Červený seznam ohrožených druhů a kategorie NT a VU

Červené seznamy jsou zavedeným zdrojem informací o stavu druhů živočichů, rostlin i hub po více než padesát let. Analyzují pravděpodobnost jejich budoucího vymření za použití standardních kategorií a kritérií. V českých červených seznamech jsou vyhodnoceny téměř všechny skupiny druhů. Dokumentace kritérií však není vždy ideální, což vynikne při srovnání se situací v dalších státech či s celoevropským hodnocením dostupným díky publikovaným evropským červeným seznamům vybraných skupin.

Historie a vývoj červených seznamů

Myšlenku sestavování červených seznamů (zpočátku spíše červených knih) ohrožených druhů prosazuje již od počátku 60. let 20. století Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN). Tehdy již začalo být patrné, že hlavním ohrožujícím faktorem není přímé pronásledování, ale spíše významné změny ve struktuře a kvalitě stanovišť. Sestavení zhodnoceného přehledu takto ohrožených druhů bylo zvoleno jako velmi vhodný nástroj propagace - ostatně už sám přívlastek „červený“, inspirovaný barvou seznamu pohřešovaných lodí, vizuálně navozuje představu ohrožení.

Pracovní kartotéky IUCN se tak už v roce 1969 dočkaly (červeného) knižního zpracování, které myšlenku červených knih a seznamů zpopularizovalo. Vedle první celosvětové červené knihy začaly postupně vznikat červené seznamy a knihy jednotlivých států (včetně tehdejšího Sovětského svazu), vedle druhů byly hodnoceny i plemena a odrůdy či typy biotopů. Potřeba hodnocení trvá dodnes, zvyšují se však nároky na data, dokumentaci i objektivitu - to se projevilo postupným vývojem kategorií.

Role seznamů a knih

Postupně se také odlišovala a vyjasňovala role seznamů a knih. Červené seznamy jsou dnes výstupem hodnocení všech druhů (popř. nižších jednotek) vybrané systematické skupiny a jejich zařazení do standardních kategorií za pomocí standardních kritérií. Červené knihy jsou typem publikace takových hodnocení, často doplněné o rozsáhlejší popisné informace. Náleží jim především popularizační úloha - a v řadě případů jsou omezeny pouze na užší výběr druhů.

Vztah kniha - seznam nebyl vždy a všude stejný, dříve nebyly často vydávány (někdy ani sestavovány) pouhé seznamy, dnes je tomu spíše naopak: publikace hodnocení mají spíše podobu seznamů než atraktivních ilustrovaných knih. V Česku je k dispozici kompletní pětidílná řada červených knih (jejich vydávání bylo zahájeno ještě na konci osmdesátých let za socialistického Československa) a téměř kompletní řada červených seznamů.

Čtěte také: Obratlovci na Červeném seznamu ČR

Využití červených seznamů

Využití červených seznamů nekončí u prezentace odborné či laické veřejnosti. Jsou používány při vyhodnocování složení druhových společenstev, jako podklad pro návrhy rozmanitých ochranářských opatření či pro hodnocení vlivu projektů na životních prostředí. Mají své využití i v koncepcích nejvyšší úrovně - národní i mezinárodní: od politických strategií po návrhy zákonných norem i směrnic.

Relativně nedávno červené seznamy sehrály významnou úlohu jako jeden ze zdrojů zhodnocení stavu biodiverzity ve vztahu k evropskému Cíli 2010, tedy připravovanému zastavení poklesu biologické rozmanitosti. Samotné červené seznamy nejsou pochopitelně legislativou, ale slouží jako jeden z jejích podkladů.

Kategorie ohrožení podle IUCN

Standardizace kategorií a kritérií je u červených seznamů, které od počátků deklarují svůj mezinárodní charakter, jedním z výstupů činnosti IUCN. Od roku 1993 je soubor kategorií a kritérií konstantní (dostupný na webu IUCN: www.iucnredlist.org) a je používán více či méně přesně řadou států. Výhody standardních kritérií jsou nasnadě: mezinárodní harmonizace dat, která umožňuje srovnání, ale také využití dané datové sady pro hodnocení na jiné úrovni.

V rámci červeného seznamu IUCN jsou rozeznávány kategorie:

• téměř ohrožený taxon (Near Threatened, NT)
• málo dotčený taxon (Least Concern, LC)
• zranitelný taxon (Vulnerable, VU)
• ohrožený taxon (Endangered, EN)
• kriticky ohrožený taxon (Critically Endangered, CR)

Pro makroskopické organismy lze uplatnit také kategorie:

Čtěte také: Seznam ohrožených druhů rostlin

• taxon vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild, EW)
• vyhynulý taxon (Extinct, EX)

Kritéria pro zařazení do kategorií

Zařazení druhů do kategorií ohrožení je založeno na zhodnocení zeměpisného rozšíření a jeho velikosti, trendech a fragmentaci populace vzhledem k stanoveným prahovým hodnotám, přičemž pozornost je třeba věnovat i definici základních pojmů (populace, generační doba, lokalita, areál atp.). Pro použití kritérií mohou mít často význam odlišný od obvyklého užití.

K dispozici je pět sad kritérií, odpovídající i možným rozdílným projevům ohrožení:

1. populační početnost byla významně redukována,
2. populace má omezené geografické rozšíření a postupně ubývá, je vážně fragmentována nebo významně kolísá,
3. populace je malá a postupně ubývá,
4. populace je velmi malá,
5. kvantitativní analýza (např. analýza životaschopnosti populace) naznačuje vysokou pravděpodobnost vymření.

Jednotlivé kategorie obecného ohrožení (tj. CR, EN a VU) mají v kritériích stanoveny prahové hodnoty. Například v kategorii kriticky ohrožený (CR) je pro splnění kritéria A stanoven pokles populace o 80 % během 10 let (nebo tří generací), u kritéria B je pak prahem rozloha areálu pod 10 km² a zároveň fragmentovaná populace s klesající početností, dle C je pak hranice pro tuto kategorii maximálně 250 dospělých jedinců a setrvalý pokles početnosti, dle D 50 dospělých jedinců. Pravděpodobnost vymření (dle E) musí být nejméně 50%.

Červené seznamy protist a řas

Jak již bylo řečeno, IUCN červený seznam zahrnuje pouze makroskopické řasy ze skupiny zelených řas (Chlorophyta), chaluh (Phaeophyceae) a ruduch (Rhodophyta), většina těchto řas je spojena se souostrovím Galapágy a jedná se o endemity tohoto souostroví. V rámci červeného seznamu je uváděna jedna vyhynulá makroskopická řasa, a to ruducha Vanvoorstia bennettiana ze zálivu v Sydney.

V otázce praktické ochrany protistních organismů je důležité zdůraznit, že v tomto případě je nutné realizovat místo druhové ochrany především ochranu stanovišť těchto organismů. Protistní organismy jsou obecně chápány jako dobré bioindikátory a to z několika důvodů:

Čtěte také: Evropský červený seznam

1. citlivost k environmentálním parametrům,
2. funkční důležitost pro ekosystém a jasná trofická pozice,
3. široké rozšíření,
4. velikost a početnost,
5. rychlost odpovědi,
6. jednoduchost analýzy,
7. potenciál zachování v sedimentech.

Z těchto důvodů mohou protista fungovat jako první ohlašovatelé negativních změn ve svých habitatech a díky tomu může dojít ke včasným managementovým opatřením, reakce rostlinných a živočišných společenstev je ve srovnání se společenstvy protist mnohem pomalejší a následná managementová opatření mohou být složitější na realizaci nebo nákladnější.

Ochrana řas je řešena poněkud detailněji a existuje poměrně široké množství prací, které se zabývají otázkami praktické ochrany makroskopických i mikroskopických řas. V těchto pracích obecně dominují makroskopické, většinou mořské řasy.

Převaha makroskopických řas má své opodstatnění, protože se u nich dobře studuje jejich historické rozšíření v kombinaci s daty o recentní distribuci a právě tato kombinace umožňuje relativně snadnou evaluaci stupně jejich ohrožení. Ochrana mikroskopických řas je oproti makroskopickým řasám poměrně nedostatečně řešená, mikroskopické řasy jsou v různých publikovaných červených seznamem zastoupeny jenom sporadicky.

Obecně se však autoři shodují, že je potřeba chránit především biotopy řas, nikoliv jednotlivé druhy. Vzhledem k problematické aplikaci kritérií používaných pro IUCN červený seznam se Juráň & Kaštovský (2019) pokusili vytvořit hodnotící schéma pro zhodnocení míry ohrožení jednotlivých druhů a vytvoření červeného seznamu použitelného i pro mikroskopické řasy.

Vzhledem k poměrně širokému rozšíření protistních organismů je také poměrně široký seznam biotopů, které mohou být ohroženy a které by mohly vyžadovat ochranu. Na přirozené biotopy působí poměrně velké množství faktorů, které mohou vést k destrukci těchto biotopů. Tyto faktory jsou spojené především s činností člověka (urbanizace, hospodářské využívání biotopů, těžba, znečišťování, nadužívání nebo zatěžování biotopů…) a také různými přírodními procesy (sukcese, změna klimatu, geologické události), na pomezí mezi lidskou činností a přírodními procesy stojí také introdukce nepůvodních invazních druhů.

Ochranu protistních organismů je nejlepší realizovat formou ochrany jejich biotopů (tzv. in situ ochrana), pro zachování genetické diverzity protistních organismů lze využít jejich dlouhodobé udržování v kulturách deponovaných v některé ze světových sbírek mikroorganismů, v tomto případě se jedná o metody ex situ ochrany.

tags: #červený #seznam #ohrožených #druhů #kategorie #nt

Oblíbené příspěvky:

• Více o ekosystému parku
• Ptačí druhy v horách ČR
• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
• Projekty na ochranu přírody v Pardubickém kraji
• Likvidace autovraků u Kabla