Recyklace černé zahradní fólie: Cesta k udržitelnější zahradě

Zvyšování materiální životní úrovně, růst spotřeby surovin a energií a nárůst průmyslové výroby přinášejí i negativa dneška. Nutným požadavkem zůstává pokles nároků na primární surovinové zdroje, což lze při současném objemu produkce zajistit pouze postupným zaváděním „rozumných“ technologií jakož i důslednou separací a recyklací využitelných surovin. Materiál, bez kterého si dnes už neumíme představit každodenní život, nejen v civilní i průmyslové sféře, jsou plastické látky.

V uplynulém století dosáhly z materiálů největší dynamiku růstu výroby i spotřeby plasty. Základní masové typy plastů jako polyethylen (PE), polypropylen (PP), polyvinylchlorid (PVC) a polystyren (PS) postupně rozšiřovaly své aplikace.

Problémové plasty a jejich recyklace

Širokospektrální mnohostranné využití plastů vytváří jednak značný tlak na dostatečné surovinové zdroje a naopak po využití vzniklé odpady vytvářejí značný kvantitativní a kvalitativní problém jak dlouhověký materiál zneškodnit, popřípadě opětovně využít. Odpad z plastů lze označit jako problémový odpad z několika důvodů:

• při volném skládkování jsou mnohé téměř nezničitelné,
• pod označením plasty se skrývá široký sortiment materiálů, které jsou navíc často vzájemně kombinovány,
• mohou být kombinovány s jinými neplastovými materiály,
• různé plasty jsou často vzájemně nekompatibilní a tak ve směsi jen problémově, případně vůbec nezpracovatelné,
• při spalování se produkují exhaláty s vysokým obsahem a množstvím HCl.

Plastový odpad se může dále zpracovávat, nebo recyklovat v závislosti na složení jak běžnými plastikářskými technologiemi, tak i speciálními recyklačními technologiemi. Použití základních plastikářských technologií se nejčastěji opírá o vytlačování, vstřikování, vyfukování a lisování, což vyžaduje jednak poměrně čistý jednodruhový odpad známého složení v dostatečné kvalitě a kvantitě. Obecně platí zásada, čím je požadovaná vyšší kvalita výrobku, tím by měl být odpad lépe upraven. Čím více se má plastový odpad přibližovat charakteristice plnohodnotné druhotné suroviny, tím více se musí odpad upravovat.

Před vlastním zpracováním, recyklací se musí plastový odpad převést do zpracovatelné podoby, tj.

Čtěte také: Řešení problému černých skládek

Hygienická rizika plastů

Látky využívané pro výrobu a zpracování plastů patří často z hygienicko-toxikologického hlediska mezi zvláště toxické až po ty relativně neškodné. Může dojít k ovlivnění zdravotního stavu člověka přicházejícího do styku s plasty.

Požadavky na plast jsou tak různorodé, že samotné čisté polymery se prakticky nepoužívají, ale upravují se přídavkem různých pomocných látek. Hlavními výchozími materiály pro obalovou techniku budou i v nejbližších letech podle mnohých prognóz nadále nejpoužívanější homopolymery - typy polyolefinů PE, PP a vinylové plasty PVC, PS.

Při hodnocení hygienických vlastností plastů se pozornost koncentruje na otázky mikrobiologické, senzorické a možné nebezpečí kontaminace baleného zboží látkami obsaženými v obalovém materiálu. Při posuzování cizorodých látek se přihlíží k jejich patofyziologickým účinkům, jako jsou akutní toxicita, chronické účinky, dráždivost na kůži, spojivkový test, biokumulace v organizmu, karcinogenita, mutagenita a jiné.

Metody úpravy, recyklace a odstraňování plastů

Základní surovinou pro výrobu plastů je ropa. Na výrobu asi jedné tuny termoplastu se spotřebuje průměrně zhruba 2,5 tuny ropy. Je všeobecně známo, že plasty jsou velmi odolné proti přirozenému rozkladu.

Rozeznáváme tři základní skupiny plastů:

Čtěte také: Připomínka pochodů smrti

• termoplasty,
• duroplastu,
• elastomery.

Recyklovat však lze zejména první skupinu plastů. Směs plastových odpadů různého druhu zhoršuje kvalitu výsledného produktu, a proto takto recyklované produkty mají pouze podřadnější použití. Z takového odpadu se vyrábějí podpůrné sloupy na upevnění dopravních značek a révy, případně se taková drť přidává do povrchů silnic.

Plasty lze recyklovat pyrolýzou (termickým rozkladem), chemicky (hydrolytickou degradací ve vodním prostředí nebo v prostředí vyšších alkoholů) a mechanicky. Pyrolýzou se získávají paliva, rozpouštědla a jiné recyklovatelná produkty.

Fyzikální recyklace

Je to proces, při kterém se z plastového odpadu získává výrobek, během něhož neprobíhá chemická reakce recyklovaného materiálu. V současnosti téměř bezvýhradně převažují mechanické technologie. Plastový odpad je přiváděn do taveniny nebo viskózně elastického stavu tvarovaný a pak ochlazený.

A. Primární mechanická recyklace

Při primární mechanické recyklaci se z jedno druhového plastového odpadu získává výrobek stejné či podobné kvality, jako měl původní materiál či recyklovaný výrobek. Takovým způsobem je již dlouhodobě zpracovaných více než 95 % technologických odpadů přímo zpracovateli plastů.

Recyklovaný materiál stačí převážně nadrtit na přiměřeně jemnou frakci a následně ji míchat s čistým poprvé zpracovaným plastem vstupujícím do zpracování. Existuje jen málo zpracovatelských technologií, kde není možné odpady tímto postupem zpracovat.

Čtěte také: Řešení problému černé skládky

B. Sekundární mechanická recyklace

Pod sekundární mechanickou recyklací plastového odpadu rozumíme proces, ve kterém se získá materiál nebo výrobek, jehož vlastnosti jsou odlišné od původního materiálu nebo výrobku. Postup lze využít při zpracování některých typů směsných plastových odpadů, kompozitních výrobků a méně kvalitních průmyslových a technologických plastových odpadů.

Výrobky z PVC, které obsahují i jiné materiály a nelze je oddělit (kompozitní výrobky), lze recyklovat na takové produkty, kde směsné složení není problémem. V některých zemích EU byly zavedeny recyklační systémy např.

C. Fyzikální postupy

Fyzikální postupy založené například na rozpouštění se používají v případech, kdy je plastový odpad znečištěný cizorodými těžko odstranitelnými příměsemi, nebo jde o směsné plastové odpady s příměsemi plastů, které nelze odstranit běžnými jednoduchými postupy např. oddělování PVC a PET od PE a PS tříděním podle hustoty ve vodném roztoku.

Pro recyklaci některých typů PVC odpadů byl vyvinut postup VinyLoop, který využívá rozpouštědla k izolaci PVC od mědi, vláken a jiných polymerů. Technologie spočívá v rozpouštění PVC ve vhodném rozpouštědle (methylethylketonu), následně oddělení cizorodých příměsí z roztoků filtrací, vysrážení pročištěného PVC vodní párou a regeneraci použitého rozpouštědla. Takový recyklát je pak vhodný pro další zpracování. Struktura granulátu je vhodná pro zpracování válcováním, vytlačováním a vstřikováním.

Chemická recyklace

Chemická recyklace plastových odpadů využívá technologické postupy, při nichž probíhají chemické reakce. V průběhu procesu chemické recyklace jsou plastové odpady podrobovány působení zvýšené teploty, a to buď v přítomnosti, či nepřítomnosti kyslíku, případně za přídavku vodíku. Makromolekulární látky se štěpí na nízkomolekulární sloučeniny s jednoduššími řetězci často podobné ropným frakcím. Tepelné krakování plastového odpadu se provádí hydrogenací, pyrolýzou nebo zplyňováním. Získané uhlovodíky jsou nejčastěji využívány jako surovina v petrochemickém průmyslu. Z tohoto důvodu jsou směsné plastové odpady nejdříve upravovány. Tato úprava spočívá ve vytřídění a rozředění odpadů s vyšším obsahem chloru a odpady s nižším nebo nulovým obsahem chloru.

Další možnost je tepelné odstranění halogenů před vlastním zpracováním pyrolýzou v kapalné fázi. Vznikající chlorovodík bývá neutralizován nebo průmyslově využit. Chemická recyklace odpadů s dominující složkou PVC je určena především k zpětnému získání chlorovodíku a uhlovodíku.

Recyklace směsného plastového odpadu

Pro účinné zpracování jsou vhodné technologie intruze, tzv. vtlačování do formy. Vyrábějí se takto tlustostěnné výrobky jako tyče, desky a profily, z nichž se vyrábějí hotové výrobky. Podmínkou takového zpracování je, aby měla vsázka požadované složení, zejména složku, která je schopna se roztavit a zajistit, aby se materiál spojil. Tavení zajišťuje PE, jehož musí být minimálně 65 %.

Recyklace jedno druhových plastových odpadů

• Polyethylen: Často stačí PE odpad nadrtíme na drť, kterou lze znovu zpracovávat na běžných vstřikovacích strojích pro nové výrobky. Z foliového PE odpadu se většinou vyrábí regranulát, který se používá hlavně na technicky méně náročné výrobky.
• Polypropylen: Zpracovává se podobně jako PE, jeho zastoupení v odpadech však bývá ve srovnání s PE několikanásobně níže. V některých případech se zpracovává nejen čistý PP regranulát, ale i směsný PE / PP regranulát.
• Polystyren: Pěnový PS je dobře rozeznatelný od jiných plastových odpadů, recykluje se většinou na technické výrobky, např. panely na zateplování. Plný polystyren je zpracovatelný na regranulát.
• Polyvinylchlorid: V současnosti se zhruba 50 % PVC odpadních plastů recykluje na zajímavé produkty jako jsou trubky, okna, podlahoviny, střešní krytiny, kabely. Odpad z trubek se mele na částice se zrnitostí okolo 5 mm a používá se k výrobě lehčené střední vrstvy nových potrubí. Odpad z oken se nadrtí, z drtě se odloučí vhodnými procesy kovy, sklo, guma a po transportu vytlačovacím strojem s filtrací se poseká na regranulát, který se používá znovu při výrobě oken technologií koextruze, nebo pro výrobu technických výrobků vstřikováním popřípadě vytlačováním. Recyklát z odpadních podlahovin se po úpravě s vhodnými aditivy používá na střední nebo spodní vrstvu podlahovin.

Firma SOLVAY vyvinula rozpouštědlový postup VinyLoop, kde se na izolaci PVC polymeru využívá rozpouštědlo, ve kterém se tento polymer rozpustí a cizorodé příměsi se odstraní filtrací. PVC se následně vysráží a rozpouštědlo se regeneruje. Vyvinuté jsou také procesy chemické recyklace, při nichž se získává chlorovodík a uhlovodíky, které mohou využít jako chemické suroviny nebo energetické palivo.

Recyklace PET

Základní surovinou nejrozšířenějších plastových lahví je polyetylentereftalát, který je nejrozšířenějším polymerem z polyesterových polymerů. Polyesterové láhve jsou hygienicky neškodné. Pro recyklaci PET lahví lze využít následující způsoby:

• mechanický - výsledným produktem jsou vločky, které se používají na výrobu vláken,
• termický - používá se tam, kde nelze použít vločky na vlákna. Nejdříve se přetaví a připraví se z nich granulát,
• chemický - při tomto způsobu se polyetylenftalát chemickým způsobem rozloží až na výchozí monomery. Může se to provést několika způsoby, a to: rozkladem methanolem, rozkladem ethylenglykolem, rozkladem hydroxidem sodným apod.

Z materiálově recyklovaného PET se největší podíl v současnosti uplatňuje ve výrobě vláken. Dále se používá k výrobě fólií, nepotravinářských dutých obalů, konstrukčních prvků, vázacích pásek atd. Aktuální trendy směřují k používání recyklovaného PET opět na výrobu potravinářských obalů na přímý styk s potravinami. Jde o tzv. Stehningův proces v uzavřeném cyklu ,,bottle-to-bottle“. Vyvinuté jsou i metody chemické recyklace PET založené na hydrolytické degradaci za vzniku monomerů kyseliny tereftalové a ethylenglykolu, z nichž lze esterifikací získat opět nový polymer. Výtěžek procesu je téměř 90 %. Chemickou recyklaci lze považovat za perspektivní technologii zhodnocení odpadního PET.

Recyklace plastového odpadu z výroby

Při výrobě může vznikat poměrně velké množství plastového odpadu. Výrobní plastový odpad představuje v drtivé většině jednodruhový plast bez mechanických nečistot jako:

• zmetky výrobků,
• výtoky z vytlačovacích trysek,
• vtokové soustavy ze vstrekolisovách forem,
• odřezky fólií - volně ukládané nebo v kotoučích.

Vzhledem k poměrně vysoké čistotě plastového odpadu je jejich materiálové zhodnocení technologicky jednodušší. Zpravidla se používá čistý vytříděný kusový plast ve formě drtě se zrnitostí 4 až 8 mm podobný originálnímu plastovému granulátu. Drť se následně přimíchává do nové suroviny vstupující do vstřikovacího lisu nebo extruderů. Takto se dá plast postupně používat ve výrobním procesu několikrát.

Využití plastových recyklátů

Recyklované plasty mohou být použitelné v oblasti výstavby dálnic a v železniční dopravě. V současnosti jsou rozpracovány i další možnosti využití plastových odpadů a to hlavně pro výrobu nosných sloupků pro dopravní značky, sněhové zábrany, výbavu odpočívadel a parkovišť jako jsou stoly, lavice, popelnice, protihlukové bariéry apod.

Další návrhy směřují pro aplikace směsných plastových odpadů na profily pro výztuhu a ochranu podzemních chodeb. Ačkoliv aplikace je původně určena pro oblast hornictví, může se najít uplatnění i při budování tunelů a průzkumných chodeb.

Získávání energie z plastů

Odpadní plasty, které se nedají transformovat přes klasické recyklační postupy, je možné zhodnotit alespoň energeticky. Spalování odpadních plastů s cílem získat energii, která by jinak musela být získána z jiných neobnovitelných zdrojů, můžeme též tedy považovat za druh recyklačního procesu. Plasty jsou snadno spalitelné běžně při teplotách kolem 900° C a mají ve srovnání s ostatními palivy vysoký energetický obsah.

Díky poměrně vysokým hodnotám výhřevnosti polymerů (PE 43,3 MJ/kg; PP 44 MJ/kg; PVC 18-26 MJ/kg; PS 44 MJ/kg; PET 23MJ/kg; PA 30 MJ/kg) lze odpad z plastů využívat jako hodnotné zdroje energie

Energetické využití se uplatní hlavně v cementářských pecích, železárnách a ve speciálních spalovnách organického odpadu vybavených čističi spalin.

Spalování PVC

PVC má podobnou výhřevnost jako dřevo či papír, ale produkuje podstatně méně oxidu uhličitého na 1kg materiálu, který vzniká při spalování klasických materiálů, jako jsou olej, dřevo nebo uhlí.

Významný je však výskyt chlóru a vznik sloučenin chlóru a dioxinů jako zplodin hoření při spalování. Podíl chlorovodíku z odpadního PVC ve spalovnách tvoří zhruba 40 - 60 %, což je významné pro ohrožení zdraví obyvatelstva a životního prostředí. Při spalování sloučenin obsahujících chlor mohou vznikat dioxiny. Moderní spalovny odpadů musí mít vybudovanou vysokoteplotní sekci, která vznik dioxinů minimalizuje, případně zachycuje v tzv.

Třídění plastového odpadu

Obecně jsou technologie materiálového využití plastového odpadu založeny na vyčištění odpadu od mechanických nečistot tzv. praním, odseparováním nežádoucích příměsí, oddělení jednotlivých druhů plastu obsažených v odpadech, vysušení materiálu a v následném zhodnocení ve formě plastového polotovaru určeného k výrobě nových výrobků. Všechny tyto operace seřazeny do technologické separační linky vyžadují, aby do nich vstupoval vytříděný plastový odpad. Třídicí dopravníkový pás má v procesu materiálového využití plastových odpadů nezastupitelné postavení pro mechanické oddělení jednotlivých složek odpadu, rozdělení odpadů a homogenizování velikosti částic odpadu.

Hospodářský význam hospodaření s odpadními plasty a jejich využití jako druhotných surovin spočívá zejména v obohacování domácí surovinové základny. Stupeň využitelnosti druhotných surovin a jejich podíl na celkové produkci je zároveň významným měřítkem průmyslové, technické a vědeckovýzkumné vyspělosti země. Recyklace odpadů je jednou z cest vedoucích nejen k řešení surovinového problému, ale také k účinnému snižování nežádoucího zatížení životního prostředí problémovým...

Tipy pro efektivní třídění odpadu v domácnosti

Recyklace odpadu je bezesporu jedním z nejdůležitějších kroků k ochraně životního prostředí. Jedná se o efektivní způsob snižování objemu směsného odpadu, který končí na skládkách a ztrácí jakoukoliv využitelnost. Při správném třídění je možné velké množství materiálu recyklovat a dát mu „nový život“. A jak třídit odpad v domácnosti co nejlépe a současně jednoduše? Připravili jsme několik tipů, které vám recyklaci odpadu doma usnadní.

Vytvořte si systém

Zásadní je, aby bylo třídění odpadu co nejméně komplikované, a stalo se tak běžnou součástí každodenního života. Vytvořte si proto takový systém, který vám bude vyhovovat. Začněte tím, že si vyhradíte malý prostor ve sklepě, komoře nebo kuchyňské lince. Sem umístěte 3-4 oddělené nádoby na odpad nebo igelitové pytle. Třídění odpadu aneb co kam patří?

Pro přehlednost volte barevné odpadkové koše na třídění dle typu odpadu, případně využijte barevné nálepky pro rozlišení. Nádoby, resp. kontejnery, by měly být:

1. Modré kontejnery na papír
   Patří sem noviny, časopisy a letáky, karton, lepenka a krabice. Nepatří sem mastný, mokrý nebo znečištěný papír, obaly od potravin, voskovaný papír.
2. Žluté kontejnery na plasty a nápojové kartony
   Patří sem PET lahve, plastové obaly od potravin, igelitové tašky a fólie, nápojové kartony od mléka či džusů. Nepatří sem znečištěné obaly, obaly od škodlivých látek a chemikálií.
3. Zelené kontejnery nebo bílé na sklo
   Patří sem skleněné lahve od nápojů, zavařovací sklenice. Nepatří sem keramika, porcelán, zrcadla nebo autosklo.
4. Černé kontejnery na směsný odpad
   Do těchto kontejnerů lze vyhodit vše ostatní, co do tříděného odpadu nepatří, tj. znečištěné, mastné nebo jinak znehodnocené obaly, použité hygienické potřeby apod.

Třídění odpadu má svá pravidla. Jakmile se pro třídění odpadu rozhodnete, je zapotřebí dodržovat také jeho obecná pravidla, která usnadňují další využití recyklovaných materiálů. A co s jinými druhy odpadu?

Ne vše lze vyhodit do běžných kontejnerů nebo na kompostér. Jde především o nebezpečný odpad jako jsou baterie, elektrospotřebiče, chemikálie nebo jiné nebezpečné látky. Tento typ odpadu je vhodné odvézt na sběrná místa. To se týká také nejrůznějších kovů. Pravidelně je odevzdávejte do sběrných surovin. A pokud nevíte co s textilem, můžete udělat dobrý skutek.

Třídění odpadu je se správným systém jednoduché. Nepřidělá vám žádnou práci navíc, zato budete mít lepší pocit. Odpadové hospodářství se neustále vyvíjí a jeho systémy závisí nejen na správném chování výrobních společností, ale také na optimálním přístupu domácností. Díky recyklaci lze tyto druhy odpadu velmi dobře zpracovat na nové výrobky, a tím šetřit přírodu i naše zdraví. Hlavním cílem ekologicky šetrného chování je minimalizovat produkci odpadu (tzv. zero waste). Jedná se o strategii, kterou přijímá stále více domácností, zejména v městských oblastech, a která směřuje k využívání speciálních udržitelných technologií v každodenní praxi. Kromě toho tento přístup často vylučuje výrobky s vysokým podílem odpadu (např.

Třídění domovního odpadu souvisí nejen s programem obce pro nakládání s odpady, ale také se systémem označování obalů nebo výrobků. Základní třídění zahrnuje tři suroviny, které lze ve větší míře beze zbytku recyklovat nebo zpracovat na nové suroviny (obvykle druhé třídy).

1. Papír, s výjimkou papíru znečištěného nebo již recyklovaného, má tu výhodu, že se dá velmi dobře opakovaně použít.
2. Rozbité sklo se speciálním povlakem (např. Zrcadla do zeleného kontejneru na sklo nepatří, protože obsahují kov, který je zviditelňuje. Tuto kovovou část nelze oddělit od skleněné části.
3. Plasty se recyklují obtížněji, proto se třídění obvykle provádí v několika fázích - první fází je třídění na úrovni domácností, které by se mělo řídit standardizovaným značením, jež se obvykle nachází na obalu nebo přímo na výrobku. Pokud si nejste jisti, které plastové výrobky lze po použití vyhodit do tříděného odpadu, podívejte se na etikety.
4. Výše uvedené tři kategorie odpadů mohou být doplněny hliníkovými fóliemi nebo plechovkami, které se buď třídí (podle místně příslušné vyhlášky) do plastů, nebo samostatně. kovové obaly kombinované s jiným materiálem, např. tuby od krémů a past a chemikálií nebo lepidel.měkké sáčky, např.
5. V současné době se začíná rozvíjet pátá kategorie, se kterou se lze setkat v městských podmínkách, a to sběr biologického odpadu (hnědé kontejnery) nebo šestá kategorie - černé kontejnery na kovy. Do kategorie bioodpadu jsou však zahrnuty pouze některé druhy kuchyňského odpadu - především rostlinného původu. Například starý nábytek, elektronika (televizory nebo nootebooky), ale také vánoční stromky, stavební odpad nebo spotřební elektronika (baterie, žárovky) či oleje, které je třeba odpovídajícím způsobem zlikvidovat.

Některé odpadní plasty se posílají do spaloven, kde se likvidují řízeným spalováním a recyklují na teplo, nebo do výrobních závodů, kde se používají jako zdroj tepla pro tepelné procesy. V obcích, kde je systém nakládání s odpady velmi dobře rozvinutý, se klade důraz především na dostupnosti odpadkových košů, které jsou rozmístěny ve velkém množství a v takové vzdálenosti, aby je mohl využívat prakticky každý.

Každý z nás by se však měl zamyslet nad tím, zda jsou naše kroky v oblasti podpory životního prostředí dostatečné.

Recyklace: Přeměna odpadu na nový materiál

Recyklace je přeměna jednodruhového odpadního materiálu na znovu použitelný materiál, který je dále zpracováván na nové výrobky. V České republice se tedy odděleně sbírá např. papír, sklo, plasty, kovy, bioodpad, elektroodpad, nápojové kartony atd. Na třídění odpadů nám opravdu záleží, a proto jsme rádi, že Česká republika pravidelně obsazuje přední příčky srovnávacího žebříčku zemí EU.

Plasty jsou masivně využívány ve všech průmyslových odvětvích a to díky svým vlastnostem, jako je jejich pružnost, plasticita, dají se neomezeně barvit a jsou cenově dostupné. Navíc jsou odolné vůči vodě, korozi, plísním, chemickým látkám a mají tepelně izolační vlastnosti. Plasty sami o sobě neškodí, naopak, pokud by se omezila výroba zbytečného plastu, vyráběl by se plast recyklovatelný, stal by se udržitelným materiálem. Z hlediska zpracování je důležité plasty třídit, tím umožníme jejich recyklaci.

Zrno, neboli plastový granulát, je vyroben ze 100% recyklovaných zbytkových plastů a je ideální pro tlustostěnné a tenkostěnné produkty. Je to tedy základní surovina pro další zpracování.

Udržitelné výrobky z recyklovaných plastů

Jedním z výrobců cirkulárních výrobků je značka Ecoo, která se rozhodla, že začne třízené plasty smysluplně zpracovávat a vdechne jim nový život. Ecoo recykluje všechny plasty, a to dokonce i ty nejobtížněji recyklovatelné.

Kompostér z recyklovaného plastu s přírodním dřevem je složený z jednotlivých panelů, které se dají libovolně skládat a rozšiřovat dle potřeby. Na rozdíl od dřevěných kompostérů tento materiál nepodléhá hnilobě, škůdcům, nemá třísky a nemusí se udržovat.

Vyvýšený záhon z panelů Flexi má podobný systém skládacích dílů jako kompostér Ecoo. Vyvýšený záhon, který se dá různě modulovat dle potřeby a hodí se všude tam, je ideální pro místa, kde není prostor nebo potřebný podklad. Vyvýšené záhony Ecoo Flex jsou ideální pro pěstování okrasných rostlin a květin, ale i pro pěstování zeleniny. Materiál je pružný a dá se pomocí kovových táhel vytvarovat do různých tvarů. To umožňuje pozměnit vzhled, pokud se vám ten současný již okouká.

tags: #cerna #zahradni #folie #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Informace o odpadovém hospodářství v Praze
• Milešovka – klima
• Preventivní princip v českém právu
• Udržitelné oblečení pro muže
• Historie Domu ochránců přírody Michle