Červený seznam ohrožených druhů v Evropě

Už na začátku 20. století si vědci uvědomovali nezbytnost soustavnější práce v oblasti ochrany přírody. V roce 1948 vznikla Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů, známá pod zkratkou IUCN.

Dnes má podobu celosvětově platného Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN (anglicky „The IUCN Red List of Threatened Species“, zkráceně „Red List“). Červený seznam ohrožených druhů IUCN je nejobsáhlejší světový zdroj informací o stavu rostlinných a živočišných druhů z hlediska jejich ochrany. Je založen na objektivním systému zhodnocení rizika vyhynutí druhů.

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) je celosvětově nejstarší a největší environmentální sdružení více než 1400 vládních i nevládních organizací a téměř 16 000 dobrovolných vědců a expertů ve více než 160 zemích. IUCN sídlí v Glandu, blízko švýcarské Ženevy.

Druhy jsou rozděleny do kategorií založených na různých kritériích včetně populačních trendů, velikosti a struktury populace a geografickém rozšíření. Červený seznam IUCN není jen registr jmen v jednotlivých kategoriích. Je to zároveň ucelený přehled informací o hrozbách pro jednotlivé druhy, jejich ekologických nárocích, prostředí ve kterém žijí a informací o tom, co je třeba udělat, abychom zabránili jejich vyhynutí.

Stupeň ohrožení podle kritérií IUCN je určován několika kategoriemi - od kategorie vyhynulých přes střední stupně ohrožení až po kategorii označující takové druhy, které nejsou téměř, či vůbec ohroženy. Další tři kategorie již zahrnují ohrožené druhy. Zařazení druhu do některé z kategorií v regionálním červeném seznamu může být „přísnější“ než v Červeném seznamu IUCN, ale nikdy ne naopak. Platí tedy, že druh může být na určitém území vzácný a ohrožený, ačkoliv celosvětově mu zánik nehrozí.

Čtěte také: Ohrožené druhy

Evropská komise vydává od roku 2007 červené seznamy ohrožených druhů významných nebo dobře známých skupin organismů. Evropská komise vydala dlouho očekávaný Evropský červený seznam ohrožených biotopů na začátku roku 2017. První díl publikace se věnuje mořským typům stanovišť, druhý se zaměřuje na suchozemské a sladkovodní biotopy. Hodnocení biotopů z hlediska stupně jejich ohrožení pokrývá nejen všech 28 členských států EU, ale také Island, Norsko, Švýcarsko a balkánské státy a přilehlá moře.

Pro klasifikaci typů přírodních a přírodě blízkých stanovišť zvolil autorský kolektiv čítající více než 300 odborníků upravenou metodiku, navrženou IUCN pro přípravu celosvětového Červeného seznamu ohrožených ekosystémů. Obdobně jako u druhů jsou za ohrožené považovány biotopy, klasifikované jako kriticky ohrožené (CR), ohrožené (v užším smyslu, EN) a zranitelné (VU).

Připomeňme, že příloha I známé směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích) zahrnuje na 230 charakteristických a v EU ohrožených typů přírodních stanovišť, pro něž se jako součást soustavy Natura 2000 vyhlašují zvláštní oblasti ochrany (SAC), v legislativě ČR označované jako evropsky významné lokality: provedené hodnocení tak jde nad rámec uvedené legislativy.

K jakým závěrům hodnocení evropských biotopů dospělo? Ukazuje se, že plná třetina suchozemských typů přírodních a přírodě blízkých stanovišť, přesněji řečeno 36 % v EU a 31 % ve všech hodnocených evropských zemích, v současnosti čelí ve zvýšené míře nebezpečí zániku. V případě rašelinišť, bažin a močálů je situace podstatně horší: v EU je ohroženo plných 85 %, v evropských zemích, na něž se vztahuje zmiňovaná klasifikace stupně ohrožení biotopů, pak 54 % jejich typů. Riziko vymizení dopadá i na polovinu travinných biotopů. Vnitrozemské písečné duny, které proslavily mj. španělský národní park Doñana, ohrožuje v Evropě zejména zarůstání vegetací. Pokud jde o mořské prostředí, 19 % hodnocených biotopů v EU, resp. 18 % v příslušných evropských zemích, musíme pokládat za ohrožené vymizením.

Největší existenční hrozba pro rozmnožování se vznáší nad mořským dnem, využívaným mlži ze skupiny nitkožábří (Pteriomorphia), porosty mořských jednoděložných kvetoucích rostlin rodu Posidonia a ústími řek do moře.

Čtěte také: Obratlovci na Červeném seznamu ČR

Červený Seznam Ptáků Evropy

BirdLife International, IUCN a Evropská komise představili historicky první červený seznam ptáků Evropy. Po třech letech usilovné práce vydalo konsorcium vedené BirdLife International a financované Evropskou komisí nový Červený seznam ptáků. Červený seznam nabízí nezávislé zhodnocení rizika vyhynutí pro všechny druhy ptáků přirozeně se vyskytující v Evropě, od Atlantiku po Ural. Publikace je základem evropské ochrany ptáků v nejbližších letech.

• 18 % ze všech 451 hodnocených druhů je ohroženo v zemích Evropské Unie (EU27).
• 13 % ze všech 533 hodnocených druhů je ohroženo v celé Evropě. Celoevropsky tedy 67 druhů, z nich 10 je kriticky ohrožených (nejvyšší možná úroveň ohrožení). Mezi nimi se nachází několik známých a oblíbených ptáků např. keptuška stepní, koliha tenkozobá nebo buřňák baleárský.
• Zhoršení v Evropě: celkem 29 druhů bylo přeřazeno do vyšší kategorie ohrožení (v porovnání s rokem 2004). Mezi nimi najdeme např. hrdličku divokou, ústřičníka velkého, papuchalka bělobradého, alku malou, lindušku luční, bělokura rousného, racka tříprstého a poláka velkého.
• Zlepšení V Evropě: celkem 20 druhů bylo dříve považováno za tzv. regionálně ohrožené. Nyní jsou tyto druhy klasifikovány jako v Evropě málo dotčené (ačkoli některé z nich stále patří mezi celosvětově ohrožené druhy). Mezi ně patří několik charismatických druhů jako např. pelikán kadeřavý, polák malý, dytík úhorní, luňák hnědý, poštolka jižní, káně bělochvostá, rybák černozobý, potáplice severní nebo drop velký. Dalších 25 druhů je sice stále ohroženo v Evropě, ale v současnosti jsou méně ohroženi vyhynutím než před deseti lety a tak mohly být přesunuty do nižší kategorie ohrožení. Například buřňák madeirský či hýl azorský, oba dříve klasifikováni jako kriticky ohrožení, jsou nyní uvedeni „pouze” jako ohrožení.

Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO, dodává: „Ochrana přírody, včetně ptáků, musí být evropskou prioritou číslo jedna. Právě vydaný červený seznam dokládá, že iniciativy, jako Klenoty přírody v ohrožení (Nature Alert), ke kterým se za 14 dní připojilo téměř 200 000 lidí, mají smysl.

Červený seznam nabízí nezávislé zhodnocení rizika vyhynutí pro všechny druhy ptáků přirozeně se vyskytující v Evropě. Díky tomu, jak ptáci rychle a citlivě reagují na změny ve svém prostředí, nám ukazují, v jakém stavu se naše životní prostředí nachází a jaká je udržitelnost lidského počínání v krajině. Příkladem může být je intenzivní zemědělství a s ním související úbytek ptáků zemědělské krajiny.

Mezinárodní organizace BirdLife International, kterou v Česku zastupuje Česká společnost ornitologická, zveřejnila nový Červený seznam ptáků Evropy. 18 % ze všech 451 hodnocených druhů je ohroženo v zemích Evropské Unie. Z těchto 82 druhů je 11 kriticky ohrožených (nejvyšší možná úroveň ohrožení), 16 ohrožených a 55 druhů zranitelných. 13 % ze všech 533 hodnocených druhů je ohroženo v celé Evropě. Celoevropsky tedy 67 druhů, z nich 10 je kriticky ohrožených. Mezi nimi se nachází například keptuška stepní, koliha tenkozobá nebo buřňák baleárský. 18 dalších druhů je uvedeno v kategorii ohrožených a dalších 39 zranitelných. Dalších 35 druhů (6 %) je téměř ohroženo (NT). 5 druhů je regionálně vyhynulých (RE).

Příklady Ohrožených Druhů

Krkavcovitý pták havran polní se v porovnání s Červeným seznamem z roku 2015 přesunul z kategorie málo dotčený (LC) do kategorie zranitelný (VU). Stává se tedy ohroženým druhem. S výrazným úbytkem populace se potýkají havrani především v Rusku (ale nejenom tam!), kde žije třetina evropské populace.

Čtěte také: Seznam ohrožených druhů rostlin

BirdLife International jako příčinu poklesu evropské populace havranů uvádí pronásledování ze strany člověka a ničení hnízdních kolonií.

Dalším příkladem ohrožených druhů, které se přesunuly z kategorie málo dotčený (LC) do kategorie zranitelný (VU), jsou bekasina otavní a vodouš rudonohý, tedy bahňáci, kteří k životu potřebují podmáčené louky a mokřady. Kvůli změnám v tradičním hospodaření, které jsou spojené s ničením a zánikem luk a mokřadů, tito bahňáci ubývají.

Volání pět peněz křepelky polní se z evropské krajiny ozývá stále méně. Důvodem je, kromě výše zmíněného intenzivního zemědělství, také masivní a neudržitelný lov křepelek v oblasti Středozemního moře. V některých státech je tato praktika stále legální. Obrovským problémem je ale nelegální lov, kdy střelci zabíjejí ptáky pouze pro jejich krutou zábavu.

Invazní Druhy Papoušků v Evropě

Nejen Španělsko nebo Velká Británie se potýkají s invazními druhy papoušků. V celé Evropě žije volně celkem 11 druhů papoušků, které lze označit za invazní. To znamená, že se dokázali přizpůsobit životu ve volnosti a úspěšně se rozmnožují, přičemž konkurují původním druhům ptáků a způsobují škody v zemědělství.

Nejnovější statistiku zveřejnili zástupci projektu ParrotNet v odborném časopise NeoBiota. Podle jejich slov však nelze ve všech případech jednoznačně potvrdit, že papoušci vyloženě škodí. Podle studií z jejich původních domovin tito papoušci pravidelně způsobují velké škody v zemědělství, ale v Evropě dosud nedošlo k tak vážným ztrátám jako v Jižní Americe nebo Jižní Asii. Významnějším problémem v Evropě je konkurence původním druhům ptáků, s nimiž papoušci soupeří o hnízdní dutiny a potravu.

„Je však všeobecně známo, že invazní papoušci mohou způsobovat škody,“ říká Dr. Diederik Strubbe z ekologického oddělení Gentovy Univerzity v Belgii. „Známý je příklad vinice v Surrey (Velká Británie), kde alexandři malí způsobili škodu rovnající se ztrátě tisíců lahví vína. Ve španělské Seville stejný druh papouška ohrožuje místní populaci netopýrů tím, že je vypuzuje ze stromů, jejichž ovocem se netopýři živí.“ Podle Strubbeho jsou však takové vážné škody spíše výjimečné.

Autoři průzkumu navrhují přísnější regulaci zaměřenou na předcházení vzniku nových populací invazních papoušků v Evropě. Požadují také lepší informovanost veřejnosti o dopadech, jaké mohou nastat při vypuštění nepůvodních druhů papoušků do přírody. Evropané by podle nich měli například používat ptačí krmítka, do nichž se papoušci nemohli dostat a přes zimu by tak měli nouzi o potravu. To by vedlo ke snižování stavu jejich populací ve velkoměstech. „Jako vědci zdůrazňujeme, že nejlepším způsobem, jak bojovat proti invazním druhům, je zabránit jejich vypouštění a šíření,“ konstatuje Jim Groombridge z Durrellova Institutu ochrany přírody a ekologie v britském Kentu.

Pro velké a zavedené populace papoušků v Evropě však podle Groombridge neexistuje žádné zázračné řešení. „K nalezení nákladově efektivních a přijatelných metod pro zabránění škod páchaných papoušky je zapotřebí více aplikovaných výzkumů,“ dodává.

Ochrana Ptactva v České Republice

Vybraným vzácným a ohroženým druhům rostlin, živočichů a hub poskytuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zvláštní, přísnější ochranu. Zákon zajišťuje také ochranu tzv. evropsky významných druhů vyplývající ze Směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a Směrnice Rady č. 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků.

Podle míry ohrožení jednotlivých druhů jsou stanoveny tři kategorie ochrany - druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Ochrana zvláště chráněných druhů se vztahuje na jednotlivé jedince, jejich vývojová stádia a části i sídla a deklarována je rovněž ochrana jejich biotopu, zakotvena také ochrana mrtvých jedinců, jejich částí nebo výrobků z nich. Ze zákonných zákazů lze udělit výjimku, a to za podmínek a z důvodů stanovených v zákoně. Podmínkou pro udělení výjimky je doložení jiného veřejného zájmu převažující nad zájmem ochrany přírody (daného druhu), nebo zájem ochrany přírody. Každý druhý rok je povinností ČR reportovat vydané výjimky ze zákazů Evropské komisi skrze systém HABIDES+.

V roce 2024 byl Parlamentu ČR předložen návrh komplexní novely zvláštní druhové ochrany se záměrem je zajištění účinnější ochrany druhů postavené především na ochraně jejich prostředí, jejich biotopů, a současně změny umožňující větší uplatnění nástrojů aktivní péče o vzácné a ohrožené druhy.

Ptačí Oblasti Natura 2000

Ptačí oblasti (PO) jsou jedním ze dvou typů chráněných území v rámci soustavy Natura 2000. Jsou vymezovány zejména za účelem ochrany druhů ptáků, uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně volně žijících druhů ptáků 2009/147/ES („směrnice o ptácích“).

V této směrnici jsou uvedeny druhy, které jsou ohrožené vyhynutím nebo citlivé vůči specifickým změnám na stanovišti, případně druhy s málo početnými populacemi, prostorově omezeným místním rozšířením nebo vyžadující zvláštní pozornost z důvodu specifického charakteru jejich stanoviště v rámci území členských států Evropské unie. Požadavky směrnice jsou včleněny do zákona o ochraně přírody a krajiny.

V současné době je v České republice vymezeno 42 ptačích oblastí, které zaujímají plochu 717 404 ha (9 % ČR). Jednotlivé ptačí oblasti jsou v České republice vymezovány vždy pro konkrétní ptačí druhy z přílohy I směrnice o ptácích (nebo v několika málo případech i jako významná tahová či zimní shromaždiště) samostatně formou nařízení vlády, ve kterých jsou specifikovány činnosti, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody.

Efektivita Druhové Ochrany

Je-li druhová ochrana efektivní, mělo by se to na vývoji populací chráněných druhů výrazně projevit. Tuto jednoduchou hypotézu lze i jednoduše otestovat, pakliže máme ovšem data o změnách velikosti populací za vhodné časové období.

Ideálně začne sledování jejich početnosti už v době, kdy zkoumané druhy ochrany ještě nepožívají, a pokračuje i dostatečně dlouho poté, co se začaly chránit. Nejlépe je mít paralelně podchycen populační vývoj i druhů nechráněných, abychom mohli zhodnotit, nakolik jsou zjištěné změny skutečně důsledkem ochranářského úsilí a do jaké míry pouze odrážejí obecné trendy.

Nicméně výhody přeci jenom převažují. Prakticky u všech druhů ptáků na světě je znám odhad globální velikosti populace a areál rozšíření, které jsou zásadní pro ocenění míry ohrožení.

Klíčovým krokem před samotnou druhovou ochranou je totiž rozpoznání, které druhy ochranu vlastně potřebují a které nikoliv. Pro tento účel se vychází z dlouhodobých dat o jejich populačním vývoji.

Nejvyšší autorita v hodnocení těchto dat je Světový svaz ochrany přírody (IUCN), jehož odborníci připravují tzv. Červené seznamy celosvětově ohrožených druhů. Tyto seznamy rozdělují druhy do kategorií různě urgentního ohrožení na základě jasných kvantitativních kritérií, která mohou být z globální úrovně převedena na škálu kontinentální.

Kategorie Ochrany v EU

Evropská Unie aplikuje přísnější ochranu pro CITES druhy, ale i pro další ohrožené druhy vyskytující se na území EU či druhy, které by mohly ohrozit ekologickou stabilitu a u kterých chce zabránit jejich dovozu na své území.

Členské země EU proto mají vlastní seznamy CITES druhů, kde jsou druhy rozděleny do příloh A, B, C a D:

• A - druhy CITES I + některé druhy CITES II
• B - druhy CITES II + některé CITES III + druhy ohrožující ekologickou stabilitu
• C - druhy CITES III
• D - neCITES druhy, u nichž EU monitoruje dovoz na své území

Aktuální informaci, zda jsou konkrétní druh nebo skupina chráněné úmluvou CITES, najdete např. 338/97 ze dne 9. sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č.

Červené seznamy, soupisy ohrožených částí přírody, vznikly z podnětu Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) a zpočátku se soustředily na druhy, resp. další taxonomické jednotky a ekologické/funkční skupiny planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a jiných organismů, kupř. hub.

Rašeliniště včetně vrchovišť, jako je Viru raba v estonském národním parku Lahemaa, vykazují ze všech hodnocených evropských biotopů největší počet ohrožených typů. Celkem bylo hodnoceno 490 biotopů.

Navzdory nezpochybnitelným ochranářským úspěchům je v Evropské unii stále každý pátý ptačí druh ohrožen vyhynutím. Po třech letech usilovné práce vydalo konsorcium vedené BirdLife International a financované Evropskou komisí nový Červený seznam ptáků.

Význam indikátoru z hlediska udržitelného rozvoje

Červené seznamy jsou zdrojem informací o stavu druhů, jež je možné využít jako podklad pro návrhy ochranářských opatření či pro hodnocení vlivu projektů na životní prostředí. Index lze porovnávat i v mezinárodním měřítku.

Index červených seznamů je vyjádřením trendů ve stavu ohrožení druhů, na základě velikosti jejich populace a areálu, stav je hodnocen pomocí kategorií IUCN používaných v červeném seznamu ohrožených druhů, tj. ohrožený, silně ohrožený a kriticky ohrožený druh. Červené seznamy pro ČR existují pro všechny základní skupiny živočichů, rostlin i hub.

Index pro hodnocené období se vypočte násobením počtu druhů v každé kategorii červených seznamů váhou dané kategorie. Ukazatelem je pak rozdíl mezi těmito hodnotami pro jednotlivé skupiny mezi hodnocenými roky. Stav má být hodnocen v pravidelném intervalu.

Index dosahuje hodnoty od 0 do 1, kdy 0 znamená, že všechny druhy zkoumané skupiny vyhynou, 1 znamená, že žádné nevyhynou. Ukazatelem je rozdíl mezi těmito hodnotami pro jednotlivé skupiny mezi hodnocenými roky, tj. Časová dostupnost dat (časová řada): Liší se u jednotlivých skupin organismů.

tags: #cerveny #seznam #ohrozenych #druhu #v #eu

Oblíbené příspěvky:

• Postup likvidace vozidel
• Německé emise a EU
• Jak vybrat odpadkový koš
• Řešení klimatických změn v Česku
• Stávka za klima v Česku