Dopad odpadu na mořské ryby: Procento odpadu v celých rybách

Již celá desetiletí končí v mořích hromady odpadků a uprostřed oceánů vznikají celé plastové ostrovy. Kromě velkých kusů plastů jsou problémem i mikroplasty, které vznikají rozpadem větších kusů plastů.

Tyto kousky plastů působí různé potíže mořským živočichům. Kromě toho, že se jim mohou hromadit ve střevech, tak se na ně můžou vázat různé toxické látky. Sedm z deseti mořských ryb žijících ve středně hluboké vodě na volném moři má ve střevech mikroplasty, na které se mohou vázat toxické látky.

Studie o mikroplastech ve střevech ryb

Nová studie se podívala do střev ryb ze středně hluboké vody volného moře (jde o část vodního sloupce nazývanou mesopelagiál). Vědecká loď Celtic explorer (Keltský výzkumník) plula z Irska na New Foundland.

Cestou odebrala na 8 místech po dvojici vzorků z hloubky 300 až 350 a 500 až 650 metrů a vzorky povrchové vody, které měly určit množství mikroplastů u hladiny. Ryby byly nejdříve zařazeny do sedmi druhů, aby se mohlo porovnat, zda některé druhy nemají ve střevech více plastů. Následně byla všem rybám vyjmuta střeva.

Obsah střev vědci podrobili mikroskopickému rozboru. Organický obsah střev byl rozpuštěn ve vodě a hydroxidu sodném a výsledný roztok se filtroval přes borosilikátové filtry o velikosti 0,7 mikrometru. U menší části vzorků, obsahů střev 35 ryb, vědci studovali strukturu mikroplastů.

Čtěte také: Postup ekologické likvidace vozidla

Z výsledků studie vzešlo, že 73 procent ryb mělo ve střevech mikroplasty bez ohledu na hloubku, plnost střev a druh ryby.

Důležitost zjištění

Studovaná skupina ryb žije ve vodách střední hloubky. Součástí jejich života jsou pravidelné vertikální migrace. V noci plavou směrem k hladině, aby se nakrmily a pak se vrací zpět do hloubky schovat se před predátory.

Mesopelagické ryby jsou navíc důležitou složkou potravy větších predátorů jako jsou delfíni, tuleni, tuňáci nebo mečouni. V tělech těchto predátorů se hromadí mikroplasty a na ně navázané toxické látky.

V této studii mělo mikroplasty ve střevech více ryb, než kolik bylo zjištěno v předchozích studiích. Roli hrají použité metody, které umožnily spolehlivě odlišit znečištění z moře a ze vzduchu nebo laboratoře. Je třeba také zohlednit, že vzorky byly odebírány v oblasti teplé vody, která je centrem diverzity mořských ryb. Navíc jde o oblast, kam mohou plasty zanášet mořské proudy.

I když budeme předpokládat, že výsledky dané studie mohou být nadhodnocené v porovnání s jinými oblastmi volných moří, skutečnost, že plastů v mořích přibývá, nelze popřít. Miliony tun plastu skončí každým rokem ve světových oceánech.

Čtěte také: Více o pohádce: Třídění odpadu pro děti

Množství plastového odpadu

Celé lidstvo vytvoří za rok asi 300 milionů tun plastového odpadu. Podle vědců z americké National Academy of Sciences asi 0,1 procenta z tohoto množství skončí v oceánech. Jenže, jak teď zjistili experti z University of Western Australia, vůbec netušíme, co s tímto plastem děje.

Jedna z možností, které se nabízejí, je obzvlášť děsivá…Možná se plast dostává do zažívacího traktu ryb a z něj do potravního řetězce. A tedy i do nás, do lidí…

Mezi lety 2010 a 2011 expedice Malaspina lovila plast v pěti světových oceánech. Čtyři speciálně upravené lodě lovily sítěmi zbytky plastů v nejrůznějších hloubkách - ale po vyhodnocení poznatků zjistil, že v oceánech je jen 40 000 tun plastového odpadu, tedy asi setina očekávaného množství. Kam zmizelo těch dalších 99 procent?

Jediné představitelné vysvětlení spočívá v tom, že plast žerou ryby. Je možné, že vlny a radiace ze Slunce rozbijí plastové tašky a oděvy na malé částečky, tak drobné, že je nevědomky sežerou ryby. Útržky plastových pytlíků totiž připomínají malé medúzy, a tak se po nich ryby mohou utlouct.

„Ano, je to jednoznačné,“ vysvětluje Peter Davison z Farralon Institute for Advanced Ecosystem Research z Kalifornie. „Zvířata v moři žerou plast.

Čtěte také: Ochrana ryb před znečištěním

Globální klimatické změny a plastový odpad

Globální klimatické změny spolu s plastovým odpadem mají znepokojivý vliv na růst ryb. Podle výzkumu vědců ze Sydneyské univerzity ryby rostou pomaleji v teplejší vodě a za přítomnosti chemikálie běžně obsažené v plastu.

Ryby vystavené průmyslové chemikálii bisfenol A - běžně známé jako BPA - potřebují více energie k růstu ve vodách s vysokou teplotou. Tato kombinace jinak řečeno zvyšuje energetické náklady růstu: tedy to, kolik toho ryba musí sníst, aby se vyvíjela. Bisfenol A je spojován s reprodukčními a vývojovými poruchami také u lidí.

BPA se uvolňuje do mořského prostředí z odpadních vod z výroby a také z rozpadu plastů. Podle vědců, kteří vytvářeli modely vývoje znečištění spolu s oteplením, hrozí největší riziko masivního snížení počtu ryb v oblasti jihovýchodní Asie, ale také v Severní a Jižní Americe.

Menší populace ryb ale v konečném důsledku znamená ohrožení pro všechny. Kombinace oteplování a plastového odpadu ve světovém oceánu totiž výrazně sníží možnosti rybolovu, a ryby tak brzy možná budou pro mnohé lidi na světě nedosažitelnou potravou.

Dokumentární film Seaspiracy

Dokumentární film Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu o lidském vlivu na ekosystémy oceánů vyvolal okamžitě po svém odvysílání nadšené i kritické reakce.

Ali Tabrizi, režisér a zároveň vypravěč dokumentu, se představil jako nadšený zero waste aktivista, který čistí pláže a přesvědčuje různé společnosti, aby přestaly používat plasty. Nejprve se zdá, že se bude zaměřovat na problém zamoření světa plastovými odpady a zmiňuje například obří odpadní skvrnu plovoucí v Tichomoří. Postupně se však odkrývá příběh, který naznačuje, že plastové odpady jsou oproti masakrům páchaným komerčním průmyslovým rybolovem téměř zanedbatelnou škodou.

Komerční rybolov a "bycatch"

Film přináší překvapivé odhalení, že komerční rybolov je mnohem větším zabijákem mořských tvorů. Jedná se o tzv. bycatch neboli vedlejší úlovek rybářského průmyslu, který je obrovskými sítěmi nezáměrně sbírán spolu s rybami a je v dokumentu odhadován na čtyřicet procent celkového úlovku, avšak podle odhadů publikovaných v časopise Fish and Fisheries tvoří kolem deseti procent. Celosvětově jako vedlejší úlovek skončí v sítích rybářů kolem tří set tisíc delfínů a velryb.

Podobně dopadnou i žraloci, jejichž populace se od roku 1970 snížila o 80-99 procent (střízlivější odhady se pohybují v rozmezí 70-90 procent). Zatímco žraloci zabijí přibližně deset lidí ročně, lidé za stejné období zabijí kolem sto milionů žraloků, přičemž často se jedná právě o vedlejší úlovek. Další z mnoha obětí průmyslového rybaření, které končí v sítích omylem, jsou želvy. Přibližně tisíc želv je ročně zabito kvůli plastovému odpadu, zatímco šokujících 250 tisíc želv je dle autorů zabito komerčním rybolovem.

Komerční rybolov používá obrovské sítě, které by svou velikostí dokázaly pojmout celé katedrály, a ty masivním způsobem devastují mořské dno včetně všeho, co na něm roste. Zatímco denně ztrácíme plochu deštných pralesů srovnatelných s 27 fotbalovými hřišti, v oceánu je „vyčištěna“ plocha o velikosti 4 315 hřišť, a to nikoli za den, ale za pouhou minutu.

Průmyslový rybolov je největším zabijákem divoce žijících zvířat, přičemž ročně je údajně chyceno přibližně 2,7 bilionu ryb, což je přibližně pět milionů ryb za minutu.

Odpady z rybářských sítí

Komerční rybolov úzce souvisí i se zamořením oceánů plasty. Zatímco plastová brčka tvoří dle dokumentu 0,03 procenta celkového plastového odpadu, rybářské sítě a jiné vyřazené rybářské vybavení přispívá celými 46 procenty. Vyhozené vybavení je navíc mnohem nebezpečnější než jiné jednorázové plasty, neboť jsou navrženy k chytání a zabíjení mořských živočichů.

Neudržitelné rybí farmy

Dokument se dotýká i lidských práv a odhaluje, že průmyslový lov mořských plodů (zejména krevet a garnátů) závisí na práci otroků. Několik bývalých otroků v Thajsku zde v rozhovorech vypráví, že byli kapitány lodí obvykle nalákáni na dobrý výdělek, ale jakmile se nalodili, přišli o veškerá svá práva.

Dokument se věnuje také problematice mezinárodního ilegálního rybolovu, který vytěžuje rybí populace chudších zemí. V Somálsku či Libérii kvůli tomu například nemají místní rybáři dostatek úlovků a musí se vydávat dál na moře, což je velmi nebezpečné a mnoho rybářů na moři umírá. V důsledku úbytku ryb se místní obyvatelé někdy uchylují k lovu na souši, což má další negativní důsledky (například epidemii eboly).

Za jednu z možností, jak omezit devastující vliv komerčního rybolovu v oceánech, jsou považovány takzvané akvakulturní rybí farmy. Dokument však tvrdí, že ke krmení těchto ryb se používají ryby chycené v oceánech a pro získání jednoho kilogramu rybího masa z těchto farem je potřeba více než jeden kilogram ryb z volné přírody.

Snímek vykresluje i zdravotní stav chovaných ryb. Zatímco losos by ve volné přírodě skákal v proudu čisté vody, na farmě plavou v kruzích ve vlastní špíně. Není proto divu, že jsou farmy ohniskem nejrůznějších nemocí (anemie, srdeční a infekční choroby) i parazitů (mořské vši). Zajímavostí je, že kdyby tito lososi nebyli dobarvováni, bylo by jejich maso šedivé.

Dokument končí kupodivu pozitivně a vykresluje vzrušující vizi budoucnosti, v níž uvidíme nekonečná hejna ryb, zdravé korály a svobodné mořské savce. Toho podle autorů můžeme dosáhnout tak, že velké části moří před komerčním rybolovem uzavřeme. Protože ale vlády nebývají příliš ochotné k zavádění podobných opatření, dokument apeluje přímo na diváka.

tags: #celá #ryba #procento #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Harmonogram svozu odpadu v Šumperku
• Odpadkové koše pro domácnost
• Šetrná péče s Winni's Sapone Marsiglia
• Obnovitelné zdroje v ČR a dotace
• Zdravá krajina a potraviny