Vojen Ložek: Zakladatelská osobnost české malakologie a výzkumu čtvrtohor

Dne 15. 8. 2020 zemřel v motolské nemocnici, krátce po svých 95. narozeninách, Vojen Ložek, zakladatelská osobnost moderní evropské malakologie a komplexního výzkumu čtvrtohor, jeden z nejvšestrannějších českých přírodovědců a vrcholných představitelů naší vědy. Vojen Ložek na fotografii z rodinného archivu (Igor Míchal, č. 4/2020, s.).

Byl dokonalým znalcem řady přírodovědných disciplín, autorem více než 1 500 vědeckých sdělení, včetně několika desítek knih a obřích monografií typu Měkkýši českého kvartéru (1955), Quartärmollusken der Tschechoslowakei (1964) či Příroda ve čtvrtohorách (1973), kapitol ve světových kompendiích o výzkumu čtvrtohor a biologii měkkýšů atd.

Získal řadu prestižních ocenění - např. čestné členství ve Philosophical Society of Cambridge, medaili Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor, zlatou medaili Gregora Mendela za zásluhy v biologických vědách, Cenu ministra životního prostředí ČR atd.

Vojen Ložek velmi výrazným způsobem ovlivnil ovšem i dění v praktické ochraně přírody a strategii krajinného managementu na nejrůznějších organizačních, prostorových a časových úrovních. Průběžně ukazoval, že symbióza ryze vědeckého pohledu a praktických ochranářských a pedagogických aktivit je nejen možná, ale i pro všechny zúčastněné také velmi přínosná a důležitá.

V tomto směru byl ovšem Ložek disponován zcela ojedinělou fenomenální znalostí fantastických detailů nejrůznějších lokálních, interregionálních a významových specifik nesčetných přírodovědných souvislostí a jedinečnou schopností vnímat tyto skutečnosti netriviálním, současně však velmi vyváženým způsobem zohledňujícím se stejnou pozorností tu dynamiku sedimentačních procesů, tu behaviorální ekologii různých měkkýšů, tu historické peripetie keltského osídlení, tu společenské souvislosti příslušného přírodovědného problému.

Čtěte také: Více o venkovské zeleni

Dr. Ložek patřil ke generaci vědců, jejichž formování nezanedbatelně ovlivnilo uzavření vysokých škol v době německé okupace - a řekl bych, že způsobem rozhodně nikoliv pouze záporným. Národní muzeum, kam Vojen počátkem války co mladičký gymnaziální zájemce o přírodu přichází, je v té době útočištěm celé plejády vynikajících představitelů předválečné generace, věnujících se zde ve splendid isolation muzejních zákoutí svým přírodovědným zálibám naplno, pro ně samé a jaksi navzdory podmínkám.

Vojenův zájem a výjimečné tvůrčí dispozice jsou tu stimulovány hned v několika směrech - nejen fascinující atmosférou takto provozované přírodovědy, koloritními specifiky pražské přírodovědné komunity či tušenými perspektivami jejího poválečného rozvoje, ale přinejmenším ve stejné míře i nepřehlédnutelnými nedostatky vědeckého působení českých velikánů a zarážející neúplností představ o nejrůznějších skutečnostech, často i velmi elementárních.

To platí do značné míry i o Jaroslavu Petrbokovi, malakologovi, s nímž přichází Vojen Ložek do kontaktu nejdříve, a který jej současně inspiruje patrně i v dalším směru - souběžným zájmem o problematiku archeologie, paleontologie, geologie, karsologie, geografie a botaniky.

Po válce přichází Ložek na Přírodovědeckou fakultu UK, souběžně studuje biologii a geologii a v roce 1948 nastupuje do Státního geologického ústavu, kde se zásadním způsobem podílí na formování komplexního oddělení výzkumu čtvrtohor, pracovní skupiny, která průběžně organizuje do té doby zcela nebývalé komplexní výzkumné programy.

Od roku 1956 do roku 1963 se hlavním Ložkovým úkolem stává vypracování mapy půdních substrátů a přirozených hnojiv. Díky němu fyzicky prozkoumal doslova každý kilometr celého území tehdejšího Československa, a to s možností nezanedbatelného technického zázemí k nejrůznějším výzkumným aktivitám. Tuto příležitost využil skutečně dokonale.

Čtěte také: Pohledy na ochranu přírody

Vedle samotné mapy a mnohasetstránkových komentářů odkryl a podrobně zpracoval množství lokalit zásadních pro poznání kvartéru v nejobecnějších souvislostech a současně zmapoval mikro-biogeografickou proměnlivost fosilních i recentních společenstev měkkýšů a rostlin v měřítku, o kterém se tehdy v Evropě nikomu nesnilo.

Získaný datový aparát a jeho bezprostřední propojenost se znalostí místních geologických podmínek a nejmladší geologické minulosti se staly základním impulsem pro komplexní přehodnocení stratigrafie mladších čtvrtohor (stratigrafie spraší, travertinů a jiných pokryvných uloženin) ale zejména pro nové tematické vymezení příštího výzkumu.

S tím přichází Ložek do nově založeného Geologického ústavu ČSAV, kde se soustředěně věnuje, souběžně s tématy recentní fauny a krajinné ekologie, zejména problematice faciality a historii nejmladšího úseku čtvrtohor - holocénu. Vypracoval celou sérii operačních postupů výzkumu holocénu v karbonátových uloženinách a využití měkkýšů a jiných skupin fosilií v detailním a komplexně pojatém výzkumu čtvrtohor.

Ukázal četná specifika vývoje v suchozemském prostředí, různých geografických a klimatických oblastech a zhodnotil význam řady dílčích faktorů bezprostředně ovlivňujících dynamiku litogenetických a faunogenetických procesů. Se svými spolupracovníky odkryl kolem dvou set souvislých vrstevných sledů poskytujících robustní podklad pro podrobnou rekonstrukci vývojové historie současné přírody ČR, věcné zohlednění specifik místních a regionálních podmínek a skutečností ochranářského zájmu.

Pro četné žáky, spolupracovníky a následovníky rozvíjející v různých disciplinách jeho přínos a čerpající z poznatků, které v průběhu svého mimořádně plodného života nashromáždil, je odchod Vojena Ložka nenahraditelnou ztrátou.

Čtěte také: Články z Ekologie a Právo

tags: #casopis #priroda #archiv

Oblíbené příspěvky:

• Kanárské ostrovy: ubytování v přírodě
• Recenze lahví šetrných k přírodě
• Czech Nature Photo
• Odpadové hospodářství Slavkov
• Využití zeminy v urbanistice