Dopady černobylské havárie na ekosystém a současnost zóny

26. dubna 1986 došlo při pokusu na 4. reaktoru Černobylské jaderné elektrárny k jeho přehřátí, protavení a výbuchu, při kterém se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky. Je to místo nejhorší jaderné havárie v historii jaderné energetiky.

Tragédie zasáhla na desítky let, spíše stovku let, do zdraví místních obyvatel a změnila osudy celých rodin. Kromě toho zaplatila svoji daň také místní příroda, která postupně zahaluje město zkázy kousek po kousku do zapomnění.

Po havárii bylo 203 lidí okamžitě hospitalizováno, z nich 31 zemřelo. Mnozí z nich byli hasiči a záchranáři snažící se dostat havárii pod kontrolu, kteří nebyli plně informováni, jak nebezpečné je ozáření (z kouře). 135 000 lidí bylo z oblasti evakuováno, včetně 50 000 z blízkého města Pripjať. Tisíce lidí, především rodičů malých dětí, opouštěly zasaženou část Ukrajiny. Chtěli pro své děti lepší život, lepší budoucnost než radioaktivní lesy a předpoklad budoucího onemocnění rakovinou.

Že v černobylské zóně nežijí lidé, tedy až na pár starých bábušek, které se rozhodly místo, kde celý život žijí, nikdy neopustit navzdory všemu, neznamená, že se v ní jinak nedaří žádnému životu. Vegetace totiž nebyla jadernou pohromou zasažena tak jako lidé a zvířata. Ve většině případech vegetace přežila a i v oblastech s nejvyšší radioaktivitou jí zotavení nezabralo více než tři roky.

Odolnost rostlin vůči radiaci

Pro pochopení odolnosti rostlin vůči radiaci je podle BBC nejprve nutné vědět, jak záření z jaderných reaktorů ovlivňuje živé buňky. Většina částí buňky se po poškození dokáže obnovit, což ale neplatí pro její DNA. Tu naopak vyšší dávky záření narušují, a buňky důsledkem toho rychle odumírají. U zvířat a lidí takový postup často končí smrtí, protože jejich buňky a systémy jsou vysoce specializované a nepružné.

Čtěte také: Krásy přírody Velely na fotografiích

Představme si tělo jako složitý stroj, v němž má každá buňka a orgán své místo a účel, a všechny tyto části musí fungovat a spolupracovat, aby jedinec přežil. Protože se nemohou pohybovat, nemají jinou možnost než se přizpůsobit okolnostem, v nichž se nacházejí.

Struktura buněk je vytvářena za pochodu a závisí na signálech z různých částí rostliny, stejně jako na světelných a teplotních podmínkách i na tom, kolik vody a živin půda poskytuje. Tomu všemu rostlina uzpůsobí délku kořenů, výši stonku a další. Na rozdíl od živočišných buněk mají také téměř všechny rostlinné buňky schopnost vytvářet nové buňky jakéhokoliv druhu, které rostlina zrovna potřebuje. To je důvod, proč může zahradník pěstovat nové kusy z řízků, i když kořeny vyrůstaly ze stonku nebo z listů.

Rostliny tedy mrtvé buňky umí nahradit mnohem snáze než zvířata a lidé. A nezáleží ani na tom, co ono poškození způsobilo - zda třeba nějaké zvíře nebo radiace. A zdá se, že díky této jejich mimořádné odolnosti se do mrtvé černobylské zóny pomalu začíná vracet život.

Černobyl označují za jednu z největších evropských přírodních rezervací, kde ekosystém kolem bývalé elektrárny podporuje život více než dříve, ačkoliv záření každý jednotlivý životní cyklus zatím stále zkracuje. Důležité je, že se zrodí život další. Černobylská katastrofa tak svým způsobem odhaluje skutečný rozsah lidského vlivu na planetu a na životní prostředí. Jakkoliv byly její důsledky děsivé, jaderná havárie zničila podle redaktorů BBC místní ekosystém mnohem méně než lidé.

Na zmutovaná zvířata jako z videohry zapomeňte. Ta, která žijí v blízkosti Černobylské jaderné elektrárny, vypadají a žijí úplně normálně.

Čtěte také: Ochrana sovy pálené

Rudý les - oživení přírody

V souvislosti s ohroženými druhy živočichů a rostlin mnoho z nás trpí jakousi zvláštní „barvoslepostí“. Když jsou ohrožené, musí být velice křehké a k životu potřebují co nejčistší životní prostředí, nebo ne? Ne vždycky. Rudý les je převážně borovicový porost, který těsně sousedí s Černobylskou jadernou elektrárnou. V prvních chvílích po její havárii v roce 1986 přes něj prošel radioaktivní mrak a dopadlo na něj velké množství radioaktivního prachu.

Stromy radioaktivitu absorbovaly a rozzářily se červenou barvou - pravděpodobně v důsledku chemických reakcí uvnitř dřeva. Odtud jméno Rudý (také Červený) les. Krátce po výbuchu černobylského reaktoru se Rudý les změnil v prakticky mrtvou oblast.

Netrvalo však dlouho a stalo se to, co jeden z hrdinů filmu Jurský park stručně popsal slovy „život si vždycky najde cestu“. Rudý les se zazelenal, odumřelé stromy postupně nahradily nové borovice a břízy. A začala se do něj vracet zvířata, která v něm našla to, co mají už jen na málo místech Země - domov bez lidské přítomnosti.

Vědecké studie, které v uzavřené zóně včetně Rudého lesa probíhají už dlouhá léta, ukazují, že příroda se s přetrvávající radioaktivitou srovnala lépe, než by kdo očekával. V místech, která měla být po tisíce let pustá, dnes - pouhých 36 let po havárii - hnízdí množství ptačích druhů. Žijí zde velcí kopytníci jako jeleni, losi, zubři nebo koně Převalského a také šelmy: vydry, lišky, rysi a vlci. Ti všichni zde našli něco jako přírodní rezervaci, ve které nejen přežívají, ale dokonce vzkvétají.

Současnost a budoucnost zóny

Poškozený blok elektrárny byl uzavřen do železobetonového sarkofágu a víc než sto tisíc lidí, kteří žili v okolí elektrárny, bylo trvale vysídleno ze svých domovů. V této oblasti o rozloze asi 2600 km2 vznikla takzvaná uzavřená zóna.

Čtěte také: Příroda fotky

Pripjať je ukrajinské město, které bylo vysídleno po havárii v černobylské jaderné elektrárně v roce 1986. Přesto je teď tohle město a celá sousedící oblast oblíbeným cílem turistů, cestovatelů, dobrodruhů a urbexerů, což jsou lidé, kteří cíleně navštěvují, poznávají a fotografují opuštěná místa a objekty stvořené člověkem a to mnohdy i přes zákaz úřadů. A právě okolí Černobylu je takovou zapovězenou oblastí. Ovšem zapovězenou pouze pro člověka. Do oblasti postižené jadernou katastrofou se tak vrací život.

Příklad Černobylu ukazuje, jak úžasně se příroda adaptuje i tam, kde většina lidí nepřežije. Místa v okolí bývalé jaderné elektrárny se tak ve velice krátké době stala útočištěm pro rostliny, ptáky i savce. Mezi nimi i pro velice vzácné a plaché druhy. Kromě divokých zvířat zde žije spousta potomků domácích mazlíčků původních obyvatel, kteří se rychle adaptovali na divočinu, a vypadá to, že jim lidé ani příliš nescházejí.

Z velkých zvířat se do oblasti Černobylu vrátili medvědi hnědí, bizoni, vlci a rysi, tedy zvířata, která se už v počtu jednoho pozorovaného kusu v našich podmínkách dostávají pomalu do hlavních zpráv. Přitom tzv. rudý les v těsné blízkosti elektrárny, ve kterém dnes bují příroda, se těsně po havárii ze dne 26. dubna 1986 stal ze dne na den prakticky pouští - zahynuly zde dokonce i stromy, převážně borovice. Jenže příroda se vzepřela veškerým teoriím i lidské logice.

Dne 26. dubna 1986 se odehrála havárie v atomové elektrárně v Černobylu na Ukrajině - do té doby první havárie se stupněm sedm na osmistupňové Mezinárodní stupnici jaderných událostí (INES), jejíž následky byly dramatické. Po výbuchu reaktoru číslo 4 byly teplem požáru vymrštěny do atmosféry radioaktivní izotopy. Vítr je rozptýlil ve formě prachu a nanočástic v kouři a plynu a dosáhly značné výšky. Některé mraky obletěly během jednoho týdne severní polokouli a zanechaly na zemi radioaktivní stopu.

Následky na životní prostředí

Úroveň záření se za 27 let jistě snížila, ale v některých zónách přesto přesahuje přijatelné maximální dávky. Kontaminace se objevuje zejména v lese (houby, bobule, zvěř) a snižuje se jen pomalu. Mezi zaznamenanými účinky na zvěř se projevila zvýšená mortalita bezobratlých živočichů, podobně i savců. V evakuované zóně do 30 km okolo elektrárny lze pozorovat genetické deformace a poruchy reprodukce u zvěře. Některá média informují o vzniku nové biodiverzity následkem opuštění okolí elektrárny člověkem, ale tento názor je předmětem dohadů.

V zasažených arktických oblastech, obzvláště citlivých, neboť přírodní cykly jsou velmi pomalé, byli sobi kontaminováni pastvou lišejníků a skandinávské země musely přistoupit k porážení celých stád. Povrchové vody byly silně kontaminovány, což způsobilo, že ryby v zasažených jezerech jsou nevhodné pro konzumaci na několik desetiletí. Mnoho milionů hektarů lesa bylo kontaminováno radioaktivitou. Došlo k rozsáhlému hynutí jehličnanů. Borovice se projevily jako značně citlivé.

Jako odolnější se ukázaly břízy, což umožnilo této pionýrské dřevině obsadit velký prostor, včetně opuštěného města Pripjať. Houštiny bříz na okrajích lesů doprovázejících vodní toky Běloruska a Ukrajiny jsou však velmi řídké. Bude třeba staletí, aby okolo Černobylu opět vznikl les hodný tohoto jména.

Vezmeme-li v úvahu velmi dlouhý poločas rozpadu příslušných prvků, bude tento stav věcí podle předpovědi přetrvávat. Neexistuje žádný reálný prostředek k „vyčištění“ zóny. Nepochybně je na lese, kde je nejjednodušší „zavřít“ radioaktivní kontaminaci, aby se minimalizovaly pozdější škody. Celkově se v zakázané zóně nachází 260 000 ha ukrajinských lesů.

Červený les

Červený les je název daný lesní vegetaci v zóně 10 km kolem jaderné elektrárny v Černobylu. Název pochází od barvy borovic po jejich odumření následkem zvýšené absorpce radioaktivního záření po katastrofě. Při očistných operacích po pohromě byl červený les srovnán buldozery a zahrabaný na „hřbitovech odpadu“. Lokalita červeného lesa zůstává jednou z nejvíce kontaminovaných zón na světě. Borové lesy zde byly přirozenou obnovou nahrazeny lesy březovými.

Velké nebezpečí představují lesní požáry, které mohou vypuknout v blízkosti jaderné elektrárny poškozené při nehodě Černobylu. Vědci se obávají, aby požáry neuvolňovaly oblaky radioaktivních částic, které v současnosti zůstávají uvězněné ve stromech. Lesy v ochranné zóně nejsou udržovány, dřevo se z nich nesmí vyvážet a padlé kmeny zůstávají ležet na místě. Požáry by měly ideální podmínky pro rychlé šíření, nepřístupný terén by navíc komplikoval pokusy o jejich likvidaci.

Kdyby požáry propukly v zakázané zóně, situované okolo elektrárny, radioaktivní částice by mohly být rozptýleny na značnou oblast Evropy, v horším případě by se mohly rozšířit až k britským ostrovům. To je především případ stroncia-90, plutonia a americia-241, které jsou všechny extrémně polétavé. Ruské úřady občas oficiálně připouští, že lesní požáry zasáhly oblasti postižené radioaktivním spadem po havárii v Černobylu (např. 6. 8. 2010), obyvatelstvo však prý ohroženo není. Ukrajina ujišťuje, že přímo v ochranné zóně zatím žádné požáry nevznikly.

Současná situace

V listopadu 1986 byl dokončen sarkofág - železobetonová kobka kolem zničeného reaktoru. Díky němu se podařilo utěsnit reaktor tak, aby z něj dále nemohly unikat radioaktivní látky. Od roku 2000 se však zničený reaktor ukrytý pod sarkofágem stává hrozbou. Stav sarkofágu se zhoršuje a propouští dešťovou vodu, což je nebezpečné z důvodu kontaminace podzemní vody. Ukrajina chce stabilizovat radiační situaci v Černobylu na dalších 100 let a s mezinárodní pomocí plánuje vybudovat nový sarkofág. V roce 2012 bylo se stavbou započato.

V roce 2000 už největší část kontaminovaných zón neznamenala mimořádné nebezpečí ozáření. Dávka způsobená radioaktivním spadem při havárii již nepřekračuje na rozdíl od zón, které byly silně kontaminované, 1 milisievert na rok. To odpovídá velikosti úrovně způsobené přirozenou radioaktivitou (průměrně 2,5 mSv/rok až 10 krát více v určitých oblastech), bez odhalitelného vlivu na populaci.

Srovnání dávek ozáření

Před havárií žilo v okruhu do 30 km okolo elektrárny asi 100 000 lidí, kteří byli do 1 měsíce po havárii evakuováni. Dnes je dříve zcela evakuovaná oblast kolem elektrárny rozdělena na dvě zóny. V té první žije asi 600 starších lidí, kteří se do oblasti dobrovolně vrátili a dostávají peněžní příspěvek od státu, který zajišťuje také dovoz jídla a vody z nezamořených oblastí. Do druhé, tzv. mrtvé zóny mají přístup jen vědci a exkurze.

Mimo vědeckou činnost se rozvíjejí další aktivity: týká se to osídlování opuštěných objektů a zařízení (místy silně kontaminovaných), ilegální těžby palivového dříví a pytláctví zvěře, která se po evakuaci zóny rychle rozmnožila. Konečně turistické agentury specializované na jadernou turistiku do okolí elektrárny Černobyl přitahují „nukleární turisty“ z celého světa. Trasy prohlídek jsou vymezené tak, aby se vyloučila možnost ozáření. Zájemci mohou navštívit města Černobyl a Pripjať, která byla bezprostředně po explozi černobylského reaktoru vyklizena.

Asi největší změnu v místě exploze má na svědomí příroda. Ta se s radioaktivitou postupně vypořádala. V Černobylu se daří nejen toulavým psům - vrátily se i druhy, které tam naposledy žily před stovkami let, například jeleni, rysi, lišky, losi, zubři, medvědi, a dokonce i koně převalského. Uzavřená zóna se tak stala jakousi rezervací.

tags: #fotografie #černobyl #ekosystém #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Důvody studentských stávek za klima
• Právní úprava energetického využití odpadu
• Vzdělávací aktivity: Znečištění ovzduší
• Bránit se zbytečnému kácení stromů
• Rady pro čištění odpadu