Celosvětové emise CO2: Statistiky a trendy

Naprostá většina vědců a organizací zapojených do Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se shoduje na tom, že lidská činnost se dnes nejvýznamněji podílí na změně klimatu. Jako největší problém je označováno vypouštění skleníkových plynů do ovzduší a následný růst teploty podnebí. Přitom na vypouštění skleníkových plynů má největší podíl průmysl (především energetika) a doprava.

Analýza Carbon Majors neziskového think tanku InfluenceMap použila nejnovější strukturovaná data, která se týkají nejen států, jak je obvyklé, ale i konkrétních společností -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ať už státních, nebo soukromých. Údaje jsou za celý rok 2023 a podle nich mají největší podíl na emisích CO2 fosilní společnosti, respektive 36 z nich.

Největší producenti CO2 na světě

Deset největších producentů skleníkového plynu CO2 na světě shrnuje graf s procentuálním podílem jednotlivých zemí na celosvětových emisích v roce 2016. Těchto deset zemí se podílí na celosvětové produkci CO2 z 68 %. Přitom ale dva největší znečišťovatelé (Čína a USA) tvoří téměř dvě třetiny této produkce (44 % celosvětových emisí).

Čína přitom poměrně nedávno sesadila USA z nejvyšší pozice světového producenta skleníkového plynu CO2 a dnes se podílí již více než čtvrtinou na celosvětových emisích CO2.

Pokud bychom ale do výpočtů zahrnuli EU jako celek (28 členů), pak by se EU stala třetím největším znečišťovatelem.

Čtěte také: Česká domácnost a emise

Emise CO2 v Evropě

Země Evropské unie se v rámci Kjótského protokolu zavázaly k různým omezením svých emisí a EU jako celek si pak ve své klimatické politice určila řadu cílů, které chce do budoucna naplnit. Dnes je tak EU lídrem v zavádění politik, které ji mají nasměrovat k nízkouhlíkové ekonomice.

Klimatická politika EU pak zahrnuje jak celoevropské prvky typu EU ETS, nebo zvyšování energetické efektivity zařízení, tak i národní politiky, které jdou ještě dál.

Evropský systém obchodování s emisními povolenkami (již zmiňovaný EU ETS) je hlavním nástrojem pro omezování (resp. regulaci) množství emisí vypouštěných do ovzduší z vybraných průmyslových a energetických sektorů. Jeho principem je, že každý emitent zařazený v systému EU ETS musí za každou tunu emisí skleníkových plynů zakoupit jednu emisní povolenku.

Emisní povolenky se obchodují na trhu (obdobně jako komodity) za cenu, která odpovídá jejich aktuální potřebě na trhu. Pokud je cena emisní povolenky vyšší, indikuje to nedostatek emisních povolenek na trhu a motivuje emitenty ke snižování emisí.

V celkovém srovnání zemí EU, je pak vidět ustálený a mírně klesající trend vývoje vypouštěných skleníkových plynů.

Čtěte také: Statistiky emisí CO2

Vizualizace vlevo ukazuje průměrné emise CO2 pro jednotlivé evropské země přepočítané na obyvatele za rok 2020. Každý čtvereček reprezentuje 1 tunu. Růžově podbarvené země mají emise CO2 na obyvatele vyšší, než je evropský průměr, naopak zeleně podbarvené země nižší.

Průměrné emise CO2 na osobu v Evropě představují 6,61 t. Země Evropské Unie (EU28) mají průměr nižší (5,71 t) než zbytek Evropy (8,57 t).

Vůbec nejvyšší emise CO2 na obyvatele má v Evropě Lucembursko, konkrétně je to 13,06 t, následované Ruskem (10,81 t) a Islandem (8,60 t). Naopak nejnižší má poměrové emise CO2 Moldávie (1,28 t) a Albánie (1,58 t).

Emise CO2 na obyvatele v České republice patří s hodnotou 8,22 t v Evropě k nejvyšším a jsou velmi podobné například hodnotě Nizozemska, Polska a Estonska.

Pro srovnání, v globálním měřítku má celosvětově nejvyšší emise CO2 na obyvatele Katar (37,02 t). Vyšší emise CO2 na obyvatele, než kterákoliv evropská země, mají například Austrálie (15,37 t), Kanada (14,20 t), Mongolsko (26,98 t) nebo Saudská Arábie (17,97 t). Naopak nejnižší hodnoty vykazují některé africké země, jako je Demokratická republika Kongo (0,03 t), Somálsko (0,04 t) nebo Středoafrická republika (0,04 t).

Čtěte také: Regulace emisí skleníkových plynů

Celosvětový průměr emisí CO2 na obyvatele činil v roce 2020 4,47 t.

Emise skleníkových plynů v České republice

Česká republika patří (jak je patrné z Dashboardu D2, Grafu G1) v přepočtu na osobu mezi větší producenty skleníkových plynů. V roce 2023 činila tato hodnota 7,92 tun CO2ekv. na osobu ročně. To je 1,7x více než světový průměr a 1,4x více než průměr EU. V tomto ukazateli jsou pak na vyšších příčkách např. Austrálie, Spojené státy americké nebo Rusko. Prvenství zde pak drží Katar s hodnotou 38.8 tun CO2ekv. na osobu ročně.

Podíváme-li se na vývoj celkových emisí skleníkových plynů v horizontu od roku 2016 do roku 2021 (viz Dashboard D1, Graf G1), došlo k poklesu z 130,25 Mt CO2ekv. na 119,04 Mt CO2ekv., což je o cca 9 %. Ke znatelnějšímu meziročnímu poklesu celkových emisí dochází v roce 2020 (113,72 Mt CO2ekv.), což je způsobené pravděpodobně vlivem celosvětové pandemie. Za sledované období je pak trend celkových emisí klesající.

Nejvýznamnějším antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (viz Dashboard D1, Graf G2). Emise CO2 pocházejí zejména ze spalování fosilních paliv, rozkladu uhličitanů při výrobě cementu, vápna, skla atd. V ČR k emisím oxidu uhličitého ze spalovacích procesů přispívají nejvíce tuhá paliva. V roce 2016 byl celkový úhrn emisí CO2 bez LULUCF 106,66 Mt CO2ekv., v roce 2021 pak 96,67 Mt CO2ekv., což znamená pokles o cca 10 %. Pokles je způsoben především poklesem v odvětvích energetiky díky zavádění nových technologií apod.

Česká republika v roce 2023 vypustila do atmosféry 99 miliónů tun emisí skleníkových plynů. Vyplývá to z národní inventarizace skleníkových plynů, jejíž předběžné výsledky Ministerstvo životního prostředí poslalo Evropské komisi. Poprvé od roku 1990 se tak celkové emise ČR dostaly pod hranici 100 miliónů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Oproti roku 2022 došlo k poklesu emisí o celých 15 %, což v absolutních číslech představuje snížení o 17,5 miliónů tun. Jedná se o největší pokles emisí od počátku 90. let 20.

V sektoru energetiky se emise meziročně snížily o sedm miliónů tun. Průmysl a stavebnictví k tomuto snížení přispělo třemi milióny tun a další dva milióny tun ušetřilo vytápění budov. V neposlední řadě se významně zlepšila emisní bilance české krajiny. Ta se v posledních několika letech potýkala s důsledky rozsáhlé kůrovcové kalamity, se kterou byly spojené významné emise skleníkových plynů z lesních porostů. Ještě v roce 2022 byl sektor využívání krajiny a lesnictví zdrojem 1,5 miliónů tun emisí, ale v roce 2023 již opět pohltil a ve formě uhlíku uložil 3,5 miliónu tun emisí.

Emise za zařízení zahrnutá do systému emisního obchodování (EU ETS) se meziročně snížily o více než 10 miliónů tun a celkově o 43 % oproti roku 2005. Od roku 1990 se tak již emise snížily o 47 % a ČR je na dobré cestě k dosažení cíle snížení emisí o nejméně 55 % do roku 2030, který je v souladu s evropskými cíli zelené transformace. Na modernizaci ekonomiky a zejména energetiky může Česko do roku 2030 čerpat až 1,2 bilionů korun z evropských zdrojů. Příkladem úspěšného financování ochrany životního prostředí je program Nová zelená úsporám, který pomáhá s úsporami energií díky zateplení nebo výměně zdroje tepla v kombinaci se zvýhodněným úvěrem.

Největší společnosti produkující CO2

Následující čísla ukazují, jak velký je podíl soukromých firem na skleníkových plynech. Největším soukromým znečišťovatelem je saúdskoarabská společnost Saudi Aramco.

Kdyby byla Saudi Aramco státem, byla by v současnosti čtvrtým největším znečišťovatelem na světě: po Číně, USA a Indii. Právě asijské ropné společnosti obsadily většinu míst na prvních místech žebříčku. Nejvýše umístěnou „západní“ společností je ExxonMobil, která je podle těchto údajů zodpovědná za přibližně stejné emise jako Německo, jež je v současné době devátým největším znečišťovatelem na světě.

Mezi 36 společnostmi, které byly v roce 2023 zodpovědné za polovinu celosvětových emisí, jsou především společnosti plně vlastněné státem, například China Energy, Národní íránská ropná společnost, ruský Gazprom a Adnoc ze Spojených arabských emirátů. Je jich 25, deset z nich se nachází v Číně, jež je největším znečišťovatelem životního prostředí na světě.

Některé státní podniky jsou ale i akciové společnosti, kde stát drží většinu -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například Petrobras se sídlem v Brazílii a italská Eni.

Cíl snižování emisí

Během roku 2023 většina ze 169 společností v databázi Carbon Majors zvýšila své emise skleníkových plynů. Pokud by měl mít svět šanci omezit nárůst teploty na 1,5 stupně Celsia, což je mezinárodně dohodnutý cíl, musí se celosvětové emise do roku 2030 snížit o 45 procent. Ty ale stále rostou, což otepluje atmosféru, která má více energie a to podporuje extrémní počasí.

„Tyto společnosti udržují svět závislý na fosilních palivech, aniž by plánovaly zpomalit jejich produkci,“ kritizovala soukromý sektor v roce 2015, kdy byla přijata Pařížská dohoda, šéfka OSN pro klima Christiana Figueresová. „Věda hovoří jasně: nemůžeme se vrátit zpět k většímu množství fosilních paliv a jejich těžbě. Místo toho se musíme posunout vpřed k mnoha možnostem dekarbonizovaného ekonomického systému, který funguje pro lidi a planetu.“

Zdrojem 41 procent emisí započítaných v roce 2023 bylo uhlí, 32 procent ropa, 23 procent plyn a čtyř procent cement.

Soubor údajů Carbon Majors zahrnuje také historické emise z let 1854 až 2023. Uhlí, ropa a plyn. Většina antropogenních emisí CO2 pochází ze spalování fosilních paliv (ropy, uhlí a zemního plynu) a z průmyslových procesů.

Emise z odlesňování a změn ve využívání půdy (tzv. LULUCF - land use, land use change and forestry) dlouhodobě mírně klesají či stagnují: v 60. letech se pohybovaly okolo 6 Gt CO2 ročně, v posledních letech to bylo už jen 3,5 Gt CO2 ročně. Tempo růstu celkových emisí bylo nejvyšší v dekádě 2000-2009, kdy emise CO2 rostly ročně průměrně o 0,8 Gt.

Rostoucí koncentrace CO2 jsou z hlediska zesilování skleníkového efektu nejdůležitějším faktorem - způsobují zhruba dvě třetiny radiačního působení. Mezi další významné skleníkové plyny patří metan (CH4) a oxid dusný (N2O), skleníkový efekt je ale zároveň “zastíněn” působením aerosolů, které částečně odráží příchozí sluneční záření. Jak aerosoly, tak CH4 a N2O mají v atmosféře oproti CO2 poměrně krátkou životnost, a vliv jejich emisí proto s časem klesá.

Emise dalších skleníkových plynů (CH4, N2O a jiné) se někdy přepočítávají na množství CO2, které by mělo stejný oteplující efekt, tzv. CO2eq. V roce 2023 byly celkové emise všech skleníkových plynů 55 Gt CO2eq.

Global Carbon Project je mezinárodní síť vědců z mnoha světových univerzit, jejímž úkolem je agregovat a zpracovávat dostupná data o emisích skleníkových plynů a poznání o bio-geo-chemických cyklech, a vytvářet tak sdílenou znalostní bázi této problematiky.

Data o emisích skleníkových plynů z odlesňování a změn ve využití půdy je mnohem komplikovanější získat - plochy vytěženého lesa lze sice snadno zjistit díky satelitnímu měření, ale pro výpočet hmoty biomasy nebo množství uvolněného uhlíku z půdy je nutné používat modely.

Vertikální osa zobrazuje výši emisí CO2eq v tunách na obyvatele, šířka obdélníků regionů odpovídá jejich populaci. Velké geografické celky (kontinenty a Rusko) jsou seřazeny zleva doprava od nejvyšších celkových emisí po nejnižší. Vybrané státy jsou v infografice zobrazeny samostatně (typicky státy s větší populací nebo s vyššími emisemi skleníkových plynů), ostatní státy daných regionů jsou zpravidla rozděleny na skupinu A s vyššími emisemi na osobu a skupinu B s nižšími emisemi na osobu.

Asie B (Afghánistán, Bangladéš, Filipíny, Myanmar, Pákistán, Vietnam a další země Asie a ostrovní státy v Tichém oceánu): asijské a tichomořské státy s emisemi na obyvatele nižšími než 6 t CO2eq na osobu, přičemž většina států této skupiny má emise na osobu nižší než 3 t CO2eq.

Blízký východ A (Bahrajn, Katar, Kuvajt, Omán, Spojené arabské emiráty): ropné státy Blízkého východu s poměrně malou populací.

Blízký východ B (Izrael, Jemen, Jordánsko, Libanon, Sýrie): státy Blízkého východu, které nejsou významnými vývozci ropy.

Česká republika vyprodukovala více než 12 tun CO2eq na osobu v roce 2015, zatímco světový průměr byl 6,5 tun CO2eq. Průměrný obyvatel České republiky tedy vypouští téměř dvojnásobné množství skleníkových plynů oproti celosvětovému průměru.

Asie produkuje více než polovinu globálních emisí, zároveň však představuje 60 % globální populace. Nejvyšší emise skleníkových plynů na obyvatele má Katar, 67 t CO2 ročně. Z větších států pak Austrálie, 28 t CO2 ročně.

Přepočet emisí skleníkových plynů na obyvatele umožňuje srovnání zemí z určitého pohledu, avšak nezohledňuje rozdíly v životní úrovni jednotlivých zemí. Například Norsko má mírně vyšší emise na osobu než Česká republika (průměrný Nor vyprodukuje necelých 14 t ročně, průměrný Čech 12 t CO2eq), zároveň však obyvatelé Norska mají dvojnásobnou životní úroveň oproti České republice. Oproti tomu obyvatelé Běloruska mají ještě vyšší průměrné emise (15,6 t), avšak téměř poloviční životní úroveň v porovnání s obyvateli České republiky.

V levé části jsou celkové roční emise světových regionů za rok 2023 v gigatunách CO2eq včetně procentuálního zastoupení (jedna gigatuna je miliarda tun). Plochy jednotlivých obdélníků odpovídají relativním emisím daného regionu. V pravé části jsou roční emise přepočtené na jednoho obyvatele daného regionu vyjádřeny v tunách CO2eq.

Česká republika produkuje 0,114 CO2eq ročně, co odpovídá 0,22 % světových emisí na 0,13 % globální populace. Asie produkuje více než polovinu globálních emisí, zároveň však představuje 59 % globální populace. Z jednotlivých států má v absolutních číslech nejvyšší emise Čína. K prudkému nárůstu emisí zde došlo především mezi lety 2000 a 2011, od roku 2012 čínské emise rostou výrazně pomalejším tempem a od roku 2024 stangují nebo dokonce klesají. V Číně od roku 2021 funguje celostátní program pro obchodování s emisemi v sektoru výroby elektřiny, který mát být od roku 2025 má být rozšířený na další průmyslové sektory. V přepočtu na obyvatele má ze sledovaných regionů nejvyšší emise Austrálie a Nový Zéland - přibližně dvojnásobné v porovnání s obyvateli České republiky.

Srovnání emisí CO2 v roce 2020 (tuny na obyvatele)

tags: #celosvětové #emise #CO2 #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• EKO-KOM a recyklace
• Vliv skládek na životní prostředí
• Ohrožené druhy v ČSSR
• Opatření proti znečištění v Mostě
• Diagram emisí spalovacího motoru