Energetická koncepce Greenpeace a využití biomasy v České republice

Organizace Greenpeace a Hnutí Duha představily společně svou energetickou koncepci, ve které se projevuje velmi dramatický posun v jejich postoji k jaderné energetice, zvláště u Greenpeace.

Přesto však u těchto organizací nedochází k dostatečné sebereflexi a prosazovaná energetická koncepce je stále mimo realitu. Hlavně však hrozí způsobit při své realizaci zásadní environmentální škody a bude mít při svém uskutečňování dramatické dopady na sociální a životní úroveň českých občanů.

Historie postojů Greenpeace a Hnutí Duha

Od příchodu Greenpeace do České republiky a založení Hnutí Duha v roce 1989 bylo hlavní jejich činností a dominantním cílem přímých akcí boj proti jaderné energetice a zabránění výstavbě jaderných bloků v Temelíně a boj za odstavení jaderné elektrárny Dukovany nejpozději po třiceti letech jejího provozu.

Zakladatelé Hnutí Duha Jan Beránek a Jakub Patočka i tehdejší představitelé Greenpeace nejen v minulosti, ale i v současné době, považují za největší chybu, že se jim nepodařilo zabránit výstavbě dvou jaderných bloků v Temelíně. Naopak za hvězdné období považují čas boje proti Temelínu i Dukovanům a to, že se v Temelíně málem podařilo zastavit stavbu úplně, a v každém případě se zabránilo tomu, aby se postavily bloky čtyři, jak bylo plánováno.

I po spuštění dvou temelínských bloků v roce 2000 se ještě řadu let snažily o jejich odstavení i prostřednictvím soudních napadání. Energetická koncepce Greenpeace, která platila až do současnosti stále počítala s rychlým odstavením Dukovan.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

V tomto směru je nová koncepce pokrokem. Počítá s provozem jaderné elektrárny Temelín přes rok 2050 a u Dukovan se předpokládá provoz nejméně padesát let, ale spíše dokonce až do poloviny let čtyřicátých. Podporou dalšího provozu již existujících jaderných bloků se významně odlišuje postoj českého Greenpeace od postoje jeho mezinárodního vedení.

I přesto, že vzali zelení aktivisté na milost jadernou energetiku alespoň do této míry, jejich nová energetická koncepce jasně ukazuje, že bez nových jaderných zdrojů u nás cesta k nízkoemisnímu mixu možná není. Pro přiblížení k němu pak musí přistoupit k masivnímu zavedení energetického využívání biomasy, které hrozí dramatickými environmentálními dopady.

Stejně tak musí věřit na dramatický zlom v technologiích akumulace, jako je třeba masivní využívání vodíku, a možnosti importovat nezanedbatelné objemy elektřiny ze zahraničí. Neexistence možnosti přejít úplně k nízkoemisnímu mixu i v případě, že budeme využívat stávající jaderné bloky co nejdéle, jasně ukazuje, v jak katastrofální situaci by u snižování emisí Česko bylo v případě, když by se organizacím Greenpeace a Hnutí Duha podařilo zlikvidovat jadernou energetiku u nás úplně, jak se intenzivně snažily.

Nová energetická koncepce Greenpeace a Hnutí Duha

Nová energetická koncepce zelených organizací dostala název Energetická revoluce. Jejími základními pilíři jsou extrémně rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů, a to větrných, fotovoltaických, a hlavně také využívání biomasy. Autoři koncepce uznávají, že potenciál v nových vodních zdrojích je už u nás minimální.

Předpokládá se elektrifikace dopravy i průmyslu, předpokládaným využitím tepelných čerpadel i ukládáním energie do tepla se má částečně elektrifikovat i vytápění. Hodně se spoléhá na akumulaci, včetně sezónní do vodíku.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Klíčové je i posílení přeshraničních vedení, aby bylo možné v dobách přebytku výkonu elektřinu vyvážet a v dobách nedostatku pak dovážet. Zde je však možné upozornit na značný zádrhel v této oblasti. V dominantní části evropských států se předpokládá masivní výstavba větrných a fotovoltaických elektráren. Naopak stabilní jaderné a uhelné bloky se mají odstavovat. To platí zvláště u sousedního Německa.

Je tak vysoce pravděpodobné, že v době přebytku větru a slunečního svitu budou chtít všichni elektřinu vyvážet a v situaci, kdy nebude vítr a slunce nebude svítit, budou mít všichni elektřiny nedostatek. Vysoká propojenost tak nakonec nikomu nepomůže.

Větrné elektrárny

Podívejme se podrobněji na několik klíčových problémů navrhované energetické koncepce, které přiznávají i její autoři. Předpokládá se navýšení instalovaného výkonu větrných turbín z dnešních 0,318 GWp na 2,3 až 4,8 GWp v roce 2030 a dokonce 8,8 až 16 GWp v roce 2050. Nižší hodnoty jsou spojeny s méně ambiciózním scénářem, který předpokládá stále velmi intenzivní využívání plynových elektráren. Vyšší hodnoty jsou pak spojeny s velmi ambiciózním scénářem.

Připomeňme, že v Česku mají největší turbíny výkon 3 MWp a větší se těžko z geografických a dopravních důvodů budou budovat. Ambiciózní scénář tak předpokládá instalaci okolo 1600 turbín v roce 2030 a v roce 2050 pak dokonce okolo 5300. To reprezentuje opravdu dost dramatický zásah do krajiny. A i studie Ústavu fyziky atmosféry AV ČR nepovažuje tak masivní počet instalací za pravděpodobný a akceptovatelný veřejností, v jejíž blízkosti se budou turbíny instalovat. Obrovským problémem je i to, že výběr stanovišť, vyřízení stavebních povolení, posouzení dopadů stavby na životní prostředí, a nakonec realizace stavby bude trvat při tak velkém počtu turbín hodně dlouho. Připomeňme, že pro jaderné bloky je už stavební místo připraveno a řada povolení už byla získána.

Fotovoltaické panely

Výkon instalovaných fotovoltaických panelů by měl vzrůst ze současných 2,2 GWp do roku 2030 na 7 až 10 GWp a v roce 2050 pak na 23 až 33 GWp. Na rozdíl od větrných elektráren lze fotovoltaické stavět poměrně rychle, jak ukázal i boom u nás na konci prvního desetiletí tohoto století.

Čtěte také: Česká republika - životní prostředí

Problémem však je, že v letních měsících by kolem poledne překonávala výroba násobně potřebný výkon. Naopak v zimním období by i při takovém výkonu fotovoltaické elektrárny dodávaly jen minimum potřeby. Tak masivní instalace těchto elektráren předpokládá zároveň velmi masivní využití akumulace, a to i sezónní. Pokud se podaří i při tak velkých plochách omezit fotovoltaiku na střechy, brownfieldy, případně agrofotovoltaiku, nemusí být samotná instalace environmentální problém. Daleko větší ekologické dopady by však měla potřeba surovin nejen na samotné panely a potřebnou elektroniku, ale hlavně na zařízení pro potřebnou akumulaci.

Biomasa

Zdaleka největší environmentální dopady by u této energetické koncepce mělo předpokládané masivní využívání biomasy. Předpokládá se nárůst instalovaného výkonu ze současných 0,8 GW na 2,2 až 3 GW v roce 2030 a 4,0 až 4,4 GW v roce 2050. V maximu předpokládané více než pětinásobné zvýšení výkonu zdrojů na biomasu znamená velice extenzivní nárůst energetického využití krajiny.

I autoři této energetické koncepce upozorňují, že velmi intenzivní využívání krajiny pro produkci energetické biomasy se neobejde bez omezení produkce potravin a rozšíření prostoru pro pěstování energetických plodin. Předpokládají, že by se toho mohlo docílit změnou stravovacích návyků společnosti, spočívajících ve významném omezením spotřeby masa a na plochu náročných plodin. Předpokládá se i dovoz energetické biomasy nebo zmíněných potravin.

Takový dovoz a spalování dřevní hmoty pro produkci energie se nyní masivně realizuje v Dánsku, Nizozemí a Velké Británii, kam se vozí pelety z Ameriky i Ruska. Nejen podle mého názoru se v tomto případě jedná o environmentální zločin.

Akumulace energie

Kapacity pro akumulaci, které tato koncepce vyžaduje, jsou značně velké. Problémem případného využití přečerpávacích elektráren jsou environmentální dopady vodních děl. Jejich horní nádrže by se musely stavět v ekologicky cenných horských partiích. Baterie jsou značně surovinově náročné. Přečerpávací elektrárny i velká bateriová úložiště však zajistí jen krátkodobou akumulaci. Neumožní však přebytky z letního období, kdy je velká produkce fotovoltaiky, přesunout do zimy.

Stejně tak neumožní přesunout přebytky několikadenního větrného období do delší doby se zimní inverzí. K tomu by se musely v masivním měřítku zavést metody P2G a výroby vodíku. Je třeba připomenout, že v současné době jsou tyto technologie ve stádiu prototypů a testovacích menších poloprovozů. Kdy bude možné je nasadit v masivním měřítku, je pořád otevřenou otázkou. Ekonomické náklady spojené s nutností širokého využití akumulace mohou být dramatické.

Dopady a rizika koncepce

Realizace koncepce Energetická revoluce hrozí velmi dramatickými environmentálními dopady, které mohou být i mnohem vyšší, než by mohl být příznivý vliv dosaženého snížení emisí skleníkových plynů. Vliv odstavení uhelných zdrojů před tím, než za ně bude náhrada zajišťující nejen celkovou výrobu, ale také jejich regulační funkci, na naši ekonomiku, bezpečnost a sociální úroveň může být zničující. Je také třeba připomenout, že náhrada uhelných bloků plynovými nemusí být z pohledu emisí skleníkových plynů žádnou výhrou. Pokud se započítají úniky metanu při těžbě a dopravě plynu, nejsou na tom plynové elektrárny o moc lépe.

Co nejrychlejší odstavení uhelných zdrojů bez ohledu na postup jejich náhrady je tak jednou z nejnebezpečnějších stránek této koncepce. Energetická koncepce Greenpeace a Hnutí Duha, hlavně její velké nároky na využití biomasy, by extrémně zvýšila na zemědělskou a lesní krajinu a naše životní prostředí. Lesy v okolí Žihle (foto Vladimír Wagner).

Alternativní cesta k nízkým emisím

Uhelné zdroje by se měly vypínat až tehdy, když bude vybudována jejich náhrada v oblasti výroby i regulace. V jaderné oblasti by se měly postupně vybudovat dva velké bloky v Dukovanech a dva další v Temelíně. V roce 2050 by tak dostupný výkon v jaderných zdrojích mohl být okolo 7 GWe. Pokud by se do komerční nabídky dostaly malé modulární reaktory, mohly by se postupně začít využívat v decentrálnější energetice.

V souhlase s předchozí koncepcí nepočítám také s větším navýšením využití vodní energie. Nějaké možnosti sice přinášejí například nová díla spojená se zatopením vytěžených uhelných dolů, ale jsou omezené.

Fotovoltaika je ideální pro vykrývání denních špiček ve spotřebě. Ideální by pak byl instalovaný výkon, který poryje tuto špičku v maximu výroby v letních měsících. Jde tak nyní o zhruba 5 GWp. V závislosti na změnách spotřeby elektřiny, možnostech akumulace a pří rozložení orientace fotovoltaických elektráren pro rozšíření píku produkce by mohl být ideální efektivní instalovaný výkon odpovídajícím způsobem vyšší.

Ve větru nemá příliš význam u nás s instalacemi příliš překračovat hodnotu 1 GWp. Je třeba počítat s tím, že ve větrných obdobích bude hlavně Německo produkovat obrovské přebytky větrné elektřiny a bude je potřebovat někam udat. Fotovoltaika a větrníky by měly být dominantně budovány v decentralizované podobě a preferovaně v souběhu s akumulací.

Zdroje na biomasu by měly být budovány jen v souladu s regionálními možnostmi a dostupnosti biomasy ze zemědělského a lesnického odpadu. Mělo by jít o decentralizované zdroje s omezenou svozovou vzdáleností. Krajina by měl být dominantně využívána pro produkci potravin a environmentální funkce. Nemělo by docházet k intenzivní produkci energetických plodin. Zvláště v době, kdy je potřeba podpořit udržitelnost krajiny, vodního režimu a její ekologickou kvalitu.

Současná situace a varování

Současná situace s nedostatkem plynu, elektřiny a jejich vysokými cenami by pro nás měla být dostatečným varováním k tomu, abychom k energetické bezpečnosti přistupovali zodpovědně a strategicky. Dnešní krize v energetice má několik příčin a existuje nebezpečí, že některé z nich se budou v budoucnu zhoršovat. Klíčovou je skutečnost, že se nejen v Evropě uzavírají jaderné a uhelné elektrárny a při jejich nahrazování se spoléhá na plyn. Jak už jsem psal dávno, takový trend vede k tomu, že vzniká silná konkurence mezi požadavky z produkce tepla a elektřiny, a tím i tlak na zvyšování spotřeby i cen plynu.

Zvyšování podílu solárních, a hlavně větrných zdrojů vede k tomu, že začínáme být stále silněji závislí na počasí. A v tomto roce byla produkce větrníků v Evropě ve srovnání s jinými roky nízká. Jejich výroba tak musela být nahrazena plynem a jeho spotřeba tak vzrostla.

Pokud jde o cenu elektřiny v Evropě, tak ta byla ovlivněna i růstem cen emisních povolenek. Jejich vliv nespočíval jen v přímém dopadu vzrůstu jejich cen do ceny elektřiny, ale také tím, že přispěly k přesunu od uhelných zdrojů k plynovým. Vzrostla tak i spotřeba plynu a tlak na jeho cenu. Současná extrémní volatilita trhu s plynem v Evropě, která ovlivňuje i cenu elektřiny, je dominantně dána tlakem Evropské unie na přechod od dlouhodobých smluv na okamžité nakupování na komoditní burze.

Studie Greenpeace Energetická [r]evoluce

Energetickou spotřebu České republiky mohou za čtyřicet let pokrývat především obnovitelné zdroje s menším podílem zemního plynu a ropy, tvrdí organizace Greenpeace. Ta představila aktualizovanou verzi své studie Energetická [r]evoluce. Studie „Energetická [r]evoluce - trvale udržitelná energetická koncepce pro Českou republiku“ nepřináší žádné zásadní rozdíly od studií představených v minulých letech. Budoucnost podle Greenpeace leží v obnovitelných zdrojích, které postupně převáží nad výrobou z fosilních paliv. Stejně tak podstatné budou i úspory energií.

Podle něj bude hlavním cílem nahradit ropu v dopravě, v příštích deseti letech by měly pomoci především efektivnější motory, později postupně přechod na elektřinu. Studie pro Českou republiku vychází z globálních dat Mezinárodní energetické agentury (IEA) a výstupů první Pačesovy komise. Na jejich základě modeluje tři scénáře. Referenční scénář ukazuje vývoj ve stejném duchu, jaký funguje dnes (bussines as usual). Základní scénář chce omezit globální emise oxidu uhličitého na 10 miliard tun a udržet nárůst průměrné teploty pod 2 stupně Celsia. Česká republika se podle pokročilého scénáře Greenpeace bude moci v roce 2050 zcela obejít bez jaderné energie.

Na spotřebě primárních zdrojů energie se bude uhlí podílet 4 %, zemní plyn 12 % a ropa 15 %. Obnovitelné zdroje by si podle scénáře Greenpeace měly podíl rozdělit takto: 1 % voda, 10 % solární energie, 5 % větrná energie, 33 % biomasa a 20 % geotermální energie.

„Sázet na větší diverzitu energetických zdrojů je bezpečnější než vsadit všechno jen na dvě technologie, na uhlí a jádro,“ prohlásil Teske. Podle něj je jádro marginální technologie jen pro několik zemí na celém světě, navíc se nijak nevyvíjí, z nově budovaných elektráren je jaderných v zásadě zanedbatelné procento. „Trh s jadernou energetikou před deseti až patnácti letech zkolaboval a nikdy se už nevzpamatoval,“ tvrdí Teske. Jádro je také drahá technologie, podle Teskeho pětkrát až šestkrát oproti jiným druhům výroby energie.

Naproti tomu obnovitelné zdroje, také díky státní podpoře, rostou a ceny technologií klesají. Obnovitelné zdroje navíc nejsou závislé na cenách surovin a jejich dovozu ze třetích zemí a nabízejí práci místním lidem, což se v české kotlině týká zejména biomasy. Jejich cena je sice vyšší, ale díky úsporám bude spotřeba energie nižší. Podle Teskeho se tak cena energie získávané z obnovitelných zdrojů po roce 2020 vyrovná ceně fosilních paliv, jak to odhaduje referenční scénář.

Aby se obnovitelné zdroje staly hlavním zdrojem energie a tím se snížil objem vypouštěných emisí skleníkových plynů, je podle Greenpeace potřeba řada opatření. Ty se dají rozdělit do dvou celků, jednak ty, které by se měly udát na celém světě, jednak specificky české.

Mezi první patří odstranit dotace pro fosilní paliva a jádro, zavést minimální energetickou účinnost spotřebičů, budov či vozidel a vylepšit systém štítkování výrobků tak, aby se zákazníci dozvěděli co nejvíce o dopadech kupovaného výrobku na životní prostředí. Podle Greenpeace by se měly zavést i vymahatelné závazky pro zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, které by také měly prioritně dostávat do odběrné sítě. Také by měly být stabilní podmínky pro investory do obnovitelných zdrojů, například minimální výkupní ceny.

Do ceny energie by se měly také zahrnout externí negativní vlivy na zdraví lidí a životní prostředí. „U uhlí by to například zdvojnásobilo cenu elektřiny, čímž by se při započtení systémových služeb dostala zhruba na cenu levnějších obnovitelných zdrojů,“ vysvětluje Jan Rovenský z českých Greenpeace. Externality by se podle něj mohly vybírat pomocí uhlíkové daně nebo emisních povolenek, což ale zatím příliš nefunguje.

Zdanění uhlíku je také téma, u kterého přechází Greenpeace z celosvětových návrhů ke specificky českým. Nevládní organizace dlouhodobě prosazují tzv. ekologickou daňovou reformu, kterou v minimalistické verzi zavedla vláda Mirka Topolánka. Reforma má být výnosově neutrální, což znamená, že na jedné straně zdraží energetické suroviny, na druhé straně by se mělo snížit zdanění práce.

Greenpeace by také rádi, aby stát pokračoval v programu Zelená úsporám, který by přispěl k vyšší energetické účinnosti u budov. Program by podle Greenpeace měl být placený z aukcí emisních povolenek, které by firmy měly začít platit v plné výši. „Nepotřebujeme spotřebovávat zdaleka tolik uhlí a zemního plynu, což právě dotační program jako je Zelená úsporám dokáže řešit,“ říká Rovenský. Podle něj by se jen převedením bytových domů, u kterých to je možné, na pasivní standard, ušetřilo 80 % energie na vytápění domácností.

Zachovat se mají územní limity těžby hnědého uhlí a investovat i do výzkumu i vývoje. Změnit by se měl i zákon o podporovaných energiích, chybí prý především podpora malých zdrojů a také biomasy, která má v České republice největší perspektivu. Také rozvoj přenosových sítí by měl vycházet vstříc obnovitelným zdrojům, především ve snaze využívat přeshraniční výměnu energie.

Podle Sven Teskeho jsou při slunečných dnech solární elektrárny v Německu schopné vyrobit tolik energie, která by pokryla celou denní spotřebu České republiky. Trochu překvapivě Greenpeace navrhuje hnědé uhlí přednostně nabídnout teplárnám. Podle studie je tak rozhodně lepší uhlí nabídnout teplárnám ke společné výrobě tepla a elektřiny, než málo účinným hnědouhelným elektrárnám. Zlepšit by se měla i kvalita rozvodů tepla v centrálních sítí.

Žádným velkým zdrojem se ale v budoucnu nestane pro Českou solární teplo, to by se na celkové výrobě mělo podílet zhruba 16 %. Podle Teskeho je například v Číně nebo Katalánsku povinnost stavět nové budovy vybavené solárním vytápěním, protože je relativně levné a jednoduché. Pro české země ale vytápění sluncem podle Greenpeace moc výhodné není. Zejména kvůli prostému faktu, že v zimě, kdy je teplo nejvíce potřeba, není dostatek slunečního svitu. Podle studie Greenpeace má větší perspektivu vytápění geotermální energií.

Zastoupení zdrojů energie v roce 2050 dle Greenpeace

V celkovém energetickém mixu (spotřeby tzv. primárních energetických zdrojů) pro rok 2050 počítá tzv. pokročilý scénář Energetické [r]evoluce pro ČR s 0 % jádra, 4 % uhlí, 12 % zemního plynu, 15 % ropy, 1 % vodní energie, 10 % solární energie, 5 % větrné energie, 33 % biomasy a 20 % geotermální energie.

Studie detailně ukazuje, jak se Česko může zbavit závislosti na fosilních zdrojích i jádru a v horizontu nejbližších desetiletí přejít k čisté, udržitelné a efektivní energetice založené na obnovitelných zdrojích energie.

tags: #greenpeace #biomasa #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Analýza Zákoníku Práce
• Testy pro školáky
• Řešení znečištění oceánů cigaretami
• Pravidla pexesa v české přírodě
• Přístup k přírodě v klasicismu