Červen – měsíc myslivosti a ochrany přírody

Již po dobu více let je měsíc červen prohlašován jako měsíc myslivosti a ochrany přírody. Proč právě červen? V tomto měsíci je v přírodě nejkrásněji.

Stromy jsou oděny do krásného šatu svěže zeleného listí a jehličí, na lukách a v okolí vod rozkvétá spousta pestrobarevného kvítí. Kouzlo celé přírody dodávají časně ráno kapky rosy, které se třpytí na trávě jako diamanty.

V měsíci červnu, kdy příroda prožívá bouřlivý vývoj, se rodí většina mláďat zvěře i ptáků. Plaché srny kladou malá tečkovaná srnčátka, rodí se i druhá generace zajíčků i divokých králíčků. Líhnou se bažantí kuřátka i spousta užitečného ptactva. Na vodách, řece, rybnících i vodních tůních můžeme spatřit starostlivou matku kachnu, která bedlivě střeží neposedná kachňátka.

Při toulkách přírodou bychom měli vstupovat do lesa, polí a luk jako do posvátného chrámu. Měli bychom se chovat ohleduplně nejen vůči zvěři, ale ke všemu živému, ať už ptákům, ježkům či žábám, rostlinám i keřům a stromům. Važme si přírody a buďme hrdí na to, že se v okolí našich měst a vesnic můžeme setkat s krásnými lesními zákoutími, že můžeme spatřit růst vzácné kapradí, pokochat se pohledem na pasoucí se srnu nebo majestátní labuť.

Ať si to připouštíme nebo ne, velkou zásluhu na zachování pestrého bohatství v našem okolí mají v poslední době tak opovrhovaní a pomlouvaní myslivci. Na dokreslení jejich činnosti pár faktů.

Čtěte také: Význam a tradice června v myslivosti

Za posledních sedmdesát let poválečné doby vysadili desítky hektarů nového lesa, odpracovali desetitisíce hodin při úklidu přírody, pomáhali v zemědělství, budovali krmná zařízení pro zvěř srstnatou i pernatou, roznášeli vakcíny proti vzteklině lišek, předkládali medikamenty k ozdravění zvěře srnčí, nespočet hodin každoročně odvedou myslivci při krmení zvěře v době strádání i při sklizni obilnin a pícnin ze svých políček, aby zvěř v zimním období nestrádala.

Kdyby byli myslivci tak špatní, jak jsou často líčeni sdělovacími prostředky, že jsou krvežíznivci, jen hubiteli psů a toulavých koček, bouchalové po všem, co se v přírodě pohne, nebylo by v naší přírodě tolik zvěře spárkaté i pernaté, možná by už ani lidé neviděli zajíce či koroptve.

Myslivci se proto každoročně nejen v Červnu - měsíci myslivosti obrací na všechny spoluobčany, mládež i dospělé, važme si přírody, chraňme její obyvatele. Chovatelé psů, nepouštějte své čtyřnohé miláčky volně pobíhat po honitbách. Uvědomte si, že stačí, aby pes vyrušil hnízdící bažantí slepici nebo divokou kachnu a celá snůška je zničena. Bažantí slípka nebo kachna se na hnízdo více nevrátí.

Narazíte-li při toulce přírodou na malé srnčátko, zdánlivě opuštěné, nehlaďte je, ani je nenoste domů nebo do zoologické zahrady. Takové mládě zpravidla přes veškerou lidskou péči uhyne.

Tradice „Června - měsíce myslivosti“ má ve svém pomyslném rodném listě uveden rok vyhlášení 1959. Významným počinem bylo v roce 1973 rozhodnutí doplnit k názvu „Června - měsíce myslivosti“ dovětek … „a ochrany přírody“.

Čtěte také: Významné osobnosti myslivosti

Pojetí „Června- měsíce myslivosti“ však bylo především v šedesátých letech a v podstatě až do roku 1989 bohužel do značné míry zpolitizováno. V červnu se konala víceméně povinná slavnostní shromáždění mysliveckých sdružení, na nichž se hodnotilo plnění závazků a odpracovaných brigádnických hodin při plnění volebních programů národní fronty, brigádnické hodiny odpracované pro místní JZD a lesní závody státních lesů.

V žádném případě nemíním zlehčovat a bagatelizovat myslivci takto odpracovaných statisíce hodin ve prospěch budování různých objektů pro veřejnou sféru především na vesnicích a rovněž se nevysmívám statisícům odpracovaných brigádnických hodin ve prospěch zemědělských a lesnických subjektů, koneckonců jsem nemálo takových brigád i sám absolvoval. Argumentovat a obhajovat myslivost množstvím odpracovaných brigádnických hodin ale dnes nestačí.

V poslední době musí myslivost čelit poměrně častým a intenzivním atakům ze strany, ze které by se to dalo očekávat zřejmě nejméně, ze strany ochrany přírody, konkrétně za strany tzv. ekologických aktivistů.

Naskýtá se otázka, k čemu jsou tyto výpady dobré a komu prospívají, když podle prioritního zaměření jde oběma skupinám, tedy ekologům i myslivcům o totéž, tedy o ochranu přírody. Přestože skupina ekologických aktivistů je početně nevelká, je o to více halasná a bohužel se jí dostává nesrovnatelně většího slyšení v médiích všeho druhu.

Prvních jedenáct let 21. století našeho letopočtu a zároveň třetího milénia je vhodnou příležitostí k tomu, abychom se zamýšleli i nad dalšími perspektivami naší myslivosti, zvěře a přírody. Jde o to, abychom uměli podložit věcnými argumenty opodstatněnost další existence myslivosti a pomohli tak řešit problémy, které před námi stojí. Přitom ale musíme vycházet z filosofie současné myslivosti, o které se však mluví stále velmi málo.

Čtěte také: Zprávy o 112 v ohrožení života (2008)

Z celosvětového hlediska se nám situace myslivosti jeví samozřejmě velmi rozdílně. Ještě stále existují přírodní lovecká etnika, pro která je lov zvěře součástí jejich živobytí a základem jejich tradic a kultury, ale i u nich se situace rychle mění. Využívání moderních dopravních prostředků a výkonných loveckých zbraní je u „primitivních“ etnik dnes již samozřejmostí a je otázkou, jak dlouho se ještě udrží tradiční způsob života např. Inuitů, kteří v minulosti vždy žili ve shodě s přírodou.

S neustálým nárůstem počtu obyvatel na naší planetě se zvyšují i prostorové nároky lidí. Klučí se lesy, vysušují se mokřady a provádějí se rekultivace, protože lidstvo potřebuje stále více půdy, pro svoje hospodářská zvířata a životní prostor zvěře se stále zmenšuje. V sousedních státech, např. Německo, Rakousko, se loví na jednotku plochy násobně více srnčí zvěře než u nás a v Rakousku dokonce i více jelení zvěře.

Z tohoto konstatování je evidentní, že rozhodujícím parametrem stavu myslivosti je lidský faktor, tedy především myslivec, jeho morálka, etika a disciplína včetně povinnosti chránit prostředí před škodami zvěří. Je třeba si však uvědomit, že úroveň myslivosti je i taková, jaká je úroveň celé společnosti. Stejně jako v jiných zájmových skupinách koresponduje i s ekonomickou situací.

Pokud je např. vysoká nezaměstnanost a všeobecně není úcta před zákonem související s nízkou vymahatelností práva, pak se nemůžeme divit, že také v myslivosti mnohde převažují špatné mezilidské vztahy s nedostatkem etiky, např. s cíleným lovem pro získání zvěřiny. V Evropě bohužel čím dál tím více narůstají rozpory s ochranou přírody, především nevládními organizacemi, která provádí velmi intenzivní protimyslivecký lobbing mezi nemysliveckou veřejností v médiích, ale i v orgánech EÚ.

Přitom tyto různé ochranářské spolky a nadace zneužívají emoce a nevědomost hlavně městského obyvatelstva odtrženého od přírody, které se na přírodní děje dívá často velmi idealisticky. Takové reakce vedou až k tomu, že se část oněch ochranářských uskupení začíná chovat militantně, ničí myslivecká zařízení, hanobí myslivce jako vrahy, ohrožuje je dokonce i fyzicky a snaží se mařit různé myslivecké činnosti, jako jsou hony, výstavy apod. U nás tyto protimyslivecké aktivity ještě nedosáhly rozměrů, jako v některých západoevropských zemích, ale bohužel neustále narůstají.

Pro přežití myslivosti v 21. století a zachování všech druhů zvěře vyskytujících se v přírodě by bylo velmi účelné, aby myslivci a ochránci přírody začali spolu úzce spolupracovat a konečně nalezli společnou řeč. Ale i myslivci by měli více dbát na svou pověst, permanentně se odborně vzdělávat a nebát se vyloučit ze svých řad ty jedince, které svým neetickým nebo dokonce nelegálním konáním zhoršují vnímání myslivosti veřejností. Je třeba však také otevřeně říci, že „medvědí“ službu přírodě činí nesmyslné byrokratické zákazy či příkazy nutící myslivce k protiprávnímu jednání.

Mnohdy si přitom užívá tzv. „salámová“ taktika postupného ukrajování z myslivecké činnosti až po její úplnou likvidaci. Pro ekologické aktivisty je cílem dosáhnout „biologické rovnováhy“ bez myslivců, které by měly zcela nahradit velké šelmy plošně redukující spárkatou zvěř. Nechtějí však připustit, že to v kulturní, hustě obydlené krajině není možné. Pokud by se zvěř myslivecky neobhospodařovala, buď by se přemnožila a začala páchat neúnosné škody a hynout na choroby, nebo by ji s největší pravděpodobností vystříleli pytláci.

Rozhodujícím faktorem pro další existenci myslivosti je především člověk - myslivec. Současný myslivec musí mít především srdce pro přírodu a zvěř.

V tomto období, kdy jaro přechází do léta, se v přírodě rodí nejvíce mláďat, a proto si jejich životní prostředí zaslouží zvýšenou a zpřísněnou ochranu. Převážná tíha tohoto úkolu spočívá na uživatelích honiteb, tedy myslivcích. Mláďata přicházející na svět je třeba chránit před toulavými psy a kočkami a samozřejmě i před přirozenými predátory, nazývanými „škodná“ tj. např.

Návštěvníci lesa by se v tomto období měli pohybovat výhradně po lesních cestách, chovat se ohleduplně, nerušit klid a ticho a své psí miláčky mít pod kontrolou na vodítku, nebo s nimi vstup do lesa v této době raději omezit. V žádném případě by se neměli dotýkat nebo brát do ruky mláďata, která náhodně najdou.

Obnova života a kvetoucí vegetace v přírodě jsou projevy, které potěší snad každého návštěvníka lesa. Pocit uspokojení, že jejich práce a snaha nejsou zbytečné, zažívají v tomto období hlavně lesníci a myslivci.

Čas přelomu jara a léta je obdobím zrození nového života v přírodě. V červnu nastává čas rodičovské péče o nové potomstvo. Tento věčný koloběh probíhá na zeměkouli nepřetržitě od vzniku života na zemi. Myslivci, více než kdo jiný, si uvědomují vzájemné souvislosti a důsledky civilizačních faktorů v přírodě a proto všemi prostředky usměrňují svoji činnost na ochranu přírody a životního prostředí.

Tak jako každým rokem tak i letos budou myslivci propagovat svou činnost. Ve všech propagačních akcích můžeme s klidným svědomím ukázat veřejnosti, že myslivost nebyla a není vždy jen lov zvěře. Bohužel ani v dnešní době není vše ideální. Českou myslivost se svou staletou historií nezastihl příchod nového milénia zrovna v optimální pohodě.

Bohužel, mnohá selhání členů mysliveckých sdružení jsou navíc ještě znásobena silným negativním tlakem mediálních prostředků, které číhají na sebemenší bulvární příležitost vedoucí okamžitě k vyvolání skandálu, většinou neodpovídajícího závažnosti činu. Nadále tak jitří protimyslivecké postoje u široké veřejnosti a svými desinformacemi přispívají k dotváření matoucího obrazu soudobého českého myslivce.

To vše podtrženo a sečteno vytváří silný pocit nejistoty všech členů ČMMJ. Je jen velká škoda, že si členové ČMMJ ve své více než stotisícové členské základně dostatečně neuvědomují svoji sílu a nedokáží účinně pozdvihnout svůj hlas ochraňující jejich zájmy i v jádru dobré poslání myslivecké činnosti.

Z mnoha míst je slyšet, že myslivost je hospodářským odvětvím lidské činnosti, často chápaným jako jakási odnož zemědělské nebo lesní výroby, která má za úkol hospodaření s volně žijící zvěří, produkci zvěřiny a trofejí. Skutečnost však stojí poněkud jinde.

Co se týká ekologie: soudobý člověk - myšleno tím středoevropan - žije uprostřed kulturní krajiny, která je výsledkem staletých změn. Ekosystémy utvářející naše životní prostředí jsou v neustálých, vzájemně propojovaných vazbách a vzájemně se ovlivňují. V těchto procesech hraje člověk-lovec a později myslivec svoji důležitou úlohu. Ovlivňuje totiž významně živou složku krajinné sféry. Dá se říci, že do jisté míry nahrazuje přirozené procesy, které svojí vlastní činností v uplynulých etapách z přírody odstranil.

Tyto činnosti však nejsou pouze lovecké, ale také chovatelské. Člověk si již začíná naplno uvědomovat, že odstranění některého prvku krajinné sféry má za následek nepředvídatelné vazby na prvky ostatní, zatížené mnohdy značnou setrvačností. Pouze cílená péče o zvěř jako o důležitý prvek krajiny může pomoci zajistit její celkovou stabilitu a rovnováhu.

Proto současná doba klade na každého myslivce veliký úkol, posouzení úlohy jednotlivých druhů zvěře v daném prostředí a zodpovědné vysoce odborné posouzení jejich minimálních existenčních, ale také maximálních únosných stavů. Automaticky to však v sobě zahrnuje také celou řadu dalších aktivit, od ochrany ohrožených druhů, kompletní péči o lovnou, ale samozřejmě i nelovnou zvěř, její ochranu před nepříznivými vlivy, sledování zdravotního stavu populací, přes reintrodukci ohrožených a vymizelých druhů zvěře, až po suplování role chybějícího predátora v krajině. Na této filozofii lze pak snadno obhájit také nejkritizovanější složku naší činnosti - vlastní lov zvěře. Při pochopení uvedených vazeb se totiž lov stává nástrojem k zajištění ekologické rovnováhy.

Naprostou samozřejmostí však při něm musí být přísné dodržování pravidel přirozené selekce, všech zákonných norem, moderních zoologických poznatků, mysliveckých tradic, etického přístupu k lovu i morálky.

Co se týká rekreačního významu myslivosti: současná změna životního stylu vede k mnohem širšímu využívání technických vymožeností, televize, video, výpočetní a mobilní telekomunikační technika, motorismus a mnoho dalších pojmů se stalo součástí našeho každodenního života. Druhotně však také klesá komunikace mezi lidmi, odumírají tradiční etické a estetické hodnoty, narušuje se vztah mezi člověkem a přírodou.

Myslivost na straně opačné poskytuje všem zájemcům prostor k rozšíření aktivní části odpočinku a k účelnému, smysluplnému trávení volného času. Navíc může být výkon práva myslivosti právě u mladé generace nástrojem k utváření žebříčku hodnot, smyslu pro povinnost a zodpovědnost.

Reprezentační účel myslivosti: posledních deset let bylo poznamenáno poměrně masivním zájmem o provoz honiteb ze strany restituentů, bývalé šlechty i podnikatelských subjektů. Lidová myslivost přijímala a mnohde stále přijímá tyto aktivity se značnou dávkou nedůvěry a nebojím se říct také nepřátelství. Vyskytly se pochopitelně případy, kdy počáteční nadšení nájemců honiteb rychle vyprchalo, nebo bylo od samého počátku vedeno zištnými cíli. V těchto případech pak docházelo k neúměrnému loveckému tlaku na zvěř a k podstatnému početnímu i kvalitativnímu ochuzení populací, které se většinou také dotklo dalších honiteb v bezprostředním sousedství. To však samo o sobě neznamená, že by byly veškeré aktivity a veškeré snahy této skupiny myslivců zavrženíhodné.

Co se týká hospodářského vlivu mysliveckých činností je pravdou, že myslivci odpracují desítky hodin při zvelebování honiteb, ochraně lesa a při pomoci zemědělské výrobě. Je také pravda, že z honiteb plyne na náš trh zvěřina a pro průmysl některé suroviny. Mnohem podstatnější je však skutečnost, že více než sto tisíc myslivců učiní dosti značný obrat výrobcům a prodejcům zbraní, střeliva a oděvnímu průmyslu. Během své činnosti každoročně projedou tisíce litrů pohonných hmot, uhradí miliony korun v nájmech za honitby a za škody páchané zvěří. Do státní pokladny tak díky myslivecké činnosti přibude jen na daních nemalá finanční částka. Za malé povšimnutí rovněž stojí, že k zabezpečení výše uvedených záležitostí navíc představuje v některých regionech desítky příležitostí k zaměstnání.

Snad jen politování. Politování nad skutečností, že myslivci si při své ušlechtilé činnosti nedostatečně uvědomují svoji významnou roli. A snad i vyslovit důvěru. Na závěr zbývá naděje a naděje umírá naposled. Naděje, že nakonec přece jen zvítězí zdravý rozum zákonodárců i zdravý rozum celé společnosti.

tags: #červen #měsíc #myslivosti #a #ochrany #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Co se děje v březnu?
• Význam Matky Přírody
• Sledování klimatu pomocí Schumannovy rezonance
• Ekologie rostlinného akvária: Podrobný průvodce
• Průvodce výběrem HG čističe odpadů