Ekologické výzvy a ochrana rybníků v České republice

14.12.2025

Rybníky v přírodních rezervacích mají sloužit jako útočiště pro ohrožené druhy vodního hmyzu, obojživelníků, ptáků ale i některých druhů ryb, např. slunky či karasy obecné. Na takových lokalitách by mělo být rybniční hospodaření přizpůsobeno a podřazeno ochraně přírody. Rybí obsádky by měly být menší než na klasických produkčních rybnících a manipulace s vodou a její kvalita by měly respektovat nároky přítomných chráněných druhů. Často zde proto probíhá vyplácení tzv. kompenzací, tedy ztrát ušlého zisku hospodařícímu subjektu. Na papíře to vypadá skvěle, realita ale bohužel často pokulhává. Pojďme se podívat na několik aktuálních případů.

O tom, že nastavit šetrné hospodaření ani v těch nejvyhlášenějších rezervacích se nedaří, se lze přesvědčit na mnoha lokalitách. Jedním takovým příkladem jsou Vrbenské rybníky na Českobudějovicku, chráněné od roku 1990. Od roku 2005 jsou také součástí soustavy NATURA 2000 jako jedna z hlavních částí ptačí oblasti Českobudějovické rybníky. Většině ornitologů a milovníkům přírody z jižních Čech je tato oblast dobře známa. I přes vysoký stupeň ochrany však biodiverzita území klesá.

Vrbenské rybníky: Příklad neúspěšné ochrany

Za úbytkem biodiverzity stojí pravděpodobně celkový špatný stav ekosystému, především vysoká koncentrace živin. Z našeho pohledu jsou zde dva hlavní viníci: stará živinová zátěž, tj. uložení živin v sedimentu, jelikož každý rybník zadržuje živiny z povodí díky splachům z okolních polí a přítokům z meliorací; a rybniční hospodaření s vysokými rybími obsádkami a s přikrmováním ryb obilovinami či hnojením (více zde: Jindřich Duras: Je vůbec možné, aby byla v rybnících čistá voda?, Co stojí za špinavou vodou českých rybníků?).

Vysoká koncentrace živin má za následek nízkou průhlednost vody, která je spojená s namnožením fytoplanktonu, který se nedostává do vyšších trofických částí řetězce. To především proto, že zooplankton, který by měl v přírodě blízkých podmínkách regulovat fytoplankton, je vyžrán vysokou obsádkou planktonožravých ryb (více např. zde: Vrba a kol. 2018, Jindřich Duras: Je vůbec možné, aby byla v rybnících čistá voda?).

I přesto, že rybářský management na Vrbenských rybnících je omezen a např. hnojení se podle plánu péče nedoporučuje (Křivan a kol. 2014), realita je jiná (Obr. 1 a 2). Obzvlášť paradoxní je, že Agentura ochrany přírody a krajiny vyplácí finanční náhrady firmě ‘Lesy a rybníky města Českých Budějovic‘, aby hospodařila extenzivně v zájmu ochrany přírody na lokalitách, které patří městu a které spravuje Krajský úřad Jihočeského kraje. Přitom kde jinde by měla být na prvním místě ochrana přírody nad ekonomickým ziskem než v rezervacích vlastněných státem, krajem či obcemi?

Čtěte také: Oblasti s nejnižším znečištěním

Ve vodě s nízkou průhledností, bez zooplanktonu a s velkou koncentrací fytoplanktonu často dochází k anoxii (spotřebování kyslíku v hlubší vodě). Tato situace se v posledních letech děje na Vrbenských rybnících docela často a nezřídka je zde nízká až téměř nulová průhlednost vody i v brzkých jarních měsících.

Nedařící se ochrana lokality je dobře patrná i na leteckých snímcích, kde je např. na rybníku Bažina jasně vidět drastický úbytek litorálu za posledních 17 let (Obr. 3) - více viz také Svidenský a kol. (2014). Úbytek litorálu na rybníce Bažina dávají autoři studie za vinu spásání mladých výhonků ptactvem, vysokou obsádkou kapra a množství živin v substrátu a následným anaerobním podmínkám (Svidenský a kol., 2014). Litorál je přitom z hlediska rybniční bioty klíčový, jelikož řada druhů zde nachází útočiště a potravu. Zároveň má úžasnou samočistící funkci (Roberts a kol., 1995; Batzer & Wissinger, 1996).

Odbahnění rybníků Domin a Bažina: Promarněná příležitost?

Živinovou zátěž nahromaděnou v rybničních sedimentech za desítky let lze z rybníku odtěžit. Velmi jsme proto uvítali, že se chystá projekt vytěžení sedimentů na rybnících Domin a Bažina, který byl nakonec realizován v letech 2019 a 2020. Tato akce v hodnotě 110 milionů korun měla být rozdělena na dvě etapy, kdy všechny práce měly proběhnout pouze v zimním období, aby nedocházelo k narušení hnízdního období ptáků (Odbahní dva Vrbenské rybníky, kvůli hnízdícím ptákům musí pracovat v zimě). Dne 18. března 2020 byl skutečně rybník Domin opět „na vodě“ a začali se zde objevovat první ptáci (Obr. 4A a 4B). To se ale celkem rychle změnilo a 5. dubna 2020 se začal rybník opět vypouštět. Voda byla přepuštěna do dalších rybníků v soustavě a rybník byl dopuštěn až později. Takováto manipulace s vodou může mít za následek úhyn čerstvě vylíhlých larev obojživelníků či hmyzu nebo odlet ptáků. Diskutabilní je také smysl celého odbahnění, když se přilehlé rybníky na jaře stále přihnojují (Obr. 1 a 2).

V rámci rybniční soustavy je na základě rozhodnutí Vodoprávního úřadu povoleno hnojit všechny rybníky, ačkoliv to jde proti doporučení plánu péče. V reálu se však zřejmě hnojí „jen“ rybník Černiš, Nový a Starý Vrbenský, ale při přepouštění vody mezi rybníky v soustavě (zde z rybníka Černiš do rybníka Domin a Bažina, ale i z dalších výše položených rybníků mimo rezervaci) dochází k tomu, že jakýkoli přísun živin do jednoho rybníka ovlivňuje i ty ostatní. Je proto jen otázkou času, kdy bude rybniční sediment napěchovaný stejným množstvím živin jako před zásahem a bude opět nutné vynaložit desítky až stovky milionů korun na nové odbahnění. Považujeme to za krátkozraké a nehospodárné.

NPP Vizír: Revitalizace s otazníky

Dalším z našeho pohledu problematickým příkladem péče o rybniční chráněné území je odbahnění a celková revitalizace NPP Vizír na Třeboňsku. Jde o velmi významnou lokalitu, na které se vyskytuje velké množství ohrožených druhů rostlin i živočichů, z nichž mnohé mají značně odlišné nároky na prostředí a vyžadují proto pestrou mozaiku různých habitatů. Donedávna byl rybník Vizír v českém kontextu jedinečný silnou populací potápníka dvojčarého (Graphoderus bilineatus), který je našim jediným vodním broukem chráněným zákonem i evropským právem, nepočítáme-li vyhynulého potápníka širokého (Dytiscus latissimus).

Čtěte také: Portugalská příroda: tipy na výlety

V roce 2020 se zde v rámci odbahnění a rekonstrukce břehových linií nejprve nepodařilo „nahnat“ vodu a rybník, a především jeho litorální části byly většinu jara a léta na suchu. Koncem léta 2020 byly práce na projektu opět špatně načasovány a rybník vypuštěn, a to v době, kdy měla začít aktivovat právě nová generace potápníka dvojčárého (detaily viz Kolář a Boukal, 2020). Třešničkou na pomyslném dortu je nově zaznamenaný výskyt silné populace nepůvodní slunečnice pestré, která sem zřejmě byla splavena z jiných rybníků. Nezbývá než doufat, že manipulace s vodou v dalších letech nepovede k podobným přešlapům, dojde k znovuobnovení litorálů, a především k návratu vodních živočichů, kteří zde ubyli, včetně vlajkového druhu potápníka dvojčárého.

Jižní Morava: Františkův rybník a Troskotovický rybník

Na jižní Moravě je zachovalých rybníků výrazně méně než v jižních Čechách. Člověk by si řekl, že jejich ochrana bude o to důslednější. Realita je bohužel opět často diametrálně odlišná. Notoricky známý příklad přináší PR Františkův rybník u Břeclavi, který byl již jako rezervace v roce 2000 zprivatizován. Dnes se zde místo ohrožených rostlin a potápek prohánějí trofejní kapři a břehy jsou plné stanů s rybáři (Obr. 6; viz také Františkův rybník - ráj pro kapraře!).

PP Troskotovický rybník na Znojemsku byl naopak jako přírodní památka vyhlášen v roce 1998 na pozemku soukromé firmy. I když se dříve vymykal bohatstvím mokřadních organismů, dnes se z něj stal podobný kapřín, jakých je v okolí plno a které chráněné nejsou. Tedy rybník s velmi nízkou průhledností vody, s vymizelými či ubývajícími druhy ptáků a rostlin. V obou zmíněných případech není ochrana přírody schopna stanovit odpovídající šetrnější podmínky hospodaření a následně je kontrolovat a po majitelích je vymáhat. Výsledkem jsou dvě chráněná území zralá na zrušení, jestliže nedojde k významným změnám v jejich obhospodařování.

NPR Lednické rybníky: Výkladní skříň s otazníky

Jako třetí příklad můžeme uvést NPR Lednické rybníky. Ty jsou v majetku státu, pečuje o ně Agentura ochrany přírody a krajiny a bývají považovány za výkladní skříň ochrany přírody. Aktuální situace je ale podobně tristní. Hospodařící subjekt zde byl vybrán podle nejvyšší nabídky výše nájmu, který teď musí pravidelně státu odvádět. Navíc jde o komerční subjekt, který potřebuje vydělat, takže jen stěží lze u něj počítat s maximálně šetrným přístupem. Opakovaně se tu nedaří dodržovat plánem péče i pachtovní smlouvou požadované hodnoty průhlednosti či množství zooplanktonu, což se pak odráží i na množství vodního ptactva. Naopak kvůli nepůvodnímu karasovi stříbrnému či kolonii kormoránů se zde stále rybníkářům vychází vstříc v povolování vyšších obsádek. Výsledek v podobě úhynu více jak 100 tun ryb na Nesytu v roce 2018 není asi třeba komentovat (viz Rybáři posbírali v rybníku Nesyt přes 100 tun leklých ryb).

Velmi pěkná hnízdní sezóna na Nesytu v roce 2020 (viz Mimořádná ptačí sezóna na rybníku Nesyt), kdy zde zahnízdilo velké množství ohrožených ptáků a vyrostly vzácné druhy rostlin obnažených den, je jen důsledek posledních sušších let a s tím spojené snížené hladiny rybníka, nikoliv zásluhou cílené ochrany. V této situaci naopak správce rezervace místo zrušení nájmu a přehodnocení ekonomistického přístupu znovu vychází vstříc produkci ryb a řeší přívod vody do rybníků z nedaleké Dyje. Nad tím už nelze než zaplakat.

Čtěte také: Charakteristika živé přírody

Proč nemůže být alespoň péče o státní rybniční rezervace založena na podobném modelu jako je péče např. o stepní lokality? V takovém případě platí stát firmě za to, aby step posekala či přepásla, a o to, zda pak firma např. ovce prodá, už se nestará. Proč musí i rybníky v rezervacích generovat co největší produkci a ekonomický zisk? Není jejich smysl úplně někde jinde? Copak není ochrana ubývajících mokřadních společenstev, pro která jsou tyto lokality vyhlášeny jako chráněná území, sama o sobě důležitou hodnotou a veřejným zájmem? Zvláště pak ve světle celosvětového úbytku hmyzu (např. Bojková a kol., 2014; Roth a kol. 2020; Sánchez-Bayo a Wyckhuys, 2019) a celkově sladkovodních mokřadů (Davidson, 2014).

Doporučení pro udržitelné hospodaření v rybničních rezervacích

Nejde o to, aby se v rybničních rezervacích vůbec nehospodařilo či nebyly nasazovány ryby. Ty jsou v rybnících důležitou součástí ekosystému a zvláště v rybnících plných živin je jejich přítomnost často i nezbytná. Nemělo by však alespoň v rybničních rezervacích, zvláště těch v majetku státu, krajů či obcí, mít přednost dlouhodobé udržení ekologicky příznivého stavu i do budoucna? Vždyť biologická diverzita a kvalita vody je to nejdůležitější, co bychom alespoň na těchto vybraných lokalitách měli zanechat budoucím generacím.

Snažit se udržet vícedruhovou obsádku ryb. Vhodná je kombinace kaprovitých s dravými rybami.
Podporovat rozvoj a druhovou diverzitu litorálních porostů. Podporovat na rybník navazující otevřené biotopy, např.
Snažit se udržet minimálně do konce července přítomnost tzv.
Omezit v dnešní době už zbytečné hnojení rybníků.
Omezit přikrmování ryb.
Kde to dovolí podmínky a předměty ochrany, znovu zavádět alespoň částečné letnění. Během letnění lze také odstranit organické bahno z části rybníka - např.
Nemanipulovat s hladinou rybníků v zásadních obdobích roku, jako je např.
V případě odbahňování jej provádět šetrně, nejlépe na plné vodě sacím bagrem, a ne celý rybník naráz v jedné sezoně.
V případě nedodržování podmínek plánů péče, pachtovních smluv či takových podmínek, za které se vyplácí kompenzace (např.
Bránit šíření nepůvodních druhů vodních živočichů a rostlin. Nepodporovat a neprovádět zásahy a úpravy, které mohou ztížit jejich případnou eradikaci (např. hrubé kamenné záhozy hrází, Obr.
Při hospodaření dokázat pružně reagovat na vývoj situace v každé sezoně, např. přizpůsobit obsádku nízkému stavu vody.
Kvalita vody v rybníku závisí i na hospodaření v jeho povodí.

Význam rybníků a ekosystémové služby

Rybníky nám kromě ryb ke konzumu poskytují celou řadu tzv. ekosystémových služeb, z nichž některé vysoce významné ještě ani neumíme docenit: klimatizaci krajiny posilováním malého vodního oběhu, samočisticí procesy, příležitost k recyklaci látek. RNDr.

Ekosystémové služby jsou služby, které nám ekosystémy nebo jejich části (např. jediný strom) zdarma poskytují. Rybníky jsou historickou součástí naší krajiny a vánoční kapr je zároveň součástí národní kultury.

Rybníky v NP Podyjí

V samotném národním parku leží 10 rybníků, o sedm z nich pečuje správa NP. Pokud vůbec vodní plocha umožňuje chov ryb, je vysazován především lín a obsádka je závislá na přirozené úživnosti. Jedním z nejzajímavějších rybníků po biologické stránce, ale také co do historie, je Čížovský lesní rybník (obr. 1). Pravděpodobně vůbec nejstarší rybník v národním parku je zakreslen již na mapě stabilního katastru z první poloviny 19. století. Leží na Klaperově potoce a je druhý v kaskádě čtyř rybníků na tomto toku. Rozloha vodní plochy činí přibližně 1,15 ha, maximální hlouba rybníka je 2,8 m.

Celá lokalita si prošla složitým vývojem, který měl vliv na složení zdejší bioty. Před tím, než rybník převzala správa NP, zde probíhalo intenzivní hospodaření, které bylo příčinou vyhynutí minimálně jednoho regionálně významného druhu obojživelníka, skokana ostronosého. Od roku 2005, kdy rybník přešel pod správu NP, je na lokalitě udržována extenzivní rybí obsádka, vše je podřízeno ochraně přírody a cenného biotopu. Rybník je proto významným biotopem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Rostliny zastupuje šípatka střelolistá (obr. 2), žabník jitrocelový nebo halucha vodní.

Nejdříve druh expandoval na velkou část plochy rybníka, v posledních letech je však na ústupu. Významná je také rozsáhlá rákosina v přítokové části rybníka. Uprostřed rákosiny se nachází uměle zbudovaný ostrov, který v roce 2020 využila husa velká k vyhnízdění a vyvedení mláďat, což je ojedinělá událost pro tento druh v národním parku. Mezi bezobratlými vynikají tři vzácné druhy nosatců Bagous bagdatensis, B. glabrirostris a B. puncticollis (obr. 3), což jsou potravní specialisté na vodní rostliny, např. na řezan pilolistý, stolístky nebo voďanku žabí. Mezi mnoha druhy potápníků je hojný křepčík obroubený.

Na obnažených březích rybníka byla zaznamenána marše panonská, vlhkomilný mokřadní druh známý převážně jen z jižní Moravy. Opak je však pravdou, ani rybníkům v lesích národního parku se nevyhýbá běžný nešvar české krajiny, a to živelné zarybňování. Během pravidelných výlovů jsou vytahovány druhy, které byly do rybníka vysazeny neoprávněně. Jako nejvýznamnější negativní zásah působí zavlečení invazního karase stříbřitého, jehož jedinci, ale také hybridi s původním karasem obecným byli v rybníce zjištěni na základě molekulární analýzy. Podyjí tak přišlo o jednu ze dvou lokalit, ze kterých byla uváděna přítomnost populace kriticky ohroženého karase obecného.

Velmi bohaté je společenstvo obojživelníků, z nichž nejvýznamnější je čolek dravý (obr. Lokalitu pro rozmnožování využívá několikatisícová populace ropuchy obecné a malá populace kuňky obecné, pro kterou je to možná jedno z posledních útočišť v západní části národního parku. Kromě těchto žab zde najdeme dalších pět druhů obojživelníků. Lesní rybník je pravidelným lovištěm nedaleko hnízdícího čápa černého. V porostu rákosin se vyskytuje potápka malá, která vyhledává nádrže s průhlednou vodou a velkým počtem vodních bezobratlých.

Tůně a drobné mokřady v Podyjí

Dalšími typy mokřadních stanovišť v Podyjí jsou drobné tůně, zamokřené terénní deprese, opuštěná ramena řeky nebo polní rozlivy. Tyto biotopy představují základní stavební kameny funkční krajiny. V minulosti spontánně vznikaly a zanikaly působením přírodních procesů. Během tisíciletého obhospodařování krajiny člověkem došlo k celkovému odvodnění, a tedy k omezení schopnosti krajiny tyto přírodní biotopy samovolně vytvářet. Dnes většinou vznikají s pomocí člověka a bez jeho dalších udržovacích činností by také postupně zanikaly. Na území NP se setkáváme s různými typy drobných mokřadů.

Jsou mezi nimi biotopy, které vznikly v dávné minulosti a představují snad původní nivní mokřady vzniklé přirozenou cestou. V tomto případě se jedná o plochy, které jsou svázané s říčním korytem Dyje. V krajině Podyjí, sevřené do úzkého zaříznutého údolí s malou plochou říční nivy, jsou takové mokřady vzácné. Nacházíme je např. Jiným typem jsou periodicky zaplavované deprese na zalesněných plošinách vysoko nad údolím (obr. 5). Vznikly ve sníženinách vyplněných kaolinizovanými horninami, které tvoří nepropustné dno. Dotovány jsou drobnými prameny nebo srážkovou vodou, výška hladiny tak velmi kolísá a občas i na několik let vysychají. Přesto jsou to jedny z nejvýznamnějších míst s vysokou diverzitou mokřadních druhů. Útočiště poskytují například žábronožce sněžní, čolku dravému nebo velkým populacím skokana štíhlého. Mezi rostlinami vyniká kalužník šruchový, hvězdoš mnohotvarý nebo pryskyřník lítý.

Většina tůní však vznikla činností člověka nebo byla jeho fungováním v krajině více či méně ovlivněna. V Podyjí se můžeme setkat s tůněmi, které vznikly v nedávné minulosti (selské lůmky nebo protipožární nádrže na vojenské střelnici) nebo byly cíleně vytvořeny v období existence NP jako podpora lokální diverzity druhů či protipovodňová opatření. Charakter jednotlivých tůní a tůněk se značně liší a je ovlivňován mnoha faktory. Správa NP během posledních let zbudovala nebo obnovila více než deset takových biotopů. Zatím nejnovějším, nikoli však posledním, počinem je realizace tůně na zatrubněném melioračním řadu v louce Keple u Čížova (obr. 6). V rámci odbahnění a opravy hráze Malého rybníka níže po toku strouhy byla cíleně otevřena část zatrubněné vodoteče a na tomto místě vytvořena středně velká plytká tůň s přirozeným odtokem.

Ekologické problémy v povodí Vlkavy

Na ekologii mnozí vůbec nedbají. Nezáleží jim, zda u vody v přírodě nechají spoustu odpadků. Je jim lhostejné, že po rychlém přezutí pneumatiky u automobilu na okraji silnice zutou gumu odvalí ze silnice do škarpy.

Problémem v povodí Vlkavy je také únik nebezpečných látek. V malém množství, jak je uvedeno výše, dokáže tok látky zpracovat a odstranit. Ve větším ovšem nikoli a problémy jsou tu z tohoto hlediska dva. Prvním je cukrovar v Dobrovici, ze kterého se dostávají látky vznikající výrobou cukru do toku. Tyto odčerpávají kyslík z vody a jsou hrozbou pro živočichy. Ke dvěma větším haváriím v cukrovaru došlo. Poslední se odehrála v roce 2006, bohužel měla za následek velký úhyn ryb.

Druhým problémem jsou čistírny odpadních vod, které mnohdy přetékají. Případně jde i o vyústění s výtokem nevyčištěné odpadní vody přímo do toku. Tyto vody se do vodního toku dostat nesmějí. Stává se to ovšem zejména v případě čistíren po výskytu prudkých srážek.

V období s častými prudkými lijáky zejména během teplé části roku by bylo na místě učinit potřebná opatření, aby k přetékání čistíren nedocházelo. Navíc s výhledem do budoucna, kdy vlivem pokračující změny klimatu bude tohoto typu srážek u nás spíše přibývat. Stejně jako horkých vln, které případně těmto srážkám předcházejí nebo po nich následují.

Co je ohledně ekologie v povodí Vlkavy důležité?

Zásadním problémem jsou nepořádní lidé, kteří odpad přinášejí nebo přivážejí k vodě. U vody rybaří nebo prostě pobývají a vyprodukovaný odpad tam následně zanechají. Bohužel zaznamenávám i případy přímého vhození odpadku do toku. Někdo se potřebuje zbavit odpadu, zastaví u mostku na silnici a hodí pytel do toku. Někdo jde po lávce přes tok a odhodí do něj plechovku, když zrovna dopije nápoj.

Jak bylo řečeno problémem je Farský potok, kam odpad přitéká Vlkavou z celého povodí. V oblasti lužního lesa a tůní se vlivem četných překážek značně hromadí. Nejčastějšími zdrojovými místy odpadu jsou následující oblasti: stavidlo Kostomlaty I (u železniční trati), pod viaduktem železniční trati a stavidlo Kostomlaty III (pod obcí).

Plastové láhve a výrobky z plastu, zejména různé druhy polystyrenů o různých velikostech. Velkým problémem jsou rozdrobené polystyreny na malé kousíčky až pouhé kuličky. Vybrat je z vody je prakticky nemožné, shromažďují se společně s přírodními materiály. Co se týče výrobků z plastu, je v toku možné najít prakticky cokoli. Též jsou časté sáčky od různých laskomin. Ne méně zastoupené jsou též láhve skleněné od alkoholických nápojů. Ale také plechovky od různých nápojů.

Přírodní odpad v tocích

Přírodní odpad není v zásadě problémem oproti klasickým odpadkům. Nicméně není dobré zbytečně házet do toku vše, co vyprodukuje vaše zahrada. V dolní části Vlkavy se to bohužel děje. Určitě do toku nepatří spadané ovoce, nepatří tam ostříhané větve a to jakékoli, například jehličnanů včetně tújí. Nepatří tam pokud možno ani posekaná tráva. Samozřejmě vše co samovolně spadne do toku je v pořádku, vodní tok to zpracuje. Záměrné házení bioodpadu do toku je nevhodné. Tento odpad vodní tok celkově ucpává, zejména se zachytává na přelivných polích stavidel.

Vliv vyčištěných odpadních vod na kvalitu vody

Samozřejmě negativně, nikdy čistírny nevyčistí vodu zcela. Tato obsahuje mnoho fosforu a dusíku, což přispívá k tvorbě řas, včetně sinic. Látky se ukládají do sedimentů a v horkém počasí se suchem (problém současné i budoucí doby) nastane doslova kvetení. Nehledě na to, že čistírny často přetékají.

Též se v povodí nacházejí podivné roury, ze kterých zejména „když se nikdo nedívá“ vytéká odpadní voda přímo z domácnosti nebo nějaké provozovny.

Tabulka 1: Přehled základních údajů o rybnících v ČR