Projekt "Hrajeme si na indiány" jsme využili již po několikáté jako hlavní tematickou náplň pobytu na škole v přírodě. Hlavním cílem projektu je seznamování dětí se způsobem života jiných kultur, rozvoj úcty k životu ve všech jeho formách, rozvoj řečových schopností, komunikativních dovedností a tvořivosti, posilování smyslového vnímání a především získání citového prožitku a utvrzení se v pocitu sounáležitosti se světem, přírodou a lidmi.
Kryštof Kolumbus a objev Ameriky
Před 500 lety se tři španělské lodě, jimž velel Kryštof Kolumbus, přeplavily přes Atlantský oceán a dorazily k neznámé pevnině. Kolumbus byl přesvědčen, že se dostal do Indie, a tak domorodce, s nimiž se setkal, nazval indiány. Ve skutečnosti doplul k jednomu z ostrovů poblíž velkého kontinentu, o němž Evropané tehdy ještě nevěděli, že existuje.
Původ indiánů
Předkové indiánů přišli na americký kontinent dávno před tím, ve skupinách jako lovci. Pravděpodobně táhli za stády zvěře. Asie tehdy byla spojena s Amerikou a oni tak mohli přejít z jednoho kontinentu na druhý. Obyvatelé Asie a indiáni si byli velice podobní. Měli stejnou barvu pleti, tvar očí, vystupující lícní kosti, černé vlasy.
Život prérijních indiánů
Prérijní indiáni dostali své jméno podle prérií. Jsou to velké pastviny uprostřed Severní Ameriky s bizony, zdivočelými koňmi (indiáni jim říkali mustangové a naučili se na nich jezdit). Z kožešin a kůží si vyráběli oblečení a velké stany - "týpí". Vyráběli si různé nástroje z kostí a rohů zvířat. Živili se lovem zvířat a sběrem plodin.
Bizon - zdroj obživy a materiálu
Bizon je mohutné zvíře, dlouhé až tři metry. Kdysi se obrovská stáda bizonů potulovala po prériích a byla hlavní obživou indiánů. Jejich kůže využívali na oblečení a stavbu stanů. Mají huňatou dlouhou srst, která před létem opadává. Letní srst je pak mnohem kratší. Jsou to zvířata společenská, tvoří velká stáda, aby počátkem zimy "buvolími cestami" táhla za potravou na jih a v létě opět opačným směrem.
Čtěte také: Více o venkovské zeleni
Týpí - indiánský domov
Tee pee byl kuželovitý stan, 5 - 6 m vysoký. Stavba byla snadná. Stanový plášť byl sešitý až z 20 bizoních kůží. U vchodu měli zásoby dřeva a stan byl obrácen na východ (uctívání Slunce). Uvnitř se dal rozdělat oheň, kouř byl odváděn středem stanu. Podél stěn byla umístěna lůžka z vrstev kožešin a na nich bizoní kůže jako spací pytle. Zbraně, posvátné předměty a oděvy byly zavěšeny na řemenech po obvodu.
Vztah k přírodě a zvířatům
Indiáni považují všechna zvířata za své bratry. Nezabíjejí je bez důvodu a v nadbytečném množství. Duchové zvířat by se rozhněvali a zvířata by se už nikdy neobjevila. Lovci se před každým lovem omlouvají duchům zvířat a odprošují je tancem. Při tanci vrhají oštěpy do obrazu bizona nakresleného do písku.
Indiánské umění a zdobení
Malování považovali indiáni za nutné odlišení se od zvířat. Bez malování se neobešel žádný tanečník ani bojovník, nenamalovaný indián si připadal bledý a slabý. Indiáni vyřezávali totemy z velikých klád. Většinou je barvili červeně, černě, modře a zeleně a často na nich zobrazovali podoby významných zvířat či duchů.
Šperky a talismany
Indiáni se hojně zdobili krásnými šperky z kostí zvířat, per ptáků, přírodnin, různými kroužky a pásky, které je měly nejen krášlit, ale také chránit před zlými duchy. Indiáni věřili, že je před zlem ochrání také jejich talisman pro štěstí. Do koženého váčku ukládali předměty související s ochranou zdraví a života. Tento talisman pak nosili po celý život zavěšený na krku, anebo pečlivě schovaný v týpí. Obsah váčku byl tajný a posvátný. Vkládaly se do něj korálky, mušličky, bylinky.
Hudba a tanec
Žádná apačská slavnost se neobešla bez tance a zpěvu. Vydařený lov, volba náčelníka, složení zkoušky dospělosti - to vše se muselo pořádně oslavit. Nejdůležitějším indiánským hudebním nástrojem byla chřestidla. Nebyl jediný kmen, který by tento jednoduchý nástroj neznal. Vyráběla se z namočené bizoní kůže, ze které se ušila kapsa a naplnila mokrým pískem do kulovitého tvaru - jako míč. Když kůže ztvrdla, písek se vysypal. Chřestidla se naplnila kamínky a připevnila se k nim držadla. Bubínky jsou potažené bizoní kůží, bohatě zdobené malbou. Kůže na spodní straně je připevněna zkříženými řemínky, za ty se nástroj drží, tluče se do nich dřevěnou paličkou obalenou kůží. Nástroje se také vyráběly ze dřeva, březové kůry a dokonce ze želvího krunýře.
Čtěte také: Pohledy na ochranu přírody
Oděv
Indiánské ženy šily oblečení i boty z bizoní kůže, a to legíny - dvě nespojené nohavice, zdobené třásněmi, košile bez rukávů, pončo navlékající se přes hlavu, mokasíny - boty s pevnou podrážkou, přehozy z kožešiny na zimu.
Indiánská čelenka
Indiánská čelenka nebyla jen krásnou ozdobou hlavy. V jednodušším provedení (bez per) měla i praktický význam: bránila stékání potu do očí. Byly to jednoduché lýkové, tkané nebo kožené pásky ovázané přes čelo kolem hlavy. Velká čelenka s péry byla odznakem moci. Nosili ji náčelníci, šamani (lékaři a kouzelníci) nebo tanečníci různých slavností.
Čtěte také: Články z Ekologie a Právo
tags: #casopis #pastelka #rok #v #prirode #obsah
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]