Bohyně kvetoucí přírody v mytologii: Tajemství jmen květin

Květiny nejsou jen krásná ozdoba našich zahrad a bytů. Každý květ má svůj příběh ukrytý v jméně, a jejich jména skrývají fascinující příběhy, poezii a historické zajímavosti. Názvy květin odhalují historii, kulturu i emoce, které rostliny provázely. Ponořte se do světa květin, kde každý název má svůj příběh, a objevte, co vám mohou „říct“ vaše oblíbené květiny.

Květiny a jejich jména: Příběhy, mýty a historie

Za každým květem se skrývá kus minulosti, a často i pořádná dávka romantiky, humoru nebo dramatu. Názvy květin totiž nevznikaly náhodou. Třeba taková růže. Symbol lásky, vášně a krásy má jméno, které pochází ze starolatinského rosa. Ale dřív, než se stala královnou všech květin, byla růže spojována i s bohy a mýty. Ve starém Řecku ji považovali za dar od bohyně Afrodité. Ta ji prý vytvořila z kapek své krve a slz.

A pampeliška? Tam žádná mytologie není, ale zato pořádná dávka praktičnosti. Francouzské dent de lion (tedy „lví zub“) se vztahuje k tvaru jejích zubatých listů. Češi ji nazvali po tom, že „pampí“ (neboli fouká), protože její chmýří se rozfoukává po větru. Praktické, poetické i přesné zároveň.

A co fialka? Její latinský název Viola má tak něžný zvuk, že se stal i oblíbeným dívčím jménem. Fialky byly symbolem skromnosti, věrnosti a tiché síly. Možná proto je dostávala dřív každá žena, která uměla milovat potichu, ale opravdově.

Od latiny po lidová jména: Jak botanici pojmenovávají květiny

Moderní svět má v tomhle směru jasno. Když botanici objeví nový druh, musí ho nějak zařadit. Jenže i tady občas zapracuje fantazie. Vědecké názvy květin sice často znějí jako jazyk mimozemšťanů (Pelargonium graveolens, Helianthus annuus), ale za každým z nich se dá najít logika.

Čtěte také: Vliv Pachamamy na klima

Latinské názvosloví funguje jako univerzální jazyk rostlin. Pomáhá lidem po celém světě, aby se nedomlouvali na tom, jestli je modřenec totéž co hyacint. Ale i přesto si mnohé rostliny udržely lidová jména. Ta, která nám dávají smysl a charakter.

Například slunečnice. Její latinské jméno Helianthus annuus znamená jednoletý sluneční květ. Ale v češtině má daleko víc poetiky. Slunečnice totiž opravdu sleduje slunce. Když stojíte uprostřed pole plného žlutých hlav, máte pocit, že se díváte na orchestr, který hraje na světlo.

Lidová tvořivost: Jména květin, která vznikla z fantazie lidí

Zatímco vědci řešili latinu, lidé na vesnici měli jasno. Rostliny si pojmenovali po tom, co jim připomínaly, co dělaly nebo k čemu byly dobré. Třeba maceška? Vypadá něžně, ale nese silný příběh. V lidové tradici symbolizovala věrnost a lásku. Často se jí říkalo i tři tváře. A to proto, že má tři barvy v jednom květu. A každá prý představuje jiný cit.

Konvalinka je zase příběh elegance. Její jméno pochází ze starého výrazu konvalia. To znamená ohnutá nebo klanějící se. A přesně tak vypadá. Je drobná, křehká, pokorná. Jenže nenechte se zmást! Její vůně by mohla zahanbit i parfém z Paříže.

A sněženka? Ta mluví sama za sebe. Malý bílý zázrak, který se prodere zmrzlou půdou jako první posel jara. Není divu, že její název vyvolává okamžitý úsměv.

Čtěte také: Více o Bohyni Přírody

Květiny a kultura: Jak jména odrážejí tradice a symboliku

Když se podíváme na květinová jména z celého světa, je jasné, že kultura ovlivňuje, jak o rostlinách přemýšlíme. Japonci mají pro každou květinu symboliku. Třešňový květ, sakura, představuje pomíjivost krásy a života. Arabové zase pojmenovali jasmín po slově yasmin. To znamená dar od Boha.

A v Česku? Tady se držíme při zemi, a to doslova. Naše květiny se jmenují podle toho, co dělají (netýkavka), jak vypadají (modřenec), nebo co připomínají (srdcovka). Ale i v tom je kouzlo. Praktičnost, kterou doplňuje kus poezie.

Význam jmen květin: Pochopíte krásu, sílu a historii rostlin

Možná si říkáte, proč by vás mělo zajímat, že narcisy mají jméno po samolibém mladíkovi z řecké mytologie? Protože když rozumíte názvům, rozumíte i samotným květinám. Každý název totiž prozrazuje, jak lidé rostlinu vnímali - jestli v ní viděli krásu, sílu, léčivou moc nebo obyčejnou radost.

A příště, až dostanete pugét, zkuste se na něj podívat jinak. Každý květ má svůj příběh. A když se zaposloucháte, možná uslyšíte, co vám říká.

Mytologické příběhy vzniku květin

Vznik mnoha květin je podle starých bájí a pověstí spojen s bohy i tragickými osudy. Některé se zrodily z lásky, jiné ze žalu, násilí či oběti.

Čtěte také: Bohyně Slovanské Přírody

• Bohyně země Cybela milovala Attise. Attis se oženil. Cybela přišla na jeho svatbu. Všichni ve strachu utíkali. Attis též. Aby jí unikl, pokusil se o sebevraždu. Úspěšně.
• Druhá verze: Když bůh slunce Phoebus pronásledoval dceru Atlase, Ta prosila Dia aby ji ukryl. Ten ji proměnil ve fialku.
• Ajanthos se žalem probodl, když Achillovu zbroj místo něj dostal Odysseus.
• Nymfa s velkým N se trápila pro lásku k Herkulovi.
• Echo byla strašně upovídaná nymfa. Proto jí bohové vzali vlastní hlas a nechali ji jen po všech všechno opakovat. Zamilovala se do Narkissa. Trápila se tak, až z ní zůstal jen hlas echo - ozvěna. Narkisssos totiž miloval jen sebe. Nemesis mu v hladině vodní ukázala jeho obraz. Ten se do něho tak zamiloval, že vedle vody žalem zemřel.
• Druhá verze: Narkissos měl sestru, dvojče sobě podobné. Miloval sestru. Bohužel zemřela. Když její obraz uviděl ve vodní hladině, skočil za ním a utopil se.
• Apollon pronásledoval krásnou nymfu Daphne. Aby mu unikla požádala Dia o proměnu v nějakou rostlinu.
• Semele se po románku s Diem narodil Dionýsos. Semela ho chtěla vidět. Zeus ji však svým božský žárem spálil. Malého ochránil břečťan, který okolo něho na pokyn Dia vypučel.
• Prométeovi přikovanému na skále každý den kloval játra mohutný orel. V noci mu vždy játra znovu narostla. Rány po drápech a zobáku se špatně hojily.
• Nymfa Bellida se zalíbila starému bohu čtyř ročních období Vertumuovi. Bellida měla ráda Ephigea. Prosila bohy ať zachrání.
• Kulturní oliva vznikla ze souboje Atény s Poseidonem. Oběma se líbil kraj okolo Atén. Ten měl připadnout tomu, kdo dá lidem užitečnější dar. Poseidon úderem do země probudil slaný pramen, Aténa zabodla kopí do svahu pod Akropolí. Z něho vyrostla kulturní oliva. Aténský král Kekrops rozhodl ve prospěch Atény. Ta se stala patronkou a ochránkyní kraje. Plané olivy vyrostly z hlavy jednoho hrubého pastýře, který se vysmíval tancům nymf v Apulii. Když s nimi ještě navíc na začal vulgárně pokřikovat, zasáhli bohové.
• Zeus zastoupil thébského krále, když zrovna někde válčil. Královně se narodil Herkules. Skrývali ho před Hérou. Ta se to stejně od Minervy dozvěděla. Ale než stačila cokoli udělat zasáhl božský otec. Poslal pro Herkula rychlonohého Herma. Aby Herkules nabyl nesmrtelnosti, v noci ho donesli spící Héře do náruče a dali ho k jejímu prsu. Ten se trochu napil mléka a při tom Héru kousl. Ta se lekla a od prsu ho odtrhla. Z kapek mléka, které spadly na zem vyrostly lilie. Podle jiné verze vznikly lilie v době, kdy zem byla holá skála a bohové s vílami tvořili květiny. Venuše požádala o pomoc Gracie. V řecké mytologii byly tři sudičky. Atropa měla na starost ukončení života lidí - přestřižení niti života.
• Zefýr žárlil na Apollona, který si oblíbil Hyakinthose. Když Apollon házel diskem, změnil jako neviditelný směr jeho letu. Z krve umírajícího Hyakinthose začaly růst hyacinty. Problém je v tom, že pravé hyacinty se dovezly do Evropy až okolo roku 1550.
• Diana, bohyně lovu se vracela z neúspěšné akce. Rozlobil jí pastýř, který si vesele hrál na píšťalu. Myslela, že se jí vysmívá. Vydloubla mu oči. Když si uvědomila, že za její nezdar nemohl, ani o něm nevěděl, nechala z jeho očí vyrůst karafiátky.
• Oblíbenkyně bohyně moudrosti Mynervy, nymfa Myrsina nad ní zvítězila při hrách v zápase i v běhu. Ta ji za to ubila. Pak v žalu prosila bohy aby jí ponechaly nějakou vzpomínku na družku.
• Venuše měla oblíbence Adonise. To však vadilo bohu Marsovi. Poslal na něho divokého kance, který ho zabil. Jméno Adonis užil z řecké mytologie Linné pro pojmenování rostliny s českým názvem hlaváček.

Řečtí bohové a jejich vliv na květiny

Znáš jména jako Zeus, Aténa či Afrodita, ale netušíš, kdo byl kdo? Olympskí bohové jsou 12 hlavních bohů, kteří sídlili na hoře Olymp - v mytologii považované za božské sídlo.

• Zeus: Nejmocnější z olympských bohů, vládne nebesům, bleskům a hromům. Je symbolem autority, spravedlnosti a zákona.
• Héra: Královna bohů a manželka samotného Dia, je ztělesněním manželství, věrnosti a rodinných hodnot. Vládne nad svazky mezi lidmi a chrání posvátnost manželského pouta.
• Poseidón: Mocný bůh moří, oceánů a všech vod, je bratrem Dia a vládcem nekonečných hlubin. Jeho symbolem je trojzubec, kterým dokáže rozbouřit vlny, přivolat bouři nebo způsobit zemětřesení.
• Démétér: Laskavá a mocná bohyně, která dává život všemu, co roste. Je patronkou úrody, plodnosti a země, ze které pochází potrava pro lidi i zvířata.
• Aténa: Dcera mocného Dia, je bohyní moudrosti, strategie a spravedlivého boje. Chrání města, hrdiny i všechny, kteří se spoléhají na rozum víc než na hrubou sílu.
• Apollón: Syn Dia a Létó, je bůh světla, hudby, věštění a všeho krásného, co povznáší ducha. Je mistrem lýry a patronem básníků, umělců i věštců.
• Artemis: Dcera Dia a Létó, je bohyní lovu, měsíce a věčné svobody. Je ochránkyní zvířat, lesů a všeho živého, co se rodí pod hvězdami.
• Ares: Syn Dia a Héry, je bohem války v její nejdrsnější podobě. Představuje surovou sílu, bojovnost a neovladatelnou vášeň bitvy.
• Afrodita: Bohyně lásky, krásy a touhy, se podle legendy zrodila z mořské pěny. Její příchod na svět přinesl krásu tak oslnivou, že i bohové ztratili řeč.
• Hermes: Syn Dia a Maiy, je božský posel, patron obchodníků, cestovatelů, ale i zlodějů a lhářů. Je nejrychlejší ze všech bohů - jeho sandály s křidélky mu umožňují létat mezi nebem, zemí a podsvětím.
• Hefaistos: Bůh ohně, kovářství a techniky, je tvůrcem všeho, co nese pečeť síly a krásy. Ve žáru svých podzemních dílen tavil kovy a vytvářel z nich zbraně pro bohy i díla, která přesahovala hranice řemesla i umění.
• Hestia: Bohyně domova, rodinného krbu a posvátného ohně, je tichou silou mezi bohy. Nevládne blesky ani mečem - její moc spočívá v klidu, řádu a teple, které udržují svět v rovnováze.
• Hádés: Bratr Dia a Poseidóna, vládne říši mrtvých, tichému a temnému podsvětí, kam přicházejí duše po smrti. Na rozdíl od svých bratrů nesídlil na Olympu, ale v království stínů, kde vládne spravedlivě, ale bez slitování.

Květnové svátky a bohyně

Měsíc máj - květen je pátý v pořadí podle gregoriánského kalendáře. Ve starověkém Římě ho zasvětili bohyni Maii. Bohyně Maia byla římská patronka plodnosti, léčení, uzdravení a tím zdravého růstu. Přesněji, bohyně či nymfa nebo víla Maia je v řecké mytologii dcera Titana Atlanta a dcery Titana Okeána, Pleiony. Po Titanovi zůstalo pojmenované pohoří Atlas v Africe. Atlantský oceán a také ostrov Atlantida, který ještě dnes hledáme. Nymfa Pléioné je matka Plejád. Plejády provázely bohyni Artemis a měly těžký osud. Pro nebývalou krásu je stále pronásledovali muži. Nejvyšší bůh Zeus se na to nemohl dívat, a tak když zoufale unikali Poseidonovu synu Orionovi, pán Olympu je proměnil v holubice.

Sestry Plejády:

• Maia: Matka Herma.
• Elektra: Matka prvního krále a zakladatele kmene Dardanů, Dardana.
• Taygeté: Matka krále Sparty, Lakedaimona.
• Alkyoné a Kelaino: Měly děti s Poseidonem.
• Asteropé: Přivedla na svět, s bohem války Aresem syna Oinoma.
• Meropé: Provdala se za korintského krále Sisyfa.

V Římě v květnu neoslavovali jen bohyni Maiu, ale i bohyni květin, Flóru. Flos znamená latinsky květ. Svátek dostal jméno florálie, Flóra byla bohyní květenství a jara. Římané měli v oblibě zejména růže, co byly přivezeny z nejvzdálenější dobyté provincie, pokud samozřejmě zároveň měla výborné podmínky pro pěstování. Z oslav ochránkyně nevěstek cudný polibek pod rozkvetlým stromem. Florálie se začátkem 1. května trvaly ve starověkém Římě šest dní. Pro symbolickou podporu plodnosti a oslavy života vypustily kozy na pastvu a zajíce do lesa.

Mýtické rostliny a květiny

Dávné kultury po celém světě si ve svých bájích a legendách vymyslely spoustu podivných tvorů a zvířat. Méně známé, ale stejně zajímavé jsou i mýtické rostliny.

• Hladová tráva: Legenda pochází z irské mytologie. Tato nebezpečná věc má obvykle podobu travnatého koberce, který se nijak neliší od jiných travin.
• Děsivý strom z Madagaskaru: Těmi vtahuje nebohé domorodce z kmene Mkodo do svých útrob, kde je stráví.
• Květ kapradiny: Je fenoménem, často se vyskytujícím v evropském, především pak slovanském bájesloví. Zmíněn je také v mnohých českých pohádkách.
• Příšerné dýně: S neukojitelnou žízní po lidské krvi jsou součástí folklóru balkánského regionu.
• Rostlina plodící ovce: Příběhy o asijské rostlině, která plodí ovce místo květů či ovoce jsou v Evropě rozšířeny až do počátku 18. století.

Pověsti o vzniku květin

• Aster (hvězdnice): Pověst říká, že astry (hvězdnice) získaly jméno podle řecké bohyně Asterie (hvězda - lat. Astrum).
• Blatouch: Patří bohu Martovi. Symbolizuje bohatství, ale současně je i symbolem prostoty, protože roste u země. Je spojován s dětstvím a veselostí.
• Bodlák: Jedna z pohádek o Ježíškovi vypráví i o bodláku. Jednou Ježíšek našel bodlák a opatrně jej zasadil u plotu. Nikdo si bodláku však nevšímal, jen včelky občas přiletěly. Ale bodlák neměl květy, a tak včeličky prosili Marii Pannu, aby bodláku darovala květ. A ona jejich prosbu splnila. A tak se bodlák ve své chudobě stal útočištěm včel a čmeláků.
• Čekanka: Pověst říká, že jedna dívka s překrásnýma modrýma očima měla milého, kterého jí odvedli na vojnu. Slíbila mu, že na něho bude čekat. Každý den stávala u cesty, až se proměnila v květinu.
• Dobromysl: Zahání čarodějnice a chrání před zlobou zlých duchů.
• Fenykl: Symbolizuje statečnost, proto jej také užívali římští gladiátoři. Má posilovat vnímání, duševní obnovu.
• Fialka: V květomluvě je fialka vyjádřením lásky. Říká se, že po první jarní bouři ztrácejí fialky svou vůní. Věřilo se, že fialka je kouzelná květina, která otvírá poklady a dovede prorokovat.

Archetypy bohyní a jejich vliv na lidské vlastnosti

• Démétér: Je to pracovitá mateřská bohyně, která nerada působí bolest. žije pro děti a pro pomoc jiným lidem. Své děti miluje ať jsou jakékoliv.
• Koré/Persefoné: Koré je mladá, oduševnělá a bezstarostná dívka. Maminčina poslušná holčička, kterou maminka ovládá více, než je zdrávo. Sama pořádně neví, kdo je a jaké má schopnosti a možnosti.
• Artemis: Je silně spjata s přírodou. Se svou družinou panenských nymf a zvířat se toulá po lesích. Na ty nikdy nezapomíná, je ochránkyní mladých dívek, utlačovaných žen, zvířat a přírody vůbec.
• Athéna: Je bohyní moudrosti, řemesel a rozvážně vedeného boje. Tatínkova dcera. Moudrá, praktická, logická, diplomatická, uvážlivá a stále plná energie.
• Afrodíté: Lehkomyslná i rozmarná bohyně krásy, vášně, touhy a tvořivosti. Zrodila se z Nebe a Moře (emocí) a představuje touhu vytvořit nebe na zemi.

Kolo roku a jeho symbolika

Kolo roku je mytologický cyklus popisující změny v přírodě a v našich životech. Vkrádá se pomalu chlad, stromy kdysi statné a krásné usychají, listí vadne, schne a padá, zní teskná melodie větru a všichni lidé se uzavírají dovnitř sebe. Hranice mezi světem živých a mrtvých se tenčí, až se stává průhledným závojem, přes který snadno projde chladný dech našich předků.

Rok - nebo kolo roku - je princip, kterému podléhá vše. Naše životy, roční období, osudy mýtických stvoření, a v jistém slova smyslu i Bohové. Starý rok umírá a hledá místo sebe náhradu, protože bez něj by nebylo nic. Přichází temná polovina roku, období introspekce, uschování veškeré životní energie do semínek podzemí, do malých jiskřiček v našich srdcích.

tags: #bohyne #kvetouci #prirody #mytologie

Oblíbené příspěvky:

• Jak vyčistit ucpaný odpad vany
• Obojživelníci v české krajině
• Šetrné škrabky na auto: Průvodce
• Železný odpad v ČR: Kde ho zlikvidovat?
• Ochrana Zemědělské Půdy