Černobylské jodové emise a jejich dopad na zdraví

Při hledání informací o havárii JE Fukušima jsem narazil také na diskuse, či spíše hádky, mezi zastánci jaderné energetiky a jejími odpůrci. Zprvu jsem si myslel, že vše proběhne podle přísloví o psech a karavaně, ale když pak začala kancléřka Merkelová vypínat jaderné elektrárny, začalo to být opravdu zajímavé.

Osobně nejsem odpůrcem jaderné energetiky, zato jsem docela zavilý odpůrce špinavého vzduchu. Jeden z velkých argumentů podporujících atomové elektrárny, totiž emise oxidu uhličitého a následné změny globálního klimatu, pro mě nemá velký význam, neboť chápu omezení vědy a myslím si, že klimatologie nemá prostředky a nástroje k řešení takových problémů, to zvládne leda planetologie, která ještě jako obor ani není utvořena, takže - počkejme si dvě, tři staletí, a uvidíme. Do té doby bychom si mohli vystačit s tím, co nás maminka naučila už kdysi: Nedělej bordel!

Jaderné elektrárny mají své výhody - dodávají kvalitní proud (prakticky nulové výkyvy ve výkonu), dodávají ho hodně (v přepočtu na metr zastavěné plochy jsou bezkonkurenční) a Sovětský svaz je nemůže, na rozdíl od elektráren plynových, vypnout otočením kohoutku. Až do loňského roku jsem nevěděl, že jaderné elektrárny provozně (tedy běžně) část radioaktivních látek vypouštějí do okolí.

Na druhou stranu, za radioaktivní odpad se pro jistotu považuje všechen pevný odpad z kontrolované oblasti. Docela by mě zajímalo, kolik posmrkaných kapesníků a obalů od žvýkaček skončí ve dvojitých barelech zalitých asfaltem. Co jsem naopak věděl, byl fakt, že uhelné elektrárny radioaktivní odpady vypouštějí i (resp. hlavně) v pevné formě.

Dotyčný článek však mimo jiné poukazuje na fakt, že Rakušané by rádi elektřinu, ale neradi její výrobu, Němci jsou ještě dále: Také by rádi elektřinu, ale neradi její výrobu a už vůbec ne její distribuci. Pokud jste elektron, pak nejrychlejší cesta z větrné elektrárny na severu do továrny na jihu Německa je přes Polsko a Česko. A protože přenosovou soustavu (i spotřebiče) ohrožuje jak podpětí, tak i přepětí a do větrníku občas fouká, občas ne, nejsou z toho Poláci ani Češi nadšení. Poláci stavějí zařízení, která by jim umožnila odpojit se od Německa v případě, že by se antijaderné kancléřce její nestabilní systém rozsypal pod rukama. (Narozdíl od Západní Evropy, Střední Evropa má energie docela dost - dědictví jinak nepříliš slavného budování socialismu.) Češi budují záložní zdroje.

Čtěte také: Dokumentární film: Černobyl a síla přírody

Německo loni splatilo poslední euro válečných reparací (myšlena I. sv. válka), z ekonomické krize se už docela oklepalo a protože to byly německé banky, které nakoupily řecké dluhopisy, patrně zvládne i vydržování líného mazlíčka. Snaha vyhlásit nějaký ten boj a zápas za lepší zdroje energie pak nemusí být nejhorší strategií - sice v současnosti podkopne hospodářskou dynamiku Evropy, ale za třicet let se vše vrátí v podobě lepších technologií. Možná. Zatím to vypadá tak, že Spolková republika Německo je ochotná líbat zadek Putinovi i Kaddáfímu, jen aby měla přístup k nějaké ropě.

Rusku to vyhovuje. Podezření, že mnoho hlasitých křiklounů, kteří docela účinně zasahují do rozhodování západních vlád, je placeno Sovětským svazem (a nástupnickými státy), zasahuje hluboko do dob Studené války a dodnes je živé. Tady, na poslední stránce, se můžete dočíst, že je v nejlepším Ruském zájmu, aby obchod fungoval bez ohledu na politiku.

Evropská energetická politika se v těchto dnech mění. Poprvé v historii ne proto, že by musela, ale proto, že pár lidí chce. A protože bez energie je celá naše společnost v koncích, musí patřičně reagovat také politika bezpečnostní. Berte prosím tento článek jako snahu Vaultu zprostředkovat svým návštěvníkům vhled do opravdu všeho, co se týká jaderné energie a jaderných zbraní.

Možná jste slyšeli historky o tom, že v okolí Černobylu pobíhají kanci o váze přes pět metráků (a nejedná se o vojáky SPECNAZ). No, tak takové historky můžete slyšet i z Beskyd, stačí, když na mysliveckém plese koupíte společnosti pár piv. Na druhou stranu, když zvířata nikdo nestřílí a neruší a teritorium je prázdné, coby si nerostla. Také je dobré mít na paměti, že zakázaná zóna je velký flák země, který obsahuje místa s relativně vysokou hodnotou tvrdého záření, což ztěžuje jakýkoliv terénní výzkum.

Další zvěst, kterou jsem slyšel, vyprávěla o velkém množství žabích mutantů, většinou pětinohých. Možné to je. Žáby to nemají s tím rozmnožováním tak ošéfované, jako savci, a klidně se může stát, že se jim z půlky nakladených vajíček vylíhnout pulci a následně žabky - mrzáčci. Obvykle je velmi rychle vyzobou draví ptáci a drobné šelmy. Ne tak, pokud po blízké silnici pořád jezdí nějaké transporty, jako třeba směny "osmiminutových dělníků" z Černobylu, kteří dravce vyruší.

Čtěte také: Obnova přírody v Černobylu

Nicméně výzkum probíhá. Pěkný shrnující článek najdete zde. Autor zní důvěryhodně - vždyť stáhl z časopisu Nature svůj formálně správný, leč fakticky chybný článek! Pro vysvětlení: Takový článek je pro vědce božím požehnáním. Když totiž ví, kde udělal chybu, může velmi rychle napsat druhý článek, kterým opraví článek předchozí. Nejen že vypere v jedné vodě dvojí prádlo a vzbudí pozornost kolegů, ale navíc si zvýší citovanost svého prvního článku. A citace, to je to, za co jsou vědci placení. (Ideální postup je vydat jeden článek chybný a pak pět, které ho opraví.) Za napsání základoškolské učebnice vám nikdo nedá ani korunu.

Ornitologií se zde už nějaký ten pátek zabývá Anders P. Møller, jehož články si na Springerlinku můžete koupit za 34€ (dobře, nejen citacemi živ je vědec). Tenhle chlapík udělá za rok víc práce, než všichni čeští ornitologové dohromady za dvacet let (a když se ho jeden z nich ptal, jak je to možné, odvětil kalonicky: "Nechlastám!", což se později potvrdilo jako statisticky průkazné.). Docela hodně jeho článků si můžete (s různou mírou copyright) stáhnout na stránkách jeho skupiny - najdete tam i spoustu odkazů na zahraniční "méně odborný" tisk. Je toho opravdu hodně, takže máte dost a dost čtení na celé letní prázdniny. Většinou se to týká vlaštovek, které žijí krátký a intenzivní život a za tu dobu už stihly splodit pár generací, takže případné mutace se mohly projevit, něco je o hmyzu a zahlédl jsem i něco o lidech.

O rostlinných mutacích jsem nicméně našel dva abstrakty na Nature: O geneticky manipulovaném huseníčku a o mutacích obilí. V oblasti Černobylu ovšem pracují také slovenští a čeští vědci, takže pokud se ve výše uvedených odkazech nechytáte a v angličtině jste leví, tak tady je článek o vlaštovkách (ovšem ne o mutacích, jen o spotřebě antioxidantů) a tady je něco o úmyslu Běloruské vlády pěstovat v zakázané zóně pšenici.

Jednak je to článek z Vesmíru: Genetické důsledky Černobylu (PDF), jednak přednáška o ekotoxikologických následcích havárie (PPT). Tohle je tak dobře napsané, že tam těžko můžu něco komentovat. Nu, a pokud ještě nemáte dost odborného textu, předkládám vám velmi zajímavou diplomovou práci na téma stanovení radiologických dopadů v potravních řetězcích (včetně zhodnocení následků Fukušimy).

Když jsem byl malý a hloupacatý, myslel jsem si, že po atomovém výbuchu v Černobylu zůstala v zemi obrovská díra, a byl jsem následně velmi překvapen, když jsme se v zeměpise učili o Ukrajině. Slýchával jsem také hrozivé historky o zabitých záchranářích, které bylo třeba pohřbít v olověných rakvích a o lese, jenž byl tak silně ozářen, až začal sám červeně zářit. Co se Československa týče, žasl jsem nad nespravedlivostí Komunistické strany, která vydala preparáty jodové profylaxe jen stranickým papalášům, zřejmě aby ukázala, jak moc je lidová.

Čtěte také: Ekosystém po Černobylu

Inu, situace je taková, že mnoho věcí "se povídá" a "oni říkají", ale s dohledáváním hodnověrných zpráv mám dost problém. Jedním z důvodů je samozřejmě utajení, kterému kdysi podléhalo vše, a mlžení tiskových prohlášení, ze kterého si dodnes dělají srandu vtipy o rádiu Jerevan. Druhým důvodem je rozpad Sovětského svazu a vznik tří nástupnických zemí, z nichž jedna je zjevnou dikaturou, druhá ve stavu zákopové války oligarchů a jen ta třetí se snaží aspoň trochu vypadat, že už nežije v 18. století - na každý pád to jsou země, kde pravda může být jedině ta Komsomolskaja. Třetí "mlžící faktor" je skutečnost, že moc nejsou k dispozici údaje před a po nehodě.

Řeknu to asi takto: Když v zapadlých vesničkách v lesích Ukrajiny někdo dostal rakovinu, tak na to přišel, až když na to umřel. Takže když pak populaci, která v životě neviděla stetoskop, pošlete houfně pod rentgen, najdete anomálií, až srdce zaplesá. (Konečně není to až tak dávno, co se ještě v Krkonoších vyskytovala struma.) Nu a finálně - nikdo vlastně pořádně neví, jak se pronikavé záření v lidském těle projevuje.

Radiaceznalý brahmíňan jistě ví, že existují následky deterministické a stochastické. Spočítat ty první je snadné, ale to druhé, to je statistika. Navíc se některá postižení projevují až po mnoha letech, jindy zase se vlivy kumulují. Nehledě na to, že zkoumaná populace holduje cigaretám, chlastu, a hygienické normy bere spíš vlažně. To se pak těžko dělá nějaký výzkum. A aby nebylo všeho neštěstí pomálu, nemůžete sledovat celého člověka, takové vyšetření není (ne, ani pitva nepomůže). Vždy se sleduje jen ta oblast, u které se předpokládá, že by mohla být postižená. A tyto předpoklady vycházejí z laboratorních pokusů na krysách a psech, což jsou organismy člověku sice bližší než třeba květináč petůnií, nicméně pořád poměrně vzdálené.

Každý člověk má nějakou šanci, že dostane rakovinu. Když rakovinu dostane likvidátor z Černobylu, je to kvůli ozáření? Jak od sebe rozeznat dva uzlíky zblázněné tkáně, jak rozeznat mezi rakovinami "tu z ozáření" a "tu normální"? Můžeme jenom statisticky hádat. A statistické hádání ukázalo nárůst počtů případů leukémie a rakoviny štítné žlázy. Postižení štítné žlázy se týká hlavně dětí, které jsou velmi citlivé. Naštěstí byly děti z oblasti Černobylu pečlivě sledovány a ihned léčeny. Tři zemřely.

Jenže ono pečlivé sledování také zahrnuje důkladné skenování organismu, aby lékaři včas zaznamenali jakékoliv patologické změny. A hloubkové skenování organismu v té době znamenalo pouze použití Röntgenova záření. Je tedy otázkou, kolik případů rakoviny bylo způsobeno ozářením při havárii, a kolik při následném vyšetřování. To už nikdo nezjistí - při tak malém počtu vzorků (dohromady necelých dvě stě) a nedostatečných údajích (celková a rodinná anamnéza) už i statistika ztrácí dech.

Občas se také objeví fotografie "mutantů" z Kyjevské porodnice - podle titulků jde o následky ozáření z Černobylu. Není to hezký pohled, nicméně člověk, který má za sebou základoškolskou biologii a už tak nějak chápe, jak se dělají děti, si musí všimnou, že něco neklape. Smutná pravda je taková, že občas se prostě narodí mrzáček. A ve velkých městech se pro takové případy někdy vyhradí oddělení jedné nemocnice, a tak se tam "nastřádají". Zvlášť za komunismu s jeho centralistickými snahami. Nafotit sadu dojemných snímků je pak otázka patnácti minut a když si dáte trochu záležet na doprovodné historce, můžete je prodat do Západního Německa a půl roku si slušně žít.

Jenže zatím to vypadá, že se žádný "statisticky dokázaný" mutant nenarodil. Z likvidátorů, kteří dostali nejtěžší dávky, jich několik zemřelo na ozáření, další zemřeli na popáleniny a následné záněty. Mnoho dalších od těch dob zemřelo, ale většinou na naprosto "civilní" příčiny. U několika případů si nemůžeme být jisti, zda za smrt může Černobyl nebo ne. Ale spousta likvidátorů má děti, trpící jen zcela běžnou sestavou dětských nemocí. Zatím.

tags: #černobyl #jodové #emise #dopad #na #zdraví

Oblíbené příspěvky:

• Jak Správně Třídit Odpad v Obci
• Šumavská příroda v létě
• Rozměry kontejnerů na tříděný odpad
• WC se zadním odpadem
• Jak urychlit kompostování