Černobyl: Lesy a příroda po havárii

Je to místo nejhorší jaderné havárie v historii jaderné energetiky. 26. dubna 1986 došlo při pokusu na 4. reaktoru k jeho přehřátí, protavení a výbuchu, při kterém se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky. Tragédie, která zasáhla na desítky let, spíše stovku let, do zdraví místních obyvatel a změnila osudy celých rodin, to byl výbuch v Černobylu. Kromě toho zaplatila svoji daň také místní příroda, která postupně zahaluje město zkázy kousek po kousku do zapomnění.

Po havárii bylo 203 lidí okamžitě hospitalizováno, z nich 31 zemřelo. Mnozí z nich byli hasiči a záchranáři snažící se dostat havárii pod kontrolu, kteří nebyli plně informováni, jak nebezpečné je ozáření (z kouře). 135 000 lidí bylo z oblasti evakuováno, včetně 50 000 z blízkého města Pripjať. Tisíce lidí, především rodičů malých dětí, opouštěly zasaženou část Ukrajiny. Chtěli pro své děti lepší život, lepší budoucnost než radioaktivní lesy a předpoklad budoucího onemocnění rakovinou. Odešla také rodina fotografa Vladimira Migutina.

Právě jeho přátelé mu pomohli dostat se do černobylské oblasti, kam je možno vstoupit jen na řádně vyřízenou povolenku. Infračervené filtry, které Migutin pro své fotografie z Černobylu použil, jsou známé díky vytváření divné, strašidelné nálady na snímcích, bez ohledu na to, co zachycujete. Většina fotografů by proto nepoužila filtr na už samo o sobě strašidelném místě, jako je právě Černobyl. Přesně to však udělal Migutin a výsledek je až magický.

Že v černobylské zóně nežijí lidé, tedy až na pár starých bábušek, které se rozhodly místo, kde celý život žijí, nikdy neopustit navzdory všemu, neznamená, že se v ní jinak nedaří žádnému životu. Vegetace totiž nebyla jadernou pohromou zasažena tak jako lidé a zvířata. Ve většině případech vegetace přežila a i v oblastech s nejvyšší radioaktivitou jí zotavení nezabralo více než tři roky.

Odolnost rostlin vůči radiaci

Pro pochopení odolnosti rostlin vůči radiaci je podle BBC nejprve nutné vědět, jak záření z jaderných reaktorů ovlivňuje živé buňky. Většina částí buňky se po poškození dokáže obnovit, což ale neplatí pro její DNA. Tu naopak vyšší dávky záření narušují, a buňky důsledkem toho rychle odumírají. Nižší dávky mohou způsobit jemnější poškození ve formě mutací, které mění způsob, jímž buňka funguje - například se stane rakovinotvornou, nekontrolovatelně se množí a rozšiřuje se do jiných částí těla.

Čtěte také: Dokumentární film: Černobyl a síla přírody

U zvířat a lidí takový postup často končí smrtí, protože jejich buňky a systémy jsou vysoce specializované a nepružné. Představme si tělo jako složitý stroj, v němž má každá buňka a orgán své místo a účel, a všechny tyto části musí fungovat a spolupracovat, aby jedinec přežil. Protože se nemohou pohybovat, nemají jinou možnost než se přizpůsobit okolnostem, v nichž se nacházejí.

Struktura buněk je vytvářena za pochodu a závisí na signálech z různých částí rostliny, stejně jako na světelných a teplotních podmínkách i na tom, kolik vody a živin půda poskytuje. Tomu všemu rostlina uzpůsobí délku kořenů, výši stonku a další. Na rozdíl od živočišných buněk mají také téměř všechny rostlinné buňky schopnost vytvářet nové buňky jakéhokoliv druhu, které rostlina zrovna potřebuje. To je důvod, proč může zahradník pěstovat nové kusy z řízků, i když kořeny vyrůstaly ze stonku nebo z listů.

Rostliny tedy mrtvé buňky umí nahradit mnohem snáze než zvířata a lidé. A nezáleží ani na tom, co ono poškození způsobilo - zda třeba nějaké zvíře nebo radiace. A zdá se, že díky této jejich mimořádné odolnosti se do mrtvé černobylské zóny pomalu začíná vracet život.

Černobyl označují za jednu z největších evropských přírodních rezervací, kde ekosystém kolem bývalé elektrárny podporuje život více než dříve, ačkoliv záření každý jednotlivý životní cyklus zatím stále zkracuje. Důležité je, že se zrodí život další. Černobylská katastrofa tak svým způsobem odhaluje skutečný rozsah lidského vlivu na planetu a na životní prostředí. Jakkoliv byly její důsledky děsivé, jaderná havárie zničila podle redaktorů BBC místní ekosystém mnohem méně než lidé.

Na zmutovaná zvířata jako z videohry zapomeňte. Ta, která žijí v blízkosti Černobylské jaderné elektrárny, vypadají a žijí úplně normálně. Obávaný Rudý les se stal radioaktivním útočištěm ohrožených zvířat.

Čtěte také: Ekosystém po Černobylu

Rudý les - oživení přírody

V souvislosti s ohroženými druhy živočichů a rostlin mnoho z nás trpí jakousi zvláštní „barvoslepostí“. Když jsou ohrožené, musí být velice křehké a k životu potřebují co nejčistší životní prostředí, nebo ne? Ne vždycky. Rudý les je převážně borovicový porost, který těsně sousedí s Černobylskou jadernou elektrárnou. V prvních chvílích po její havárii v roce 1986 přes něj prošel radioaktivní mrak a dopadlo na něj velké množství radioaktivního prachu.

Stromy radioaktivitu absorbovaly a rozzářily se červenou barvou - pravděpodobně v důsledku chemických reakcí uvnitř dřeva. Odtud jméno Rudý (také Červený) les. Krátce po výbuchu černobylského reaktoru se Rudý les změnil v prakticky mrtvou oblast. Netrvalo však dlouho a stalo se to, co jeden z hrdinů filmu Jurský park stručně popsal slovy „život si vždycky najde cestu“.

Rudý les se zazelenal, odumřelé stromy postupně nahradily nové borovice a břízy. A začala se do něj vracet zvířata, která v něm našla to, co mají už jen na málo místech Země - domov bez lidské přítomnosti. Vědecké studie, které v uzavřené zóně včetně Rudého lesa probíhají už dlouhá léta, ukazují, že příroda se s přetrvávající radioaktivitou srovnala lépe, než by kdo očekával.

V místech, která měla být po tisíce let pustá, dnes - pouhých 36 let po havárii - hnízdí množství ptačích druhů. Žijí zde velcí kopytníci jako jeleni, losi, zubři nebo koně Převalského a také šelmy: vydry, lišky, rysi a vlci. Ti všichni zde našli něco jako přírodní rezervaci, ve které nejen přežívají, ale dokonce vzkvétají.

Současnost a budoucnost zóny

Poškozený blok elektrárny byl uzavřen do železobetonového sarkofágu a víc než sto tisíc lidí, kteří žili v okolí elektrárny, bylo trvale vysídleno ze svých domovů. V této oblasti o rozloze asi 2600 km2 vznikla takzvaná uzavřená zóna. Lidé do Rudého lesa od havárie téměř nevstupovali, až letos jeho klid narušila válka na Ukrajině.

Čtěte také: Emise jódu po Černobylu

Pripjať je ukrajinské město, které bylo vysídleno po havárii v černobylské jaderné elektrárně v roce 1986. Přesto je teď tohle město a celá sousedící oblast oblíbeným cílem turistů, cestovatelů, dobrodruhů a urbexerů, což jsou lidé, kteří cíleně navštěvují, poznávají a fotografují opuštěná místa a objekty stvořené člověkem a to mnohdy i přes zákaz úřadů. A právě okolí Černobylu je takovou zapovězenou oblastí. Ovšem zapovězenou pouze pro člověka. Do oblasti postižené jadernou katastrofou se tak vrací život. Příklad Černobylu ukazuje, jak úžasně se příroda adaptuje i tam, kde většina lidí nepřežije.

Místa v okolí bývalé jaderné elektrárny se tak ve velice krátké době stala útočištěm pro rostliny, ptáky i savce. Mezi nimi i pro velice vzácné a plaché druhy. Kromě divokých zvířat zde žije spousta potomků domácích mazlíčků původních obyvatel, kteří se rychle adaptovali na divočinu, a vypadá to, že jim lidé ani příliš nescházejí. Z velkých zvířat se do oblasti Černobylu vrátili medvědi hnědí, bizoni, vlci a rysi, tedy zvířata, která se už v počtu jednoho pozorovaného kusu v našich podmínkách dostávají pomalu do hlavních zpráv.

Přitom tzv. rudý les v těsné blízkosti elektrárny, ve kterém dnes bují příroda, se těsně po havárii ze dne 26. dubna 1986 stal ze dne na den prakticky pouští - zahynuly zde dokonce i stromy, převážně borovice. Jenže příroda se vzepřela veškerým teoriím i lidské logice.

Dne 26. dubna 1986 se odehrála havárie v atomové elektrárně v Černobylu na Ukrajině - do té doby první havárie se stupněm sedm na osmistupňové Mezinárodní stupnici jaderných událostí (INES), jejíž následky byly dramatické. Po výbuchu reaktoru číslo 4 byly teplem požáru vymrštěny do atmosféry radioaktivní izotopy. Vítr je rozptýlil ve formě prachu a nanočástic v kouři a plynu a dosáhly značné výšky. Některé mraky obletěly během jednoho týdne severní polokouli a zanechaly na zemi radioaktivní stopu.

Následky na životní prostředí

Úroveň záření se za 27 let jistě snížila, ale v některých zónách přesto přesahuje přijatelné maximální dávky. Kontaminace se objevuje zejména v lese (houby, bobule, zvěř) a snižuje se jen pomalu. Mezi zaznamenanými účinky na zvěř se projevila zvýšená mortalita bezobratlých živočichů, podobně i savců. V evakuované zóně do 30 km okolo elektrárny lze pozorovat genetické deformace a poruchy reprodukce u zvěře. Některá média informují o vzniku nové biodiverzity následkem opuštění okolí elektrárny člověkem, ale tento názor je předmětem dohadů.

V zasažených arktických oblastech, obzvláště citlivých, neboť přírodní cykly jsou velmi pomalé, byli sobi kontaminováni pastvou lišejníků a skandinávské země musely přistoupit k porážení celých stád. Povrchové vody byly silně kontaminovány, což způsobilo, že ryby v zasažených jezerech jsou nevhodné pro konzumaci na několik desetiletí. Mnoho milionů hektarů lesa bylo kontaminováno radioaktivitou. Došlo k rozsáhlému hynutí jehličnanů. Borovice se projevily jako značně citlivé.

Jako odolnější se ukázaly břízy, což umožnilo této pionýrské dřevině obsadit velký prostor, včetně opuštěného města Pripjať. Houštiny bříz na okrajích lesů doprovázejících vodní toky Běloruska a Ukrajiny jsou však velmi řídké. Bude třeba staletí, aby okolo Černobylu opět vznikl les hodný tohoto jména.

Vezmeme-li v úvahu velmi dlouhý poločas rozpadu příslušných prvků, bude tento stav věcí podle předpovědi přetrvávat. Neexistuje žádný reálný prostředek k „vyčištění“ zóny. Nepochybně je na lese, kde je nejjednodušší „zavřít“ radioaktivní kontaminaci, aby se minimalizovaly pozdější škody. Celkově se v zakázané zóně nachází 260 000 ha ukrajinských lesů.

Červený les

Červený les je název daný lesní vegetaci v zóně 10 km kolem jaderné elektrárny v Černobylu. Název pochází od barvy borovic po jejich odumření následkem zvýšené absorpce radioaktivního záření po katastrofě. Při očistných operacích po pohromě byl červený les srovnán buldozery a zahrabaný na „hřbitovech odpadu“. Lokalita červeného lesa zůstává jednou z nejvíce kontaminovaných zón na světě. Borové lesy zde byly přirozenou obnovou nahrazeny lesy březovými.

Velké nebezpečí představují lesní požáry, které mohou vypuknout v blízkosti jaderné elektrárny poškozené při nehodě Černobylu. Vědci se obávají, aby požáry neuvolňovaly oblaky radioaktivních částic, které v současnosti zůstávají uvězněné ve stromech. Lesy v ochranné zóně nejsou udržovány, dřevo se z nich nesmí vyvážet a padlé kmeny zůstávají ležet na místě. Požáry by měly ideální podmínky pro rychlé šíření, nepřístupný terén by navíc komplikoval pokusy o jejich likvidaci.

Kdyby požáry propukly v zakázané zóně, situované okolo elektrárny, radioaktivní částice by mohly být rozptýleny na značnou oblast Evropy, v horším případě by se mohly rozšířit až k britským ostrovům. To je především případ stroncia-90, plutonia a americia-241, které jsou všechny extrémně polétavé. Ruské úřady občas oficiálně připouští, že lesní požáry zasáhly oblasti postižené radioaktivním spadem po havárii v Černobylu (např. 6. 8. 2010), obyvatelstvo však prý ohroženo není. Ukrajina ujišťuje, že přímo v ochranné zóně zatím žádné požáry nevznikly.

Současná situace

V listopadu 1986 byl dokončen sarkofág - železobetonová kobka kolem zničeného reaktoru. Díky němu se podařilo utěsnit reaktor tak, aby z něj dále nemohly unikat radioaktivní látky. Od roku 2000 se však zničený reaktor ukrytý pod sarkofágem stává hrozbou. Stav sarkofágu se zhoršuje a propouští dešťovou vodu, což je nebezpečné z důvodu kontaminace podzemní vody. Ukrajina chce stabilizovat radiační situaci v Černobylu na dalších 100 let a s mezinárodní pomocí plánuje vybudovat nový sarkofág. V roce 2012 bylo se stavbou započato.

V roce 2000 už největší část kontaminovaných zón neznamenala mimořádné nebezpečí ozáření. Dávka způsobená radioaktivním spadem při havárii již nepřekračuje na rozdíl od zón, které byly silně kontaminované, 1 milisievert na rok. To odpovídá velikosti úrovně způsobené přirozenou radioaktivitou (průměrně 2,5 mSv/rok až 10 krát více v určitých oblastech), bez odhalitelného vlivu na populaci.

Před havárií žilo v okruhu do 30 km okolo elektrárny asi 100 000 lidí, kteří byli do 1 měsíce po havárii evakuováni. Dnes je dříve zcela evakuovaná oblast kolem elektrárny rozdělena na dvě zóny. V té první žije asi 600 starších lidí, kteří se do oblasti dobrovolně vrátili a dostávají peněžní příspěvek od státu, který zajišťuje také dovoz jídla a vody z nezamořených oblastí. Do druhé, tzv. mrtvé zóny mají přístup jen vědci a exkurze.

Mimo vědeckou činnost se rozvíjejí další aktivity: týká se to osídlování opuštěných objektů a zařízení (místy silně kontaminovaných), ilegální těžby palivového dříví a pytláctví zvěře, která se po evakuaci zóny rychle rozmnožila. Konečně turistické agentury specializované na jadernou turistiku do okolí elektrárny Černobyl přitahují „nukleární turisty“ z celého světa. Trasy prohlídek jsou vymezené tak, aby se vyloučila možnost ozáření. Zájemci mohou navštívit města Černobyl a Pripjať, která byla bezprostředně po explozi černobylského reaktoru vyklizena.

35 let uplynulo v pondělí od ničivého výbuchu v jaderné elektrárně v ukrajinském městečku Černobyl. Tragédie více či méně zasáhla celý svět. Místo katastrofy se ale postupně mění. Do oblasti zasažené radioaktivním zářením se totiž vrací nejen divoká zvířata, ale částečně také lidé. A opuštěné město Pripjať se zase stalo lákadlem pro turisty.

Asi největší změnu v místě exploze má na svědomí příroda. Ta se s radioaktivitou postupně vypořádala. V Černobylu se daří nejen toulavým psům - vrátily se i druhy, které tam naposledy žily před stovkami let, například jeleni, rysi, lišky, losi, zubři, medvědi, a dokonce i koně převalského. A podle zpravodajské stanice BBC se také množí. Uzavřená zóna se tak stala jakousi rezervací.

Svůj dojem z okolí opuštěného města Pripjať pár kilometrů od elektrárny na YouTube komentoval australský dokumentarista Derek Muller. „Tohle by mohla být naprosto netknutá čistá divočina. Ale není. Je to kontaminovaná pustina. Všechny památky na lidi se tu rozpadají, mizí. Les je pohlcuje. Nejzákeřnější na radiaci je to, že není vidět ani cítit,“ podotýká.

Následky jaderné katastrofy ale přece jen nese i příroda. U ptáků se třeba objevuje častější albinismus nebo úbytek mozkové hmoty. Že by se ale v oblasti objevili mutanti, vědec Serhej Žyla popírá. „Je to taková stará povídačka. Lidi tu vážně chtěli mutanty vidět, nikdy se ale žádní objevili,“ říká. Podle vědců nejsou problémy tak časté ani závažné a počty zvířat nijak nesnižují.

Radioaktivita během let výrazně klesla, a navíc není všude stejná. Na mnoha místech ani zdaleka nedosahuje hodnoty jednoho mikrosievertu - někde je tak podobná, jako třeba i v Česku. Jsou ale samozřejmě místa, kde je výrazně vyšší. Vysoké hodnoty jsou třeba v blízkosti zničených reaktorů a radioizotopy zůstávají stále v půdě, rostlinách a v tělech zvířat.

Dopady havárie vědci stále zjišťují. Vypočítali už ale, že zakázaná zóna v okruhu 30 kilometrů od elektrárny nebude pro lidi obyvatelná ještě dalších 20 tisíc let. Zákon přímo zakazuje, aby tam někdo bydlel. Několik stovek lidí se ale do bezpečnějších částí přesto vrátilo. Mnozí z nich jsou senioři.

I přímo do zakázané zóny se ale lidé mohou jet alespoň podívat. A je to hotový magnet na turisty. Ukrajina proto chce dokonce černobylskou elektrárnu dostat na seznam UNESCO. Zbytky elektrárny teď zakrývá nová konstrukce. Nový kryt vyšel na 1,5 miliardy eur a financovaly ho evropské fondy. Dělníci ho postavili přes původní železobetonový sarkofág, který zasažený čtvrtý blok elektrárny pohřbil krátce po výbuchu. Elektrárna tak mohla v omezeném režimu fungovat dalších 14 let.

Nový kryt se podařilo dokončit před dvěma lety. Má zabránit šíření radioaktivních látek na příštích 100 let. Už teď ale místo havárie postupně ožívá. Od roku 2018 z Černobylu dokonce znovu proudí elektřina - tentokrát už ale solární.

Černobylská uzavřená zóna je mrazivé, ale současně fascinující místo plné příběhů a vizuálních kontrastů. Tato oblast, zničená havárií jaderné elektrárny, dnes láká nejen urbex fotografy z celého světa. Naše putování by ale nebylo kompletní, kdybychom opomněli nejbližší okolí města Pripjať, které také stojí za návštěvu. Kousek od elektrárny a města Pripjať je les, který byl po havárii zasažen radioaktivním mrakem. Radioaktivní spad byl tak silný, že způsobil odumření a zčervenání většiny lesa. Odtud název Rudý les.

Cestou z Pripjati k Rudému lesu projíždíte přes Most smrti. Své jméno získal díky tomu, že z něj byl velmi dobrý výhled a chvíli po výbuchu se zde scházely skupinky lidí, aby pozorovaly dění v hořící elektrárně. Bohužel v té chvíli nikdo z nich netušil, co se skutečně stalo, ani to, že jaderný spad není vidět. Samotná elektrárna opuštěná není. I když byla odstavena v roce 2000, ale nelze ji nechat bez dozoru. Od brány si můžete prohlédnout obří kryt, nasunutý nad původní, chátrající sarkofág, který zakryl poškozený reaktor.

Nedaleko odtud uvidíte na celý komplex elektrárny. Osudný čtvrtý blok nebyl posledním, který měl vyrábět elektřinu. Rozestavěné zůstaly bloky 5 a 6, včetně chladicích věží. K jejich dokončení však nikdy nedošlo. A tak zde stojí montážní jeřáby, které stejně jako zbytek komplexu, pomalu chátrají. Navštivte také město Černobyl, kde jsou ubytováni zaměstnanci elektrárny a pracovníci, kteří udržují v chodu uzavřenou zónu. V Černobylu najdete pomník „Těm, co zachránili svět“.

O kousek dál najdete další pietní místo - pomník zobrazující celou zónu a park se 94 cedulemi, na kterých jsou jména zaniklých obcí. O několik kilometrů dál stojí nepřehlédnutelná ocelová konstrukce radaru Duga, známá také jako „Ruský datel“. Radar byl součástí protiraketové obrany a sloužil k odhalování balistických střel. Radar byl dokonce dražší než samotná elektrárna, protože odebíral elektřinu přímo z ní. Kvůli jeho rozměrům nebylo možné ho utajit - je bezpečně vidět i z Pripjati. Oficiální vysvětlení pro obyvatele bylo, že jde o zesilovač televizního signálu.

Černobyl, Pripjať a blízké okolí jsou dodnes symbolem zkázy, ale i připomínkou nebezpečí jaderné energie. I přes všechny hrůzy, které se zde odehrály, tato místa lákají svou tichou výmluvností a tragickou historií.

Při vojenské invazi na Ukrajinu použila ruská armáda jako cestu na Kyjev uzavřenou zónu kolem Černobylu. Na několik dní zde obsadili elektrárnu, odnesli část vybavení a zaměstnance drželi jako rukojmí. Ruští vojáci také kopali zákopy v Rudém lese, což několikanásobně zvýšilo úroveň radiace v okolí. Naštěstí ruská armáda zónu po měsíci opustila bez větších škod.

Černobylská jaderná katastrofa roku 1986 vyhnala z domovů přes 116 tisíc lidí žijících v oblasti bělorusko-ukrajinské hranice. Divoce žijící zvířata ale nikdo nevaroval ani neevakuoval. Jaké pro ně měla havárie následky a jak se jim v zamořeném území žije dnes?

Sovětský režim až do svého pádu nedovolil vědcům v černobylské oblasti nic zkoumat. První výzkumy zaměřené na místní faunu proběhly až po roce 2000 a výsledky byly překvapivé: zdálo se, že příroda se z katastrofy oklepává mnohem rychleji, než by se předpokládalo. Bezprostředně po výbuchu ovšem všechno v okolí elektrárny vymřelo. Sedm kilometrů borového lesa se proměnilo v mrtvou krajinu, vyhynuly velké populace hlodavců a hmyzu žijícího v půdě. Krávy a ovce, které s sebou místní usedlíci odvedli při evakuaci, trpěly různými nemocemi a rodily znetvořená mláďata. Vědci kromě toho pozorovali genetické mutace u myší, ovocných mušek a některých rostlin.

Specialista na ekologii James Beasley z gruzínské univerzity se zaměřil na zvířata větší. Fascinovaly ho zprávy, že v okolí Černobylu přibývá losů, srnců, jelenů a divočáků, a chtěl se o tom přesvědčit na vlastní oči. V oblasti rozmístil téměř 100 kamer s detekcí pohybu, které zachytily 14 druhů divoké zvěře, mezi nimi i lišky a vlky. Jejich počty vysoce převyšovaly populace těchto druhů v běloruských a ruských přírodních rezervacích.

V rámci dalšího pokusu Beasley poházel podél řeky Pripjať 83 mrtvých kaprů, aby přilákal mrchožrouty. K hodování se dostavili zástupci 13 druhů, mezi nimi například puštík obecný, orel mořský, vydra říční a kuna lesní. Drtivá většina ryb byla navíc spořádána během jediného týdne, což naznačuje, že se těmto zvířatům v zamořené oblasti mimořádně daří.

"Dospěli jsme tak k zajímavému závěru, že populaci zvířat v přírodě neovlivňuje ani tak jaderná kontaminace, jako přítomnost člověka. Zvířatům se nejlépe daří v opuštěné oblasti, bez ohledu na radiaci," uvedl Beasley.

tags: #černobyl #lesy #a #příroda #po #havárii

Oblíbené příspěvky:

• 10 ekologických pojmů
• Jak se zbavit černé skládky?
• Moravskoslezský kraj a ovzduší
• Životní dílo Adély Flekové
• Výpočet stavebního odpadu