Celoročně Kvetoucí Trvalky pro Suché Stanoviště

Suchý stín bývá v zahradách obvykle tím nejnáročnějším místem k osázení. Aby také ne, když je během sezony zastíněno vzrostlými stromy, které zároveň zachytávají poměrně velkou část srážek svými korunami. I tak ale existují rostliny, které se s takovými podmínkami dokážou vyrovnat.

Suchý stín se vyskytuje i pod převisy střech, prostor pod stromy bývá ale častější. K nepříznivým podmínkám suchého stínu je možné přičíst i mohutný kořenový systém vzrostlých stromů, který odčerpává značnou část vláhy, jež se přes koruny a listy do půdy vůbec dostane. Mělčeji kořenící rostliny pak nemají téměř šanci… Naštěstí tomu tak úplně není.

Rostliny kvetoucí zjara před olistěním stromů

Jednou z možností, jak oživit suchý stín pod stromy, je výsadba jarních cibulovin. Ty totiž mají k dispozici jednak relativní dostatek vláhy po zimě (i když třeba letošní zima byla spíš suchá), a jednak dostatek světla pod opadavými dřevinami, které ještě nestihly obrůst listy. Tyto rostliny na jaře zazáří svými květy, po odkvětu ale zatáhnou do cibulí (nebo jiných podzemních orgánů) a po zbytek sezony je pod stromy prázdno. Patří sem např. sněženky (Galanthus), ladoňky (Scilla), ladoničky (Chionodoxa)... ale i jarní sasanky (Anemone), dymnivky (Corydalis), orseje (Ficaria) nebo třeba talovíny (Eranthis).

Podrost do suchého stínu na celou sezonu

Jestliže však chcete mít suchý stín osázený celoročně, musíte dané stanoviště ozelenit i jinými trvalkami, které dodají místu barvu i po zatažení cibulovin. Místo vrstvy mulče nebo štěrku lze využít škornici (Epimedium), stejně jako kamejku (Buglossoides). Vhodné jsou i dlouhověké kakosty (dalmatský, kantabrijský, oddenkatý - Geranium dalmaticum, G. cantabrigiense, G. macrorrhizum), které se šíří oddenky a přes zimu zůstávají zelené (nebo napůl stálezelené - jen mladé listy). Možností je i barvínek menší (Vinca minor) nebo odrůdy bergénie (Bergenia), které jsou stejně jako kakosty dlouhověké a stálezelené, vytvářejí zapojené porosty a hlavně - zvládají stín a sušší půdu.

Ke spolehlivým půdopokryvným rostlinám se řadí i pitulník (Lamium galeobdolon, hluchavka se žlutými květy) nebo jahodka indická (Duchesnea indica) s nejedlými plody, které připomínají klasické jahody. Zapomenout byste neměli ani na jednu z nejvíce přizpůsobivých trvalek - šantu hroznovitou (Nepeta racemosa), která toleruje i suchý stín pod stromy, a navíc dlouho kvete. Další druhy nejsou klasickými půdopokryvnými rostlinami, ale mají také vysokou toleranci k suchu: růžově fialová hvězdnice (Aster ageratoides) a světle zelená čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus), zelenožlutý pryšec mandloňovitý (Euphoriba amygdaloides var. robbiae) a bílý kokořík vonný (Polygonatum odoratum).

Čtěte také: Year-Round Nature Trip Ideas in the Czech Republic

Vybrat lze i mezi trávami a kapradinami: vhodné jsou například ostřice stinná (Carex umbrosa) a bika sněžná (Luzula nivea), osladič (Polypodium) a domácí kapraď samec (Dryopteris filix-mas).

Pěstování trvalek

Trvalky jsou nedřevnaté rostliny, které kvetou každý rok. Trvalky je nejlepší sadit na jaře nebo na podzim. Jejich výsadba je však možná celoročně, kromě období, kdy je zamrzlá půda. Zálivka je důležitá zejména během prvního roku po výsadbě, aby rostlina zakořenila. Zalévejte rostliny pravidelně, zvláště v horkém létě, ale dbejte na to, aby půda nebyla přemokřená. Zalévejte nejlépe dešťovou nebo odstátou vodou.

Většina trvalek vyžaduje pravidelný střih. Odstraňujte uschlé části rostlin a odkvetlé květy, abyste podpořili další kvetení. Před zimou trvalky nestříhejte, užijte si krásu suchých květů a rostlin v zimní zahradě. Trsovitě rostoucí trvalky po 3-4 letech rozdělte. Trvalky pravidelně kontrolujte a sledujte příznaky škůdců nebo chorob. Včasná identifikace a správné ošetření mohou zabránit šíření infekcí.

Mrazuvzdornost trvalek je různá, některé přezimují při vysokých mrazech bez úhony, jiné chraňte chvojím nebo jinou ochranou. Trvalky na slunce vynikají svou odolností. Po zakořenění vyžadují minimální zálivku, bohatě kvetou a přitahují opylovače. Mezi nejoblíbenější patří šalvěj, hvězdnice, třapatka a třapatkovka, rozchodník, mateřídouška, svíčkovec nebo kopretina.

Trvalky do stínu a polostínu jsou nejen krásné, ale také nenáročné na údržbu a dokáží prosperovat i ve stinných podmínkách, kde jiné rostliny selhávají. Přeměňte zapomenuté kouty vaší zahrady na bujné oázy plné rozmanitých odstínů a textur. Naše trvalky do stínu jsou ideální pro vytvoření dynamického podrostu pod stromy a keři.

Čtěte také: Oživte zahradu s kvetoucími keři

Trvalky pro stinné zahrady

Stinné zahrady mají své osobité kouzlo. Zejména za horkých letních dnů oceníme chladivý stín korun stromů nebo zastřešené terasy. Stín je tedy na části zahrady velmi žádoucí, a pokud renovujeme již letitou zahrádku, dobře si promyslíme, které stromy necháme a které odstraníme.

Stinné plochy by měly být ideálně v rovnováze se slunnými, tak aby prostor působil harmonicky. Zahrádky jsou ale i ve městech s hustší zástavbou, vznikají v atriích a ve dvorech, zde je často situace opačná a stínu je více než slunce. Někdy jsou podmínky i takové, že plocha je ve stínu po celou část dne. I v takových lokalitách mohou vzniknout nádherné výsadby, se stínem je potřeba se naučit chytře pracovat a zvolit správné osázení a doplňky.

Většina trvalek miluje slunce, a ve stínu se jim moc nedaří. Ať již stinnou plochu tvoříme záměrně nebo jinou k dispozici nemáme, vždy se zaměříme na tzv. stínomilné rostliny. Pokud chceme kompletně pokrýt půdu ve stinné části zahrady a vytvořit dojem krásně zapojeného zeleného koberce, musíme vybrat speciální druhy trvalek, které jsou pro toto stanoviště adaptované. Snažit se o pěstování keřů, které potřebují slunce, není správnou cestou.

Jejich působnost spočívá v zapojeném hustém porostu, kdy půda pod nimi téměř není vidět. Zpravidla tolik nekvetou, ale bohatství listů vyváží pestrost květů. Pokud chceme vytvořit působivý a plně zapojený porost zaměříme se na skupinu půdopokryvných stínomilných trvalek.

Mezi půdopokryvné trvalky patří: Funkie (Hosta), kopytník evropský (Asarum europaeum), čechrava (Astilbe), popelivka (Ligularia), pomněnkovec velkolistý (Brunera macrophylla), dlužicha (Heuchera) a pupkovec jarní (Omphalodes verna), jinochlop srdčitolistý (Tiarella cordifolia), badan (Bergenia cordifolia), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum).

Čtěte také: Jména květin a bohyně

Založení a pěstování trvalek ve stínu

Příprava půdy před výsadbou je stejná jako kdekoliv jinde v zahradě. Výhodné je podzimní zrytí plochy, a zapravení organické hmoty. Na jaře upravíme povrch a strukturu půdy. Pokud chceme vysazovat pod koruny stromů, je potřeba vzít do úvahy, které stromy zde rostou.

Naprostá většina stínomilných druhů se totiž dobře adaptovala ke stínu, ale ne k suchu. Vysoké břízy extrémně vysušují půdu a pro dobrý výsledek a zdravotní stav rostlin bude potřeba často zavlažovat nebo instalovat závlahu. Suchý stín je opravdu extrémní lokalitou a dobře jej zvládá břečťan (Hedera). Břečťan je vytrvalou dřevinou pro polostinná i velmi stinná stanoviště.

Pokud chcete výsadbou stínomilných druhů trvalek doplnit již stávající výsadbu keřů, vyzkoušejte jejich kořenový systém. Zaryjte vedle keře a uvidíte, jak daleko a hustě koření. Zimostráz (Buxus) má velmi hustou spleť kořínků blízko povrchu a konkurenci o vodu a živiny mnoho rostlin nezvládne. Do těsné blízkosti keřů trvalky nesázejte.

Dobrým a osvědčeným řešením je pokrýt plochu černou netkanou textilií a vysazovat až s minimálně metrovým odstupem od stávajících dřevin. Pokud nejde rýč zarýt do hloubky díky spleti kořenů (neplést s kořeny plevelů), posuňte výsadbu trvalek ještě o kus. I když vyhloubíte pěknou jámu a vyčistíte ji od kořenů, rostliny ji velice rychle zase zaplní, zvlášť pokud jamku vylepšíte kompostem a budete ji zalévat. Plochu výsadby, kterou pokryjete textilií, zasypte nakonec kůrovým mulčem.

Nevysazujte nikdy pod dřeviny, které tvoří mnoho kořenových výmladků, jako jsou starší typy šeříků (Syringa vulgaris) a škumpa (Rhus). Pozor na akáty, jejich kořeny uvolňují do půdy jedovaté výměšky, které ostatní rostliny nemají rády.

Omezený prostor ve stínu

V některých případech může být situace ještě složitější. Například, když není dostatek prostoru, jak pro rozvoj kořenového systému, tak pro listovou plochu. Takovým případem mohou být ohraničené obruby okolo stromů, uzounké záhony, nádoby apod. Zde je třeba volit spíše nižší druhy, dobře adaptované, které si poradí i s nedostatkem vody. K výborným a osvědčeným rostlinám patří břečťan, škornice a mochnička.

Extenzivní trvalky pro veřejnou zeleň

Veřejná zeleň musí zvládnout víc než jen pohledovou funkci. V městských podmínkách panuje sucho, horko, zhutněná půda, nedostatek prostoru, sůl, vítr a minimální údržba. Přesto existují rostliny, které to zvládají - a ještě přinášejí barevnost, strukturu i stabilitu výsadeb.

Veřejný prostor vyžaduje druhy s vysokou odolností, nízkými nároky a dlouhodobým efektem. Extenzivní trvalky nejsou náročné na údržbu, a to dokonce i na větších plochách. Zásadní investice do nich nás tedy čeká de facto na začátku, při jejich pořizování a výsadbě. Do 1 až 1,2 metru vzrůstu rostlin se pak o záhony prakticky nemusíme starat, založíme je a pokryjeme vrstvičkou štěrku, který zde funguje jako mulč.

Samozřejmě prorazí skrz tuto vrstvičku i plevele, proto se nevyhneme pletí (2 až 3 krát ročně). Systém zakládání záhonů extenzivních trvalek vznikl v Německu a původní se jmenoval Perenemix. Pro trvalkové výsadby s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou je typické, že vytváří atraktivní, dynamickou výsadbu v průběhu roku, ovšem proměnlivou i v letech. Tento systém byl vytvořen na základě znalostí rostlinné sociability (stejně jako lidé se ne všechny druhy rostlin navzájem snášejí a hodí se do různých podmínek prostředí) a životní strategie.

Trvalky pro extenzivní výsadbu snášejí stres a konkurenční prostředí. Vtipné je, že smíšené výsadby nevyžadují osazovací plán, což představuje další finanční úsporu. Užití mulčovacího štěrku pak snižuje potřebu zavlažování a pletí záhonů. Pokud hovoříme o autoregulaci, hovoříme o vzájemných vazbách (pozitivních i negativních) mezi jednotlivými rostlinami. Díky těmto vazbách je v osazené ploše dosaženo dynamické rovnováhy. Člověk výsadbu jen lehce usměrňuje.

Extenzivní trvalkové záhony jsou schopné přinést více atraktivní zeleně (bylinného patra) do měst, přitom však levně a dokonce i na větších plochách. Nabízené jsou navíc osvědčené směsi, respektive zjednodušené receptury. Mulčování štěrkem se provádí ve vrstvě silné 5 až 7 cm. Frakce by měla mít hrubost 4/6 až 8/22 mm a lze kombinovat různé materiály a jejich barvy.

Historie extenzivních trvalkových ploch

Experimentování s touto výsadbou začalo v Německu cca v polovině 90. let minulého století. Řešili zeleň ve městech, konkrétně používání trvalek ve veřejném prostoru. Šlo o německo-švýcarský projekt nazvaný Silbersommer (Stříbrné léto). Odborníci hledali způsob, jak vytvořit druhově bohaté, celoročně atraktivní, dynamické záhony s minimálními nároky na údržbu. Na úspěšný projekt navázaly další: Perennemix, Tanz der Gräser, Indiansommer, … (www.perennemix.de). Konkrétně na projektu Perennemix částečně spolupracovala i Botanická zahrada a Arboretum MZLU v Brně. První výsadba Silbersommer pak proběhla v roce 2003 v univerzitním areálu Zahradnické fakulty MZLU v Lednici na Moravě.

Hlavní využití extenzivní trvalkové výsadby

Tato výsadba se uplatňuje především v městské zeleni. Ideální jsou plochy 20 až 25m2, ale i větší podél silnic a chodníků. Extenzivní výsadbu najdeme v kruhových objezdech a dopravních ostrůvcích a podobně. Většinou jde o suchá stanoviště, mnohdy i extrémně vysýchavá, osluněná. Na soukromých pozemcích je tato výsadba vhodná do předzahrádek, firemních ploch, ale i rodinných zahrad, okolí rodinných domů, …například na silně osluněná místa, kde se nedaří trávníku. Pokud požadujeme minimální nároky zahrady na údržbu, je tato výsadba vhodná právě místo tradičního bylinného patra. Počítejte však s divočejším přírodním vzhledem. Obzvláště dobře taková výsadba kontrastuje s moderní strohou architekturou.

Údržba extenzivní trvalkové výsadby

Údržba takových ploch je vlastně především pletím případných náletů a plevele. Výsadba se neokopává a nevyžaduje závlahu s výjimkou extrémně suchého období v případě, že součástí výsadby jsou na vláhu náročnější rostliny. Zálivka je důležitá také ihned po výsadbě. Jinak není třeba rostliny ošetřovat. Pokud však chcete prodloužit dobu kvetení, lze odtsraňovat odkvetlé květy. Zásadní je požadavek na dobrou znalost vysazených rostlin, abychom si nevypleli, co do porostu patří. V předjaří můžeme plochu vyčistit od suchých rostlin (nůžkami, sekačkou, křovinořezem) cca 5 cm vysoko nad zemí. Před zimou se nezbavujte odkvetlých květenství a uschlých rostlin. Struktury a textury některých rostlin jsou zajímavé i v zimě, navíc poskytnou útočiště bezobratlým živočichům.

Suchomilné trvalky

I když to tak možná tento rok nevypadá, sucho a s ním spojené změny prostředí neustále trvají. To lze samozřejmě pozorovat i na rostlinách. Druhy, kterým se u nás dříve dařilo bez problémů, začínají vykazovat známky nespokojenosti. Xerotermní rostliny, jak se suchomilné druhy odborně nazývají, nám nabízí při zakládání výsadeb spoustu možností. Jsou totiž, na rozdíl od trvalek pro vlhčí stanoviště, druhově mnohem zajímavější i pestřejší. Zejména proto je důležité brát ohled i na samotnou lokalitu výsadby. Suchomilné trvalky zálivku nevyžadují a ani ji zvlášť nepotřebují, takže se jim nebude zcela dařit v oblastech s větším úhrnem srážek.

Xerotermním druhům vyhovuje především suché stanoviště a propustná půda. Pokud bychom je vysadili do živné a kvalitně vyhnojené zeminy, zanedlouho by nás překvapily bujným růstem, který by měl za následek jejich rozklesávání a v zimě, vzhledem ke schopnosti takové půdy dobře zadržovat vodu, rovněž postupné vyhnívání.

Jedním z xerotermních druhů, který má v zahradě široké uplatnění, je například známá mateřídouška. Ta se hodí do klasických trvalkových záhonů, skalek, suchých zídek i jako náhrada trávníku. Skvěle vypadá vysazená ve větších mezerách mezi dlažbou, po které když projdete, krásně zavoní. Vybírat můžete mezi botanickými druhy a kultivary třeba mateřídoušky úzkolisté, vejčité i časné.

Pěstování suchomilných rostlin je stále populárnější. Tyto druhy si vystačí s minimem vody, mají nízké nároky na údržbu a přesto dokážou zaujmout svým vzhledem. Skvěle se proto mohou hodit na místa s omezeným zavlažováním. Jako suchomilné trvalky se označují ty trvalky, které jsou přizpůsobené náročným podmínkám. Velmi dobře zvládají dlouhodobé sucho, silné slunce a také vítr. Často vytvářejí hluboké kořeny nebo mají dužnaté listy, díky nimž efektivně hospodaří s vodou. Většina suchomilných trvalek má dlouhý životní cyklus a nevyžaduje časté přesazování.

Mnohé suchomilné rostliny do zahrady mění svou podobu v průběhu roku - kvetou od jara do podzimu, barví listy či tvoří dekorativní semeníky. Aby se suchomilným trvalkám dařilo, volte ideálně plně slunné místo. Mírný svah nebo vyvýšené záhony zaručí dobrý odtok vody a zabrání přemokření.

Kombinace suchomilných trvalek

Suchomilné trvalky skvěle vyniknou v kombinaci s dalšími odolnými rostlinami a strukturálními prvky, jako jsou kameny, dřevo či štěrk. Například levanduli můžete doplnit šalvějí, rozchodníkem či tymiánem a vytvořit tak vzhled inspirovaný Středomořím.

Výsadba suchomilných rostlin do květináčů nebo nádob je ideální řešení pro ty, kteří chtějí pěstovat zeleň na balkónech, terasách nebo tam, kde není klasická zahrada. Při výběru nádoby myslete na to, aby měla odtokové otvory. Pro větší keře vždy použijte hlubší nádoby, minimálně 30 cm. Volte propustný a lehký substrát - ideální je směs pro sukulenty nebo trvalky.

Mrazuvzdorné druhy můžete i během zimních měsíců nechat venku, ale je důležité chránit květináč, např. jutou nebo bublinkovou fólií. Citlivé druhy přesuňte do světlého, chladného místa bez mrazu. V zimě je zalévejte jen minimálně. Na jaře přidejte pomalu rozpustné hnojivo.

Suchomilné okrasné trávy

Suchomilné okrasné trávy se v zahradách těší velké popularitě. Trávy nabízejí jemnou strukturu listů, vzdušná květenství a různou výšku, čímž oživují záhony plné sukulentů nebo bylin. Vzhledem k lehkosti jednotlivých stébel trávy okamžitě reagují i na jemný vánek a přinášejí do zahrady pohyb. Díky tomu může vaše výsadba působit živě a dynamicky.

Okrasné trávy nejsou jen pro záhony - skvěle vyniknou i v nádobách na balkoně, terase nebo u vchodu. Do nádob se skvěle hodí například kostřava, dochan, ostřice nebo třtina. Pro dosažení pestrého a harmonického vzhledu je můžete kombinovat s kvetoucími trvalkami, například levandulí, rozchodníkem nebo šalvějí.

Zálivku je třeba volit střídmou. Trávy nezalévejte příliš často, ale když už, tak důkladně. Pamatujte na to, že substrát nesmí být trvale mokrý. Na jaře je vhodné seříznout suché listy cca 5-10 cm nad zemí.

Suchomilné keře a stromy

Suchomilné keře a menší stromy představují skvělou kostru zahrady - dodávají výsadbě výšku, strukturu a stín, aniž by vyžadovaly pravidelnou zálivku. V zahradě mohou najít uplatnění také jako živý plot. Hustě rostoucí druhy poslouží jako přírodní bariéra, která chrání před větrem i pohledy kolemjdoucích. Dekorativní keře se pak skvěle hodí pro solitérní výsadbu.

V rámci pěstování suchomilných stromů do zahrady je vhodné upřednostnit dobře propustnou půdu. U jílovitých půd může být vhodné zlepšit drenáž přidáním štěrku nebo písku. Při výsadbě pak keře a stromy zbytečně nazahlcujte vodou. Většina suchomilných keřů dobře snáší tvarovací řez - provádí se nejčastěji brzy na jaře.

Z oblíbených keřů a dřevin, které sucho bez potíží zvládnou, lze jmenovat například dřišťál (Berberis), tavolník (Spiraea) nebo muchovník (Amelanchier).

tags: #celorocne #kvetouci #trvalky #suche #stanoviste

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní krásy Petrovic u Karviné
• Bezlepkové rohlíky pro celiaky
• Ekologické vizitky: inspirace a šablony
• Jak odstranit olej z oblečení
• Příklady a dopady ekologických katastrof v mořích