrany životního prostředí, využívání a reprodukce přírodních zdrojů1).

Dnes je ústředním kontrolním orgánem státní správy nad dodržováním předpisů v oblasti ochrany přírody a všech složek životního prostředí, ve které také samostatně rozhoduje a připravuje podklady pro rozhodnutí.

V působnosti Státního výboru byl zákonem o ochraně přírody zřízen v r. 1992 Fond pro ekologii, ochranu životního prostředí a nakládání s odpady, který financuje výzkum, ochranu životního prostředí a environmentální vzdělávání (dále jen fond).

Hlavními příjmy fondu jsou kromě státního rozpočtu pokuty za porušení předpisů, příjem z prodeje zabavených věcí a dary.

V rámci Státního výboru působí Inspektorát ochrany a využívání biodiverzity (od r. 2017).

Druhová ochrana

Vysoká biodiverzita Uzbekistánu se vyznačuje velkým počtem endemických druhů. Z přibližně pěti tisíc dosud známých rostlinných druhů je více jak 500 endemických (Tojibaev 2010).

Mezi endemickými druhy zaujímají zvláštní místo zástupci rodů Tulipa, Allium, Gagea, Eremurus, Astragallus, Iris a další.

Výzkum fauny bezobratlých přináší stále nálezy nových taxonů, nyní je popsán z území Republiky Uzbekistán výskyt 15 tis. druhů.

Žije zde 714 druhů obratlovců, z toho 8.5 % endemitů, v případě plazů dosahuje endemismus dokonce 50 % (Anonymus 2001).

Ochrana a udržitelné využívání biodiverzity patří mezi priority státní politiky. Uzbecká vláda přijala a naplňuje národní program a akční plán ochrany biodiverzity.

Právní úprava k ochraně druhů stanovuje přísnou ochranu biotopů, explicitně zakazuje některé činnosti poškozující volně rostoucí rostliny a volně žijící živočichy, ukládá ochranu migračních tras při umísťování vodních staveb, dopravních cest a elektrického vedení, povinnost monitoringu a evidence, upravuje záchranné programy ohrožených druhů, uzákoňuje tvorbu červených seznamů.

Je také explicitně uzákoněno, že volně žijící živočichové vč. bezobratlých jsou výhradně majetkem státu.

Pro vybrané druhy jsou vytvářeny a realizovány záchranné programy obsahující realizaci praktické péče v terénu i opatření exsitu.

Mezi rostlinné druhy s aktivní péčí patří např. endemit keř Otostegia bucharica, který byl předmětem záchranného transferu při stavbě železnice v úseku Tashguzar-Baysun (Tojibaev 2019), nebo lněnka, Thesium minkwitzianum, která je dnes známa pouze ze tří stanovišť v pohoří Ťan-šan (Sadikov et al. 1984) a u které je zpracován záchranný vědeckovýzkumný program obsahující mj.

Vláda může nařízením zpoplatnit vstup do komplexních krajinných rezervací, přírodních parků, národních parků a státních biosférických rezervací.

Poplatky jsou vítaným příjmem organizací zajišťujících správu těchto území vedle prostředků získaných z vydávání povolení k využívání přírodních zdrojů, příjmů z rekreačního, turistického a dalšího využití chráněných území povolené zákonem.

Mezi ikonické druhy zvířat, pro které je přijat a realizován záchranný program, patří sajga (Saiga tatarica).

Odhaduje se, že za poslední čtvrtstoletí poklesla celosvětová populace této antilopy o 90 %!

Hlavním důvodem je nelegální lov samců pro rohovinu využívanou v tradiční čínské medicíně, ničení biotopů a migračních tras.

Jedna z nejsilnějších subpopulací obývá Ustjurtskou plošinu na hranici s Kazachstánem. Jen na uzbeckém území však poklesla početnost sajg z 80 000 v r. 1990 za třicet let na pouhé desítky kusů.

V roce 2016 se díky intenzivní ochraně sajg podařilo trend zvrátit a od té doby každoročně početnost těchto antilop roste až na současných asi 200 kusů (Milner-Gulland et al. 2020).

Mezi další druhy s aktivní péčí patří záchranný program pro dropa hřívnatého (Chlamydotis macqueenii) 3).

Státní ochrana přírody ve spolupráci s Emirates Bird Breeding Center for Conservation vybudovala v r. 2006 chovatelské centrum nedaleko Buchary, které odchovalo a do pouště Kyzylkum od r. 2010 vypustilo 18 tis. dropů (Dolman et al. 2021).

Státní ochrana přírody také provozuje Centrum pro chov ohrožených zvířat Džejran, které se zaměřuje např. na chov endemického argali Severtzova (Ovis severtzovi), či jelena bucharského (Cervus elaphus bactrianus), chráněného v rezervacích Dolní Amudarja či Zarafšan (Comelis et al. 2021) 4).

Nicméně materiální i chovatelská úroveň expoziční části centra je v současné době doslova žalostná. Snad uspokojivější výsledky vykazuje centrum Jeyran v záchranných chovech např. Velkým mezinárodním uznáním významu přírody v Uzbekistánu je zápis většiny území národního parku Ugam-Chatkal (357,24 km2) v r. 2014 na seznam světového dědictví UNESCO („Západní Ťan-šan“).

Soustava chráněných území

Prvním zvláště chráněným územím v Uzbekistánu je přísná státní rezervace Zaamin (1926) a „Horská lesní rezervace Chatkal“ vyhlášená Radou ministrů Uzbecké SSR v r. 1947.

V současné době celková plocha rezervací, parků a památek činí přibližně 50 tis. km2, tj. 11 % území republiky5) (viz tabulka č.

Soustava chráněných území je celkem složitá až nepřehledná, což je do velké míry dáno pojetím ochrany přírody jako ochrany životního prostředí pro člověka.

V zásadě jde o původní soustavu z dob Sovětského svazu, doplněnou o mezinárodní kategorie chráněných území (bohužel bez snahy o odstranění duplicit).

Uzbecký zákon z r.

tags: #časopis #ochrana #přírody #pavel #poust #obsah