Základní části živé přírody: Popis a charakteristika

Živé organismy na Zemi se skládají z buněk, mohou být v základu jednobuněčné či mnohobuněčné. Obecná biologie se věnuje životu v širokém pojetí, jeho vzniku a vlastnostem. Mikrobiologie se věnuje drobným organismům, které lze obvykle pozorovat jen mikroskopem. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů.

Projevy života a základní podmínky

Živé organismy potřebují určité chemické látky (např. minerální látky, vodu, vzduch, živiny) a energii (zejména ve formě tepla, světla). Zároveň potřebují být chráněné před nepříznivými vlivy (např. UV zářením, ionizujícím zářením - např. kosmickým zářením z vesmíru). Organismy potřebují také prostor pro život, často se jedná o rozhraní prostředí či povrch (např.

• Látková přeměna (metabolismus) - Souvisí s přijímáním živin (potravy), vylučováním či buněčným dýcháním (živiny se reakcí s kyslíkem mění na oxid uhličitý a vodu, uvolňuje se využitelná energie).
• Dráždivost - Reakce na podněty, udržování stálého vnitřního prostředí (homeostáza).

Živé organismy směřují k co největší vnitřní uspořádanosti a tím pádem co nejmenší entropii. Ke snižování své entropie organismy využívají zdroje a energii ze svého okolí. Tímto naopak zvětšují jeho entropii.

V rámci druhu (fylogeneze) souvisí s evolucí.

Třídění živých organismů

Nejnižší základní jednotkou třídění organismů je druh (např. vrabec polní). Jména druhů jsou obvykle dvouslovná, zahrnují rodové jméno (obecnější, vrabec) a druhové jméno (konkrétnější, polní). Do jednoho rodu může patřit více druhů (např. do rodu vrabec patří vrabec polní či vrabec domácí). Jména organismů se v češtině píší s malými počátečními písmeny (např. vlk obecný, borovice lesní). Výjimkou jsou vlastní jména (např.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Vědecká jména organismů vycházejí zejména z latiny a řečtiny, jsou v základu dvouslovná. Píší se s velkým počátečním písmenem, od úrovně rodu níže kurzívou (např. Passer domesticus - vrabec domácí). Běžně lze hovořit zkrátka o skupinách organismů. Klad v odborné biologii označuje skupinu organismů, která zahrnuje předka a všechny z něho vzešlé potomky.

Zkoumání přírody

Přírodu lze zkoumat pomocí experimentů, při nichž dochází k jejímu cílenému ovlivňování, či pomocí prostého pozorování. Aktivní zkoumání přírody (v rámci výuky) pak lze označit za badatelství, v rámci něj dochází k identifikování problémů a pokládání otázek, jejich řešení a formulaci zjištěného.

Při zkoumání přírody a živých organismů si lze položit konkrétní výzkumnou otázku (např. Jak světlo ovlivňuje klíčivost semen hrachu?), či formulovat hypotézu (např. Semena hrachu vystavená světlu budou klíčit rychleji než semena hrachu ve tmě.). Hypotéza je předpoklad či tvrzení, jehož pravdivost či nepravdivost lze dokázat. Má podobu oznamovací věty. Hypotéza by měla být co nejvíce konkrétní. Pokud zkoumání vede k vyvrácení hypotézy, neznamená to, že se „nepovedlo“. I vyvrácení hypotézy vede k získání informací.

• Rozmyšlení zkoumaného problému, navrhování postupu, který by vedl k jeho objasnění (včetně výběru vhodných pomůcek).
• Identifikace návazných problémů a témat ke zkoumání.

Během experimentů jsou přírodniny obvykle vystavovány různým podmínkám. Tyto různé podmínky lze považovat za proměnné, vliv působení podmínek na přírodniny (organismy) lze porovnávat. Experiment je nejčastěji vhodné naplánovat tak, aby se současně zkoumal jen vliv jedné proměnné (např. při zkoumání vlivu množství světla na klíčivost semen budeme oba květináče stejně zalévat, aby výsledky neovlivnila rozdílná přítomnost vody). Přírodniny, u nichž podmínky neměníme, se označují jako kontrolní vzorek (např.

Pokud zaznamenáváme informace o experimentu či pozorování, je vhodné použité pomůcky a postup popsat tak, aby šlo zkoumání nezávisle zopakovat. Záznam by měl být jasný, srozumitelný. Jako diskuze se označuje pojednání o skutečnostech pozorovaných v rámci zkoumání, komentování jeho průběhu.

Čtěte také: Úvod do krajinné ekologie

Mikroskopování a laboratorní práce

V rámci laboratorní práce v biologii je užitečné znát základní pomůcky. Běžnou součástí biologické práce v laboratoři je mikroskopování. Při práci v laboratoři je nutné dodržovat bezpečnostní zásady (např.

Mezi základní pomůcky patří:

• Pinzeta (a) - K uchopování či přenášení (částí) přírodnin.
• Skalpel (b) - Slouží k řezání, mnohdy mívá vyměnitelné čepele.
• Preparační jehla (e) - K přenášení malého množství tkáně (např.

Výše zmíněné pomůcky bývají běžně pohromadě v preparační sadě. Při biologické práci se využívá i mnohé skleněné nádobí, např. Petriho misky (g), kádinky (h) či zkumavky (i).

Optický (světelný) mikroskop využívá průchodu viditelného světla preparátem. Mikroskopy často mívají více objektivů, které poskytují různou míru zvětšení. Celkové zvětšení se spočítá jako násobek zvětšení objektivu a okuláru (např. zvolíme objektiv se zvětšením 20×, okulár zvětšuje 10×, celkové zvětšení je 200×). K zaostřování obrazu slouží zaostřovací šroub (u pokročilejších mikroskopů kombinace makro- a mikrošroubu pro jemné doostření).

Mikroskopické preparáty lze v základu rozdělit na trvalé (lze je dlouhou dobu skladovat) a dočasné (pro jedno bezprostřední prohlédnutí). Při výuce se setkáme hlavně s tvorbou dočasných preparátů. Vezmeme podložní sklo, na něj umístíme vzorek/kapku vody a překryjeme krycím sklem. Je vhodné preparát zhotovit tak, aby v něm bylo co nejméně vzduchových bublin, které komplikují pozorování. Některé přírodniny je výhodné pozorovat bez přidání vody (zvlášť suché: např.

Čtěte také: Úvod do tropické ekologie

Obvykle stačí použít velmi malé množství přírodniny. Např. při pozorování buněk v dužnině šípku nedáváme na podložní sklo celý šípek (či ukrojenou větší část šípku), postačí trocha dužniny na špičce preparační jehly (kterou pak můžeme rozmělnit např. U větších objektů je mnohdy žádoucí oddělit jejich menší části či zhotovovat řezy.

Mikroskopování v rámci výuky umožní sledovat struktury, které jsou pouhým okem neviditelné a uvědomit si stavbu organismů. Dále trénuje mj. K pozorování přírodnin též může sloužit stereomikroskop = binokulární lupa = binolupa. Ta má 2 okuláry/objektivy, takže poskytuje trojrozměrný obraz. Vzorek se u ní nasvěcuje shora, světlo jím neprochází jako v případě klasického mikroskopu. Zvětšuje méně než klasický mikroskop. Obraz v ní obvykle není stranově převrácený, což usnadňuje manipulaci s přírodninami (např.

Záznam pozorování při mikroskopování

Záznam pozorování by měl obsahovat identifikaci přírodniny a použité zvětšení (součin zvětšení okuláru a objektivu). Nákres se provádí ostrou grafitovou tužkou (obyčejnou tužkou, mikrotužkou…), což zajistí adekvátní přesnost kresby. Grafický záznam by měl být dostatečně velký (např. na víceméně celou šířku papíru), případně může obsahovat i popisky pozorovaných struktur (jasně propojené s danými strukturami). Pokud by byl záznam koncipován jako protokol, měl by obsahovat i závěr (např.

Určování organismů

Určování organismů může sloužit k získání přehledu o přírodě v našem okolí. Mnohdy potřebujeme vědět, zda je daný organismus využitelný či jedlý (např. borůvka - jedlá × rulík - jedovatý) nebo původní na daném území (např. borovice lesní - původní × vejmutovka - nepůvodní). Někdy se může hodit i informace o tom, že je organismus zvláště chráněný.

Znalost organismů může napomoci tomu, že si uvědomíme nejrůznější souvislosti a vztahy mezi nimi. Organismy se zařazují do určitých skupin, nejnižší základní jednotkou třídění je druh, např. páskovka (rod) keřová (druh).

Do čím obecnější (větší) skupiny organismu zařadíme, tím si zpravidla můžeme být více jisti určením:

• vyšší skupiny - Živočich má spirálně stočenou ulitu.
• rod - Živočich má páskovanou ulitu.

Pokud ho potkáme na zahradě či v lese, dost možná půjde o páskovku (a, b). Podobně ale vypadá např. i papáskovka (c) nebo suchomilka (d), ty žijí např.

• druh - Páskovka hajní (a) má hnědé obústí ulity (okraj u otvoru), páskovka keřová (b) ne. Pro určení do druhu tedy musíme pozorovat obústí. Navíc můžeme narazit na křížence, kde znaky nejsou jasné.

Organismy se mezi sebou liší podobou těla.

Mnohdy ale můžeme využít další pozorovatelné skutečnosti:

• zvukové projevy (např. cvrkání hmyzu),
• způsob pohybu (např. let ptáka)
• pobytové stopy (např.
• prostředí - Organismy obývají určité prostředí: např.
• čas - Organismy se v průběhu roku různě projevují. Např.

Záznamy týkající se organismů (např. fotografie) nikdy nemohou poskytnout tolik informací, jako organismy samotné. Proto se např. v muzeích či vědeckých institucích uchovávají vlastní organismy (např.

Zdrojem informací o organismech mohou být různé internetové stránky. I v dnešní době mohou kvalitní informace poskytnout tištěné atlasy, které zpravidla kombinují vyobrazení organismů a jejich popis. Rychlý přehled o určení organismu mohou poskytnout mobilní aplikace, které využívají např. vyhodnocování obrazu (vyfocená rostlina, houba, bezobratlý živočich) či zvuku (ptačí zpěv). Mnohé aplikace umožňují záznamy o organismech i ukládat. Toho může být využito např. v rámci tzv.

Buňka jako základní stavební jednotka

Živé organismy se skládají z buněk. Jednobuněčné organismy tvoří jediná buňka, mnohobuněčné organismy (např. hlemýžď, krokodýl, člověk) sestávají z velkého množství buněk, které musejí navzájem spolupracovat. Buňky lze obvykle sledovat pod mikroskopem a jejich stavbu si nelze vždy snadno představit.

• Proč jíme a dýcháme? - Aby součásti buněk zvané mitochondrie za účasti kyslíku mohly uvolňovat energii ze živin.
• Proč jsou rostliny zelené? - Obsahují chloroplasty, které provádějí fotosyntézu.

Představu o stavbě a funkci buněk lze získat v tématu buňka obecně.

Organismy mohou být v základu jednobuněčné či mnohobuněčné. U mnohobuněčných organismů soubory buněk tvoří tkáně (u rostlin též označované jako pletiva), z tkání se skládají orgány (např.

Bakterie jsou jednobuněčné (či jejich buňky tvoří kolonie). Rostliny, živočichové, houby či prvoci/protisté patří mezi tzv. eukaryotní organismy, které v buňkách mají pravé jádro ohraničené membránou.

Mezi základní struktury buňky patří:

• Jádro (a) - Je ohraničené jadernou membránou. Je v něm uložena genetická informace ve formě DNA. DNA je návod na tvorbu bílkovin (proteinů). Ty ovlivňují, jak organismy budou vypadat (jsou např. stavebním materiálem) a fungovat (tvoří např.
• Cytoplazmatická membrána (b) - Ohraničuje buňku, zajišťuje výměnu látek s okolím a komunikaci.
• Buněčná stěna (c; není u živočichů) - Vně cytoplazmatické membrány. Je propustná, zpevňuje buňku.
• Vakuoly (e; v živočišných buňkách nemusejí být) - Jsou skladištěm různých látek (např. voda, cukry, barviva…). Např. květenství chrpy je modré, protože ve vaku...

Vzdělávací oblast Člověk a příroda

Vzdělávací oblast Člověk a příroda hraje klíčovou roli v poznávání přírody a světa kolem nás. Navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která na elementární úrovni přibližuje přírodovědné poznávání žákům 1. stupně. Obsah vzdělávací oblasti je na 2. stupni základního vzdělávání rozdělený do vzdělávacích oborů Fyzika, Chemie a Přírodopis, které se dále člení na tematické okruhy představující klíčová témata přírodovědného vzdělávání.

Cílem výuky je to, aby byl žák schopný klást otázky a formulovat hypotézy k pojmenování a objasňování vztahů mezi zkoumanými přírodními jevy. Výuka vede žáka k porozumění světu kolem sebe s důrazem na propojení s běžným životem, na provázanost přírody a člověka a na uvědomění si a přijetí spoluzodpovědnosti za stav přírody v nejbližším okolí i na celé planetě.

Vzdělávací oblast Člověk a příroda směřuje především k rozvoji přírodovědné gramotnosti a technického myšlení, a to ve všech aspektech osobnosti žáka - kognitivním, afektivním a psychomotorickém.

Žák se učí vyhodnocovat a interpretovat svá zjištění a vyvozovat z nich závěry, které poskytují důkazy pro vysvětlení nebo řešení zkoumaných jevů. Je veden k pochopení základních přírodních dějů a jejich zákonitostí a k využívání těchto znalostí. Používá při tom především empirické metody a postupy poznávání světa, jako jsou pozorování, měření, experimentování, ověřování hypotéz a využívání modelů.

Žák je podporován v tom, aby navrhoval řešení na základě využívání více zdrojů v souladu s vědeckými principy a postupy. Učí se argumentovat na základě důkazů, kterými podporuje nebo vyvrací daná tvrzení či řešení zkoumaných jevů. Učí se také využívat a propojovat poznatky z oblasti přírodních věd a technologií s dalšími oblastmi lidského poznávání a jejich praktickými aplikacemi v každodenním životě.

Přehledy živé přírody pro 3.- 5.

Učebnice s přehledy rostlin a živočichů je sestavena tak, že levá strana představuje stručný výkladový text objasňující základní biologické pojmy a pravá strana jej komentuje barevnými ilustracemi s detaily, které obsahují důležité rozlišovací znaky vysvětlovaných pojmů. Ilustrace jsou tedy nedílnou částí textu.

Doplněk k prvouce pro 3. ročník a učebnicím přírodovědy pro 4. a 5. ročník.

tags: #zakladni #casti #zive #prirody #popis

Oblíbené příspěvky:

• Ekosystémy a jejich složky
• Tipy pro ekologické balení zásilek
• Metody ochrany biodiverzity
• Prodej cenných papírů
• Statistiky odpadového hospodářství