Červený seznam ohrožených druhů České republiky

Ubývání biodiverzity je jedním z nejzávažnějších globálních problémů současnosti. Biologickou rozmanitost lze posuzovat jedním ze základních hledisek - podle populací a druhů. Nejčastěji se vyjadřuje jako počet druhů v určité oblasti.

Za měřítko stupně ohrožení jednotlivých druhů a za nejspolehlivější ukazatele pravděpodobnosti jejich vyhynutí či vyhubení jsou považovány tzv. Červené seznamy ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Ty jsou nejúplnějším zdrojem informací o stavu ochrany živočišných a rostlinných druhů a hub na světě.

Z kritérií výběru druhů pro červené seznamy IUCN vychází celá řada dalších seznamů, které vznikají na úrovni států případně jejich regionů nebo na úrovni větších územních celků (např. evropský červený seznam). Také Česká republika má aktuální červené seznamy živočichů a rostlin. Řada z nich byla publikována v odborném časopise Příroda.

Význam a využití červených seznamů

Červené seznamy jsou zdrojem informací o stavu druhů, jež je možné využít jako podklad pro návrhy ochranářských opatření či pro hodnocení vlivu projektů na životní prostředí. Mají své využití i v koncepcích nejvyšší úrovně - národní i mezinárodní: od politických strategií po návrhy zákonných norem i směrnic.

Relativně nedávno červené seznamy sehrály významnou úlohu jako jeden ze zdrojů zhodnocení stavu biodiverzity ve vztahu k evropskému Cíli 2010, tedy připravovanému zastavení poklesu biologické rozmanitosti. Samotné červené seznamy nejsou pochopitelně legislativou, ale slouží jako jeden z jejích podkladů.

Čtěte také: Obratlovci na Červeném seznamu ČR

Využití červených seznamů nekončí u prezentace odborné či laické veřejnosti. Jsou používány při vyhodnocování složení druhových společenstev, jako podklad pro návrhy rozmanitých ochranářských opatření či pro hodnocení vlivu projektů na životních prostředí.

Definice a metodika stanovení indikátoru

Index červených seznamů je vyjádřením trendů ve stavu ohrožení druhů, na základě velikosti jejich populace a areálu, stav je hodnocen pomocí kategorií IUCN používaných v červeném seznamu ohrožených druhů, tj. ohrožený, silně ohrožený a kriticky ohrožený druh. Červené seznamy pro ČR existují pro všechny základní skupiny živočichů, rostlin i hub.

Index pro hodnocené období se vypočte násobením počtu druhů v každé kategorii červených seznamů váhou dané kategorie. Ukazatelem je pak rozdíl mezi těmito hodnotami pro jednotlivé skupiny mezi hodnocenými roky. Stav má být hodnocen v pravidelném intervalu.

Index dosahuje hodnoty od 0 do 1, kdy 0 znamená, že všechny druhy zkoumané skupiny vyhynou, 1 znamená, že žádné nevyhynou. Ukazatelem je rozdíl mezi těmito hodnotami pro jednotlivé skupiny mezi hodnocenými roky, tj. Časová dostupnost dat (časová řada): Liší se u jednotlivých skupin organismů.

Kategorie ohrožení

Standardizace kategorií a kritérií je u červených seznamů, které od počátků deklarují svůj mezinárodní charakter, jedním z výstupů činnosti IUCN. Soubor kategorií a kritérií měl v minulosti svůj vývoj, kategorie mizely a byly nově navrhovány, kritéria byla průběžně revidována a aktualizována.

Čtěte také: Seznam ohrožených druhů rostlin

Od roku 1993 je již jejich soubor konstantní (dostupný na webu IUCN: www.iucnredlist.org) a je používán více či méně přesně řadou států. Výhody standardních kritérií jsou nasnadě: mezinárodní harmonizace dat, která umožňuje srovnání, ale také využití dané datové sady pro hodnocení na jiné úrovni. V případě červeného seznamu na úrovni státu je možný převod na úroveň mezinárodní či regionální. Neopominutelná je ale i srovnatelnost v čase, nestandardní kritéria (a samozřejmě kategorie také) velmi komplikují jakákoli historická srovnání.

Zařazení druhů do kategorií ohrožení je založeno na zhodnocení zeměpisného rozšíření a jeho velikosti, trendech a fragmentaci populace vzhledem k stanoveným prahovým hodnotám, přičemž pozornost je třeba věnovat i definici základních pojmů (populace, generační doba, lokalita, areál atp.). Pro použití kritérií mohou mít často význam odlišný od obvyklého užití.

K dispozici je pět sad kritérií, odpovídající i možným rozdílným projevům ohrožení:

• populační početnost byla významně redukována,
• populace má omezené geografické rozšíření a postupně ubývá, je vážně fragmentována nebo významně kolísá,
• populace je malá a postupně ubývá,
• populace je velmi malá,
• kvantitativní analýza (např. analýza životaschopnosti populace) naznačuje vysokou pravděpodobnost vymření.

Jednotlivé kategorie obecného ohrožení (tj. CR, EN a VU) mají v kritériích stanoveny prahové hodnoty. Například v kategorii kriticky ohrožený (CR) je pro splnění kritéria A stanoven pokles populace o 80 % během 10 let (nebo tří generací), u kritéria B je pak prahem rozloha areálu pod 10 km² a zároveň fragmentovaná populace s klesající početností, dle C je pak hranice pro tuto kategorii maximálně 250 dospělých jedinců a setrvalý pokles početnosti, dle D 50 dospělých jedinců. Pravděpodobnost vymření (dle E) musí být nejméně 50 %.

Červené seznamy v České republice

V České republice je situace ambivalentní. Na jedné straně existují aktuální české červené seznamy zpracované v systematické šíři jinde na světě nevídané. Na jejich zpracování se podílejí přední odborníci v daných oborech - ovšem poněkud chybí centrální koordinace červených seznamů jako celku i stálé ediční zázemí.

Čtěte také: Červený seznam sysla obecného

Na druhé straně není zcela dodrženo používání standardních kritérií a kategorií, což je důsledek právě chybějící centrální koordinace. Červený seznam cévnatých rostlin (Procházka 2001) se standardním kategoriím vyhýbá. Dlužno podotknout, že vyšel ve stejné době jako nejnovější kritéria IUCN a důvodem použití odchylných kategorií je srovnatelnost s předchozími verzemi červeného seznamu z let 1979 a 1995.

Po seznamu rostlin následoval červený seznam obratlovců (Plesník, Hanzal, Brejšková 2003). Ten je z řady českých červených seznamů nejkorektnější co do dokumentace a užití kritérií. Vzhledem k nízkému počtu druhů jde o seznam komentovaný, kdy je vedle přehledného uvedení kritérií podrobněji popsán stav jednotlivých druhů.

Do roku 2005 je vročen červený seznam bezobratlých (Farkač, Král, Škorpík), fascinující svým systematickým záběrem. Používá standardní kategorie, ovšem na použití kritérií prakticky zcela rezignuje.

V případě červeného seznamu mechorostů (Kučera & Váňa 2005) překvapí použití detailnějších subkategorií: DD-va(nished) je v podstatě kategorie nejistého vymizení druhu, zavedená ze stejných pohnutek jako jemnější kategorie vymizelých druhů cévnatých a LC-att(entionlist) rozšiřuje červený seznam o druhy vyžadující pozornost. Pro kategorii NT je použita odlišná zkratka LR-nt(Lower Risk - nearly threatened). Kritéria jsou ovšem příkladně dokumentována.

V případě hub (Holec & Beran 2006) jsou užity standardní kategorie. Použití kritérií je však zmíněno pouze v základních principech v úvodu. U jednotlivých druhů je jen částečně nahrazuje slovní komentář u každého druhu. Červený seznam lišejníků (Liška & Palice 2010) přesně dodržuje kategorie. Užití kritérií je pouze plošně komentováno, seznam druhů je tak jen prostým výčtem bez dokumentace i komentáře.

tags: #červený #seznam #ohrožených #druhů #České #republiky

Oblíbené příspěvky:

• Využití břízy bělokoré
• Možnosti nápravy fragmentace přírody
• Fotovoltaické dotace
• Invazní pajasan žláznatý
• Rizika a řešení v environmentální výchově